10 Co 150/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 316,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 12. 2024, č. j. 9 C 180/2024–58

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 516 spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 744,97 Kč od 31.8.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 571,83 Kč od 29.8.2023 do zaplacení a částku 4 800 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky řádně a včas.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na účet jeho zástupce , Jméno advokáta, náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 5 037,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě co do částky 15 516,80 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu co do částky 4 800 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Předmětem sporu byl nedoplatek za plyn 12 444,97 Kč za období od prosince 2022 do června 2023, smluvní pokuta 300 Kč za nezaplacené zálohy za plyn za prosinec 2022, leden 2023 a březen 2023, smluvní pokuta 200 Kč za nezaplacení faktury za plyn č. , hodnota, a faktury za elektřinu č. , hodnota, a dále smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy o odběru plynu ve výši 4 800 Kč, tedy za šest měsíců po 800 Kč. Účastníci uzavřeli dne 23. 11. 2002 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu na odběrném místě , adresa, . Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou, obě obsahovaly smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení delší než 10 dní a smluvní pokutu 800 Kč jako měsíční násobek od přerušení nebo ukončení smlouvy do konce sjednaného období trvání smlouvy. Žalovaná neuhradila zálohy za elektřinu za květen a březen 2023, zálohy na plyn za prosinec 2022, leden a březen 2023, vyúčtování za plyn ve výši 12 444,97 Kč za období od prosince 2022 do června 2023 a vyúčtování za elektřinu ve výši 2 371,83 Kč za období od prosince 2022 do srpna 2023. Soud prvního stupně žalobci přiznal právo na úhradu těchto vyúčtování a na smluvní pokutu za prodlení v celkové výši 700 Kč, protože byla sjednána ve smlouvě, a nikoli v obchodních podmínkách, a nebyla nepřiměřeným ujednáním. Žalobci ale nevznikl nárok na smluvní pokutu 4 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy na plyn, neboť šlo o zneužívající ujednání ve smyslu ust. § 1813 odst.1 občanského zákoníku, které založilo v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Ačkoliv bylo toto ujednání obsaženo ve smlouvě a označeno jako sankce, nelze předpokládat, že by spotřebitel uzavřel smlouvu s takto vysokou smluvní pokutou, kdyby o smlouvě vyjednával sám a nejednalo by se o smlouvu formulářovou. Smluvní pokuta ve výši 4 800 Kč odpovídá téměř třetině odběru, což je ve vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem nepřípustné. Při odběru musí podnikatel platit cenu za plyn a smluvní pokuta je jeho čistý zisk. Smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ porušení smlouvy spotřebitelem, nikoli pro případ porušení smlouvy podnikatelem. Smlouva na dobu určitou není výhodnější jen pro spotřebitele, ale dává výhody oběma stranám. Soud prvního stupně tedy zamítl nárok na smluvní pokutu 4 800 Kč, ostatním žalobním požadavkům vyhověl a rozhodl o nákladech řízení podle poměru úspěchu účastníků ve sporu.

2. Žalobce ve včasném odvolání proti výroku II. o zamítnutí nároku na smluvní pokutu a výroku III. o nákladech řízení namítl, že požadovaná smluvní pokuta byla ujednána platně. Soud prvního stupně při právním posouzení aplikoval občanský zákoník ve znění, které neplatilo v době uzavření smlouvy. Sjednaná smluvní pokuta nebyla nepřiměřeným ujednáním ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Absolutně neplatné by tehdy bylo jen takové smluvní ujednání, které by v rozporu s požadavkem přiměřenosti založilo významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, ale soud prvního stupně naplnění těchto podmínek nezkoumal. Zákazník uzavírá smlouvu podle svých individuálních potřeb, je na něm, zda uzavře smlouvu na dobu určitou či dobu neurčitou. Pokud zvolí smlouvu na dobu neurčitou, má možnost ji kdykoliv ukončit, ale zpravidla platí za produkt vyšší cenu. V případě smlouvy na dobu neurčitou získává dlouhodobě výhodnější cenu energie, ale aby mu žalobce mohl takovou cenu po celé smluvní období poskytnout, musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energie, odpovídající důvodně očekávané spotřebě za celé období trvání smlouvy. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy a předčasně ji ukončí, nebo je nucen ji předčasně ukončit žalobce pro neplacení ze strany zákazníka, zůstává žalobci přebytečný nakoupený plyn, který musí zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, a hrozí mu tak vznik škody. V případě předčasného ukončení smlouvy lze také považovat za marně vynaložené jeho náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Další částí škody je škoda v podobě ušlého očekávaného zisku. Při porovnání vzájemných práv a povinností je nutno vyjít z výše smluvní pokuty 800 Kč za měsíc a výše utvrzované povinnosti, představované zálohovými platbami 1 500 Kč za měsíc. Podle judikatury není nepřiměřená smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně, a v této relaci nelze považovat dohodnutou smluvní pokutu za nepřiměřenou. Není žádný důvod poměřovat výši smluvní pokuty s výší nedoplatku ceny za odebraný plyn, jak to učinil soud prvního stupně.

3. Žalovaná se včas odvolala proti lhůtě k plnění, poukázala na svůj zdravotní stav a sociální situaci, po autonehodě nemůže získat zaměstnání na hlavní pracovní poměr, splácí exekuce. Požádala o povolení co nejnižších splátek, například ve výši 500 Kč měsíčně.

4. Žalobce k odvolání žalované souhlasil se splátkami ve výši 600 Kč měsíčně.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by nařizoval odvolací jednání podle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., a shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, nicméně ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil zčásti nesprávné právní závěry.

6. Předmětem odvolacího řízení byl kromě lhůty k plnění jen nárok na smluvní pokutu ze smlouvy o dodávce plynu, kterou odvolací soud posoudil jako platnou a uzavřenou v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb. Smlouva o dodávce plynu obsahovala závazek žalované k řádnému plnění platebních povinností, utvrzených smluvní pokutou ve výši 800 Kč měsíčně za dobu od předčasného ukončení smlouvy do konce sjednané doby jejího trvání. Žalovaná ve smlouvě vzala na vědomí, jakým povinnostem bude dodavatel muset dostát pro splnění jeho závazků a jaké mu mohou vzniknout škody, dojde-li k předčasnému ukončení smlouvy z důvodů na její straně. Smlouva neobsahovala žádnou smluvní pokutu, k jejíž úhradě by byl zavázán žalobce.

7. Obsah ujednání o smluvní pokutě bylo třeba posoudit podle občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, které neobsahovalo úpravu ust. § 1814 odst. 1 písm. l) v podobě, na kterou se odvolával soud prvního stupně, a neoznačovalo za zneužívající ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Také úprava ust. § 1813 občanského zákoníku byla odlišná od aktuální, podle které věc posoudil soud prvního stupně; na rozdíl od současné úpravy, která vychází z požadavku poctivosti, byla podle dřívější úpravy zakázaná ujednání, která zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Odvolací soud v ujednání o požadované smluvní pokutě nespatřoval kolizi s ust. § 1813 občanského zákoníku ve znění platném k uzavření smlouvy, nejednalo se o ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, neboť smluvní pokutou utvrzený závazek žalované odebírat plyn po sjednanou dobu a platit za ni dohodnuté úplaty byl kompenzován nižší cenou oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Žalobce musel pro splnění vlastních smluvních povinností plynoucích ze smlouvy s fixovanou cenou zajistit nasmlouvané množství plynu, které při předčasném ukončení smlouvy z důvodů na straně žalované zůstalo nevyužito. Vzniklou škodu ale nemohl po žalované požadovat k náhradě ve smyslu ust. § 2050 občanského zákoníku, a to ani v případě, že by přesahovala sjednanou pokutu.

9. Smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyl plyn žalované dodáván kvůli porušování jejích platebních povinností, byla ujednána ve výši přiměřené hrozící škodě i utvrzenému závazku. Přiměřenost bylo třeba porovnávat ve vztahu k zálohovým platbám, jejichž včasné placení bylo smluvní pokutou zajištěno, a nikoli ve vztahu k celkové výši nedoplatku nebo k výši vyúčtování. Při porovnání výše smluvní pokuty a výše zálohové platby nebylo možno dojít k závěru, že by šlo o smluvní pokutu nepřiměřeně vysokou. Celková výše smluvní pokuty pak byla dána dobou, po kterou trvalo porušení smluvních povinností žalovanou.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržela svoji platební povinnost vyplývající ze smlouvy, vzniklo žalobci, který byl kvůli tomu nucen předčasně ukončit smluvní vztah, právo na zaplacení platně ujednané smluvní pokuty podle ust. § 2048 občanského zákoníku.

11. Ve vztahu k odvolání žalované proti lhůtě k plnění dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě žalované podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. povolit plnění ve splátkách, když obecná třídenní lhůta se jevila jako nepřiměřeně tvrdá. Za přiměřenou výši splátek považoval odvolací soud částku 600 Kč měsíčně, která žalovanou sice zatíží, ale současně jí umožní úhradu dluhu včetně příslušenství v relativně přiměřené lhůtě.

12. Odvolací soud proto ze shora vyložených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části tak, že žalované uložil vedle částky 15 516,80 Kč s příslušenstvím podle výroku I. napadeného rozsudku také úhradu částky 4 800 Kč za smluvní pokutu, to vše ve splátkách pod 600 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně zahrnují soudní poplatek ze žaloby 813 Kč a soudní poplatek z odvolání 1 000 Kč, tři úkony právní služby po 300 Kč podle ust. § 14b advokátního tarifu, jeden úkon právní služby po 1 000 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden režijní paušál po 450 Kč a DPH 556,50 Kč, tedy celkem 5 037,50 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna žalobci uhradit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 160 o. s. ř.