8 Co 56/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 327.516,58 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2024, č. j. 13 C 327/2024-39,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 272.751,81 Kč za dobu od 8. 2. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 272.751,81 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 272.751,81 Kč za dobu od 29. 4. 2024 do 7. 2. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z částky 272.751,81 Kč za dobu od 8. 2. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.681 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 79.706,88 Kč, 81.566,30 Kč, 71.814 Kč, 39.664,64 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně částky 15.119,94 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, částky 12.014,36 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, částky 15.130,39 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a ohledně částky 12.500,08 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14.681 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 3.275 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny 4 úvěrové smlouvy – , Anonymizováno, , a to na základě smlouvy ze dne 23. 4. 2020, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 100.000 Kč a na tuto částku žalovaný zaplatil 20.293,12 Kč. Dne 25. 5. 2022 byla uzavřena smlouva , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla částku 100.000 Kč a na tuto částku žalovaný uhradil 18.433,70 Kč. Dne 20. 4. 2022 byla uzavřena , Anonymizováno, smlouva, na základě které žalovanému byla vyplacena částka 92.000 Kč a na tuto částku žalovaný uhradil 20.186,47 Kč a 14. 4. 2022 byla na základě smlouvy žalovanému poskytnuta částka 60.000 Kč, na tuto částku uhradil 20.335,37 Kč. Dále okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, což má za následek neplatnost předmětných úvěrových smluv. Z toho důvodu provedl okresní soud vypořádání dle § ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Dále okresní soud dospěl k závěru, že je nedůvodný nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek a v tomto směru odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterých poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále dospěl k závěru, že v soudní praxi nepanuje shoda o tom, na kom leží důkazní břemeno k možnostem dlužníka vrátit věřiteli jistinu úvěru, že v tomto směru je různá praxe soudu. Z toho důvodu dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v článku 1 Listiny základních práv a svobod, zahrnující i princip ochrany spotřebitele a promítnout je do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Z toho důvodu pak okresní soud určil novou dobu splatnosti jistiny, dle úvahy stanovil lhůtu k plnění 30 dnů.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání proti odstavci II. výroku, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 272.751,81 Kč od 29. 4. 2024 do zaplacení, vše do 30 dnů od právní moci rozsudku a že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni před soudy obou stupňů. Uvedla, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to § 1970 o. z. Jak žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2024, které mu bylo odesláno dne 15. 4. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 29. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v odvoláním napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, jako na správná a úplná, která nebyla odvolatelem ani zpochybňována, a to včetně závěru okresního soudu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

7. Rovněž jsou zcela správné právní závěry okresního soudu, pokud dospěl k závěru, že z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jsou dané úvěrové smlouvy absolutně neplatné a vypořádání mezi účastníky se provede dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí citovaného zákona, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého upořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním majetkovým poměrům. Okresní soud rovněž správně poukázal na závěr rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, zejména s ohledem na řešení otázky, od kdy žalobkyni náleží úrok z prodlení z žalované částky. Jak vyplývá z tohoto rozhodnutí, pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

8. Citované ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je přitom speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a úpravě soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Sankcí žalobkyně za to, že řádně nezkoumala úvěruschopnost je neplatnost smlouvy a žalobkyně má pouze nárok na nesplacenou jistinu bez dalších úroků. Jak navíc uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí: „Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dluh platit.“ Okresní soud rovněž zcela správně uvedl, že v případě, kdy existuje více možností, jak vykládat ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, pak v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17, podle kterého při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v článku 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující princip ochrany spotřebitele a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li tedy zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

9. Dle závěru Nejvyššího soudu okresní soudy správně rozhodují, pokud stanoví splatnost přiznané jistiny ve lhůtě do tří dnů, když pokud žalobkyně odkazuje na skutečnost, že by jí měly být přiznány úroky z prodlení již od výzvy k plnění, pak výzva k plnění se týká výzvy k plnění z úvěrové smlouvy, nikoliv plnění z bezdůvodného obohacení.

10. Odvolací soud tak má za to, že okresní soud správně stanovil splatnost s ohledem na výši dané částky, která byla žalobkyni přiznána, ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Pokud žalovaný do 30 dnů od právní moci rozsudku danou částku neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyni tak náleží úrok z prodlení. Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek byl žalovanému uložen 13. 12. 2024, fikce doručení nastala 10. dnem po tomto datu, tj. 23. 12. 2024, kdy tento den připadl na pondělí. Od následujícího dne začala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, kdy tato 15denní lhůta uplynula 7. 1. 2025 a rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku nabyl právní moci dne 8. 1. 2025. Pokud měl žalovaný plnit do 30 dnů, měl tak plnit do 7. 2. 2025 a ode dne 8. 2. 2025 je v prodlení. Od této doby žalobkyni náleží úrok z prodlení a v tomto směru byl rozsudek okresního soudu změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř.

11. Ve zbytku byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Okresní soud nepochybil při stanovení výše náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně a v tomto směru odvolací soud plně odkazuje na závěry učiněné okresním soudem v bodu 23. rozsudku.

14. Pokud se týká odvolacího řízení, zde byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.