41 C 3/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 279 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32.279 Kč s úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29.949 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.467,24 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 507,70 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19.468 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 32.279 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 3. 5. 2012 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. číslo (dále jen„ Smlouva“). Smlouvou se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu specifikovanou ve Smlouvě a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě za podmínek stanovených Smlouvou, přičemž žalovaný se zavázal úvěr způsobem a za podmínek stanovených ve Smlouvě splatit. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), Podmínky k osobním kreditním kartám (Dále jen„ Podmínky“), příslušná Oznámení a Sazebník Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele, byly mu ze strany žalobce s dostatečným předstihem poskytnuty povinné informace před uzavřením Smlouvy, a to ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný byl tak schopen posoudit, zda Smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci. Nadto byl žalovaný ve Smlouvě výslovně upozorněn na vybrané klauzule, zejména ty, týkající se důsledků porušení platebních povinností, pročež tyto tak mohl žalovaný rozumně očekávat. Žalobce pro úplnost dodává, že před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (příjmení). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Smlouvou dohodnutá výše úvěru činila 30.000 Kč. Jednalo se o nezajištěný spotřebitelský úvěr poskytnutý na dobu neurčitou. Kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. bankovní účet. Ode dne 4. 5. 2012, kdy žalovaný začal čerpat úvěr, vznikla žalovanému povinnost vedle vyčerpané jistiny úvěru hradit rovněž úroky z této jistiny. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši číslo vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě (dále jen„ Výpis“), a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího Výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného Výpisu. Výše úrokové sazby je určena v Oznámení o úrokových sazbách zveřejňovaném věřitelem a ke dni splatnosti pohledávky je aktuálně stanovena ve výši 22,9 % p. a. O výši měsíční splátky vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků byl žalovaný informován pravidelnými měsíčními Výpisy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 25. 8. 2019 a následujících a tímto omisivním právním jednáním se dopustil porušení Smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet svůj dluh z poskytnutého Úvěru řádně a včas. Dne 29. 2. 2020 zaslal žalobce žalovanému upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil, žalobce dopisem ze dne 18. 8. 2020 oznámil žalovanému, že odstupuje od Smlouvy. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 1. 9. 2020 byl žalovaný informován, že nastala úplná splatnost všech závazků. Splatnost pohledávky je ke dni 1. 9. 2020. Žalovaná částka ve výši 32.279 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 2.330 Kč Dohoda o povinnosti žalovaného platit poplatky je v rozsahu žalovaných poplatků uvedena v předmětné smlouvě o osobní kreditní kartě, konkrétně v příloze Přehled a výše cen a poplatků, jak je uvedeno v části 2.6 Smlouvy. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 22,9 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny Úvěru, kdy poslední splátku, jež se započítala na úrok, žalovaný uhradil dne 19. 8. 2019. Žalobce výpůjční úrok kapitalizoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne 20. 8. 2019, do vydání historického výpisu tj. do 8. 9. 2020. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny Úvěru, kdy obdobně jako u kapitalizovaného výpůjčního úroku vychází z Historického výpisu, kde je zákonný úrok z prodlení označen jako„ Pokuta z prodlení“. Tento do dne vyhotovení Historického výpisu činil 507,70 Kč, při jeho výpočtu byly reflektovány splatnosti jednotlivých splátek dle smlouvy. Žalovanému byla dne 21. 10. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 29. 10. 2020.

2. Soud podané žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání poté, co žalovaný dlužnou částku co do důvodu i výše uznal. Krajský soud změnil rozhodnutí soudu tak, že rozhodl, že se rozsudek pro uznání nevydává s odůvodněním, že odvolací soud považuje skutková tvrzení žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za nedostatečná, absentuje tvrzení, jaké měl žalovaný příjmy a výdaje a z jakých dokladů byla úvěruschopnost zjišťována.

3. Okresní soud tak vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a předložení důkazů. Na tuto výzvu reagoval žalobce doplněním žaloby, v němž uvedl, že žalobce si je vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Žalobce přitom vychází zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobce jako banky nebo jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobce vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou právnická osoba, do níž vedle žalobce patří právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, a další společnosti skupiny. Všechny takto získané informace, jakož i informace poskytnuté mu samotným spotřebitelem, žalobce s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout – s ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním. V intencích shora uvedeného žalobce před uzavřením Smlouvy o kreditní kartě reg. číslo ze dne 3. 5. 2012 a poskytnutím úvěru ve výši 30.000 Kč (dále jen„ úvěr“), jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, příjmu žalovaného, výdajů žalovaného, výdajů žalovaného na splátky úvěrů. Žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Žalobce poukazuje na skutečnost, že i když zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům povinnost nahlédnout do těchto databází pouze v případech, je-li to nezbytné, žalobce tak činí vždy, na rozdíl od řady věřitelů, kteří tyto databáze využívat nemohou, protože nejsou bankou (bankovní registry) nebo je nevyužívají s ohledem k ceně přístupů (nebankovní registry) nebo nedisponují tak širokou databází klientských informací jako žalobce s 1,6 milionem klientů v České republice (ostatní registry a databáze). Žalobce je přesvědčen, že v této oblasti značně převyšuje jak své zákonné povinnosti, tak standard trhu. Bankovní registr klientských informací (BRKI), provozovaný společností právnická osoba, do nějž přispívají banky, zaznamenává pozitivní a negativní informace o fyzických osobách a fyzických osobách podnikatelích. Pozitivní záznamy spočívají v informacích o všech poskytnutých obchodech (i neposkytnutých ve formě žádosti), jejich druhu a výši a o kreditních operacích. Negativní záznamy spočívají v informacích o porušení platební morálky, popř. delikvenci. Záznamy jsou aktualizovány 1x měsíčně a v registru jsou uchovávány po dobu 4 let (v případě žádosti o úvěr bez následného uzavření smlouvy potom po dobu 1 roku), žalobce tak má k dispozici informace o platební historii spotřebitele za poměrně dlouhou dobu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, zároveň je schopen nezávisle ověřit věrohodnost a pravdivost informací poskytnutých mu samotným spotřebitelem. V dané věci žalobce zjistil, že u žalovaného nebyl v registru veden žádný negativní záznam. Následně žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před poskytnutím úvěrů posouzena a vyhodnocena na základě informací o žalovaném, zahrnujících např. reálná data o průběhu splácení, předchozí angažovanosti žalovaného ve skupině KB. Žalobce skóringovým modelem provedl zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska: demografických dat - typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd., behaviorálních dat - je založen na statistickém hodnocení chování klienta z periodických výpisů z běžného účtu vždy za období 6 předcházejících měsíců u žalobce a ve Skupině Komerční banky (členové viz shora), přičemž je vyhodnocována nejen schopnost splácet dluhy, ale chovat se zodpovědně i z pohledu vytváření finančních rezerv v podobě úspor na spořících produktech. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného a vyhodnotil, že dle provedených lustrací žalovaného v Bankovních, Nebankovních a Ostatních registrech (zejména pozitivní registry), kde u žalovaného nebyl zjištěn žádný negativní záznam, byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena kladně, tj. žalobce měl za to, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr; příjem žalovaného v konfrontaci s výdaji žalovaného byl řádně ověřen a je dostatečný pro splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1.500 Kč. Statistická, demografická, případně jiná historická data o žalovaném byla vyhodnocena kladně, tj. žalobce nezjistil žádné negativní informace bránící poskytnutí úvěru. Žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr, což vyplynulo ze zpracování všech údajů interním systémem žalobce. Žalobce v rámci interního prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr zjistil, že běžný účet žalovaného nebyl postižen exekucí, žalovaný v rámci skupiny právnická osoba neměl na jiných úvěrech žádné částky po splatnosti. Žalobce tedy v předmětné věci při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocoval nejen informace poskytnuté mu žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontoval jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobce tak byl, v důsledku postupu zvoleného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné schopen posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Žalobce proto neměl důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti ani ostatních, žalovaným sdělených údajů, přesto je dále ještě konfrontoval s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobce dále uvádí, že nad rámec všech výše uvedených lustrací, provádí i další kontroly, které nicméně z bezpečnostních a preventivních důvodů blíže nespecifikuje. Žalobce na základě shora popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došel k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Nejednalo se o splátku, jež by mohla (i v budoucnu) způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalovaného. Žalobce je přesvědčen o tom, že zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalovaného, jak je traktováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015-39. Naopak, aktivně zjišťoval spoustu informací a teprve na základě jejich systematického prověření a po provedené důkladné analýze (včetně kontroly pravdivosti informací poskytnutých žalovaným) učinil konečné rozhodnutí.

4. K projednání věci soud nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil. Byly provedeny listinné důkazy navržené účastníky řízení. Smlouvou o osobní kreditní kartě prokázal žalobce, že dne 3. 5. 2012 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalobce žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu s úrokovým navýšením dle VOP a Oznámení o úrokových sazbách. Obsahem smlouvy bylo mimo jiné dále prokázáno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když ten byl povinen sdělit úvěrujícímu pravdivě údaje o svých příjmech a výdajích. Tuto skutečnost prokázal žalobce dále kreditními informacemi, jimiž prokázal skutečnost, že před uzavřením smlouvy zjišťoval údaje o žalovaném z bankovních i nebankovních registrů a dalších rejstříků shora uvedených a ve vztahu k žalovanému nebyly shledány žádné negativní poznatky. Výpisy z bankovního účtu žalovaného za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že měl žalobce nadstandardní přehled o příjmech i výdajích žalovaného, které mu umožnily provést řádné zhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když z těchto výpisů vyplývá, že měl žalovaný pravidelný měsíční příjem dostatečně vysoký, aby mohl splácet úvěr ve výši 30.000 Kč.

5. Historickým výpisem prokázal žalobce, že žalovaný úvěr čerpal a následně i splácel. Pokud jde o žalovaným předloženou dohodu o ukončení smlouvy o osobní kreditní kartě (ve spise na čl. 18), pak tato dohoda nenabyla účinnosti, když dle písemného znění dohody plyne, že tato nabyde účinnosti po uplynutí 30 dnů, pokud nedojde k jejímu zrušení. K dohodě došlo dne 9. 11. 2017, z historického výpisu je však zřejmé, že žalovaný dne 27. 11. 2017 čerpal na základě původní dohody o kreditní kartě částku 30.000 Kč, čímž došlo ke zrušení dohody o ukončení smlouvy o kreditní kartě, která tak nenabyla účinnosti. Tento závěr je potvrzován dalším důkazem, kterým je upomínka ze dne 29. 2. 2020, odstoupení od smlouvy ze dne 18. 8. 2020 a výpis z účtu ke kreditní kartě k datu 1. 9. 2020. Těmito listinami je prokázána jednak skutečnost, že smluvní vztah mezi stranami nadále trval a dále skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, kdy ke dni 29. 2. 2020 dlužil částku 10.600,11 Kč a ke dni 1. 9. 2020 částku 32.279 Kč. Předžalobní výzvou datovanou dnem 21. 10. 2020 bylo prokázáno, že k tomuto datu dlužil žalobci na jistině částku 32.279 Kč a byl vyzván k dobrovolné úhradě této částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

6. Žalovaný nepředložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že nárok žalobce není důvodný, případně že došlo k zániku dluhu. Jeho tvrzení o nedostatečném zkoumání možnosti úvěr splácet byla vyvrácena dostatečným skutkovým tvrzením žalobce, k nimž byla provedena řada důkazů, která prokázala, že si žalobce svou povinnost splnil řádně, smlouva tak byla uzavřena platně. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by došlo k ukončení smlouvy o kreditní kartě na základě dohody z roku 2017, když z důvodu jeho následného čerpání úvěru nenabyla tato dohoda účinnosti.

7. Po právní stránce má nárok žalobce oporu nejen v předložené úvěrové smlouvě, ale i v ust. § 497 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, tedy v době uzavření smlouvy, podle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platného v době uzavření úvěrové smlouvy věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnost podle § 9 nesplnil.

8. Při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v daném případě žalobce po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s žalovaným platně uzavřel úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 30.000 Kč, který žalovaný čerpal. Jelikož řádně nesplácel to, k čemu se ve smlouvě zavázal, došlo ze strany věřitele k zesplatnění úvěru a žalovanému byl ke dni sepsání žaloby vyčíslen dluh ve výši specifikované shora. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost hradit žalobci poskytnuté finanční prostředky v dohodnutých splátkách a dostal se tak do prodlení, je povinen zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a jeho výše nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Žalovaný neprokázal, že by byl dán důvod pro stanovení jiné lhůty plnění. Žalovaný měl dostatek času před zahájením soudního řízení domluvit s žalobcem splátkový kalendář, avšak neučinil tak.

10. Při rozhodování o nákladech řízení aplikoval soud ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.292 Kč, náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. á 2.420 Kč za úkon dle § 7 (příprava a převzetí věci, předžalobaní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odvolání, účast u jednání), pět režijních paušálů po 300 Kč účtované dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za promeškaný čas za 10 půlhodin ve výši 1.000 Kč za cestu vlakem z Brna do Frýdku-Místku, cestovní náklady na jízdenku vlakem ve výši 510 Kč a 21% DPH ze všech těchto položek vyjma soudního poplatku ve výši 3.066 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke zdejšímu soudu ve 3 stejnopisech, přičemž o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Ostravě. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný žádat o jeho soudní výkon.