10 C 269/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 39 705,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 21 486,29 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 ve výši 1 013,29 Kč, dále s běžícím ročním 12 % úrokem z částky 36 505,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, a s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 39 705,09 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 166 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 14. 10. 2025 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 39 705,09 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 23. 10. 2023 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěrový rámec 37 000 Kč a dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,18 % z výše úvěrového rámce. Věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnosti dlužníka úvěr splácet, a to zejména s použitím statistických modelů, zároveň provedl lustraci dlužníka v externích úvěrových a jiných registrech. Dlužník celkem načerpal částku 42 404 Kč, z níž uhradil pouze částku 18 238 Kč, jež byla započítána na úrok, poplatky a částečně jistinu. Úvěr byl zesplatněn pro porušení povinností dlužníkem ke dni 10. 7. 2025. Nadále dluží žalovanou částku (z níž jistina představuje 36 505,09 Kč, smluvní pokuty celkem 2 000 Kč a náklady vymáhání 1 200 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru 5 947,20 Kč a příslušenství v podobě běžícího úroku z úvěru v sazbě 12 % ročně od 14. 10. 2025 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení 25. 7. 2025, běžícího i částečně kapitalizovaného.

2. Soud provedl důkaz výpisem z účtu dlužníka – čerpání, úhrad a splátek, úvěrovou smlouvou a kartou klienta. Z karty klienta má soud za prokázáno, že věřitel provedl ověření bonity klienta tím, že provedl specifikaci dlužníka tak, že je svobodný, má dvě děti neznámého věku a jediným jeho příjmem je příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč. Věřitel nezjišťoval bližší poměry, kterými zejména jsou věk dětí, druh bydlení, konkrétní výdaje dlužníka a domácnosti, druh zaměstnání dlužníka ani sjednanou dobu pracovního poměru. Věřitel tak nebyl schopen na základě statistického modelu stanovit odpovídající náklady na péči a výživu dětí dlužníka, odpovídající náklady dlužníka na bydlení; neměl také povědomost o tom, zda je dlužník zaměstnán trvale anebo pouze na dobu určitou, či s ohledem na nezjištěný věk dětí, zda dokonce nepobírá pouze rodičovský příspěvek a ve skutečnosti zaměstnán vůbec není. Z výpisu z účtu dlužníka má soud za prokázáno, že načerpal částku 42 404 Kč a uhradil pouze 18 238 Kč.

3. Tato skutková zjištěni soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování či činil další skutková zjištění z provedených důkazů pro nadbytečnost.

4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny – čerpané částky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 42 404 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 24 166 Kč. Zbývající částky představují poplatky, smluvní pokuty, kapitalizované i běžící úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, kdy žalobce se omezil pouze na aplikaci statistických modelů a naprosto nezjišťoval konkrétní poměry dlužníka a jeho domácnosti, a to v situaci, kdy mu dlužník sdělil, že je svobodnou matkou dvou dětí, o něž jejich otec nepečuje. Ze zákaznické karty vyplývají takové okolnosti, pro něž měl věřitel zbystřit a provést důkladnější prověření poměrů dlužníka, což neučinil. Nejméně věřitel za takové situace nezjistil věk dětí dlužníka, v návaznosti na to potom druh a dobu zaměstnání dlužníka, dokonce se nezajímal ani o druh bydlení dlužníka a jeho dětí. Věřitel tak nebyl schopen řádně posoudit schopnosti dlužníka úvěr splácet a nelze tak učinit závěr o tom, že v době uzavření Smlouvy byl toho dlužník schopen. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 42 404 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

6. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. nenáleží náhrada nákladu řízení žádnému z účastníků, neboť oba ve věci zaznamenali přibližně stejný procesní úspěch i neúspěch. Žalobce požadoval včetně kapitalizovaných úroků z úvěru ke dni rozhodování soudu částku v celkové výši 46 948,47 Kč, bylo mu vyhověno pouze v rozsahu 24 166 Kč.