8 CO 85/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o 32.279 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 2. 2022, č. j. 41 C 3/2021-116,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně částky 28.038 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29.949 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení potvrzuje s tím, že tuto částku s příslušenstvím je povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 3.000 Kč měsíčně, když prvou splátku je povinen zaplatit do konce měsíce, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci a další splátky vždy k 25. dni každého následujícího měsíce, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, ohledně 22,9% úroku ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do 29. 10. 2020, kapitalizovaného úroku ve výši 7.467,24 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 507,70 Kč, se rozsudek mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6.230 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, advokáta sídlem adresa.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 1.800,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 32.279 Kč s úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.467,24 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 507,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19.468 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž uvedl, že je ochoten zaplatit žalobkyni částku 4.241 Kč jakožto rozdíl ve vzájemných plněních. V odvolání uvedl, že žalobkyně, dle jeho názoru, řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, zejména nepředložila výpisy z bankovních a nebankovních registrů klientských informací k osobě žalovaného, z nichž by bylo patrné, jaké konkrétní zadlužení v době sjednání úvěru měl a jakou měl platební historii. Jelikož po něm žalobkyně při sjednávání úvěru nepožadovala doložení všech jeho předchozích závazků u úvěrových společností, toto nahradila žalobkyně souhlasem žalovaného s prověřením jeho úvěrové historie v registrech, ke kterým měla přístup. Právě z těchto konkrétních informací musela žalobkyně zjistit přeúvěrovanost žalovaného, a tedy skutečnost, že tady jsou obavy, že nebude řádně úvěr splácet. Podle názoru žalovaného je tedy smlouva od počátku absolutně neplatná. V případě, že by odvolací soud dospěl k závěru, že je povinen uhradit celou žalovanou částku, navrhoval splátky po 3.000 Kč měsíčně s tím, že není schopen celou částku uhradit najednou.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což před okresním soudem řádně doložila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, tj. s výjimkou částky 4.241 Kč, kterou byl žalovaný ochoten zaplatit, i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného z větší části důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, že účastníci uzavřeli 3. 5. 2012 smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30.000 Kč a že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokovým navýšením dle VOP a oznámení o úrokových sazbách. Dohodou k ukončení smlouvy o osobní kreditní kartě nedošlo, jak tvrdil žalovaný v rámci své obrany, poněvadž z historického výpisu je zřejmé, že žalovaný dne 27. 11. 2017 čerpal na základě původní dohody o kreditní kartě částku 30.000 Kč, čímž došlo ke zrušení dohody o ukončení smlouvy o kreditní kartě, která tak nenabyla účinnosti. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, odstoupila žalobkyně od smlouvy, což sdělila žalovanému dopisem ze dne 18. 8. 2020.

6. Odvolací soud pak doplnil dokazování smlouvou o osobní kreditní kartě ze dne 3. 5. 2012, v němž v bodě 6.1 žalovaný sdělil žalobkyni, že je vlastníkem domu/bytu, že je ženatý, že má vysokoškolské vzdělání, že má dvě nezaopatřené děti, dále uvedl, že splácí úrazové pojištění ve výši 455 Kč měsíčně, penzijní připojištění 200 Kč měsíčně, jiné pojištění 303 Kč měsíčně, stavební spoření 490 Kč měsíčně, ostatní výdaje má 2.000 Kč měsíčně a dále platí daň z majetku ročně ve výši 800 Kč. Kromě toho má pohledávky ve výši 32.335 Kč a 424.480 Kč.

7. Dále odvolací soud doplnil dokazování výpisem periodickým z účtu žalovaného č. bankovní účet, z něhož zjistil, že ke dni 26. 1. 2012 činil zůstatek na účtu mínus 27.127,70 Kč a že pobíral žalovaný příjem od Policie ČR ve výši 33.391 Kč, a že platil penzijní připojištění, stavební spoření a úrazové pojištění tak, jak uvedl ve smlouvě, a že k 25. 2. 2012 činil zůstatek na účtu mínus 12.665,92 Kč, příjem žalovaného činil 30.209 Kč, splácel půjčky, které uvedl ve smlouvě.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 10. 2020 bylo odvolacím soudem zjištěno, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek ve lhůtě do 29. 10. 2020, když předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému dne 21. 10. 2020, jak vyplývá z poštovního dodacího archu.

9. Pokud se týká právního posouzení věci, pak s ohledem na datum uzavření smlouvy okresní soud věc správně posoudil podle ust. § 497 obch. zák. účinného do 31. 12. 2013, a dospěl k závěru, že byla uzavřena mezi účastníky smlouva o úvěru.

10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., účinného v době uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky je dána tím, že nedostojí-li věřitel odborné péči při posuzování schopností spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, jinak řečeno, nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče, viz rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil v tomto rozsudku závěr, že„ pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podrobně analyzuje pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.“ 12. Odvolací soud, na rozdíl od okresního soudu, dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně neměla zjištěno, jaké měl žalovaný konkrétní výdaje, např. s bydlením, inkaso apod., nezjišťoval a nezabýval se tím, zda a jaké příjmy měla jeho manželka. Dále nelze přehlédnout tu skutečnost, že ve smlouvě o osobní kreditní kartě žalovaný uvedl, že má závazky, a to jednak ve výši 32.335 Kč a jednak ve výši 424.480 Kč, když žalobkyně tvrdila, že žádné závazky žalovaný nemá a navíc se nezabývala tím, o jaké závazky se jednalo a zda a jakým způsobem je žalovaný splácí. Dále nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 26. 1. 2012 mínus 27.127,70 Kč a k 25. 2. 2012 mínus 12.665,92 Kč. Již tyto skutečnosti měly vyvolat v žalobkyni obavu, zda žalovaný bude schopen předmětný úvěr řádně splácet.

13. Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva o osobní kreditní kartě je absolutně neplatná a z tohoto důvodu má žalobkyně právo na rozdíl mezi tím, co bylo žalovanému fakticky poskytnuto a mezi tím, co žalovaný plnil, a to podle ust. § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný se odvolal toliko do částky 28.038 Kč, odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29.949 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. V řízení před okresní soudem bylo zjištěno, že žalovaný dluží žalobkyni částku 29.949 Kč, z níž dosud ničeho žalobkyni neuhradil. Žalobkyně pak souhlasila s tím, aby bylo vyhověno žalovanému v tom, že jí bude dlužnou částku s příslušenstvím splácet po 3.000 Kč měsíčně, proto byly mimořádně žalovanému povoleny splátky v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. V další napadené části, tj. ohledně 22,9% úroku ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do 29. 10. 2020, kapitalizovaného úroku ve výši 7.467,24 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 507,70 Kč byl rozsudek v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn tak, že žaloba byla v této části zamítnuta.

16. V tomto případě měla žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů 32% úspěch, proto jí byly přiznány náklady řízení v tomto rozsahu podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

17. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně byla správně přiznána ve výši 19.468 Kč, z toho 32 % činí 6.230 Kč. Žalobkyně nárokovala celkem 53.869 Kč a přiznána jí byla částka 35.547 Kč včetně příslušenství.

18. V odvolacím řízení pak vznikly zástupci žalobkyně náklady za odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 2.420 Kč podle § 7 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za účast u odvolacího jednání, dále mu náleží režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času v počtu 14 půlhodin ve výši 1.400 Kč za cestu z obec do obec a zpět, a dále mu náleží náhrada cestovních výdajů za jízdné vlakem z obec do obec a zpět ve výši 530 Kč, tj. 4.650 Kč, dále má nárok na 21% DPH z těchto částek, což je 976,50 Kč, takže náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 5.626,50 Kč, z toho 32 % činí 1.800,50 Kč Tyto náklady byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, když zde již soud neshledal důvody pro zaplacení ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.