8 Co 61/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 65.872,01 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 1. 2025, č. j. 8 C 258/2024-44,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17.300 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 17.300 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 17.300 Kč za dobu od 7. 7. 2024 do 25. 2. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 26. 2. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. V další napadené části, tj. v odstavci IV. výroku, se ohledně zákonného úroku z prodlení ročně ve výši 12 % od 26. 2. 2025 do zaplacení z částky 1.000 Kč rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 1.000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 1.000 Kč za dobu od 7. 7. 2024 do 25. 2. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 26. 2. 2025 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

III. V odstavci VI. výroku se rozsudek mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. účtu , č. účtu, , VS: , var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 648 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále částku 1.000 Kč v téže lhůtě. Žaloba byla zamítnuta o částku 27.184,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.249,09 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.475,45 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18.632,31 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.513,37 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, dále byla zamítnuta žaloba o částku 20.388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 656,34 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.266,27 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 7.674,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 7.880,40 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet okresního soudu doplatek soudního poplatku ve výši 702 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do odstavců II., IV. a VI. výroku, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.300 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a aby žalobkyně byla povinna doplatit na soudním poplatku částku 648 Kč. V odvolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s názorem okresního soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek. Za důležité pro posouzení věci považuje žalobkyně skutečnost, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Jak již žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, které mu bylo odesláno 21. 6. 2024 a nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak 7. 7. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z., minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou z 23. 9. 2024 se lhůtou k zaplacení do 25. 9. 2024. Nadto žalovaný v řízení před soudem I. stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V odvolání pak odkazovala na judikaturu týkající se rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení. Podle § 160 o. s. ř. pak platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, pokud soud určí lhůtu delší k plnění nebo stanoví, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, pak takovéto rozhodnutí musí být odrazem individuálních zvláštností souzeného případu a k takovému postupu musejí existovat důvody. Žalobkyně argumentovala rozhodnutími jiných soudů. V odvolání dále poukazovala žalobkyně na to, že okresní soud vypočetl soudní poplatek v rozporu s ust § 6 zákona o soudních poplatcích, kdy do částky, z níž se počítá soudní poplatek, započetl nesprávně dlužný úrok ve výši 1.087,07 Kč, který je příslušenstvím. Soudní poplatek se měl počítat z částky celkem 64.784,94 Kč a pak by soudní poplatek činil 3.240 Kč a žalobkyně by měla doplatit na soudním poplatku 648 Kč a částka 54 Kč by jí tedy měla být vrácena s ohledem na skutečnost, že uložený soudní poplatek 702 Kč již uhradila.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně bylo podáno důvodně pouze zčásti.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli 27. 4. 2022 a 18. 10. 2022 dvě smlouvy o úvěru, na základě nichž poskytla žalovanému peněžní prostředky v prvém případě ve výši 15.000 Kč, na základě druhé smlouvy částku 20.000 Kč, když žalovaný uhradil na svůj závazek z první smlouvy 14.000 Kč a z druhé smlouvy částku 2.700 Kč. Úvěruschopnost ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyla řádně u žalovaného zkoumána, když měla pouze doloženy příjmy, deklarované výdaje neověřovala, čímž poručila ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud tak správně dovodil, že žalobkyně ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má nárok pouze na úhradu rozdílu mezi tím, co na základě dvou úvěrů žalovanému poskytla a mezi tím, co fakticky zaplatil. Lhůta k plnění byla ze strany okresního soudu stanovena v délce tří dnů s tím, že se žalovaný nemohl dostat do prodlení s dluhem a žalobkyni tak nepřísluší úroky z prodlení.

6. Tyto závěry okresního soudu nebyly ze strany žalobkyně zpochybněny.

7. Předmětem odvolacího řízení tedy zůstal zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek.

8. Z rozhodnutí NS ČR, 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) a nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že pokud není splatnost nesplacené jistiny mezi účastníky dohodnuta, určí okamžik splatnosti soud podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že okresní soud správně v napadeném rozsudku uzavřel, že v době rozhodování před okresním soudem se nemohl žalovaný dostat do prodlení s plněním. Jiná situace již nastala v odvolacím řízení, kdy rozsudek byl doručen žalovanému 6. 2. 2025, poté měl 15 dnů k podání odvolání, když tato lhůta uplynula 21. 2. 2025 a rozsudek okresního soudu tedy nabyl právní moc 22. 2. 2025, žalovaný měl plnit do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. do 25. 2. 2025 a od 26. 2. 2025 je s plněním v prodlení. Z těchto důvodů odvolací soud v napadené části změnil rozsudek okresního soudu ohledně 12% úroku z prodlení z přiznaných částek za dobu od 26. 2. 2025 do zaplacení, ve zbývající napadené části pak rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Vytýkala-li žalobkyně v odvolání, že jí měl být přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a s úhradou se dostal do prodlení, přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývajícího ze zesplatněného úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z rozsudku NS ČR, 33 Cdo 87/2025.

11. V souladu s ust. § 220 o. s. ř. pak odvolací soud změnil rozsudek v odstavci IV. výroku tak, že žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet okresního doplatek soudního poplatku ve výši 648 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Jak správně uvedla žalobkyně v odvolání, okresní soud do základů poplatku započetl úrok ve výši 1.087,07 Kč, který je příslušenstvím pohledávky, takže soudní poplatek měl vyměřit z částky 64.784,94 Kč, kdy v takovém případě činí soudní poplatek 3.240 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila na soudním poplatku částku 2.592 Kč, zbývá doplatit částku 648 Kč.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím byl odůvodněn převážným neúspěchem žalobkyně v obou řízeních (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).