8 CO 83/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 47.901,85 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 137 C 14/2019-93,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.

II. V odstavci III. výroku se rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 48.019 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [obec a číslo].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 19.806 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [obec a číslo].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 47.901,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 14. 12. 2018 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl vzájemnou žalobu žalovaného na stanovení povinnosti žalobkyně zaplatit žalované částku 150.000 Kč (odstavec II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 51.501,45 Kč (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2018 smlouva o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jako zhotovitele provést pro žalovanou jako objednatele dílo -„ [dílo] [anonymizováno 5 slov]“ v [obec] [obec], [název]„ [anonymizována dvě slova]“. Cena díla byla sjednána v částce 302.093 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit zálohu ve výši 150.000 Kč, kterou rovněž dne 12. 9. 2018 uhradila. Z výpovědi svědků dále vyplynulo, že k formálnímu převzetí [díla] nedošlo. Žalobkyně poté prostřednictvím subdodavatele - svědka [jméno] [příjmení] započala s prováděním prací [anonymizována dvě slova] a dodáváním materiálu na provedení [díla] Práce pak měly [anonymizováno] připravit na provedení samotné zakázky, když [anonymizováno] na staveništi nebyly rovné. O těchto věcech jednal svědek [příjmení] poprvé osobně na staveništi a dále telefonicky s panem [příjmení], který ve věci vystupoval za žalovanou, když [anonymizována dvě slova] se musel ve větší míře brousit a objevily se v něm trhliny a praskliny, které svědek musel opravit. Příprava však nebyla dokončena a k realizaci zakázky dle smlouvy nedošlo, když dne 5. 11. 2018 žalobkyně v důsledku prováděných prací cenu díla navýšila na částku 580.755 Kč, na základě čehož žalovaná od smlouvy o dílo odstoupila, což žalobkyně akceptovala. Materiál konkretizovaný v dodacím listu ze dne 24. 9. 2018, který byl navezen na staveniště, zůstal následně nevyužitý a po zimě nepoužitelný. Byl pořízen cíleně na předmětnou zakázku a nebylo pro něj jiného využití. Při posledním odjezdu ze staveniště svědek [příjmení] přitom stále předpokládal, že dojde k dokončení ujednaných prací. Svědek dále potvrdil, že listina„ náklady při odstoupení od smlouvy ke dni 20. 11.2018“ je rozpočet, který zpracovával, přičemž z něj vyplývají náklady provedených prací do odstoupení od smlouvy o dílo v částce 197.901,85 Kč.

3. Okresní soud dále nepřipustil důkaz fakturami předloženými žalobcem, k jejich předložení byl žalobce vyzván soudem při jednání dne 15. 10. 2021, avšak v soudem stanovené lhůtě dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. je nedoložil. Rovněž pak nepřipustil jako důkaz fotografie staveniště předložené svědkem [příjmení], neboť tyto jako důkaz žádná ze stran sporu nenavrhla a nadto byly předloženy svědkem po koncentraci řízení dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.

4. Po právní stránce okresní soud posoudil věc dle ust. § 2001, § 2004, § 2991 a § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy konstatoval, že pokud žalovaná odstoupila od smlouvy o dílo ze dne 12. 9. 2018 a žalobkyně toto akceptovala, veškeré závazky ze smlouvy zanikly dle ust. § 2004 o. z. Majetkoprávní vztahy mezi účastníky, které byly dosud dle uvedené smlouvy realizovány, mohou být vypořádány toliko jako bezdůvodné obohacení, a to na základě plnění z právního důvodu, který odpadl. Pokud jde o rozsah provedených prací ze strany žalobkyně, vyšel soud prvního stupně z listiny„ náklady při odstoupení od smlouvy ke dni 20. 11. 2018“ kterou svědek [příjmení] ztotožnil s jím provedeným naceněním, kdy potvrdil, že práce provedl. Svědek popsal prováděné práce včetně důvodů potřebnosti jejich provedení dostatečně určitě. [anonymizováno] nebyly v takovém stavu, aby mohlo dojít k okamžitému provedení díla dle smlouvy, ze strany žalobce proto byly provedeny práce, které měly provedení díla umožnit. Žalovaná žádným způsobem průběh provádění prací prováděných žalobkyní nebo jejím subdodavatelem na staveništi nekomentovala, nebránila jí, nevyzývala žalobkyni k zastavení pracovních činností a taktéž provedené práce nereklamovala nebo se nedomáhala odstranění provedených prací. Učinila tak až v rámci své procesní obrany před soudem po podání žaloby. Závěr o provedení prací nevyvrací ani svědek [příjmení], který staveniště nenavštěvoval a s žalobkyní, potažmo subdodavatelem, komunikoval jen telefonicky. Práce tak byly provedeny ve prospěch žalované a tato je nijak nerozporovala do chvíle, než byla vyzvána, aby uhradila jejich náklady. Okresní soud uzavřel, že vzhledem k povaze provedených činností nebylo možno zvolit jiný způsob vypořádání poměrů mezi stranami, než monetární, a že logickým vyústěním takového závěru bylo zamítnutí návrhu žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 150.000 Kč (uhrazené zálohy na cenu díla), neboť tento nárok je ve zjevném logickém rozporu se závěrem o důvodnosti žaloby.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že okresní soud postavil své rozhodnutí výlučně na skutkovém stavu, který vzal za prokázaný z výpovědi svědka [příjmení], nicméně nesprávně u něj vyhodnotil jeho věrohodnost. Svědek [příjmení] má totiž přímý ekonomický zájem na výsledku sporu, neboť bude-li ve věci žalobkyně úspěšná, bude mu ze strany žalobkyně uhrazena i faktura za jeho práce na díle jakožto subdodavatele. Okresní soud tuto okolnost nevzal vůbec v potaz. Jiný hodnověrný důkaz pak žalobkyně na podporu svých tvrzení za celé řízení nepředložila. Dle jejího přesvědčení tak žalobkyně ve věci neunesla břemeno důkazní a závěry okresního soudu jsou nepřezkoumatelné. I pokud by bylo možno uzavřít, že určité práce na díle žalobkyně provedla, okresní soud pochybil, pokud dále nezkoumal, o které konkrétní práce se mělo jednat. Pokud okresní soud vycházel z„ přehledu nákladů“, pak je nutno poukázat na to, že některé práce a výkony tam uvedené nebyly vůbec součástí smlouvy o dílo. Z přehledu nákladů totiž vyplývá, že žalobkyně po žalovaném požaduje uhradit položky - [specifikace] [anonymizováno 7 slov] v rozsahu 69 m2, nicméně dle rozpočtu smlouvy o dílo mělo dojít k těmto pracím pouze v rozsahu 20 m2 Tyto práce žalobkyně provedla bez souhlasu žalované a nemohou tak představovat ani bezdůvodné obohacení. Pokud se pak jednalo o materiál navezený na staveniště, předmětem smlouvy nebylo dodání materiálu na opravu podlah, ale zhotovení díla - opravy podlah. Materiál, který zhotovitel použije pro realizaci díla - stavby, je obecně majetkem zhotovitele až do okamžiku zpracování stavby, kdy se stává součástí nemovité věci. Pokud byl materiál na stavbu skutečně navezen, žalobkyně v pozici zhotovitele byla jeho vlastníkem. K odstoupení od smlouvy o dílo došlo dne 20. 11. 2018. Po tomto dni mělo dle zákona dojít k vypořádání žalobkyně a žalované ohledně částečného plnění ze smlouvy o dílo. Žalobkyni jako vlastníkovi stavebního materiálu nic nebránilo jej ze stavby stáhnout a užít jiným způsobem. Na straně žalované tak ve vztahu k materiálu nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. I v případě, že by na něj takto mělo být nahlíženo, nejednalo se o věc, která by byla pevně spjata s dílem, a bylo možné jej vydat zpět žalobkyni, když finanční náhrada je až sekundárním nárokem v případě, že není možné bezdůvodné obohacení vydat zpět. Dále pak žalovaná namítala, že žalobkyně staveniště nikdy nepřevzala, když byla opakovaně nespokojená se stavem [anonymizováno], přestože si [anonymizováno] před sjednáním smlouvy zaměřila. Následně jí žalobkyně doručila návrh dodatku ke smlouvě o dílo, v němž byl požadován dvojnásobek původně sjednané ceny, s čímž žalovaná nemohla souhlasit, a proto od smlouvy o dílo odstoupila. Přesto však žalobkyně na staveniště již navezla materiál ve větším než smluveném rozsahu a započala v neobjednaných pracích, o nichž žalovaná neměla nejmenší tušení.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že pokud se jedná o výpověď svědka [příjmení], pak jeho výpověď není v daném případě osamoceným důkazem, který prokazuje skutková tvrzení, nýbrž koresponduje i s listinnými důkazy v podobě faktur, dodacího listu, soupisem provedených prací a rovněž i výpovědí svědka [příjmení], který byl v uvedené době zástupcem žalované. Žalovaná pak ani netvrdila, v čem by měla být výpověď svědka [příjmení] nepravdivá. Naopak je nutno poukázat na nepravdivost tvrzení žalované, která od počátku tvrdila, že žalobkyně na stavbě neprováděla žádné práce, což však bylo vyvráceno uvedenými důkazy a kdy svědek [příjmení] k dotazu soudu, zda žalobkyně na uvedené akci prováděla nějaké práce, soudu sdělil, že neví. Z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že se svědkem [příjmení] v rámci provádění díla komunikoval. Pokud žalovaná polemizuje s tím, že práce, které žalobkyně na díle provedla, nebyly součástí rozpočtu, pak toto tvrzení je vyvráceno porovnáním rozpočtu, který byl přílohou smlouvy s vyčíslením nákladů při odstoupení od smlouvy. Na obou listinách je stejný rozsah prací. Lichá je rovněž námitka žalované, že dodání materiálu nebylo součástí předmětu díla. Pokud se objednatel nezaváže k dodání materiálu potřebného pro provedení díla, je povinen jej zajistit zhotovitel a materiál je součástí předmětu díla. Opačný výklad by byl zcela nelogický. V okamžiku, kdy žalobkyně dodala na stavbu uvedený materiál, plnila svůj závazek provést dílo a bez další dohody s žalovanou nebyla oprávněna ani povinna navezený materiál odebrat zpět, neboť vlastnické právo k němu, není-li sjednána výhrada vlastnictví, nabyla dle ust. § 2599 odst. 2 občanského zákoníku žalovaná jako objednatel. Pokud jde o způsob provádění díla, v daném případě došlo k situaci, kdy na stavbě do zahájení prací prováděl práce třetí subjekt, který neodborně [anonymizována čtyři slova], a tudíž se změnily výměry oproti původnímu zaměření. Svědek [příjmení] potvrdil, že bylo prováděno broušení v místech, kde takto postupováno být nemělo. Nicméně v mezidobí žalobkyně již provedla práce v tvrzeném rozsahu a změna smlouvy o dílo pak měla spočívat ve zvýšení rozsahu co do výměry, nikoli co do počtu jednotlivých prací. Dílo, které po žalované požaduje uhradit v daném řízení, nikterak nepřevyšuje původně sjednaný předmět díla. Žalovaná pak nikdy práce provedené žalobkyní nerozporovala, ani se nedomáhala odvozu materiálu a odstranění díla. Konkludentně tak dílo provedené žalobkyní v tvrzeném rozsahu přijala.

7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Skutková zjištění učiněná okresním soudem zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a odvolací soud proto tato skutková zjištění přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje, když jsou zcela postačující pro právní posouzení věci.

9. Platí to zejména ve vztahu k závěrům ohledně uzavření smlouvy o dílo na opravu podlah - anhydritové nivelační stěrky ke dni 12. 9. 2018 Cena díla byla mezi účastníky sjednána na částku 302.093 Kč, kdy žalovaná zaplatila žalobkyni sjednanou zálohu ve výši 150.000 Kč. Žalovaná pak na základě návrhu na změnu smlouvy o dílo od původní smlouvy odstoupila a žalobkyně toto odstoupení akceptovala. Žalobkyně bez ohledu na převzetí staveniště, které netvořilo podmínku započetí prací, provedla dle smlouvy o dílo přípravné práce a dodala na stavbu materiál v hodnotě 197.901,85 Kč, jak vyplynulo z výpovědi svědka [příjmení] ve spojení s dodacím listem ze dne 24. 9. 2018 a přehledem nákladů provedených prací ke dni 20. 11. 2018. Věrohodnost svědka [příjmení] pak nebyla v řízení ze strany žalované důvodně zpochybněna, když pro závěr o jeho nevěrohodnosti nepostačuje pouze osamocená domněnka o jeho ekonomickém zájmu na výsledku sporu. Pokud pak dále žalovaná namítala, že přípravné práce byly provedeny v rozsahu větší výměry, než bylo sjednáno smlouvou, je třeba v souladu se závěry okresního soudu přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení vyšlo najevo, že zástupce žalované, pan [příjmení], byl s rozsahem prací ve větší výměře srozuměn, když v tomto směru komunikoval se svědkem [příjmení] a žalovaná proti provádění prací na podlahách ničeho nenamítala. Nad to výměry pro přípravné práce byly v příloze smlouvy o dílo uvedeny s poznámkou odhad. Za těchto okolností lze tedy konstatovat, že žalovaná po zahájení prací konkludentně potřebu provedení těchto prací ve větší výměře akceptovala.

10. Okresní soud pak rovněž věc správně právně posoudil ve smyslu ust. § 2004 občanského zákoníku, kdy strany si po odstoupení od smlouvy o dílo byly povinny vrátit to, co již bylo dle zrušené smlouvy plněno (§ 2993, § 2991 občanského zákoníku), tj. bezdůvodné obohacení. Výši svého plnění pak žalobkyně prokázala ve shora uvedené částce 197.901,85 Kč s tím, že vzhledem k povaze provedených prací a dodaného materiálu, pro který nebylo jiné využití (srov. výpověď svědka [příjmení]), nebylo možno plnění vrátit jinak než ve formě peněžité náhrady. I dodaný materiál je tedy nutno považovat za plnění, kterého se žalované dostalo na základě smlouvy o dílo. S přihlédnutím ke skutečnosti, že účastníci si poskytli plnění na základě odpadnuvšího právního důvodu vzájemně, neboť žalovaná zároveň uhradila žalobkyni zálohu na cenu díla v částce 150.000 Kč, bylo třeba tuto skutečnost ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku při vypořádání bezdůvodného obohacení zohlednit. Výše bezdůvodného obohacení tedy na straně žalobkyně představuje částku 47.901,85 Kč. Na daném místě pak okresní soud rovněž správně uzavřel, že žalovaná nemůže být ani úspěšná se svým návrhem na vydání poskytnuté částky 150.000 Kč, neboť tato již byla zohledněna při vypořádání plnění ze zrušené smlouvy.

11. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu v odst. I. výroku dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný.

12. Pokud se pak jedná o výrok o náhradě nákladů řízení, považoval odvolací soud za nutné jej změnit, když bylo nutno přehodnotit počet přiznaných účelně vynaložených úkonů právní služby na straně právního zástupce žalobkyně.

13. Zástupce žalobkyně učinil ve věci do uplatnění vzájemného návrhu žalované celkem 3 úkony právní služby, tj. převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), za něž mu náleží odměna dle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3.020 Kč. Dále po uplatnění vzájemného návrhu učinil zástupce žalobkyně rovněž 3 úkony právní služby, tj. sepis repliky ze dne 18. 7. 2019, účast u jednání soudu dne 15. 10. 2021 a dne 6. 1. 2022 (ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu), přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí 9.020 Kč. Za uvedené úkony tedy právnímu zástupci žalobkyně náleží odměna v celkové výši 36.120 Kč a dále k nim přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.800 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby). K nákladům právního zástupce žalobkyně pak patří i náhrada za ztrátu času za celkem 18 započatých 1/2hodin po 100 Kč za 3 cesty k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět a zpět dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, (celkem na náhradě za ztrátu času 1.800 Kč) a dále náhrada jízdních výdajů advokáta za 3 cesty na trase [obec] - [obec] a zpět dne 1. 10. 2021, 15. 10. 2021 a 6. 1. 2022 (516 km) [značka automobilu] při průměrné spotřebě nafty 7,5 l [číslo] km (viz. § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce - spotřeba pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství), ceně nafty dle vyhlášky 333/2018 Sb. ve výši 33,60 Kč, dle vyhlášky 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč, a dle vyhlášky 511/2021 Sb., ve výši 36,10 Kč náhrady za použití vozidla ve výši 4,10 Kč, 4,40 Kč/km, resp. 4,70 Kč/km, celkem jízdné 3.489 Kč bez DPH, a náhrada za dostavení se k jednání, které se nekonalo dne 1. 10. 2021, ve výši 4.510 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně na řízení před soudem prvního stupně činí 48.019 Kč, přičemž žalovaná je povinna uhradit je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. Zbývá dodat, že okresní soud při rozhodování o nákladech řízení pochybil, pokud přiznal žalobkyni i odměnu a náhradu hotových výdajů včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas v souvislosti s účastí právního zástupce žalobkyně na mediaci, neboť tyto náklady nelze považovat za vydané v souvislosti s řízením před soudem prvního stupně (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 150/20).

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla i v této fázi řízení plně úspěšná. Náklady odvolacího řízení žalobkyně pak ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tvoří odměna za 2 úkony právní služby á 9.020 Kč a to za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání = 18.040 Kč, 2x 300 Kč režijní paušál = 600 Kč, cestovné za cestu k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 766 Kč (ujeto celkem 110 km vozidlem s průměrnou spotřebou 4,8 litrů motorové nafty na 100 km, základní sazba opotřebení 4,70 Kč za 1 km, cena 47,10 Kč za 1 litr paliva dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb.) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou za 4 započaté půlhodiny á 100 Kč, celkem 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 19.806 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované.