8 C 258/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 65 872,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 27 184,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 249,09 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 475,45 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 23.4.2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá o částku 20 388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 656,34 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 266,27 Kč, úrok ve výši 8 ročně % z částky 7 674,39 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 880,40 Kč od 23.4.2024 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110025824 doplatek soudního poplatku ve výši 702 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 44 484,01 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 475,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 249,09 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 21 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 266,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 880,40 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 674,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a v kapitalizované výši 656,34 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . dne , datum, smlouvu o úvěru na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 014 Kč ročně, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a hotovostní úhrady 3 600 Kč, vše ve 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 17 300 Kč a dluží jistinu ve výši 18 632,31 Kč a poplatky ve výši 15 851,70 Kč. Dne , datum, byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a hotovostní úhrady 2 700 Kč, vše ve 14-ti pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 14 000 Kč a dluží jistinu ve výši 7 674,39 Kč a poplatky ve výši 6 213,61 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne , datum, včetně přehledu plnění, smlouvou o úvěru ze dne , datum, včetně přehledu plnění, předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2024, kopiemi výplatních lístků žalovaného, pracovní smlouvou ze dne 25. 7. 2022, žádostmi o úvěr ze dne 27. 4. 2022 a 18. 10. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, a , datum, dvě smlouvy o úvěru, dle které , právnická osoba, . na základě první z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek z první smlouvy částku 14 000 Kč a z druhé smlouvy 2 700 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, kdy příjmy deklarované před poskytnutím prvního úvěru měly činit 17 154 Kč měsíčně, příjmy deklarované před poskytnutím druhého úvěru měly činit 27 238 Kč měsíčně a šlo o příjmy ze zaměstnání, které byly ověřeny výplatními páskami na jméno žalovaného. Celkové deklarované výdaje na bydlení, na živobytí a dosavadní závazky, vyjma srážek ze mzdy ověřovány nebyly. Dopisem ze dne 26. 2. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a byl vyzván k uhrazení celkového dluhu do 12. 3. 2024.

4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta ve dvou případech peněžní částka, a to ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Z důkazů vyplynulo, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy, výdaje a závazky, přičemž ověřoval pouze příjmy a vyjma závazků zachycených v ve výplatním lístku (srážky ze mzdy) deklarované výdaje neověřoval. Právní předchůdce žalobkyně tím, že před uzavřením uvedených smluv neověřoval měsíční výdaje žalovaného a spokojil se s jeho tvrzením, nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné.

9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne , datum, žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaný dosud vrátil částku 2 700 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 17 300 Kč. Dle smlouvy ze dne , datum, obdržel žalovaný částku 15 000 Kč, dosud vrátil 14 000 Kč a je proto povinen zaplatit žalobkyni 1 000 Kč.

10. V případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti soudem určené, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, nýbrž na možnostech dlužníka. Tato lhůta byla stanovena soudem v délce tří dnů od právní moci rozsudku, proto se žalovaný nemohl dostat se svým dluhem do prodlení a žalobkyni nepřísluší úroky z prodlení.

11. S ohledem na výše uvedené právní závěry soud žalobě částečně vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a IV.).

12. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nevzniklo, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek do výše 3 294 Kč dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků částkou 702 Kč, představující rozdíl mezi sazbou soudního poplatku 3 294 Kč a zaplacenými 2 592 Kč.