116 C 433/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 51 614,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 148,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 50 465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 857,43 Kč, zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 48 665,51 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 50 465,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 2. 2024, dále pak s úrokem ve výši 29 % ročně částky 48 665,51 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a částky 1 148,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 2. 2024 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 19. 2. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které vedla pro žalovaného běžný účet č. , hodnota, . Následně byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí smlouvy o běžném účtu jsou všeobecné obchodní podmínky, s nimiž se žalovaný seznámil. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 5. 9. 2023 se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu. Tento činil 1 148,81 Kč. Předmětná pohledávka z nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu včetně práv a povinností s touto spojených byla postoupena žalobkyní na základě smlouvy o postoupení ze dne 13. 2. 2024, s účinností ke dni 21. 2. 2024. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo ničeho uhrazeno. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného splácena, proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 5. 9. 2023 úvěr zesplatnila k uvedenému datu dlužnou částkou ve výši 50 502,94 Kč. Pohledávka nebyla uhrazena, ačkoliv byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván. Úroková sazba činí 29 % ročně z částky 48 665,51 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá úhrady částky 1 148,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2024, s účinností ke dni 21. 2. 2024, kdy na ni byla postoupena pohledávka z původního věřitele, a to společnosti , právnická osoba, . Mezi bankou a žalovaným byla dne 19. 2. 2008 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikreditu. Nedílnou součástí smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru a sazebník banky, úrokový lístek. Výše poskytnutého úvěrového limitu činila 36 000 Kč. Běžný účet pak měl vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a žalovaný se zavázal, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se zavázal neocitnout v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit a vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 48 665,51 Kč, který banka převedla dne 3. 5. 2023 na nově otevření úvěrový účet. Dne 19. 2. 2008 byla mezi stranami uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách a strany si sjednaly vedení běžného účtu. Zrušením poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a převedení debetního zůstatku běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet dne 5. 9. 2023 se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, , který činil 1 448,81 Kč. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla, ačkoliv byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván.

2. Podáním ze dne 11. 12. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 3. 4. 2012, když žalovaný žádal banku o úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši 10 000 Kč. Žádost byla vyhodnocena individuálně, vycházelo se z příjmů uvedených v žádosti, kde byl deklarován příjem 18 000 Kč s tím, že žalovaný je od 1. 8. 2007 na dobu neurčitou zaměstnán jako seřizovač u zaměstnavatele , právnická osoba, Dále banka porovnala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě statistických historických dat z ČSÚ. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila úvěrový rámec ve výši 36 000 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. K dotazu soudu, jaká celková částka byla čerpána, jaká celková částka byla žalovanou stranou uhrazena za dobu od zřízení kontokorentu dosud, žalobkyně sděluje, že s ohledem na povahu úvěrového produktu - úvěrového rámce k běžnému účtu - není pro žalobkyni možné uvést částku prostého čerpání bez dalších poplatků, úroků účtovaných na vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně klient nakládá se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Debetní a kreditní zůstatky na běžném účtu klienta jsou tedy každý den proměnné v závislosti na tom, do jaké výše klient čerpá peněžní prostředky z poskytnutého úvěru a do jaké míry a v jakých časových intervalech je následně splácí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . dopisem ze dne 27. 2. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, dohoda ze dne 13. 2. 2024, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 21. 2. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2024). Dne 19. 2. 2008 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, Bank a.s. a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet, umožnit mu čerpat finanční prostředky prostřednictvím platební karty, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou sazebník s úrokovým lístkem (viz smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 19. 2. 2008, sazebník, všeobecné obchodní podmínky). Dne 3. 4. 2012 žalovaný požádal o povolení debetního zůstatku Flexikredit k běžnému účtu, s tím, že uvedl, že má středoškolské vzdělání, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, je klientem , právnická osoba, Bank, dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 18 000 Kč, pracuje u společnosti , právnická osoba, jako seřizovač. Celkový čistý příjem domácnosti činí 30 000 Kč. Běžný účet byl založen dne 14. 4. 2006 s číslem účtu , č. účtu, , žádostí žalovaným podepsanou (viz žádost o povolení debetního zůstatku ze dne 3. 4. 2012). Dne 3. 4. 2012 byly žalovanému prostřednictvím právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, který představoval Flexikredit ve výši povoleného limitu 10 000 Kč, s celkovou částkou splatnou 10 746,49 Kč. Roční úroková sazba činila 19,90 % ročně z čerpaného Flexikreditu. Měsíční poplatek za vedení běžného účtu činil 59 Kč, poplatek za příchozí transakci na běžném účtu činil 5 Kč, poplatek za zvýšení limitu povoleného zůstatku Flexikreditu činil 199 Kč. Standardní informace jsou žalovaným podepsány (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 4. 2012). Parametry úvěrového produktu pak upravovaly dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 19. 2. 2008. Uvedené dispozice jsou žalovaným podepsány. Banka vede pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . K běžnému účtu je povolený limit ve výši 36 000 Kč ode dne 30. 6. 2016. Minimální měsíční kreditní příjem činí 50 % povoleného limitu, úroková sazba činí 21,99 % p.a. Celková částka ke splatnosti činí 37 979,10 Kč. Současně byly upraveny poplatky, mimo jiné za vedení splatného Flexikreditu ve výši 49 Kč měsíčně, za čerpání povoleného debetního zůstatku Flexikreditu vedeného ke kontu Genius Basic, kontu Genius Aktiv 29 Kč měsíčně, dále oznámení o převodu na splatný Flexikredit 200 Kč, výzva ke splatnosti úvěru 300 Kč, zaslání výpovědi smlouvy 200 Kč, zaslání každé upomínky 600 Kč, poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku 300 Kč měsíčně, poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet povoleného limitu Flexikredit 10 %, minimálně 500 Kč. Současně byla vystavena platební karta , jméno FO, standard - Genius gratis (viz dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného se svým přípisem ze dne 19. 12. 2024 vyjádřila právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . Ve svém vyjádření uvedla, že původní žádost o úvěr vyplnil žalovaný dne 3. 4. 2012, kde byly uvedeny veškeré údaje k jeho příjmům a výdajům, které mu při vyplnění žádosti byly známy. Banka provedla před poskytnutím úvěru kontrolu insolvenčního rejstříku, kontrolu bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolu databází MV ČR ohledně platnosti průkazu totožnosti. Do výdajů dlužníka byly započteny prohlášené výdaje dlužníka, částka životního minima dlužníka, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě těchto údajů a výpočtu byl žalovaný shledán jako úvěruschopný. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru č. , č. účtu, ke dni 5. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 50 502,94 Kč, nejpozději do 21. 9. 2023 (viz oznámení o zesplatnění ze dne 7. 9. 2023). Žalovaný byl o úhradu dluhu vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2024 s tím, že dlužná částka činí 66 496,31 Kč a tuto má uhradit nejpozději do 5. 6. 2024. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2024, doporučeně (viz výzva k plnění ze dne 21. 5. 2024, podací lístek ze dne 22. 5. 2024). Platební historií smlouvy č. , hodnota, za dobu od 3. 5. 2023 do 8. 2. 2024 vzal soud za prokázáno, že k prvnímu čerpání došlo dne 3. 5. 2023 ve výši mínus 48 665,51 Kč. Výše dlužné částky ke dni 15. 8. 2023 činila 50 465,51 Kč (viz platební historie smlouvy). Výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, vzal soud za prokázáno, že počáteční zůstatek tohoto účtu ke dni 3. 5. 2023 činil 48 665,51 Kč. K úhradě této částky nedošlo (viz výpisy z úvěrového účtu č. , č. účtu, ).

5. V předmětné věci soud nařídil jednání na den 15. 1. 2025. U tohoto jednání byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1,3 o. s. ř. vyzván k doplnění rozhodných skutečností a následnému navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána, zejména, jaké byly jeho příjmy a výdaje s tím, že v případě nesplnění výzvy se žalobkyně vystavuje neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního. K tomuto poučení soudu právní zástupce netvrdil nové skutečnosti, ani nenavrhl provedení dalších důkazů.

6. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. byl u jednání soudu právní zástupce žalobkyně vyzván pro případ jiného právního posouzení k doplnění rozhodných skutečností a následnému navržení důkazů k takto doplněným tvrzením, a to jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným čerpána a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena a na co byla alokována. Současně byl právní zástupce poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně pak uvedl, že nebude uvádět nové skutečnosti, ani navrhovat provedení dalších důkazů.

7. Podáním ze dne 9. 1. 2025 žalobkyně na základě výzvy soudu učiněné usnesením ze dne 23. 12. 2024 doplnila svá tvrzení s tím, že po podrobném prověření podkladů od banky musí trvat na tom, že z povahy produktu nelze zjistit, jaká celková částka byla čerpána a jaká celková částka byla žalovanou stranou uhrazena za dobu od zřízení kontokorentu. Ve věci měl žalovaný na běžném účtu více produktů, nadto bez dalších poplatků a úroků účtovaných na vrub běžného účtu, a to z titulu těchto různých úvěrových a jiných produktů nelze vygenerovat jen částku úhrady nadepsané kauzy za celé smluvní období. Žalovaný navíc na běžném účtu současně nakládá se svými vlastními peněžními prostředky (nejde v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru). Debetní a kreditní zůstatky na běžném účtu klienta jsou tedy každý den proměnné v závislosti na tom, do jaké výše klient čerpá peněžní prostředky z poskytnutého úvěru a do jaké míry a v jakých časových intervalech je následně splácí. Žalobkyně tedy soudu sděluje, že pro ni bohužel není i přes veškeré snahy možné vypočíst částku prostého čerpání a úhrad na běžném účtu žalovaného pro tento předmětný úvěr.

8. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 708 obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, uzavřena smlouva o běžném účtu, na základě které se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet a umožnit mu nakládání s finančními prostředky na tomto účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 36 000 Kč, a to dne 23. 1. 2018, jehož výše činila 36 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet s tím, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a minimální měsíční kreditní příjem bude odpovídat výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a žalovaný se rovněž zavázal nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však podmínky smlouvy porušil, proto banka přistoupila k zesplatnění úvěru, a to svým oznámením ze dne 7. 9. 2023. Následně banka převedla finanční prostředky na nově otevřený úvěrový účet, a to s výší 48 665,51 Kč ke dni 3. 5. 2023 s označením nově uvedeného úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaný však tento úvěr nesplatil, ačkoliv byl k úhradě dluhu vyzván a došlo k zesplatnění úvěrového produktu. Předmětná úvěrová smlouva je pak posuzována v souladu s ustanovením § 2395 o.z., neboť byla uzavřena po 1. 1. 2014. Jedná se o smlouvu spotřebitelskou, která byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1810 o. s. ř. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intenzích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, měl věřitel povinnost odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. , adresa, dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zákonem je věřiteli stanovena povinnost vyložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení pak nemá soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila soudu žádost o poskytnutí úvěrového limitu, dále pak posouzení úvěruschopnosti provedené právní předchůdkyní žalobkyně. Banka pak vycházela toliko z tvrzení žalovaného, aniž by uvedené tvrzení jakýmkoliv způsobem prověřila, a to jak u tvrzených příjmů, tak i výdajů žalovaného. Zejména žádným způsobem nebyly řádně tvrzeny ani prokázány výdaje žalovaného spojené zejména s bydlením. Uvedená tvrzení žalobkyně nedoplnila, stejně tak jako důkazy nenavrhla ani po poučení soudu učiněného u jednání v souladu s ustanovením § 118a odst. 1,3 o. s. ř. Soud má za to, že žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když v řízení neprokázala, že přistoupila k řádnému posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. V důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru, žalovanému pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Aby soud pak mohl žalobkyni přiznat nárok z titulu bezdůvodného obohacení, musí mu být známo a v řízení prokázáno, jaká celková částka za dobu trvání smluvního vztahu byla čerpána, jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena a na co byla konkrétně alokována. Žalobkyně po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. nedoplnila skutková tvrzení o výši čerpaného úvěrového limitu a jeho splácení, ačkoliv byla řádně poučena i o důsledcích nesplnění výzvy soudu, k čemuž doplnila, že s ohledem na uvedený úvěrový produkt nelze tyto skutečnosti dohledat a v řízení prokázat. S ohledem na shora uvedené soud nemohl nároku žalobkyně vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z., když soudu nebylo známo, jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu čerpána, jaká celková částka byla žalovaným uhrazena a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. Současně soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 148,81 Kč, když poté, co došlo k převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 5. 9. 2023, se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , hodnota, a jeho výše činí 1 148,71 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě této dlužné částky v souladu s ustanovením § 2395 o.z. Současně zavázal žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení ode dne 25. 2. 2024 do zaplacení, a to dle § 1970 o.z.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.