8 Co 54/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 53.586,57 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 11. 2024, č. j. 24 C 251/2024-31,

I. Zpětvzetí žaloby žalobkyně ohledně částky 15.094,53 Kč není účinné.

II. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 15.094,53 Kč za dobu od 21. 1. 2025 do 31. 1. 2025 mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 15.094,53 Kč za dobu od 21. 1. 2025 do 31. 1. 2025 do tří dnů od právní moci rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 15.094,53 Kč za dobu od 7. 4. 2024 do 20. 1. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z částky 15.094,53 Kč za dobu od 21. 1. 2025 do 31. 1. 2025 se rozsudek potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.094,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta co do částky 38.492,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 300,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.533,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 53.586,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 53.087,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 536 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rámcovou smlouvou o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. , číslo, ze dne 2. 9. 2020, návrhem na uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, ze dne 2. 9. 2020 a akceptací návrhu ze dne 4. 9. 2020 bylo prokázáno, že , právnická osoba, poskytla žalovanému na jeho účet částku 100.000 Kč, kterou měl žalovaný i s úrokem 16,90 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách po 2.480 Kč. Dne 15. 12. 2023 byl úvěr zesplatněn a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne 6. 3. 2024 ve spojení s přílohou č. 1 ze dne 13. 1. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Toto bylo žalovanému oznámeno. Z přehledu zůstatku a transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil 84.905,47 Kč.

3. Okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, daná úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná a žalobkyni náleží rozdíl mezi poskytnutou částkou 100.000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 84.905,47 Kč, tedy částka 15.094,53 Kč. Ve zbytku žalobu v odstavci II. výroku jako nedůvodnou zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku, kterým se domáhala jeho změny tak, že jí bude přiznán 15% úrok z prodlení z částky 15.094,53 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný byl vyzván k plnění peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2024, což bylo tento den také odesláno a nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu se tak dne 7. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

5. Poté, co žalobkyně podala odvolání, vzala přípisem ze dne 16. 4. 2025 zpět žalobu o částku 15.094,53 Kč, kterou žalovaný uhradil dne 31. 1. 2025. Žalobkyně tuto částku započetla na jistinu ve výši 15.094,53 Kč a na zákonný úrok z prodlení z částky 15.094,53 Kč. Navrhla, aby soud řízení zastavil co do částky 15.094,53 Kč a aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 15.094,53 Kč od 7. 4. 2024 do 31. 1. 2025 a aby mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

7. V souladu s ust. § 96 odst. 5 o. s. ř. odvolací soud rozhodl, že zpětvzetí žaloby ohledně částky 15.094,53 Kč není účinné, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo poté, co rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku nabyl právní moci.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

9. Předmětem odvolacího řízení tak je zaplacení 15% úroku z prodlení z částky 15.094,53 Kč od 7. 4. 2024 do 31. 1. 2025, kdy žalovaný dne 31. 1. 2025 uhradil žalobkyni částku 15.094,53 Kč, která byla přiznána žalobkyni v odstavci I. výroku.

10. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když rozhodující je, že dne 4. 9. 2020 byl akceptován návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 2. 9. 2020 a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, přičemž na pohledávku uhradil 84.905,47 Kč. Z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což v odvolání ani žalobkyně nezpochybňuje, pak okresní soud dospěl ke zcela správnému závěru s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 o absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy a žalobkyni tak náleží rozdíl mezi vyplacenou částkou 100.000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 84.905,47 Kč, tj. částka 15.0945,53 Kč.

11. Odvolací soud má za to, že okresní soud nepochybil pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení s ohledem na absenci dohody stran o splatnosti částky a dospěl správně k závěru, že doposud splatnost zbývající části jistiny nenastala a nemohl tak žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, a to od doby výzvy k zaplacení dluhu, jak namítá žalobkyně. Okresní soud v tomto směru správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Ze závěru tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí), je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.

12. Ustanovení § 87 o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, na to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

13. Jak dále vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2025, č. j. 33 Cdo 87/2025-67: „Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že jí měl přiznat právo na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a s úhradou se dostala do prodlení, přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývajícího ze zesplatnění úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu, že mezi nimi uzavřená smlouva je neplatná, tudíž se nemůže prosadit závěr, že se žalovaná s vrácením poskytnuté jistiny ocitla v prodlení.“14. Pokud tedy okresní soud stanovil splatnost do tří dnů od právní moci rozsudku a pokud v této lhůtě žalovaný dluh neuhradil, dostává se do prodlení až po uplynutí tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Rozsudek byl žalovanému uložen na poště dne 20. 12. 2024 a po deseti dnech nastává fikce doručení, což je dne 30. 12. 2024. Od následujícího dne běží patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 14. 1. 2025 a rozsudek nabyl právní moci 15. 1. 2025. Žalovaný měl platit do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. do 18. 1. 2025. Tento den však připadl na sobotu, měl tak plnit v pondělí dne 20. 1. 2025. Pokud neprovedl úhradu, od 21. 1. 2025 je v prodlení se splněním dluhu. Jestliže žalovaný uhradil přiznanou jistinu 15.094,53 Kč dne 31. 1. 2025, jak vyplývá ze zpětvzetí žaloby žalobkyně, pak náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení pouze za dobu od 21. 1. 2025 do 31. 1. 2025.

16. S ohledem na shora uvedené, byl rozsudek okresního soudu částečně změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) a částečně potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

17. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v řízení před soudy obou stupňů převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.