8 CO 98/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 25.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 1. 2022, č. j. 16 C 223/2021-23,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně běžícím z této částky od 21. 5. 2020 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8.044,41 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25.000 Kč od 21. 1. 2020 do 20. 5. 2020 (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 12. 2014 uzavřena neplatná smlouva o zápůjčce [číslo] kdy žalobkyně poskytla žalovanému částku 30.000 Kč, přičemž tento uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 5.000 Kč. Po právní stránce posoudil okresní soud věc dle ust. § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dále dle ust. § 1968 a §1970 o. z., kdy uzavřel, že smlouva o zápůjčce je neplatná a nárok žalobkyně je nutno posoudit dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Takto uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení dlužné částky, která odpovídá rozdílu mezi skutečně vyplacenou částkou a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil. S přihlédnutím k prokázanému skutkovému stavu proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 25.000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou uvedené částky. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je nutno považovat doručení předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2020 žalovanému, kdy zásilka se dostala do sféry jeho dispozice nejpozději dne 15. 5. 2020, přičemž lhůta ke splnění závazku dle výzvy činila 5 dnů, a to ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy je nutno plnit bez zbytečného dokladu, kdy zákon obvykle tuto lhůtu považuje v délce 5 - 10 dnů od doručení výzvy. Počátek prodlení nelze odvodit ze smlouvy o zápůjčce a zde stanoveného data splatnosti poslední splátky, když žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení a nikoliv plnění ze smlouvy.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, když se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i ve vztahu ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 8.044,41 Kč a zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 25.000 Kč od 21. 1. 2020 do 20. 5. 2020 a byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. Měla za to, že okamžik prodlení s plněním dluhu by se měl v daném případě posuzovat ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve smlouvě. Dle ust. § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný pak v daném případě již v době poskytnutí zápůjčky věděl, kdy nejpozději chce právní předchůdkyně žalobkyně tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Doba plnění je dána počtem a dobou splátek uvedených ve smlouvě, tj. nejpozději do 11. 2. 2016. I při vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy je tedy třeba vycházet ze zásady favor negotii a dávat přednost přístupu, který jinak zachovává v platnosti ostatní části dané smlouvy. V projednávané věci tak lze ujednání o době splnění oddělit od zbývajícího obsahu smlouvy.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když rozhodující je zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelské zápůjčce dne 18. 12. 2014, která byla neplatná, kdy žalovanému byla z její strany poskytnuta částka 30.000 Kč, přičemž žalovaný tuto částku vyčerpal a doposud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, pouze částku 5.000 Kč.

7. Odvolací soud se dále ztotožňuje i s právní posouzením věci, jak jej učinil okresní soud, kdy v daném případě je nutno nárok žalobkyně posoudit jako bezdůvodné obohacení, vzniklé žalovanému z právního důvodu, který odpadl (absolutně neplatné smlouvy - § 588 o. z.), a to na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně. Ostatně takto byla i pohledávka ze strany žalobkyně žalobou uplatňována. Okresní soud pak správně určil výši bezdůvodného obohacení a rovněž správně vyhodnotil i okamžik prodlení žalovaného s plněním dluhu. Pokud se totiž v případě absolutně neplatné smlouvy (od samého počátku) řídí vypořádání nároků účastníků takové smlouvy pravidly o vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), pak tyto pravidla je nutno vztáhnout i na jeho splatnost. Nelze pro tento případ vycházet z ujednání o splatnosti ve smlouvě, neboť toto se vztahuje k neplatnému závazku. Odvolací námitky žalobkyně proto nemohou obstát. Lhůta k plnění bezdůvodného obohacení pak není zákonem jakkoliv určena. Je tedy nutno vycházet z ust. § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Bezdůvodné obohacení je tak splatné na výzvu věřitele (ochuzeného). I zde tedy okresní soud správně určil okamžik splatnosti bezdůvodného obohacení, a to v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020.

8. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 in fine o. s. ř., když úspěšnému žalovanému v této fázi řízení prokazatelně nevznikly náklady účelně vynaložené.