8 Co 65/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 insolvenční správkyně dlužnice právnická osoba s. r. o., IČO IČO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem advokát sídlem adresa proti žalované: právnická osoba ., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 301.237,55 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2023, č. j. 40 C 5/2022-124,

I. Odvolání žalobkyně do odstavce I. výroku rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích II. a III. výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11.906,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud v odstavci I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.624,30 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci II. výroku byla žaloba žalobkyně co do částky 285.613,25 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 285.613,25 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení výši 0,25 % ročně z částky 15.624,30 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, zamítnuta. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 90.528,60 Kč k rukám zástupce žalované do tří od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že vozidlo, které je předmětem sporu, , název, RZ , anonymizováno, pořídila žalobkyně v listopadu 2017 pro svého zaměstnance , jméno FO, s původním záměrem, že si jej , jméno FO, po ukončení splácení žalobkyní odkoupí pro soukromé účely. Od 1. 5. 2018 se , jméno FO, stal zaměstnancem žalované a 1. 8. 2018 spolu žalobkyně jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem uzavřeli smlouvu o nájmu dopravního prostředku předmětného vozidla. Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 8. 2018 na dobu neurčitou, přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 12.335 Kč měsíčně včetně DPH a bylo splatné na základě daňového dokladu – faktury vystavené pronajímatelem a doručené nájemci. Předmětné vozidlo po celou dobu užíval výlučně , jméno FO, . Žalobkyně naopak užívala v období od roku 2018 do září 2020 auto žalované , název, . Výpovědí , jméno FO, vzal soud za prokázáno, že předmětné vozidlo bylo předáno , jméno FO, dne 8. 9. 2020. Okresní soud pak nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená dohoda o doplatku za opotřebení vozidla podle počtu ujetých kilometrů nad rámec sjednaného nájemného. O uzavření takovéto dohody hovoří ve své účastnické výpovědi pouze , jméno FO, . Jeho výpověď je zcela osamocena a není podpořena žádnými dalšími důkazy, když odlišně vypovídá , jméno FO, a rovněž , jméno FO, , kteří uvedli, že se hledalo nějaké řešení až v souvislosti s vrácením vozidla, což podporuje i listina – e-mail , jméno FO, ze dne 2. 9. 2020, avšak ani z těchto provedených důkazů nelze dospět k závěru o uzavření žalobkyní tvrzené dohody.

3. Skutková tvrzení okresní soud podřadil pod ust. § 1731 a násl. o. z. Pokud žalobkyně e-mail , jméno FO, ze dne 2. 9. 2020 vyhodnotila jako písemnou nabídku, byla povinna ji v souladu s ust. § 1735 o. z. v přiměřené lhůtě akceptovat. Jak sama žalobkyně tvrdí, provedla akceptaci vystavením „Tabulky“, kterou zaslala žalované spolu s vystavenou fakturou č. F 2021072 a tabulkou – výpočtem náhrady, což bylo žalované doručeno až dne 30. 8. 2021. Smlouvu o nájmu dopravního prostředku okresní soud posoudil podle ust. § 2321 a násl. občanského zákoníku a uložil žalované povinnost uhradit, s ohledem na výši sjednaného nájemného, částku ve výši 15.624,30 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do 8. 9. 2020, kdy za tuto dobu žalovaná dlužila nájemné. Ve zbytku žalobu žalobkyně zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že okresní soud nesprávně vyhodnotil důkazy a neumožnil provádět důkazy nasvědčující tomu, v jakém rozsahu bylo vozidlo fakticky užíváno a nepřihlédl k tomu, že ve prospěch žalobkyně svědčí i povinnost péče řádného hospodáře, která se vztahuje na všechny zúčastněné osoby, a to také na osobu , jméno FO, , který se odpovědnosti za majetek společnosti, jíž je společníkem, nemůže zbavit a naopak plně zodpovídá za ztráty, které tato společnost, která je jím 100 % vlastněna, způsobí. Důkazy provedené v řízení jednoznačně směřují k tomu, že z obou stran zde v počátku byla vůle věc řešit a pokud soud formalisticky přistoupil k hodnocení důkazů, pak zde pochybil, neboť projev vůle k uzavření dohody není nutný pouze formálním způsobem, tedy zde písemně. Při hodnocení důkazů je potřeba vzít za prokázané faktické plnění a projevy vůle statutárních orgánů obou společností, které směřovaly k tomu, že vůle stran byla záležitost narovnat zákonným způsobem. Zneužití postavení žalované je více než zřejmé, statutární zástupce žalované, který má přístup a k dispozici veškeré dokumenty, využívá v tomto případě i odstup času. Žalobkyně má za to, že soud zcela pominul skutečnost, že strany, tj. společníci , jméno FO, a , jméno FO, jednali o narovnání všech svých vztahů, přičemž výsledkem měl být odchod společníka , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, . Pokud i soud zmiňuje to, že vůlí stran bylo ujednání narovnání všech vzájemně propojených aktivit, tedy i zapůjčení automobilu, pak je toto také důvodem k přihlédnutí přiměřené doby k plnění to, že jednání neprobíhala jen o automobilech, ale také o všech vzájemných vazbách, dokončených stavbách, jejich vyúčtování, a proto nelze vytrhnout z kontextu tuto jedinou dohodu a vyhodnotit ji jako nekonečnou a neplatnou, když automobil byl vyúčtován poté, kdy definitivně byly strany neschopny komplexní dohodu uzavřít a jednání skončila řadou žalob, které dosud probíhají. Zcela soud pomíjí skutečnost, že probíhá jednání mezi stranami, nejednalo se o jediný nedořešený vztah a vůle byla dořešit vše. V podstatě v polovině důkazní cesty soud dovodil, že žádný z důkazů již není potřeba, když nedovodil uzavření smlouvy. Další dokazování je potřebné, když soudem označovaná prodleva jako důvod pro nenaplnění smlouvy je zcela vytržená z kontextu jednání mezi stranami a žalobkyně vystavila fakturu neprodleně poté, kdy jednání již neměla další oporu ze strany žalované. Časová prodleva není nečinnost, jde o dodatečné ujednání, které bylo jako jeden z bodů dohody pouze časově odsunuto za účelem pokračování v jednání o ostatních nedořešených záležitostech. Pokud se strany nedohodly, vystavením faktury se jen vrátily k dílčímu, již dohodnutému řešení. Strany si ujednaly dobu řešení tím, že uzavřou celkovou narovnávací smlouvu o všech záležitostech, které dosud nebyly vyřešeny mezi žalovanou a žalobkyní. Poté, kdy nedošlo k celkové dohodě, vrátila se žalobkyně k již dohodnutému ujednání a domáhala se plnění. Soud neumožnil žalobkyni popsat celé období, kdy probíhala jednání a zcela překvapivě rozhodl fakticky neočekávaným rozhodnutím o tom, že dohoda uzavřena byla, ale žalobkyně reagovala pozdě.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

6. U odvolacího jednání dále zástupce žalobkyně uvedl, že je na zvážení, zda žalovaná nejednala v rozporu s péčí řádného hospodáře a taky je na zvážení, o jaký titul se jedná, zda by případně žalovaná neměla žalovanou částku vydat z titulu bezdůvodného obohacení.

7. Krajský soud odmítl odvolání žalobkyně proti odstavci I. výroku rozsudku, když zde není žalobkyně subjektivně legitimována k podání odvolání, neboť bylo žalobě vyhověno. Odvolání mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace a těmito se rozumí osoby, jimž nebylo, objektivně nahlíženo, rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, byť i nepříliš významná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. V daném případě tak žalobkyně není subjektivně legitimována k podání odvolání proti odstavci I. výroku a v souladu s ust. § 218 písm. b) o. s. ř. bylo odvolání žalobkyně proti odstavci I. výroku odmítnuto.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odstavcích II. a III. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud a na která v podrobnostech odkazuje. Okresní soud zcela v souladu s ust. § 132 občanského soudního řádu hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a zcela se vypořádal rovněž s tím, proč nevzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena žalobkyní tvrzená dohoda o doplatku za opotřebení vozidla, když v tomto směru výpověď , jméno FO, byla osamocena. Odvolací soud se tak ztotožňuje s hodnocením důkazů, jak ho učinil okresní soud v bodu 32. rozsudku a stejně tak v bodu 33. rozsudku, kde uvedl, že provedl výslechy účastníků , jméno FO, a , jméno FO, , neboť tvrzenou ústní dohodu měly uzavřít právě tyto osoby a dokazovanou skutečnost nebylo možno prokázat jinak. Rovněž se okresní soud vypořádal s tím, proč neprovedl jiné účastníky navrhované důkazy.

10. Rozhodující pak jsou zjištění učiněná okresním soudem ohledně uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku mezi účastníky ze dne 1. 8. 2018, kdy mezi nimi bylo ve smlouvě sjednáno nájemné ve výši 12.335 Kč měsíčně včetně DPH.

11. Stejně tak okresní soud učinil správná zjištění z e-mailu ze dne 2. 9. 2020, který odeslal , jméno FO, , jméno FO, „Re: Fwd: , Anonymizováno, “, kterou žalobkyně považovala za návrh smlouvy stran amortizace u vozidla, kde , jméno FO, sděluje, že stanoví cenu sazby základní náhrady za 1 kilometr v případě vozidla , název, . Dále jsou pak správná zjištění uvedená v bodu 19 rozsudku ohledně tabulky výpočtu náhrady, kdy žalobkyně vypočetla částku za dobu pronájmu vozidla žalované od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2020 za nájem vozidla dle účetnictví s tím, že ve výpočtu žalobkyně žalované zbývá uhradit částka 200.518,35 Kč. Žalovaná proti oběma těmto listinám vznesla námitku obsahové správnosti, a to z důvodu, že obě tabulky byly zhotoveny k výpočtu nároku, který žalovaná zpochybňuje.

12. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právním hodnocením věci, jak ho učinil okresní soud.

13. Smlouva o nájmu dopravního prostředku má všechny náležitosti smlouvy ve smyslu ust. § 2321 a násl. občanského zákoníku, kde je specifikován předmět nájmu a doba nájmu na dobu neurčitou a stejně tak je zde zcela přesně sjednána výše nájemného ve výši 12.335 Kč měsíčně včetně DPH. Ve smlouvě není uvedeno, že by se mělo jednat o splátku leasingu. Tím, že , název, byl vrácen žalovanou žalobkyni 8. 9. 2020 na žádost žalobkyně, tímto nájemní vztah zanikl dohodou účastníků. Zbývalo tak uhradit dlužné nájemné za dobu od 1. 8. 2020 do 8. 9. 2020 ve výši 15.624,30 Kč. Ve zbytku ohledně požadovaného nájemného za celý měsíc září 2020 byla správně žaloba žalobkyně zamítnuta.

14. Stejně tak okresní soud zcela správně posoudil ve smyslu ust. § 1731 a násl. občanského zákoníku, že nedošlo k uzavření smlouvy o amortizaci vozidla, na základě níž by žalobkyni vznikl nárok na žalobou uplatněnou částku za amortizaci vozidla.

15. Dle ust. § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

16. Dle § 1726 o. z. považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitosti, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřeli i bez ujednání této náležitosti (věta prvá).

17. Dle § 1728 odst. 1 o. z. každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít.

18. Dle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

19. Dle § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Dle § 1733 o. z. projev vůle, který nevyhovuje § 1732, není nabídkou a nemůže být proto přijat.

20. Dle § 1735 o. z. nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

21. Dle § 1740 odst. 1. o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Dle odst. 2 projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy.

22. Dle názoru odvolacího soudu e-mail , jméno FO, ze dne 2. 9. 2020 není ve smyslu ust. § 1732 řádnou nabídkou k uzavření smlouvy, neboť neobsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby byla smlouva uzavřena jednoduchým, nepodmíněným přijetím ve smyslu ust. § 1732 odst. 1 o. z. Ve smyslu ust. § 1733 o. z. tak projev vůle, který nevyhovuje § 1732 není nabídkou a nemůže být proto přijat. Pokud na tento e-mail žalobkyně reagovala vypracováním tabulky, kde specifikuje nárok na zaplacení amortizace, je toto možno posoudit jako nový návrh smlouvy, který jednoznačně žalovaná nepřijala. Jak dovozuje okresní soud, pokud by tato tabulka byla reakcí na e-mail žalované ze dne 2. 9. 2020, pak rozhodně se nejednalo o včasnou akceptaci návrhu ze strany žalované, když e-mail ze dne 2. 9. 2020 a tabulka s výpočtem náhrady byla doručena žalované až 30. 8. 2021. Nelze souhlasit ani s názorem žalobkyně uvedeným v odvolání, že strany měly mezi sebou řadu nevyřešených pohledávek, kdy se nejednalo o jediný nedořešený vztah, vůle byla dořešit vše, proto časová prodleva není nečinností.

23. Lze tedy uzavřít, že okresní soud zcela správně vyhodnotil, že smlouva o amortizaci předmětného vozidla nebyla mezi stranami, tj. mezi účastníky řízení, uzavřena.

24. Nelze souhlasit ani s názorem žalobkyně, že smlouva, která je označena jako nájemní smlouva není nájemní smlouvou, neboť částka nájemného je částkou, která se rovná splátce leasingu, a tedy tato smlouva měla být posuzována zcela jinak. Je zcela zřejmé, že strany uzavřely nájemní smlouvu a řádně zde sjednali nájemné, když u výše nájemného není ani uvedeno, že by se mělo jednat o částku, která se rovná leasingové splátce.

25. Je nutno dospět k závěru, s ohledem na provedené důkazy, že žádná částka za užívání vozidla nezůstala nevypořádána, neboť byla uhrazena dle platné nájemní smlouvy včetně amortizace. Pokud žalobkyně požadovala amortizaci, tak ta buď měla být součástí nájemní smlouvy nebo samostatné smlouvy, což nebylo prokázáno, když na amortizaci vozidla ze zákona žalobkyni vůči žalované nenáleží nárok. Z toho důvodu není možno ani žalobkyní požadovanou částku za amortizaci vozidla požadovat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť ani není zřejmé, jak by se žalovaná společnost měla bezdůvodně obohatit, pokud užívala předmětné vozidlo na základě nájemní smlouvy a vozidlo bylo nejdříve ve vlastnictví leasingové společnosti a poté žalobkyně, která předmětné vozidlo prodala. To, že předmětné vozidlo prodala s případnou ztrátou, již nemůže mít vliv na posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky za amortizaci.

26. S ohledem na shora uvedené, tak byl rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku.

27. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Zástupci žalované náleží za odvolací řízení odměna za jeden úkon právní služby, a to za účast u odvolacího jednání ve výši 9.540 Kč v souladu s ust. § 7 advokátního tarifu. Dále mu náleží jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, tj. 9.840 Kč a DPH ve výši 2.066,40 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku 11.906,40 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.