13 C 327/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 327 516,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:a) částku 79 706,88 Kč,b) částku 81 566,30 Kč,c) částku 71 814 Kč,d) částku 39 664,63 Kč,a to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení:a) částky 15 119,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 508,32 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 978,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 826,82 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrokem 10,3 % ročně z částky 91 366,82 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení,b) částky 12 014,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 789,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 355,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 580,66 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrokem 11,05 % ročně z částky 92 500,66 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení,c) částky 15 130,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 058,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 835,07 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 944,39 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrokem 10,8 % ročně z částky 83 469,39 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení,d) částky 12 500,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 266,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 493,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 164,71 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrokem 11,8 % ročně z částky 49 309,71 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 681 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , doplatek soudního poplatku ve výši 3 275 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 327 516,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, celkem čtyři smlouvy o úvěru.a) Na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán sazbou 10,30 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek ve výši uvedené v čl. II smlouvy. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 20. 9. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 91 366,82 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 460 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 20 293,12 Kč.b) Na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 5. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán sazbou 11,05 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek ve výši uvedené v čl. II smlouvy. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 8. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 92 500,66 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 080 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 18 433,70 Kč.c) Na základě smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 92 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán sazbou 10,80 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek ve výši uvedené v čl. II smlouvy. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 8. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 83 469,39 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 475 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 20 186,47 Kč.d) Na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 4. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán sazbou 11,80 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek ve výši uvedené v čl. II smlouvy. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 8. 2023 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 49 309,71 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 855 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 20 335,37 Kč.Pohledávky z úvěrových smluv byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 19. 3. 2024, a to s účinností ke dni 21. 3. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno a žalobkyně jej před podáním žaloby písemně vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv posoudila schopnost žalovaného úvěry splácet tak, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. Pokud jde o příjmy, žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ze zaměstnání, jeho výše v případě jednotlivých žádostí činila 22 931 Kč, resp. 23 572 Kč. Žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, bydlí u rodičů, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 55 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Tímto výpočtem právní předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, přičemž zohlednila také výši splátek, které žalovaný hradil na jiné své závazky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. U jednání byla žalobkyně podle § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména pokud jde o to, jestli a případně jak byly zjišťovány a ověřovány skutečné pravidelné výdaje žalovaného. V reakci na tuto výzvu žalobkyně nic dalšího netvrdila.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 14. 4. 2022, 20. 4. 2022, 23. 4. 2022 a 25. 5. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným čtyři smlouvy o úvěru – , právnická osoba, , na základě kterých byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty finanční částky 60 000 Kč, 92 000 Kč, 100 000 Kč a 100 000 Kč (4x smlouva o úvěru, 4x výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli každý z úvěrů, spolu se smluvním úrokem, splatit ve sjednaných měsíčních splátkách. Jak vyplývá z výpisů z úvěrových účtů, žalovaný tyto splátky řádně a včas nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil na úvěrový účet č. , č. účtu, celkem 20 293,12 Kč, na úvěrový účet č. , č. účtu, celkem 18 433,70 Kč, na úvěrový účet č. , č. účtu, celkem 20 186,47 Kč a na úvěrový účet č. , č. účtu, celkem 20 335,37 Kč, (4x výpis z úvěrového účtu, 4x platební historie). Dopisy ze dne 23. 8. 2023, resp. 22. 9. 2023, proto právní předchůdkyně žalobkyně všechny čtyři úvěry zesplatnila, a to ke dni 6. 9. 2023, resp. 6. 10. 2023 (4x prohlášení o zesplatnění úvěru). Dopisem ze dne 2. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných úvěrových pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 19. 3. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, dohoda o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 27. 6. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ze všech čtyř úvěrových smluv, a to ve lhůtě do 12. 7. 2024 (předžalobní výzva, podací lístek). V jednotlivých žádostech o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že ze zaměstnání má čistý měsíční příjem ve výši 22 931 Kč, resp. 23 572 Kč. Celkový příjem domácnosti deklaroval ve výši 55 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného není v žádosti uvedeno ničeho (4x žádost o úvěr).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel čtyři smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně § 86 a 87 tohoto zákona.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že v právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila tvrzený příjem žalovaného, ani deklarovaný příjem jeho domácnosti, a v případě výdajové stránky si od žalovaného dokonce nevyžádala vůbec žádné údaje o jeho pravidelných výdajích (natož aby je ověřovala), když v tomto směru se spokojila pouze s odhadem výdajů, stanoveným na základě statistického modelu.

12. Soud proto konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětných úvěrových smluv.

13. Ačkoliv ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věty druhé, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření předmětných úvěrových smluv), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne 5. 3 2020, sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věta druhá, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatností posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalovaného. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

14. V důsledku neplatnosti úvěrových smluv je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční částky 100 000 Kč, 100 000 Kč, 92 000 Kč a 60 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 20 293,12 Kč, 18 433,70 Kč, 20 186 Kč a 20 335,37 Kč. V rozsahu rozdílů těchto částek, tedy co do částek 79 706,88 Kč (tj. 100 000 Kč – 20 293,12 Kč), 81 566,30 Kč (tj. 100 000 Kč – 18 433,70 Kč), 71 814 Kč (tj. 92 000 Kč – 20 186 Kč) a 39 664,63 Kč (tj. 60 000 Kč – 20 335,37 Kč) proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrových smluv nebyl žalovaný smluvními závazky vázán.

15. Nedůvodným soud shledal rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek. V tomto směru soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého lze ustanovení § 87 ZoSÚ označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, splatnost jistiny úvěru (na rozdíl od obecné úpravy - § 1958 odst. 2 o. z.) neurčuje věřitel svou výzvou k plnění, ale určí se buď dohodou účastníků, a pokud k ní (tak jako v nyní posuzované věci) nedošlo, pak tuto novou splatnost určí svým rozhodnutím soud.

17. Soud si je vědom toho, že v soudní praxi nepanuje shoda na tom, jakým způsobem by měly soudy přistupovat k určení nového termínu splatnosti, respektive, který z účastníků by měl nést břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k možnostem dlužníka vrátit věřiteli jistinu úvěru. Z dostupných rozhodnutí odvolacích soudů vyplývá, že zatímco některé odvolací senáty kladou tato břemena na stranu dlužníka a zejména v případě procesně pasivních dlužníků (žalovaných) počátek prodlení zpravidla vážou na uplynutí lhůty k plnění, uvedené ve výzvě k úhradě dluhu (např. rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. 27 Co 119/2024-98, nebo rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 64 Co 470/2024-83), jiné senáty se kloní k názoru, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní v tomto směru tíží věřitele (žalobce) a nárok na úrok z prodlení v těchto případech věřitelům nepřiznávají vůbec (např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 7 Co 1000/2024-40 nebo rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 12 Co 225/2024-40), případně jej přiznávají až po uplynutí doby splatnosti, stanovené prvostupňovým soudem (např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 75 Co 188/2024-366). Rovněž senáty Krajského soudu v Ostravě, jakožto odvolací instance zdejšího soudu, rozhodují v této otázce rozdílně, když z poslední doby lze odkázat například na rozhodnutí č. j. 15 Co 119/2024-143 nebo č. j. 15 Co 191/2024-43, kterými byl věřiteli úrok z prodlení přiznán od výzvy k plnění, zatímco například rozhodnutími č. j. 8 Co 86/2024-57 nebo č. j. 8 Co 123/2024-66 byl věřiteli přiznán úrok z prodlení až od uplynutí splatnosti, stanovené rozhodnutím prvostupňového soudu.

18. V situaci, kdy existuje více možností, jak vykládat ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, soud postupoval v intencích stanovených nálezem Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2063/17, podle kterého při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

19. Soud proto ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ interpretuje tak, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je žalovaný (spotřebitel) povinen vrátit žalobci (věřiteli) jistinu úvěru ve lhůtě splatnosti, kterou (nedohodnou-li se na ní účastníci) určí soud tak, aby odpovídala možnostem žalovaného a zohledňovala mimo jiné i princip ochrany spotřebitele. Není vyloučeno (naopak je to žádoucí), aby účastníci soudu navrhli, jakým způsobem má být nová splatnost stanovena, a případně aby své návrhy patřičně odůvodnili. Pokud ovšem účastníci zůstanou v tomto směru pasivní, nelze mluvit o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, neboť v případě možnosti spotřebitele splatit jistinu úvěru, se jedná o otázku, kterou musí vyhodnotit soud z úřední povinnosti, a tudíž se na ní nevztahují procesní břemena účastníků (jinými slovy, i kdyby ani jeden z účastníků nic netvrdil ohledně možnosti žalovaného zaplatit jistinu úvěru, nezbavuje to soud povinnosti stanovit novou splatnost tohoto nároku).

20. V nyní posuzované věci žalobkyně tvrdila, že žalobou nárokované pohledávky se staly splatnými ke dni 21. 8. 2023, resp. 20. 9. 2023, a to v důsledku prohlášení úvěrů za splatné. Ohledně možnosti žalovaného zaplatit dlužnou jistinu v uvedených termínech ovšem žalobkyně neuvedla ničeho. Ke svým platebním možnostem se nevyjádřil ani žalovaný, který byl v řízení zcela pasivní. Vzhledem k tomu, že v případě možnosti dlužníka splnit dluh se nejedná o skutečnost, kterou by byl povinen tvrdit či prokazovat některý z účastníků (viz předchozí bod tohoto odůvodnění), soud účastníky ani nepoučoval dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy.

21. S ohledem na výše uvedené, určil novou splatnost jistiny předmětných úvěrů soud, přičemž vycházel z toho, že (jak vyplývá z výše citovaného rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) samotná výzva k plnění nevyvolává splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru a nelze tedy bez dalšího vycházet z termínů splatnosti, jak byly tvrzeny žalobkyní. To platí obzvlášť za situace, kdy žalovaný po zesplatnění úvěrů na tyto již ničeho nehradil, což svědčí o tom, že jednorázová úhrada požadovaných částek nebyla ke dni zesplatnění úvěrů v jeho možnostech. Na druhou stranu soud nemohl zohlednit ani aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nutná jeho procesní aktivita, kterou žalovaný v řízení nevyvinul. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, na základě které soud dospěl k závěru, že s ohledem na celkovou výši dlužné částky (tj. 272 751,81 Kč) nelze očekávat, že by žalovaný byl schopen opatřit si finanční prostředky k úhradě dluhu v obvyklé třídenní pariční lhůtě, a proto soud žalovaného zavázal k úhradě dluhu ve lhůtě o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaný zajistil potřebné financování, a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.

22. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyly přiznány požadované úroky z prodlení.

23. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 327 516,58 Kč s příslušenstvím, jehož kapitalizovaná výše ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 116 488,37 Kč (srov. 23 Cdo 2585/2015), přičemž přiznána jí byly částky v celkové výši 272 751,81 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 61,4 % a ve zbývajícím rozsahu (38,6 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 22,8 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání) po 9 620 Kč (§ 7 a. t.), 4x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (8 333 Kč) a připočtení soudního poplatku (včetně jeho doměřené části – viz níže) v částce 16 376 Kč, činí celkem 64 389 Kč. 22,8 % z této částky pak odpovídá částce 14 681 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení, a to v obvyklé pariční lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)

24. Oproti předloženému vyúčtování soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny advokáta a příslušný režijní paušál za podání ze dne 22. 10. 2024, kterým žalobkyně k výzvě soudu doplňovala žalobní tvrzení a důkazy, když dle názoru soudu se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů je totiž základní obsahovou náležitostí žaloby (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a pokud by žaloba byla bezvadná, žalobce by nemusel být soudem vyzýván k jejímu doplnění a související náklady by mu vůbec nevznikly.

25. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 327 516,58 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 13 101 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Z toho důvodu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. do výše 16 376 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 3 275 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).