10 CO 184/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. PhDr. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa 2. anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci o odvolání první žalované do rozsudku Okresního soudu v Klatovech, č. j. 8 C 71/2021-219, ze dne 20. 4. 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výrocích I., II., III. a výrok IV. se potvrzuje ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou.

II. Mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Soudu prvního stupně se ukládá, aby rozhodl o návrhu první žalované, která se domáhá po žalobkyni zaplacení částky 29 841,60 Kč, a rozhodl o nákladech řízení mezi těmito účastnicemi.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných zrušil a nemovitou věc, tj. pozemkovou parcelu [číslo] o výměře 78 m2 (ostatní plocha) zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí], zrušil a přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit první žalované z titulu vypořádání částku 11 003 Kč a výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit druhé žalované z titulu vypořádání 6 964 Kč. Výrokem IV. rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala první žalovaná, která namítla, že ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebyl žádný důvod. Žalobce se totiž netají tím, že chce tento pozemek převést správci komunikace. Pokud tomu tak je, v čem bylo podílové spoluvlastnictví na závadu. Cílem žalobkyně je omezit účast žalované na řízení, které je vydáno v souvislosti s žádostí žalobkyně o stavební povolení na umístění stavby domu s rezidenčními byty. Žalobkyně nemá tedy právní zájem na zrušení a vypořádání. Chce získat něco, co chce hned pozbýt a nemovitost mohla být klidně přikázána do vlastnictví první žalované, která nikomu nic převádět nechce, ale naopak chce být vlastníkem pozemku. Tento je fakticky přilehlý k nemovitosti, kterou prvá žalovaná vlastní a užívá k bydlení. Další námitkou bylo to, že soud se nevypořádal s veškerými závazky a pohledávkami mezi účastníky, tuto otázku vůbec neřešil a přešel ji bez povšimnutí. Nebylo tedy rozhodnuto o celém předmětu sporu. Žalovaná odkázala na vyjádření svého právního zástupce při jednání před soudem 18. 3. 2022. Namítla dále nesprávné skutkové a právní závěry, když byly převzaty od žalobkyně, například informace o tom, že předmětný pozemek slouží k odvodu vody, dalším nesprávným závěrem je to, že se nejedná o historický majetek. První žalovaná zdůraznila, že to byla žalobkyně, která kupovala předmětný pozemek s vědomím, že nemá na svůj pozemek jiný přístup. Z titulu vypořádání vzájemných pohledávek uplatnila žalovaná k zaplacení částku, kterou vyčíslila v podaném odvolání.

3. Žalobkyně se k odvolání první žalované písemně vyjádřila s tím, že zcela ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně. Opět zdůraznila, že předmětný pozemek je součástí silničního tělesa silnice [spisová značka] (nezpevněná krajnice a silniční odvodňovací příkop). Majetkovým správcem je Správa a údržba silnic Plzeňského kraje. Toto vyplývá z katastru nemovitostí a z vyjádření SÚSPK. Žalobkyně vlastní podíl ve výši téměř 77 %, má tedy právo realizovat nakládání se společnou věcí dle většinového podílu (§ 1128 odst. 1, § 1129 odst. 1 o. z.). Žalobkyně předmětný pozemek užívá tím, že přes něj vjíždí, vchází a vyjíždí na své další nemovité věci. Za celou dobu nezpůsobila nikomu žádnou škodu. Jedná se o pozemek, který má šíři 0 až 80 cm, po celé své délce sousedí s nemovitými věcmi žalobkyně. Žalobkyně doložila cenu znaleckými posudky i dalšími dokumenty, pozemek byl tedy oceněn správně a navíc podotkla, že to byla první žalovaná, která si ohodnotila pozemek 500 Kč/m2 a za tuto cenu chtěla pozemek odkoupit. Je tedy s podivem, když nyní požaduje za pozemek 10 000 Kč m2, resp. 5 000 Kč m2. První žalovaná vede s žalobkyní trvale spory, žalovaná brojila nejprve proti pravomocnému stavebnímu povolení, podávala žaloby ke Krajskému soudu v Plzni, návrhy na odklad vykonatelnosti, ale nebyla úspěšná. Jednání první žalované je obstrukčního charakteru. Žalobkyně navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně.

4. Druhá žalovaná se v rámci omluvy k odvolacímu jednání vyjádřila tak, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání první žalované, k obsahu vyjádření žalobkyně a odvolacího návrhu druhé žalované a po odvolacím jednání, kdy zjistil z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, že stav nemovitosti odpovídá stavu k datu rozhodování soudu prvního stupně, tedy k žádné změně nedošlo, dospěl k závěru, že odvolací námitky první žalované nejsou důvodné a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

6. Odvolací soud nemá žádné výhrady k postupu soudu prvního stupně po procesní stránce s výjimkou posouzení vzájemného návrhu první žalované (viz níže). Dokazování ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo provedeno v dostatečném rozsahu z hlediska právního posouzení věci a na základě důkazní aktivity stran sporu. Skutkový stav, který soud prvního stupně z provedených a správně zhodnocených důkazů zjistil, je dostatečným podkladem pro právní posouzení, které soud prvního stupně přijal a právní posouzení soudu prvního stupně je zcela správné. Odvolací soud proto odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně, na jeho závěry o skutkovém stavu i právní hodnocení, to vše obsažené a shrnuté v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a s výjimkou bodu 11. se s tímto rozhodnutím plně ztotožňuje.

7. Pokud jde o odvolací námitky první žalované, tak ty odvolací soud neshledal za důvodné. Pokud první žalovaná namítá, že ke zrušení podílového vlastnictví nebyl žádný důvod, tak v té souvislosti odvolací soud odkazuje na zcela správné závěry soudu prvního stupně, které jsou uvedeny zejména v bodě 7. rozsudku soudu prvního stupně, tj. to, že platí zásada, že nikdo nemůže být nucen, aby setrvával ve spoluvlastnictví (§ 1040 odst. 1 o. z.) a pod bodem 10 zhodnocení § 1140 odst. 2 o. z. (nevhodná doba pro vypořádání a eventuální újma pro některého z účastníků). Žádný relevantní důvod, který bránil zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v daném případě shledán nebyl. Pokud první žalovaná argumentuje ztrátou účasti na stavebních řízeních, která se její osoby budou týkat, tak jednak bylo zjištěno, že první žalovaná vlastní další pozemky, stavebních řízení se z tohoto důvodu účastnit bude a navíc i kdyby tomu tak nebylo, pak vzhledem k charakteru, velikosti a významu tohoto pozemku by se nemohlo jednat o důvod, který by mohl být důvodem pro zamítnutí této žaloby o zrušení a vypořádání podílového spolu vlastnictví. Zásada, že nikdo nemůže být nucen, aby setrvávala ve spoluvlastnictví, pak dává odpověď na námitku první žalované, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem. Zákon žádnou takovou podmínku pro podání tohoto druhu žaloby nestanoví.

8. Soud prvního stupně zvolil správná kritéria a pořadí způsobů vypořádání platící při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Správně poukázal na to, že v daném případě hraje důležitou roli tvar a velikost tohoto pozemku, význam tohoto pozemku, včetně jeho účelu a proto také správně nepřistoupil k reálnému rozdělení pozemku, i když se jedná o primární způsob vypořádání. Platí totiž, že za případy, kdy reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné, se považují z hlediska v této otázce dlouhodobě ustálené judikatury (již od doby předchozího občanského zákoníku až doposud) ty případy, kde by ani po rozdělení nemohly vzniknout samostatné věci, jednak případy, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi takovým způsobem, který odpovídá jejich povaze a společenskému zájmu. U pozemků zejména závisí na jejich poloze, celkové ploše i tvaru. V daném případě je celkem jasné, že reálné rozdělení tohoto pozemku není možné a nemělo by smysl, neboť pozemek je velmi úzký, je součástí silničního tělesa, navazuje na pozemek žalobkyně (viz mapka čl. 9 p. v.) Za situace, že nebylo možné reálné dělení předmětného pozemku, soud prvního stupně správně přikázal věc žalobkyni na základě správně vyhodnocených kritérií uvedených v odůvodnění jeho rozsudku zejména pod bodem 9. a 10. Soud vyšel z velikosti podílů účastníků řízení, zohlednil funkci pozemku (přístup na pozemek žalobkyně) a součást silničního tělesa, což umožňuje i žalovaným užívání tohoto pozemku z titulu jeho veřejného užívání a jeho účelu do budoucna (komplex se sousedícím pozemkem ve vlastnictví žalobkyně).

9. Námitky žalované, že některá skutková tvrzení soudu prvního stupně jsou nesprávná a že byla převzata od žalobkyně, nemají pro posouzení věci žádný význam, neboť z hlediska zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví odkaz na to, že ve skutkových a právních závěrech soudu prvního stupně chybí to, že předmětný pozemek slouží k odvodu vody a že se nejedná o historický majetek, nemají tyto námitky žádný dopad do zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a nejsou nikterak významné.

10. Pokud prvá žalovaná namítá, že to byla žalobkyně, která kupovala předmětný pozemek s vědomím, že nemá na svůj pozemek jiný přístup, pak ani tato argumentace není zcela přesná, protože ke změnám zaměření pozemku došlo v důsledku nového zaměřování. Navíc je to samozřejmě i žalobkyně, která vlastní podíl na tomto pozemku, takže ani tento argument nelze přijmout, neboť prostřednictvím tohoto majoritního podílu přístup na svůj pozemek má.

11. V obecné rovině důsledkem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je to, že účastníci tohoto řízení (bývalí spoluvlastníci) odchází se stejnou majetkovou hodnotou, se kterou do řízení vstoupili. Na místo ideálního spoluvlastnického podílu obdrží finanční prostředky za tento podíl. Vypořádací podíly pak kompenzují ztrátu vlastnictví k částem nemovitosti a pronájem za 1 m2 vychází na základě znaleckého zkoumání, které ustanovená znalkyně před soudem obhájila. První žalovaná v řízení před soudem prvního stupně nenavrhovala přezkoumání posudku jiným znalcem.

12. Navíc byl přijat návrh žalobkyně, která na rozdíl od znaleckého posudku stanovila k vyplacení částku 1 000 Kč 1 m2 (znalkyně vycházela z ceny 480 Kč 1 m2) a žalovaní odchází s vyšší majetkovou hodnotou ceny svého podílu.

13. V průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, že druhá žalovaná již finanční kompenzaci přijala.

14. Soud prvního stupně se pouze správně nevypořádal s návrhem první žalované, který v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnila. Jak vyplývá z obsahu spisu soudu prvního stupně, při jednání dne 18. 3. 2022 první žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 29 841,60 Kč s tím, že se jedná o nárok ve smyslu § 1148 o. z. a jde tedy o tzv. návrh na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tento nárok pak první žalovaná upřesnila, resp. z čeho se skládá, za jaké období a jak k dané částce dospěla. I když v odvolání uvádí nyní částku jinou, tento původní návrh splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení, neboť je z něj zřejmé, jakou částku, po kom a z jakých důvodů první žalovaná požaduje. Odvolací soud se pak neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, které jsou uvedeny v bodě 11. rozsudku soudu prvního stupně, s výjimkou obecného pojednání o ust. § 1148 o. z. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že první žalované nemohly vzniknout nároky škodní či jiné relevantní nároky a že nebylo možné z důvodu absence řádného návrhu se jimi zabývat. S tímto odvolací soud nesouhlasí, neboť návrh zde byl uplatněn a teprve poté co k němu bude provedeno dokazování, kterým se teprve zjistí, zda ten nárok žalobkyni vznikl či nevznikl.

15. Za této situace odvolací soud postupoval ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1587/2021, ze kterého vyplývá, že pokud je uplatněn v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nárok na tzv. širší vypořádání, pak pokud soud o něm nerozhodne, znamená to, že nerozhodl o části předmětu řízení a je nutné, aby ve smyslu § 166 o. s. ř. toto řízení doplnil. Jestliže soud prvního stupně věc předloží odvolacímu soudu, aniž by takto postupoval, může mu odvolací soud ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby provedl potřebné doplnění. Možnosti nařídit doplnění ještě před rozhodnutím nemusí vždy odvolací soud využít. Umožní-li to povaha věci, může odvolací soud nejprve odvolání projednat a rozhodnout o něm a teprve poté soudu prvního stupně nařídit, aby své rozhodnutí podle § 166 o. s. ř. doplnil. Postup závisí na tom, který z těchto postupů je procesně hospodárnější a který ve svých důsledcích povede k rychlejšímu projednání věci. Jestliže vzájemný návrh obsahuje vady, k jejichž odstranění bude nutný postup podle § 43 o. s. ř., pak v souladu s principem hospodárnosti řízení je, aby rozhodl o odvolání, nerozhodl o doplnění, ale v této části uložil soudu prvního stupně, aby se vzájemným návrhem žalovaného zabýval.

16. Odvolací soud proto výrokem III uložil soudu prvního stupně, aby se nárokem první žalované, v dalším řízení zabýval.

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen v části týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dále v otázce nákladů řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou a ve zbylé části se bude soud prvního stupně nárokem první žalované zabývat a s ohledem na výsledky tohoto řízení pak rozhodne i o nákladech řízení za zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, jak tomu odpovídají výroky I., II. a III.

18. Podle judikatury (viz rozhodnutí NS 22 Cdo 4756/2008, 23 Cdo 4609/2017) se v nákladovém výroku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhoduje samostatným výrokem a rovněž se rozhoduje samostatným výrokem o nákladech řízení v rozhodnutí o vzájemném návrhu. Odvolací soud zrušil i nákladový výrok mezi žalobkyní a první žalovanou, neboť platí, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

19. Jelikož řízení se rozhodnutím odvolacího soudu končí ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou, bylo potvrzeno i rozhodnutí o nákladech řízení mezi těmito účastnicemi a bylo také rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení mezi těmito účastnicemi. Žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala a druhé žalované žádné náklady v této fázi řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto tak, že žádná z těchto účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.