8 Co 92/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 51.614,32 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 15. 1. 2025, č. j. 116 C 433/2024-73,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně zaplacení částky 48.665,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení a v odstavci III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.148,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.857,43 Kč a zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 48.665,51 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, když se domáhala změnit rozsudek ohledně zaplacení částky 48.665,51 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 2. 2024 do zaplacení tak, že jí bude přiznána tato částka včetně příslušenství. Žalobkyně se nevyjadřovala k rozsahu posouzení úvěruschopnosti a platnosti smlouvy, když nadále kalkuluje s částkou tzv. bezdůvodného obohacení a úroku z prodlení. Žalobkyně doplnila, že s ohledem na povahu úvěrového produktu není pro žalobkyni možné provést částku prostého čerpání a částku úhrady za celé smluvní období, když žalovaný na svém běžném účtu nakládal se svými vlastními peněžními prostředky, které na běžném účtu současně nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Zásadní otázkou odvolání tedy je, jestli u tohoto typu kontokorentního či debetního úvěru je možné určit čerpání. Žalobkyně trvala na tom, že čerpání prokázala právě doloženým výpisem z účtu. Dále uvedla, že tvrzení o tom, kolik bylo žalovaným za celou dobu smluvního vztahu uhrazeno, nenese žalobkyně, ale jedná se o břemeno tvrzení na straně žalovaného. Tedy proto, aby žalobkyni mohlo být přiznáno plnění z žalovaného nároku, má za to, že stačí jen tvrdit a prokázat, že prostředky byly na základě absolutně neplatného úkonu žalovaným čerpány a postačí jen tvrdit, že nebyly vráceny. Hned u žaloby byl přiložen shrnující výpis z banky, který jasně definuje převáděnou částku jako čerpanou jistinu, dále byl předložen výpis z účtu s názvem platební historie, kde jasně ke dni 3. 5. 2023 je zřetelné čerpání částky 48.665,51 Kč. Úhrada nebyla žádná, jak žalobkyně sdělila. Žalobkyně má tedy za prokázané, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně poskytla jako jistinu minimálně žalovanému právě částku 48.665,51 Kč. Je potřeba u typu původního čerpání vzít opravdu na zřetel, že kompletní předchozí historické pohyby na běžném účtu nelze převést na částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtované na vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů) a na částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně nakládá se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Výpis z bankovního účtu je tedy zásadním a jediným možným důkazem, jak banky prokazují čerpání a výši dluhu v návaznosti na pohyby na účtu.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne 19. 2. 2008 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které se , právnická osoba, zavázala vést pro žalovaného běžný účet, umožnit mu čerpat finanční prostředky prostřednictvím platební karty, přičemž nedílnou součástí smlouvy byl sazebník s úrokovým lístkem. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že dne 3. 4. 2012 žalovaný požádal o povolení debetního zůstatku , anonymizováno, k běžnému účtu s tím, že uvedl, že má středoškolské vzdělání, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, je klientem , právnická osoba, , dosahuje průměrného čistého výdělku ve výši 18.000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti činí 30.000 Kč. Dne 3. 4. 2012 byly žalovanému prostřednictvím právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, který představoval , Anonymizováno, ve výši povoleného limitu 10.000 Kč s celkovou částkou splatnou 10.746,49 Kč. K žádosti žalovaného mu byl pak poskytnut úvěrový limit ve výši 36.000 Kč dne 23. 1. 2018 a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet s tím, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání , Anonymizováno, a minimální měsíční kreditní příjem bude odpovídat výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a žalovaný se rovněž zavázal nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však podmínky smlouvy porušil, proto banka přistoupila k zesplatnění úvěru, a to oznámením z 7. 9. 2023. Následně banka převedla finanční prostředky na nově otevřený úvěrový účet, a to ve výši 48.665,51 Kč ke dni 3. 5. 2023.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudil jako úvěrovou dle ust. § 2395 o. z. a správně se zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86, tj. zákona č. 257/2016 Sb. a dospěl ke správnému závěru, že své povinnosti nedostála, když vycházela toliko z tvrzení žalovaného ohledně jeho poměrů, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem prověřila. Na okraj odvolací soud poznamenává, že údaje o poměrech žalovaného měla , právnická osoba, k datu 3. 4. 2012, v době, kdy umožnila a poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 36.000 Kč, úvěruschopnost žalovaného nezkoumala vůbec. Okresní soud tedy správně dovodil, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

7. Správné jsou i úvahy okresního soudu, že plnil-li původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Soud I. stupně pak poučil žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala, jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným čerpána a jaká celková částka byla žalovaným uhrazena a na co byla hrazena. Na poučení ze strany okresního soudu reagovala žalobkyně doplněním tvrzení, že z povahy produktu nelze zjistit, jaká celková částka byla čerpána a jaká celková částka byla žalovanou stranou uhrazena za dobu od zřízení , Anonymizováno, . Žalovaný měl na běžném účtu více produktů, nadto bez dalších poplatků a úroků účtovaných na vrub běžného účtu, a to z titulu těchto různých úvěrových a jiných produktů nelze vygenerovat jen částku úhrady nadepsané kauzy za celé smluvní období. Žalovaný navíc na běžném účtu nakládal se svými vlastními peněžními prostředky, debetní a kreditní zůstatky na běžném účtu klienta jsou tedy každý den proměnné v závislosti na tom, do jaké výše klient čerpá peněžní prostředky z poskytnutého úvěru a do jaké míry a v jakých časových intervalech je následně splácí. Lze tedy souhlasit se závěry okresního soudu, kdy za situace, kdy žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení o výši čerpaného úvěrového limitu a jeho splácení, přestože byla okresním soudem řádně poučena o následcích nesplnění této povinnosti, nebylo možno přiznat žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Odvolací soud se pak neztotožňuje s názorem žalobkyně uvedeným v odvolání, že tvrzení o tom, kolik bylo žalovaným za celou dobu smluvního vztahu uhrazeno, nese žalovaný, je to právě žalobkyně, která musí tvrdit a prokázat, že se žalovaný obohatil, a o jakou částku.

9. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení částky 48.665,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 o. s. ř., včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které je rovněž správný.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.