8 Co 92/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 39.705,09 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 2. 2026, č. j. 10 C 269/2025-22,

I. Ohledně zaplacení částky 15.539,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.947,20 Kč, úroku 12 % ročně z částky 36.505,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 391,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15.539,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně zaplacení 11,50% úroku z prodlení ročně z částky 24.166 Kč za dobu od 3. 3. 2026 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 24.166 Kč za dobu od 3. 3. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 621,62 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 a 11,50% úroku ročně z částky 24.166 Kč od 14. 10. 2025 do 2. 3. 2026, se rozsudek potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 21.486,29 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 ve výši 1.013,29 Kč, dále s běžícím ročním 12% úrokem z částky 36.505,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, a s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 39.705,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24.166 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům I. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání. V doplnění odvolání vzala částečně žalobu zpět co do částky 15.539,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.947,20 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 36.505,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 391,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % z částky 15.539,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a navrhla, aby řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno. Dále se domáhala změny rozsudku tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 621,62 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24.166 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a že žalované bude uložena povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítala, že okresní soud pochybil, když nepřiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení, na který má nárok od výzvy k plnění. Bylo na žalované, aby prokázala, že po výzvě nebylo v jejích možnostech dluh splnit v čase určeném ve výzvě. Jelikož žalovaná splatnost dluhu nerozporovala, zůstala zcela nečinná, nemohl mezi stranami vzniknout spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem a soud má postupovat dle § 1970 o. z.

3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud v souladu s ust. § 222a o. s. ř. rozsudek v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v této části zastavil.

5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, když dne 23. 10. 2023 byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s žalovanou č. , hodnota, , kdy žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 37.000 Kč. Žalovaná celkem načerpala částku 42.404 Kč a na tuto částku uhradila 18.238 Kč. Úvěr byl zesplatněn pro porušení povinností dlužníkem ke dni 10. 7. 2025. Co se týká úvěruschopnosti žalované, věřitel nezjišťoval bližší poměry, provedl pouze specifikaci dlužnice tak, že je , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, a jediným jejím příjmem ze zaměstnání je příjem ve výši 20.000 Kč. Na základě statistického modelu nebyl věřitel schopen stanovit odpovídající náklady na péči a výživu dětí dlužnice, odpovídající náklady na bydlení a rovněž neměl povědomost o tom, zda je dlužnice zaměstnána buď trvale nebo na dobu určitou.

7. Okresní soud pak správně skutková zjištění podřadil pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s ohledem na skutečnost, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, pak zcela správně danou smlouvu posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou. Okresní soud tak správně postupoval, když zavázal žalovanou vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení představující rozdíl mezi tím, co bylo fakticky žalované poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradila, dle ust. § 2991 a násl. o. z. Postup okresního soudu je rovněž správný v tom, že nepřiznal žalobkyni úrokové příslušenství, poněvadž v době rozhodnutí okresního soudu se žalovaná nemohla dostat do prodlení s plněním, jak vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka a nárok na úroky z prodlení podle § 1970 vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že v daném případě nedošlo k dohodě mezi účastníky o splatnosti, určil splatnost soud, a to v souladu s usnesením NS ČR 33 Cdo 87/2025 tak, že splatnost stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. Jiná situace je v odvolacím řízení. Rozsudek okresního soudu byl žalované doručen dne 10. 2. 2026, v odstavci II. výroku nabyl právní moci dne 26. 2. 2026, když do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku žalovaná proti rozsudku nepodala odvolání. Měla tak plnit do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy do 1. 3. 2026. Tento den však připadl na neděli, takže měla plnit dne 2. 3. 2026 a pokud tak neučinila, od 3. 3. 2026 je v prodlení s plněním dané částky.

9. Z toho důvodu odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši 11,50 % z částky 24.166 Kč za dobu od 3. 3. 2026 do zaplacení. Ve zbytku pak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen, neboť kromě přiznané částky a úroku z prodlení z této částky žalobkyni žádné další nároky nevznikají.

10. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v převážné míře neúspěšná, když včetně úrokového příslušenství požadovala částku 49.410,77 Kč, přiznána jí však byla částka 24.166 Kč. Nárok na náhradu nákladů před soudy obou stupňů by tak náležel žalované, které však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.