8 Co 53/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 99.280,37 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 10. 2024, č. j. 24 C 161/2024-33,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně úroku z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 88.876 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 88.876 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 88.876 Kč za dobu od 3. 2. 2024 do 31. 12. 2024 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 88.876 Kč za dobu od 1. 1. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88.876 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.404,37 Kč, úrok 15,49 % ročně z částky 98.140,17 Kč od 24. 1. 2024 do 18. 2. 2024, úrok 15 % ročně z částky 98.140,17 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 98.140,17 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 3.976,60 Kč od 20. 10. 2023 do 23. 1. 2024, byla zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do odstavce II. výroku, kdy se v této části domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88.876 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že si je vědoma ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 157/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aby však soud I. stupně mohl určit datum splatnosti poskytnuté jistiny, musel by dospět k závěru, že je v možnostech žalované uhradit dluh k určenému datu. Žalobkyni není známo, na základě jakých skutečností soud I. stupně dospěl k závěru, že úhrada není v možnostech žalované. Okresní soud nezjistil žádné skutečnosti a neprovedl žádné důkazy, na základě kterých by dospěl k závěru, že není v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitelky. Žalovaná nebyla během řízení aktivní, nijak se k návrhu nevyjádřila. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času plnění dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož byla žalovaná povinna splnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak hovoří o tom, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně má za to, že žalovaná v průběhu řízení důkazní břemeno ohledně svých možností splatit bezdůvodné obohacení neunesla, proto měl okresní soud postupovat dle obecného pravidla, dle kterého má dlužník splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu, a proto žalobkyně měl být přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od 3. 2. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno zčásti důvodně.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že smlouvou , Anonymizováno, žalobkyně poskytla žalované dne 24. 4. 2023 částku 100.000 Kč za roční úrok 15,49 % a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.000 Kč. Úvěr měl být hrazen v 96 splátkách po 1.854 Kč, počínaje 20. 5. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k jeho zesplatnění dopisem z 24. 1. 2024. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 11.124 Kč.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenapadala právní závěry okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, zabýval se odvolací soud pouze splatností jistiny a případným prodlením žalované s plněním.

7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku správně vycházel ze závěrů rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě o splatnosti mezi účastníky, určil splatnost soud, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V tomto směru odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 87/2025. V době vydání rozsudku se tedy nemohla dostat žalovaná do prodlení s plněním. Jiná je však situace již v odvolacím řízení, kdy z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl doručen žalované dne 9. 12. 2024 (pondělí), nabyl právní moci dne 27. 12. 2024, takže žalovaná měla plnit do tří dnů, tj. do 31. 12. 2024 a jestliže tak neučinila, ocitla se v prodlení, a to od 1. 1. 2025. Z tohoto důvodu byl rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně úroku z prodlení, změněn tak, že byl přiznán od 1. 1. 2025 do zaplacení z částky 88.876 Kč a to ve výši 13,75 % v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V další napadené části pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

9. Odvolací soud pak znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, kdy podle úspěchu ve věci v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,8 %, tj. 1.700 Kč.

10. Odvolací soud pak také rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo, a to s ohledem na částečný úspěch a neúspěch účastníků v odvolacím řízení.