8 Co 85/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka A ., IČO IČO účastníka A sídlem Adresa účastníka A zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o určení existence trvání právního vztahu k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 1. 2023, č. j. 6 C 246/2021-141,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným potvrzuje, ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem se rozsudek mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 17.596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 27.249,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta sídlem , adresa, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 9.846 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem byl návrh, aby bylo určeno, že právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobkyní a žalovaným na základě dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny - fotovoltaickou elektrárnu, nacházející se v provozovně s názvem „FVE“ v k. ú. , adresa, , na parcele č. , Anonymizováno, , o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 0,02783 MW, trvá, zamítnut. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání uvedla, že soud I. stupně se nevypořádal s argumentací žalobkyně, že důvod pro odstoupení od dohody nebyl v rámci právního jednání žalovaného, kterým k odstoupení došlo, dostatečně konkrétně vymezen. Právní jednání žalovaného v podobě odstoupení je pak neplatné pro neurčitost. Navíc soud mohl zkoumat pouze oprávněnost důvodů pro odstoupení, které žalovaný uvedl v rámci svého jednání, kterým od dohody odstupoval. Neměl se však zabývat až dodatečně uváděnými důvody po podání žaloby, ač takto činil. Právním protimluvem je v tomto kontextu tvrzení žalovaného o tom, že od předmětné dohody odstoupil proto, že žalobkyně žalovanému neplatí bezdůvodné obohacení za užívání jeho technologie. Neplacení bezdůvodného obohacení nemůže být nikdy porušením smluvního závazku, když z podstaty samotného právního institutu bezdůvodného obohacení plyne, že se uplatní tam, kde odpovídající právní jednání chybí. Pokud nebylo sjednáno plnění za užívání technologie dle dohody, nemůže být neplacení nesjednaného plnění důvodem pro odstoupení od dohody. Neplacení bezdůvodného obohacení tak nemůže být důvodem pro odstoupení od dohody, když v době jejího uzavření nemohlo být s vydáním bezdůvodného obohacení kalkulováno. Pouze v případě, že by v dohodě byla sjednána odměna, včetně její výše, pak by teprve bylo možno použít neplacení sjednané odměny jako důvod pro odstoupení od dohody, nic takového však sjednáno nebylo. Soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobkyně, že jednání žalovaného je zjevným zneužitím práva a šikanózním výkonem práva vůči žalobkyni, odstoupení od dohody nemůže mít pro žalovaného žádný ekonomický přínos, kdy jeho jednání je vedeno pouze snahou poškodit žalobkyni a zamezit tak jejímu dalšímu podnikání. To vše navíc za situace, kdy žalovaný je společníkem a jednatelem žalobkyně. Okresní soud zcela v rozporu s písemným zněním dohody dospěl k závěru, že se jedná o jednostrannou deklaraci, a že dohoda zcela nezachycuje celý závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Dohoda je smluvním aktem, který byl mezi účastníky uzavřen, na tom nemůže nic změnit ani fakt, že se tak stalo na formuláři staženém z webových stránek ERÚ. Dohoda obsahuje podpisy obou smluvních stran a je závazná. Rovněž není jasné, co vedlo soud k tomu, že uvedl, že dohoda nezachycuje celý obsah ujednání mezi účastníky. Žalobkyně také nechápe úvahy soudu o tom, že žalovanému se žádného plnění nedostalo, žalovaný se stal rovnodílným společníkem žalující korporace a jejím jednatelem. Korporace po celou dobu podnikání kumuluje zisk, o jehož rozdělení nebylo prozatím rozhodnuto. Žalovaný má nepochybně právo - nárok na podíl na tomto zisku a zákon mu dává dostatek možností, jak se jeho vyplacení domáhat. Soud I. stupně se nezabýval skutečností, že protiplněním za poskytnutí technologie k užívání žalobkyni je podíl na obchodní korporaci žalobkyně, který má majetkovou hodnotu, stejně jako nárok na podíl na zisku, který žalobkyně vytváří. To však nesouvisí s předmětem tohoto řízení, když v tomto řízení je posuzován právní vztah založený na základě konkrétního právního jednání mezi žalobkyní a žalovaným, vztahy mezi společníky, způsoby jednání a rozhodování na valných hromadách se toho nijak nedotýkají. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že okresní soud neprovedl navržené důkazy, jedná se o rozsudek Okresního soudu ve Znojmě 3 , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně 7 , Anonymizováno, ze dne 2. 3. 2023, na základě nichž byl žalovaný za jednání vůči žalobkyni pravomocně odsouzen za přečin zpronevěry, kdy podstatou bylo jednání žalovaného, kterým si protiprávně přivlastnil peníze ve vlastnictví žalobkyně v částce , Anonymizováno, , čímž jí způsobil škodu v této výši. Pokud má žalovaný za to, že ze strany pana , jméno FO, došlo k porušení povinností z dohody, kterou uzavřeli, pak se musí obracet na pana , jméno FO, , nemůže to jít k tíži žalobkyně. Dále má žalobkyně za to, že právo žalovaného na odstoupení od smlouvy je promlčeno, když údajné podmínky dohody měly být splněny již v roce 2014 a již tehdy mohlo dojít k odstoupení od smlouvy.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že okresní soud správně hodnotil důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Žalobkyně účelově přehlíží v kontextu situace podstatnou rámcovou dohodu, která uzavření dohod z 4. 11. 2014 předcházela, této skutečností se soud I. stupně náležitě a podrobně věnoval a obsah této rámcové dohody posuzoval. Ujednání rámcové dohody mezi , jméno FO, a , jméno FO, , a to před založením obou společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , byla dohoda o předčasném ukončení licencované činnosti , jméno FO, na výrobu elektřiny platné do roku , Anonymizováno, za ujednání kruciální podmínky budoucího uspořádání právních a majetkových vztahů mezi spolupracujícími osobami, a to tak, že obě tyto osoby se stanou logicky rovnodílnými účastníky v obou společnostech, které budou obě technologie výroby elektřiny po majetkovém vypořádání s jejich vlastníkem v jejich společné nemovitosti užívat. Okresní soud tedy dospěl ke správnému závěru, že dohoda ze dne 4. 11. 2014 o užívání technologické části výrobny FVE nebyla nikdy mezi účastníky zamýšlena jako bezúplatná a nejednalo se tedy o dohodu, jež by upravovala celý vzájemný závazkový vztah mezi účastníky. Žalovaný jako účastník dohody z 4. 11. 2014 neměl v úmyslu sjednat tuto dohodu s žadatelem o licenci, tedy s žalobkyní za předpokladu, že tato bude bezplatná, a že nebude naplněna rámcová smlouva o rovnodílném jeho podílu ve společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, Pokud by soud přistoupil na účelovou argumentaci žalobkyně o tom, že žalovaný jako výlučný vlastník technologické části výrobny FVE má toliko na 50% podíl na zisku žalobkyně, tak již nelze nijak logicky vysvětlit skutečnost, proč se vlastník technologické části vzdal jednak 100% zisku, který měl garantovaný dříve platnou licencí na výrobu elektřiny z obou výroben MVE i FVE do roku 2031 a současně, aby z tohoto polovičního podílu z jedné části výroby FVE splácel podnikatelský úvěr, kterým si technologii ve výši , anonymizováno, Kč pořídil. Dříve platnou licenci žalovaný ukončil právě za účelem, aby oběma společnostem, jejichž měl být společníkem a jednatelem, umožnil tyto licence nabýt a obě výrobny elektrické energie provozovat. Jakékoliv snahy o narovnání majetkových vztahů s žalobkyní byly bezvýsledné.

4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhovala rovněž potvrzení rozsudku okresního soudu. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že je spoluvlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a to spolu se společností , právnická osoba, Stavební část výrobny FVE a technologická část výrobny FVE tvoří jeden funkční celek, proto bylo podle energetického zákona, konkrétně ust. § 5 odst. 3 bezpodmínečně nutné, aby k udělení licence byly uzavřeny obě dohody z 4. 11. 2014. Pokud došlo ke změně vlastníka stavební části, bylo povinností žadatele o licenci, tedy žalobkyně, splnit povinnost podle energetického zákona, kdy tuto skutečnost měla oznámit. Stejně tak stavební část výrobny MVE a technologická část výrobny MVE tvoří jeden funkční celek a výše uvedené platí i pro tuto MVE. Za situace, kdy žalobkyně uvedené zákonné povinnosti ignorovala a kdy opakovaně odmítala s vedlejší účastnicí jednat o úhradě bezdůvodného obohacení za užívání stavební části výrobny elektřiny FVE a rovněž odmítala do budoucna upravit vzájemné vztahy užívání formou nájmu, když sám jednatel žalobkyně tyto smlouvy k podpisu připravil, avšak následně odmítl podepsat, nezbylo vedlejší účastnici, než s takovým užíváním svého majetku nesouhlasit, což bylo učiněno dopisem ERÚ z 23. 11. 2019.

5. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 5. 2023 byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobě bylo vyhověno a žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného byli zavázáni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2024 ve znění opravného usnesení téhož soudu byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že při výkladu právního jednání se opouští důraz na formální hledisko projevu typický pro předchozí občanský zákoník a že se klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Výkladu podléhá zásadně každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popř. – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Skutečnou vůli jednajícího je třeba upřednostnit i před vnějším projevem. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ust. § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Nejvyšší soud vytýkal odvolacímu soudu, že uvedeným způsobem při výkladu dohody ze dne 4. 11. 2014 nepostupoval a vycházel toliko z textu vyplněného formuláře ERÚ, aniž vzal v úvahu jeho účel. Energetický zákon v § 2 odst. 3 mj. stanovil, že fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licenci vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Způsoby, jakými bylo možno prokazovat vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, byly konkretizovány v § 7 tehdy účinné vyhlášky č. 426/2005 Sb. V judikatuře správních soudů přitom není pochyb, že vlastnické a užívací právo je nutno chápat v soukromoprávním smyslu, to znamená podnikání v regulovaném odvětví lze povolit pouze takovému subjektu, který je prokazatelně vlastníkem energetického zařízení, či případně jeho oprávněným uživatelem ve smyslu soukromého práva. Protože pro smlouvu, na základě které žadateli vzniklo právo užívat dané energetické zařízení, nemusí být vyžadována písemná forma, vyplnění formuláře umožňuje žadateli doložit, že vlastník energetického zařízení souhlasí s jeho použitím k účelům vymezeným energetickým zákonem. Podmínky, na jejichž základě žadateli užívací právo vzniklo, ERÚ v řízení o vydání licence nezkoumá a tomu také odpovídá znění formuláře, které se v zásadě omezuje právě na vyjádření takového souhlasu. Smlouva, na jejímž základě vzniklo žalobkyni užívací právo k zařízení ve vlastnictví žalovaného, podléhá výkladu a nelze ji omezit jen na samotný text formuláře. Bylo tudíž třeba nejprve zkoumat skutečnou vůli jednajících stran a zohlednit všechny zjištěné okolnosti, včetně jednání o uzavření smlouvy, i to, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

6. Odvolací soud tedy znovu přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

7. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne 4. 11. 2014 žalovaný jakožto fyzická osoba uzavřel jakožto vlastník technologické části výrobny elektřiny o výkonu 0,02 MW, umístěné v nemovitosti na parcele č. , Anonymizováno, v obci , adresa, s žalobkyní jakožto právnickou osobou a jako provozovatelem výrobny elektřiny dohodu, na základě níž žalobkyně bude užívat výše uvedenou část výrobny elektřiny pro účely provozování výroby elektřiny v rámci licencované činnosti podle energetického zákona a zároveň vlastník ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. souhlasí s použitím výše uvedené části zařízení žalobkyní k účelu vymezeným tímto zákonem, tj. k výrobě elektřiny žadatelem o licenci , právnická osoba, , jako provozovatelem výrobny elektřiny, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena podle § 4 odst. 1 energetického zákona, v případě pochybností na 25 let. Tato dohoda byla zaznamenána na tiskopise ERÚ, který je dostupný na webových stránkách ERÚ, přičemž je koncipován jako dohoda, na tiskopisu je podepsán žalovaný jako vlastník technologické části výrobny a za žalobkyni o licenci , jméno FO, . Jednateli a jedinými společníky žalobkyně jsou , jméno FO, a žalovaný, oba mají 50% podíl na společnosti, každý z nich může jednat samostatně do výše majetkové hodnoty 300.000 Kč. , jméno FO, a , Jméno žalovaného, společně podnikají od roku 2002, v roce 2014 byly založeny dvě obchodní společnosti, a to žalobkyně, která provozuje fotovoltaickou elektrárnu a společnosti , právnická osoba, , která provozuje malou vodní elektrárnu. Dle ústní dohody mezi , jméno FO, a , jméno FO, měl žalovaný převést vlastnické právo k technologickým částem na nově zřízené obchodní společnosti, tedy na žalobkyni a na společnost , právnická osoba, a zároveň se , jméno FO, a , Jméno žalovaného, měli stát rovnodílnými společníky v obou obchodních společnostech. K naplnění dohody nedošlo. Žalovaný se nikdy nestal společníkem společnosti , právnická osoba, a nikdy nepřevedl vlastnické právo k technologické části FVE na žalobkyni. Na řešení majetkoprávní situace se účastníci domlouvali nejpozději od roku 2018. O úmyslu sjednat úplatné nájemní smlouvy vypověděl , jméno FO, mj. v roce 2018 před Okresním soudem ve Frýdku-Místku. Na valných hromadách v roce 2019 a následujících byly žalovaným opakovaně předloženy návrhy smluv, kterými by byl upraven právní titul k užívání technologických částí FVE žalobkyní a úplatnost tohoto užívání, avšak k uzavření dohody nedošlo, když s uzavřením smluv nesouhlasil jednatel žalobkyně , jméno FO, . Valné hromady byly vzhledem k rovnosti podílů společníků u žalobkyně bezvýsledné, nedošlo mezi nimi ani k dohodě o rozdělení zisku žalobkyně. Dopisem ze dne 23. 11. 2019 pak žalovaný sdělil žalobkyni, že odstupuje od dohody ze dne 4. 11. 2014 a že nesouhlasí s tím, aby žalobkyně bez jakéhokoliv poplatku užívala technologickou část výrobny FVE, která je v jeho osobním vlastnictví. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalobkyně byla vyzvána správním úřadem ERÚ k podání žaloby na trvání užívacího práva založeného mezi žalobkyní a žalovaným spočívající v užívání technologické části výrobny elektřiny v provozovně s názvem „FVE“.

8. Pokud se týká právního posouzení, pak okresní soud věc správně posoudil i po právní stránce a v souladu se závazným právním názorem uvedeným v rozsudku NS ČR.

9. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle ust. § 2002 odst. 1 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

11. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

12. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

13. Podle ust. § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

14. Podle ust. § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

15. Podle ust. § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

16. Okresní soud se správně nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. a dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně má na takovémuto určení naléhavý právní zájem. K podání žaloby byla žalobkyně jednak vyzvána správním orgánem ERÚ v rámci řízení o zrušení licence žalobkyně ve správním řízení a jednak požadované určení je způsobilé sjednat pevný základ pro právní vztahy mezi účastníky, když bez takovéhoto určení by žalobkyni hrozila újma v podobě nemožnosti podnikání. Určovací žaloba pak byla podána v souladu s tím, co bylo uvedeno v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 213/2021.

17. Soud I. stupně nejprve správně zkoumal skutečnou vůli jednajících stran a zohlednil všechny zjištěné okolnosti, včetně jednání o uzavření smlouvy, i to, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

18. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že v dohodě ze 4. 11. 2014 je udělen faktický souhlas žalovaného s užíváním technologické části výrobny elektřiny. Lze souhlasit také se soudem I. stupně v tom směru, že tato dohoda nezachycuje celý závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným, na základě něhož vzniklo žalobkyni užívací právo k technologické části výrobny elektřiny, o čemž svědčí další zjištěné okolnosti. Jak už bylo uvedeno shora, „Dohoda“ je volně dostupným tiskopisem správního orgánu, do kterého účastníci pouze doplnili své identifikační údaje, kdy tiskopis zcela odpovídá zákonné dikci § 5 odst. 3 energetického zákona. Jak uvedl i Nejvyšší soud ve zrušovacím rozsudku, podmínky, na jejichž základě tedy užívací právo vzniklo, ERÚ v řízení o vydání licence nezkoumá, čemuž také odpovídá znění formuláře, které se v zásadě omezuje právě na vyjádření takového souhlasu s užíváním technologického zařízení. Správně bylo soudem přihlédnuto k tomu, že , jméno FO, , tedy jednatel žalobkyně, který listinu podepisoval za žalobkyni, sám uvedl, že předmětnou listinu stáhl z webových stránek ERÚ a přinesl ji žalovanému k podpisu. Předmětná dohoda tedy nezachycuje celý závazkový vztah mezi účastníky a nezachycuje jejich vůli, kdy u žalobkyně vůle k takovému jednání zcela chyběla, jelikož cílem jednatele žalobkyně bylo pouze získat souhlas vlastníka technologické části výrobny elektřiny tak, jak to bylo vyžadováno ERÚ a u žalovaného se nejednalo o vůli vážnou, jelikož věděl, že dohodou se komplexní právní vztahy mezi účastníky řídit nebudou, na což s ohledem na předchozí společné podnikání s , jméno FO, spoléhal. Okresní soud tedy došel ke správnému závěru, že úmyslem žalobkyně a žalovaného bylo mezi sebou vytvořit závazek, na jehož základě bude žalobkyně oprávněna užívat technologickou část výrobny FVE a na jehož základě bude žalovanému poskytnuto protiplnění po dobu, po kterou bude licence udělena. Jednalo se ústní dohodu, kdy žalovaný svou část závazku splnil písemným souhlasem s užíváním technologické části výrobny elektřiny tak, jak byl zachycen v dohodě. Protiplnění bylo sjednáno tak, že se žalovaný stane rovnodílným společníkem nejen žalobkyně, ale také ve společnosti , právnická osoba, , k čemuž nedošlo. Souběžně však sjednával s žalobkyní jako protiplnění finanční obnos (nájemné). Soud I. stupně přitom přihlédl správně i k následným krokům a jednáním účastníků řízení, kdy otázka úplatnosti byla otevřena již před valnou hromadou v roce 2014, dále byla řešena v roce 2018 a 2019 na valných hromadách žalobkyně, kdy již bylo zřejmé, že žalovanému není jakékoliv protiplnění poskytováno. O tom, že se jednalo o úplatnou smlouvu, svědčí jak výpovědi žalovaného a jednatele žalobkyně, který připustil, že se měl stát žalovaný společníkem také společnosti , právnická osoba, , dále to bylo prokázáno také svědeckou výpovědí jednatele žalobkyně v rámci opatrovnického řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku. V řízení bylo také prokázáno, že s ohledem na podíly žalovaného a jednatele žalobkyně u žalobkyně (každý z 50 %) nedošlo k žádnému vyrovnání majetkoprávních vztahů mezi účastníky, a to z toho důvodu, že jednatel žalobkyně jakákoliv narovnání blokoval. Sám jednatel žalobkyně připustil, že u žalobkyně existuje částka představující zisk žalobkyně, a že zatím k rozdělení zisku nedošlo. Jak už bylo řečeno shora, a to právě z důvodu, že jakákoliv protiplnění jednatele žalobkyně blokoval. V řízení bylo navíc prokázáno, že měl žalovaný licenci k výrobě elektřiny před uzavřením smlouvy s žalobkyní, z důvodu dohody s žalobkyní ukončil tuto licencovanou činnost a umožnil získání licence žalobkyni. Nelze uvěřit, že by tak jednal, aniž by mu bylo poskytnuto jakékoliv protiplnění a stěží by se vzdal finančních výnosů z provozu výroby elektřiny a ještě k tomu splácel úvěr.

19. Pokud se týká odstoupení od dohody ze dne 23. 11. 2019, toto je podle názoru odvolacího soudu určitým právním jednáním, když z něj zcela jednoznačně vyplývá, od jaké dohody žalovaný odstupuje, a důvod, pro který od dohody odstoupil. Za situace, kdy okresní soud správně dospěl k závěru, že od počátku byl sjednán mezi žalovaným a jednatelem žalobkyně smluvní závazkový vztah, dle něhož se žalovaný zavázal umožnit žalobkyni užívat majetek v jeho výlučném vlastnictví a dle něhož se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému majetkové protiplnění, kdy žádné protiplnění nebylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto, je nutno jednání žalobkyně považovat za podstatné porušení smlouvy, které umožňovalo žalovanému odstoupení od takovéto smlouvy. Pokud by žalovaný již při uzavření smlouvy věděl, že mu žádné protiplnění poskytnuto nebude, stěží by takovouto smlouvu uzavřel, jak už bylo uvedeno shora. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalovaný platně odstoupil od předmětné smlouvy.

20. Lze souhlasit také se závěry okresního soudu, že nárok na odstoupení od smlouvy nebyl promlčen, když v tomto směru odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku okresního soudu pod bodem 40.

21. Pokud žalobkyně argumentovala trestním rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. , Anonymizováno, , pak dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. K tomu lze dodat, že v trestním řízení se vycházelo jen z obsahu „dohody“ z 4. 11. 2014, aniž by se zabývali „rámcovou“ ústní smlouvou mezi účastníky, poněvadž to nebylo pro posouzení trestní věci podstatné. Z judikatury NS ČR, např. z rozhodnutí 23 Cdo 956/2012 pak vyplývá, že rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí v občanském soudním řízení.

22. Žalobkyně dále poukazovala na to, že na jedné straně žalovaný tvrdil, že dohoda o užívání technologické části FVE byla úplatná, na druhé straně požadoval bezdůvodné obohacení. Odvolací soud k tomu uvádí, že některé výzvy k plnění adresované žalobkyni vyhotovil sám žalovaný, který nemá právní vzdělání, navíc po mnoha marných pokusech o získání protiplnění lze pochopit, že se snažil ho získat všemi možnými způsoby.

23. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Pokud se týká odstavce II. rozsudku okresního soudu, pak ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a mezi žalovaným byl rozsudek okresního soudu rovněž potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., poněvadž úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, ani je nevyúčtoval. Pokud se týká vedlejšího účastníka na straně žalovaného, pak tento okresnímu soudu náklady řízení sice nevyúčtoval, avšak okresní soud měl vycházet z obsahu spisu a náhradu nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi žalovaného přiznat, a to s ohledem na úspěch žalovaného v tomto řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného byl nákladový výrok okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že vedlejšímu účastníkovi žalovaného byly přiznány náklady řízení v celkové výši 17.596 Kč. Tyto náklady pak sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí, za vyjádření z 18. 10. 2022, za účast u jednání dne 19. 10. 2022, 7. 12. 2022 a 18. 1. 2023 a za závěrečný návrh, tj. 6x 2.500 Kč dle ust. § 9 advokátního tarifu, tj. 15.000 Kč, dále má nárok na 6 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1.800 Kč, dále má nárok na cestovné autem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při ujetí celkem 38 km, vyhláškové ceně za palivo 37,10 Kč/l a průměrné spotřebě 5,5 l/100 km, tj. 77,50 Kč a při paušální sazbě 4,70 Kč/km, tj. 178,60 Kč, takže za jednu cestu 256 Kč a za dvě cesty v roce 2022 pak 512 Kč, dále má nárok na cestovné k jednání 18. 1. 2023 stejným automobilem, stejnou vzdálenost, při ceně pohonných hmot 41,20 Kč/l a při paušální sazbě 5,20 Kč/km, takže cestovné činí 284 Kč.

25. S ohledem na úspěch v odvolacím řízení náleží žalovanému náhrada nákladů řízení v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to za právní zastoupení v dovolacím řízení, tj. za převzetí věci a přípravu zastoupení a za sepis dovolání, tj. 2x 2.500 Kč a 2x režijní paušál 300 Kč v souladu s § 9 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále má nárok na odměnu za účast u jednání před krajským soudem dne 16. 1. 2025, kdy jeden úkon činil 3.700 Kč a dále má nárok na jeden režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, účinného od 1. 1. 2025, na náhradu za ztrátu času za cestu z , adresa, a zpět za 8 půlhodin á 150 Kč, tj. 1.200 Kč, tj. celkem 10.950 Kč, dále byla přiznána 21% DPH z této částky, tj. 2.299,50 Kč, 14.000 Kč za soudní poplatek z dovolání. Celkem činí náklady dovolacího i odvolacího řízení částku 27.249,50 Kč.

26. S ohledem na úspěch žalovaného v odvolacím řízení má vedlejší účastník na straně žalovaného právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy tyto náklady představují vyjádření k odvolání z 11. 4. 2023 a odměna za účast u jednání před krajským soudem dne 16. 5. 2023, tj. 2x 2.500 Kč podle ust. § 9 advokátního tarifu, dále má nárok na 2 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a na cestovné k odvolacímu soudu týmž automobilem, jako k jednáním u okresního soudu, při ujetí celkem 89 km, průměrné ceně paliva 41,20 Kč/l a průměrné spotřebě 5,5 l/100 km, tj. 201,70 Kč a při paušální sazbě 5,20 Kč/km, tj. 462,80 Kč, tedy na cestovné 664,50 Kč, tj. celkem 6.264,50 Kč. Dále má nárok na odměnu za účast u ústního jednání 16. 1. 2025, kdy odměna se dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 snižuje za druhou osobu o 20 %, takže má nárok na 2.960 Kč, na 21% DPH z této částky, tj. 621,60 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 9.846 Kč.