24 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 53 586,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 094,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 38 492,04 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 300,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 533,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 53 586,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, a úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 53 087,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 536 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 53 586,57 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 300,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 533,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 53 586,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 16,9 % ročně z částky 53 087,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, .s., IČ , IČO, , která k 1.1.2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .), IČ , IČO, (dále jen „banka“), uzavřel se žalovaným dne 4. 9. 2020 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč za úrok 16,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 480 Kč. První splátka byla splatná dne 4. 10. 2020. V důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze smlouvy, zejména z důvodu nesplácení zápůjčky v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 15. 12. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 3. 2024, a to s účinností ke dni 12. 3. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 57 420,72 Kč bez kompletního příslušenství. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla odeslána doporučeně dne 12. 6. 2024.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. , Anonymizováno, ze dne 2. 9. 2020, návrhem na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 2. 9. 2020 a akceptací návrhu ze dne 4. 9. 2020 bylo prokázáno, že , právnická osoba, ., IČ , IČO, , poskytla žalovanému na jeho účet částku 100 000 Kč, kterou měl žalovaný i s úrokem 16,90 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 480 Kč. Prohlášením ze dne 15. 12. 2023 žalobce poskytnutý „úvěr“ zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalobcem dne 6. 3. 2024, ve spojení s přílohou č. 1 ze dne 13. 2. 2024, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2024 bylo žalovanému ze strany předchůdce žalobce odesláno téhož dne. Výzvou ze dne 11. 6. 2024, odeslanou 12. 6. 2024, vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 26. 6. 2024. Z přehledu zůstatků a transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku uhradil celkem 84 905,47 Kč.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil Smlouvu o „půjčce“ č. , hodnota, jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 15 094,53 Kč (100 000 Kč – 84 905,47 Kč) vyhověl.

10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

11. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 38 492,04 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 300,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 533,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 53 586,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, a úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 53 087,57 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, zamítnuta. Jak vyplývá z výše uvedeného, do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty pro plnění, a proto byl zamítnut i nárok na úroky z prodlení.

12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.

13. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 2 680 Kč, uhrazeno bylo 2 144 Kč, zbývá doplatit 536 Kč.