10 CO 211/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , země zastoupený advokátem anonymizována dvě slova . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení obsahu budoucí smlouvy o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 16 C 107/2021-216, ze dne 14. 2. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve výroku I. a ve výroku II. se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 45 254 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na určení obsahu kupní smlouvy dle přílohy č. 1 žaloby a in eventum uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 351 916,40 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce. V odvolání uvedl, že soud prvního stupně nyní provedl dokazování v rozsahu nutném pro rozhodnutí, ale nesprávně aplikoval hmotné právo na skutkový stav a také vyjádřil pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu ze strany soudu prvního stupně. Žalobce se domáhal určení obsahu budoucí kupní smlouvy ve smyslu ust. § 1787 o. z. Nárok opřel o jednání právních zástupců sporných stran. Žalobce učinil prvně bezvadnou ofertu, nabídl přesně specifikovaný odkup přesně popsaných nemovitostí za zcela konkrétní sumu. Žalovaný pověřil svého právního zástupce [anonymizováno] [příjmení] jednáním, ke kterému došlo mezi právními zástupci sporných stran osobně, bez zápisu a následně zástupce žalovaného zaslal e-mail, kde uvedl, že odkup je možný jen za částku 40 000 EUR, což zástupce žalobce akceptoval, připravil smluvní dokumentaci a odeslal, k podpisu smlouvy kupní však nedošlo. [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že možná z jeho strany došlo k přestoupení zástupčího oprávnění. To jen zdůrazňuje pravdivost tezí žalobce a potvrzuje tvrzení, že nejméně k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí došlo.

3. Žalobce rozporoval závěry o skutkovém stavu věci v bodu 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde soud uvádí: žalovaný [anonymizováno] [příjmení] nepověřil k uzavření kupní smlouvy ani k uzavření budoucí smlouvy kupní (viz účastnická výpověď žalovaného). Takový skutkový závěr ale podle žalobce nelze učinit, protože jde o závěr učiněný jen z výpovědi svědka, bývalého advokáta žalovaného. Pokud by tento svědek přiznal, že byl tímto pověřen, dopustil by se jednání, za které by mohl být kárně stíhán, a to včetně majetkového stíhání z titulu odpovědnosti za škodu. Soud prvního stupně opomenul, že advokát [anonymizováno] [příjmení] písemně ve svých e-mailech uvedl, že je zplnomocněn žalovaným, a to v rozsahu nabídky a oferty (viz písemná odpověď na výzvu žalobce žalovanému).

4. Následně soud prvního stupně uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] potvrdil přijetí návrhu smluvní dokumentace a přislíbil vyrozumění o stanovisku klienta (viz e-mail ze dne 18. 11. 2020), návrh však považoval za překvapivý ….. Žalobce v této souvislosti učinil sporné, že by si soud mohl učinit skutkový závěr o překvapivosti návrhu. To sice tvrdil ve výpovědi [anonymizováno] [příjmení], ale nevychází to z předchozího tvrzení žalovaného ani z písemné reakce svědka [příjmení] [příjmení] (viz e-mail ze dne 19. 11. 2020).

5. Soud zjistil z výslechu [anonymizováno] [příjmení], že šlo o smlouvu jednostrannou a nevyváženou. Žalobce má za to, že není odůvodněno, proč by smlouva měla být jednostranná a nevyvážená. Podle jeho názoru jde o naprosto standardní smlouvu.

6. Následně soud popsal, že žalovaný vyčkával se svým definitivním rozhodnutím. Právě toto chování žalovaného vylučuje, aby žalobce požadoval cokoli více, než bylo předmětem jednání. Kdyby totiž požadoval překvapivě více, pak by žalovaný reagoval tak, že návrh překračuje ofertu, nikoli tak, že vše prostudoval a nyní chce další schůzku.

7. V bodě 21 soud uvedl, že žalobce ani přes opakované výzvy nedoplnil svá tvrzení, z jakého právního jednání žalovaného dovozuje jeho závazek se žalobcem v budoucnu uzavřít kupní smlouvu. S takovým závěrem však žalobce nesouhlasí. Žalobce opakovaně uvedl v žalobě, v jeho podáních, v odvolání ze dne 12. 5. 2022 (viz bod 3), že na to žalobce reagoval a posílá kupní smlouvu. Žalobce si neumí představit jiné jasnění projevení vůle než právě oferta, protioferta, akceptace.

8. Žalobce se ohradil k závěru soudu týkající se odmítnutí zástupce žalobce odpovědět, jakou smlouvu měli účastníci v úmyslu vlastně uzavřít. Soud vyslovil závěr, že takové tvrzení odborníka, který byl svým klientem zmocněn k jednání a přípravě smlouvy se soudu jevilo až absurdní. Stejný závěr o absurditě vyslovil soud v souvislosti s tím, že je taková i myšlenka, že smlouvu o smlouvě budoucí lze uzavřít jaksi mimoděk, aniž by to strany vlastně chtěly učinit. K tomu žalobce namítal, že zástupce žalobce byl vyslýchán jako svědek a postavení svědka je přesně zákonem dané. V rámci svědecké výpovědi nemohl zástupce žalobce hodnotit, jaká smlouva byla uzavřena. Jde o právní hodnocení, které by měl učinit soud. Svědek se vyjadřuje k tomu, co viděl, slyšel a cítil. Žalobce tvrdí, že došlo k akceptaci oferty, co se týče převodu nemovitostí, nikoli však na částce. Žalobce nerozumí tomu, proč soudu přijde absurdní, že svědek nechce sdělit soudu právní hodnocení jednání. Naopak, kdyby svědek [příjmení] sdělil, že jednání považoval za jednání o smlouvě budoucí a že taková byla i vůle účastníků, pak musel dojít k závěru, že jde o tvrzení podporující žalobce a že svědek je podjatý (což ostatně z podstaty věci je, stejně jako [anonymizováno] [příjmení]). K uzavření smlouvy jaksi mimoděk žalobce poukázal na usnesení odvolacího soudu a na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku s tím, že cílem nové právní úpravy je ústup od byrokratického omezení soukromého práva i s vědomím případných potíží při dokazování v soudním sporu. Podle žalobce nedošlo k žádnému mimoděk jednání. Byl zde jasný písemný požadavek žalobce, odpověď advokáta žalovaného, pak jednání, kdy se strany rozcházejí ve shodě na předmětu, ale ne na ceně. Cena je následně písemně akceptována. Reakce žalované není odmítavá, ale navrhující ještě další alternativy, přičemž svoji ofertu neodvolává.

9. V odvolání žalobce poukázal na rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, že obecně řečeno kontraktační závazek musí být vymezen natolik určitě, aby mohla být podle smlouvy uložena povinnost k plnění. Není nutné vymezit realizační smlouvu, protože to by znamenalo, že již nejde o smlouvu budoucí. Podle názoru žalobce byla shoda na předmětu smlouvy, a to i přesto, že nyní žalobce pro jistotu a pro zjednodušení argumentace žaluje jen menší rozsah, než by mohl. Není to ústup z pozice tvrzení, ale přistoupení na argumentaci žalovaného. Zaslaný návrh kupní smlouvy nebyl odmítnut pro obsah, nebyl totiž odmítnut vůbec. Žalovaný na návrhy reagoval nikoli odmítnutím, ale navrženou schůzkou, a časem na rozmyšlení. Předtím ale požadoval pevnou sumu 40 000 EUR, což bylo akceptováno. Žalobce nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně v bodě 22 jeho odůvodnění. Zde soud uvedl, že odpověď žalobce ze dne 16. 11. 2020 by bylo možno považovat za ofertu kupní smlouvy, nikoli však za akceptaci návrhu budoucí smlouvy kupní, jak se snaží učinit žalobce. Nelze zjistit, z čeho soud takto dovozuje. Cituje pak e-mail ze dne 12. 11. 2020, kde zástupce žalovaného píše, že trvá na požadavku zaplacení 40 000 EUR, eventuálně ve splátkách. Zároveň zde uvádí, že klient (pan [příjmení]) ho pověřil, aby alternativně žalobci učinil další dvě nabídky za účelem vypořádání jejich sporných nároků. 16. 11. 2020 žalobce potvrdil akceptaci nabídky. Podle názoru žalobce šlo o akceptaci, protože kdyby mělo jít o ofertu, pak by žalobce psal, že navrhuje jinou cenu a jiný majetkový rozsah. Kromě toho kupní smlouva by měla být v tomto případě pouze formalitou. Žalobce užívá předmět smlouvy více jak deset let, provedl rekonstrukci a žalovaný nemovitost neužívá vůbec.

10. Nelze ani souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že by nebyla shoda na předmětu smlouvy. Žalobce jasně vyzval žalovaného, aby na něj převedl nemovitosti, které měl získat pro žalobce v dražbě 2010. Následně je jednání, kde žalovaný požaduje 40 000 EUR a je shoda na menším rozsahu, protože po dražbě byly přikoupeny další pozemky navazující na pozemky kolem dražby. Jelikož došlo k zvýšení ceny až na 40 000 EUR, pak zvýšení rozsahu pozemku bylo jen logické.

11. Žalobce pak odkazuje na e-mail ze dne 9. 11. 2020, kde žalobce navrhoval 30 000 EUR s tím, že v rámci dohody o narovnání nebude po klientu [anonymizováno] [příjmení] nic požadovat z titulu společného podnikání. Na to reaguje [anonymizováno] [příjmení], kdy navrhuje 40 000 EUR a zmiňuje přímo dům. Žalobce pak zaslal návrh smlouvy, který je prostudován zástupcem žalované a není sporován. Z těchto důkazů vyplývá, že byla shoda na předmětu a probíhala licitace o ceně. Odkázal na e-mail ze dne 12. 11. 2020, že minimální shoda je na domě a pozemku pod ním vedeném. Nelze dojít k závěru, že shoda nebyla na ničem. 12. [anonymizováno] [příjmení] jako svědek uvedl, že pokud jde o částku 40 000 EUR, ta byla stanovena od klienta poté, co se ho zeptal, na co si cení nemovitosti. Protiplněním za tuto částku měly být nemovitosti, které byly původně předmětem dražby. Lze tedy z toho dovodit, že vůle na straně žalované bylo uzavřít smlouvu na pozemky v dražbě v hodnotě 40 000 EUR. Toto dovození je poplatné skutečnosti, že svědek ví, jak nyní odpovědět, aby ztížil situace žalobce a sebe ochránil. Odpověď nekoresponduje s písemným projevem [anonymizováno] [příjmení], který rozsah navržené kupní smlouvy jakkoli nezpochybňuje. Žalobce v původní výzvě požadoval jen menší rozsah, za což nabízel 20 000 EUR. Žalovaný navrhl vyšší cenu s tím, že součástí dohody jsou i dva pozemky, které nabyl na žádost žalobce v hodnotě 2 300 EUR.

13. Nelze souhlasit ani s bodem 29 rozsudku. Nelze ani souhlasit s myšlenkovým postulátem soudem prvního stupně, že takové očekávání v projednávaném případě však žalobce nemohl mít v okamžiku, kdy sice žalovaný navrhoval výši kupní ceny, ale zároveň navrhoval několik alternativních řešení vztahu mezi účastníky. Podle žalobce tyto alternativy nesouvisely s předmětem jednání.

14. Soud prvního stupně se také nezaobíral e-mailem zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení], o němž hovoří odvolací soud v bodě 23 svého usnesení a ze kterého vyplývá, že [anonymizováno] [příjmení] připouštěl uzavření smlouvy s tím, že ovšem z jeho strany došlo k překročení zmocnění. Tento důkaz soud prvního stupně zcela vypustil ze své argumentace.

15. Pokud by však soud prvního stupně měl ve svých závěrech pravdu, pak žalobce namítl, že soud nesprávně vypočetl odměnu za právní zastoupení. Soud vychází z toho, že tarifní hodnota se odvíjí od ceny předmětu sporu spolehlivě zjištěné ze znaleckého posudku [anonymizována dvě slova], který nechal vyhotovit a do spisu založil žalobce. Soud však opomenul, že žaloba je užšího rozsahu, než jak je zpracován znalecký posudek. Znalecký posudek se v ceně odvolává na zhodnocení po rekonstrukci. Předmětem sporu však není 4 460 000 Kč, ale 40 000 EUR, což je maximální cena, kterou si sporné strany ujednaly. Jestliže však soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani tato cena nebyla akceptována, pak by měl vycházet z § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu.

16. Pokud by odvolací soud došel k závěru, že zde není předpoklad pro změnu výroku soudu prvního stupně, pokud jde o určení obsahu smlouvy, navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit, pokud jde o náhradu újmy způsobené nepoctivým jednáním stran dle § 1729 o. z. nebo alternativně, pokud by se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, pokud jde o vůli stran, pak aby změnil výrok ohledně náhrady nákladů řízení.

17. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobce a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. Žalobce tvrdí, že na základě e-mailové komunikace mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní coby právního jednání o určité kvalitě. Podle žalobce došlo k bezvadné ofertě i k akceptaci, na jejímž základě došlo k uzavření budoucí smlouvy kupní. Je nutné však poukázat na to, že již dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením kupní smlouvy s odkazem na identickou e-mailovou komunikaci právních zástupců. Tento návrh byl odmítnut, když žalobce na základě téhož jednání tvrdil, že došlo k uzavření kupní smlouvy ohledně převodu předmětných nemovitostí a nyní na základě téhož jednání tvrdí, že došlo k uzavření budoucí smlouvy kupní coby samostatného právního institutu, navíc mezi advokáty účastníků. Soud se na základě pokynu odvolacího soudu zabýval tím, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, vyslechl samotné účastníky i zástupce účastníků. Žádná z vyslýchaných osob a překvapivě ani zástupce žalobce nepotvrdil, že by mezi účastníky vůbec bylo uvažováno o uzavírání budoucí smlouvy kupní. Pokud se žalobci nepodařilo prokázat, že byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní, těžko se lze domáhat určení obsahu budoucí smlouvy. Toto je pouze další pokus žalobce, když ve shora odkazovaném řízení žalobce neuspěl s tvrzením, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena. Mezi účastníky, a to je dokonce nesporné, není ani shoda ohledně rozsahu zájmových nemovitostí. V rámci jednání byl diskutován jiný rozsah pozemků. Pokud se však strany nedokázaly shodnout ani na rozsahu pozemků, těžko hovořit o bezvadné ofertě a bezvadné akceptaci. Mezi účastníky je nesporné pouze to, že jednali o možném převodu nemovitostí. Vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení] neuzavřel, že by mezi účastníky byla uzavřena budoucí smlouva kupní a nezodpověděl ani, za jakým účelem a jakého jednání ho jeho klient zmocnil. Kdo jiný než zástupce žalobce by měl vědět, k čemu ho klient zmocnil a v jakém konkrétním okamžiku byla uzavřena budoucí smlouva kupní. Žalobce to interpretuje tak, že byl vyzván k právnímu hodnocení, ale ve skutečnosti byl dotázán pouze k tomu, co svým právním jednáním zamýšlel. Žalobce poukázal na dopis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 12. 2020, který účelově interpretuje tak, že předchozí zástupce připouští uzavření kupní smlouvy, jenže opak je pravdou. Zástupce v tomto dopise sděluje, že v žádném případě nedošlo jeho jednáním k uzavření kupní smlouvy a jen z opatrnosti sděluje, že pokud by to takto bylo v budoucnu interpretováno, muselo by to být hodnoceno tak, že překročil své zmocnění. Pokud zde hovoří o kupní smlouvě, pak to rozhodně neprokazuje uzavření budoucí smlouvy kupní. Uzavření kupní smlouvy zpravidla uzavření budoucí smlouvy kupní nepředchází. Žalobce tedy uzavření budoucí smlouvy kupní dovozuje výlučně z e-mailové komunikace mezi zástupci účastníků. Z textu e-mailu ze dne 12. 11. 2020 je ale zřejmé, že zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] navrhuje žalobci, a to v návaznosti na jeho předchozí nabídku, tři možné varianty řešení. Tento obsah e-mailu žalobce hodnotí tak, že [anonymizováno] [příjmení] uvádí, že je zplnomocněn žalovaným v rozsahu oferty a akceptace, ale to z textu nevyplývá. Poté, co zástupce žalovaného nastínil několik možných řešení, poslal zástupce žalobce e-mail s kupní smlouvou a depozitní smlouvou. Pomine-li žalovaný, že k žádné dohodě nedošlo, když bylo v předchozím mailu naznačeno několik řešení, nelze přehlédnout, že z uvedeného žalobce dovozuje, že tímto potvrdil akceptaci nabídky. To je velmi obtížně právně uchopitelné, protože takové tvrzení nemá oporu v právu. Pokud je to zástupce žalobce, který zasílá návrh kupní smlouvy, nemůže se jednat o akceptaci, ale jde o ofertu. Podle žalovaného se pouze diskutovalo o možnostech a neprecizoval se smluvní vztah. Na tom ničeho nezměnění to, že žalobce poslal na účet advokátní úschovy zástupce žalobce částku 40 000 EUR. Na návrh (ofertu) žalobce reaguje zástupce žalovaného e-mailem ze dne 18. 11. 2020 s tím, že návrh obdržel, že ho prostuduje, seznámí s ním klienta a následně žalobce vyrozumí o jeho stanovisku. Je tedy zjevné, že tímto e-mailem žalovaný ofertu neakceptoval. Přesto je žalobce přesvědčen, že k akceptaci jeho návrhu došlo v okamžiku, kdy zástupce žalobce poslal návrh smluvní dokumentace. Zástupce žalobce také žádá zástupce žalovaného o připomínky ke smlouvě dne 20. 11. 2020 a těžko tedy může mít za to, že došlo k bezvýhradné akceptaci jeho návrhu ze dne 16. 11. 2020, a to bez ohledu na to, že není možné, aby k akceptaci oferty došlo ofertou. Žalobce ani neví, na základě jakého právního jednání došlo k uzavření kupní smlouvy nebo budoucí smlouvy kupní. Pokud žalobce tvrdí, že došlo k uzavření budoucí smlouvy kupní a na základě této smlouvy vznikla žalovanému povinnost uzavřít realizační smlouvu o určitém obsahu, musí svá tvrzení prokázat. Žalovaný setrval na tom, že navržená smlouva byla nevyvážená. Smluvní sankce vůči straně prodávající převyšovaly navrhovanou kupní cenu a není to standardní. Žalovaný proto navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a žalovanému přiznány náklady řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil obsah odvolání žalobce a vyjádření k němu ze strany žalovaného a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné v části, která se týkala věci samé, a důvodným jej shledal v části, která se týkala nákladů řízení.

19. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně provedl dokazování nyní v dostatečném rozsahu umožňujícím právní posouzení věci, důkazy hodnotil ve smyslu ust. § 132 o. s. ř., zjistil správně skutkový stav, který také po právní stránce správně posoudil. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno v jeho bodech 3. až 25. Odvolací soud se touto věcí již jedenkrát zabýval, když usnesením ze dne 14. 7. 2022 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem bylo zejména to, že soud prvního stupně neprovedl a nezdůvodnil, proč neprovedl všechny navržené důkazy. Podstatou tvrzení žalobce bylo to, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí a že jednání při uzavírání této smlouvy se jevilo vysoce pravděpodobné, a proto vznikla žalobci nedodržením kontraktačního procesu škoda. Je sice právem soudu vyhodnotit, jaké důkazy provede a jaké nikoli, ovšem takový závěr musí přezkoumatelným způsobem vysvětlit. S ohledem na to, že jednání mezi účastníky probíhala nejen e-mailovou komunikací, ale i ústně, a to i prostřednictvím jejich právních zástupců, jevilo se důležitým vyslechnout aktéry těchto jednání, tzn. účastníky i jejich zástupce. Odvolací soud také vyslovil závěr, že s ohledem na současnou právní úpravu dle zákona č. 89/2012 Sb. není obligatorně vyžadována pro smlouvu o smlouvě budoucí ani v případě, že se jedná o nemovitosti, tuto smlouvu uzavírat písemně. Odvolací soud odkázal na důvodovou zprávu občanského zákoníku a na cíle právní úpravy, které právě měly znamenat ústup od byrokratického omezení soukromého práva. Zákon žádnou takovou podmínku neukládá. Žalobci tedy mělo být umožněno, aby prokázal navrženými důkazy svá tvrzení.

20. Soud prvního stupně poté provedl výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako svědka (předchozí zástupce žalovaného), účastnickou výpověď žalobce i žalovaného a také svědeckou výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (současný zástupce žalobce). Slyšení zástupci byli svými klienty zbaveni mlčenlivosti (§ 21 odst. 1 a 2 z. č. 85/1996 Sb.). Jelikož není potřeba opisovat znovu závěry soudu prvního stupně, odvolací soud na ně tímto odkazuje a následně se vyjádří k jednotlivým uplatněným odvolacím námitkám. Obecně lze nejprve k odvolacím námitkám žalobce uvést, že v mnoha případech jsou podstatou odvolání jednotlivá slova či věty, které jsou vytrhovány z kontextu bez vazby na veškeré souvislosti celé věci. Žalobce rozporoval závěry o skutkovém stavu věci zaujaté soudem prvního stupně, který je shrnul v bodě 9. odůvodnění rozsudku.

21. Žalobce rozporoval zejména to, že podle soudu žalovaný uvedl [anonymizováno] [příjmení] nepověřil k uzavření kupní smlouvy ani k uzavření budoucí smlouvy kupní (viz účastnická výpověď žalovaného). Zároveň, ačkoli zde sám uvádí, že tato věta padla v účastnické výpovědi žalovaného, vyslovuje závěr, že jde o závěr učiněný jen z výpovědi svědka, bývalého advokáta žalovaného, který kdyby přiznal, že byl tímto pověřen, dopustil by se kárného jednání. Sám žalobce zde právě uvádí ten rozpor, na který bylo poukázáno. Tato skutečnost nevyplynula pouze z výpovědi svědka, ale také z výpovědi žalovaného.

22. Další námitkou žalobce je, že soud měl opomenout skutečnost, jak žalobce uváděl v podání žaloby, že advokát [anonymizováno] [příjmení] písemně ve svých e-mailech uvedl, že je zplnomocněn žalovaným, a to v rozsahu nabídky a oferty a odkazuje obecně na písemnou odpověď na výzvu žalobce žalovanému, avšak bez konkrétního odkazu na příslušný mail. Soud prvního stupně e-mailovou korespondenci k důkazu provedl a žádný takový jednoznačný závěr z ní vyvodit nelze.

23. Dále žalobce cituje ze závěrů soudu prvního stupně, který uvedl, že [anonymizováno] [příjmení] potvrdil přijetí návrhu smluvní dokumentace a přislíbil vyrozumění o stanovisku klienta (viz e-mail ze dne 18. 11. 2020). Návrh však považoval za překvapivý. Žalobce v této souvislosti učinil sporným, zda soud prvního stupně si mohl učinit závěr o překvapivém návrhu. Opět zde je potřeba zdůraznit, že soud prvního stupně zjevně citoval [anonymizováno] [příjmení], nelze tedy tuto větu považovat za závěr soudu prvního stupně - to vyplývá z celého kontextu odůvodnění. [anonymizováno] [příjmení] se ve své svědecké výpovědi takto skutečně vyjádřil. To samé se týká námitky, že soud zjistil z výslechu [anonymizováno] [příjmení], že navíc šlo o smlouvu jednostrannou a nevyváženou. Jde pouze o citaci svědecké výpovědi, aniž by toto hodnocení pak mělo nějaký zásadní význam do posouzení celé věci.

24. Žalobce dále vyhodnocuje, že závěr soudu o tom, že žalovaný vyčkával se svým definitivním potvrzením (po přijetí dokumentace), že právě toto chování vylučuje, aby žalobce požadoval cokoli více, než bylo předmětem jednání. Tento závěr však lze hodnotit pouze za spekulativní.

25. Žalobce nesouhlasil s tím, že dle soudu prvního stupně žalobce ani přes opakované výzvy nedoplnil svá tvrzení, z jakého právního jednání žalovaného dovozuje jeho závazek se žalobcem v budoucnu uzavřít kupní smlouvu. Žalobce to přitom uvedl v žalobě, ve svých podáních i v odvolání. Podle žalobce tím, že byla zaslána kupní smlouva, která odrazila obsah dohody sporných stran, tímto byla provedena jasně vůle, tedy po právní stránce: oferta, protioferta, akceptace. Pokud zaslal žalobce kupní smlouvu žalovanému, nebylo z provedeného dokazování zjištěno, že by právě obsah této kupní smlouvy odrážel předchozí jednání mezi stranami. V této kupní smlouvě byla projevena vůle pouze žalobce. Tento moment žalobce vynechává.

26. Dále se žalobce ve svém odvolání zabývá tím, proč slyšený svědek [příjmení] [příjmení] neodpovídá na otázku soudu, jakou smlouvu vlastně účastníci měly v úmyslu uzavřít. Podle žalobce vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [příjmení] vypovídal jako svědek, nemohl tuto otázku zodpovědět, neboť se jednalo o právní hodnocení. S tímto však nelze souhlasit právě s ohledem na danou věc. Samozřejmě obecně platí, že svědek se vyjadřuje k tomu, co viděl, slyšel a cítil. Záleží však vždy na tom, čeho se konkrétně svědecká výpověď týká a také, kdo tuto svědeckou výpověď podává. V posuzovaném případě vypovídal [anonymizováno] [příjmení] jako svědek, ale také jako zástupce žalovaného. Občanský soudní řád v žádném svém ustanovení nevylučuje, aby byl takto vyslýchán, což ovšem samozřejmě úzce souvisí s hodnocením věrohodnosti takové výpovědi. Platí totiž, že trvá-li dohoda o plné moci i po zbavení mlčenlivosti, ke které v daném případě správně došlo, advokát je stále povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Odmítnutí odpovědi hodnotí odvolací soud tedy v souvislosti především s tím, za jaké situace byl [anonymizováno] [příjmení] vyslýchán. Rozhodně však nebyl důvod, aby odmítl odpovídat na tuto položenou otázku, když základní věcí, která se v této věci řešila, bylo právě to, co mezi účastníky mělo být sjednáno. Odpověď tedy nemusela obsahovat výlučně právní hodnocení, ale popis skutkové situace, co mělo být daným smluvním typem upraveno, jak apod. Šlo o zjišťování skutkových okolností, nikoliv právních.

27. Žalobce zcela pomíjí zásadní skutečnost, že pokud po zaslání kupní smlouvy a depozitní smlouvy došla reakce žalovaného ztotožňující se s případnou kupní cenou, pak zde byly ze strany žalovaného další alternativní návrhy, které spočívaly buďto v odstěhování žalobce z domu a vyplacení odstupného, nebo zřízení věcného břemene bydlení pro žalobce v domě. Z obsahu těchto návrhů jednoznačně vyplývá, že pokud by tyto dvě alternativy, resp. jedna z nich byla přijata, byly by ostatní tímto vyloučeny a byla by tím tedy vyloučena i případná kupní smlouva. Nelze tedy hovořit o tom, že pokud žalovaný souhlasil s částkou, bezvýhradně přijal navrženou kupní smlouvu a depozitní smlouvu, to z logiky věci možné nebylo.

28. Odvolací soud tedy souhlasí i s těmi závěry soudu prvního stupně, které byly promítnuty do jeho odůvodnění, že kupní smlouvu, případně smlouvu budoucí nelze uzavřít jen tak mimoděk. To už odvolací soud zdůraznil ve svém zrušujícím usnesení. I když není vyžadována písemná smlouva, která je samozřejmě z hlediska případných sporů jistějším podkladem, i v případě ústního sjednání smlouvy budoucí týkající se nemovitosti musí být kontraktační závazek vymezen na tolik určitě, aby mohla být podle smlouvy uložena povinnost k plnění. Smlouva musí být určena zcela jasně a určitě, neboť pokud má být posuzováno právní jednání, které k takovému smluvní typu vedlo, nemůže být ze strany soudu právní jednání nijak doplňováno či nahrazováno. Jednání, které by mělo být z provedeného dokazování zjištěno, musí tedy odpovídat shora uvedeným závěrům. To není nijak v rozporu se závěry odvolacího soudu ve zrušujícím usnesení, že cílem nové úpravy je ústup od byrokratických omezení.

29. Žalobce sice předložil kupní smlouvu, ale tato kupní smlouva zahrnovala i jiné pozemky než ty, které měl údajně žalobce nabýt dražbou, když pověřil jednáním o nákupu těchto nemovitostí žalovaného a údajně mu také dal na to finanční prostředky. I to, že sám žalobce zdůrazňuje reakci žalovaného, který žádal schůzku, pak je zřejmé, že nemohlo dojít k bezvýhradné a jasné akceptaci návrhu žalobce. Jak už bylo shora řečeno, nejednalo se také o jedinou variantu jednání mezi účastníky. Ve hře byly další varianty, které tedy s ohledem na obsah těchto návrhů vylučovaly uzavření kupní smlouvy. Vysvětlení, že po dražbě byly přikoupeny další pozemky navazující na pozemky kolem dražby a že tedy tyto byly v kupní smlouvě, je vysvětlení, které není dostačující, neboť žádné indicie o jednání o těchto pozemcích ani z e-mailové komunikace ani z provedených dalších důkazů zjištěny nebyly. Žádná konkrétní jednání o těchto pozemcích vedena nebyla. Tvrzení žalobce, že navržené alternativy vůbec nesouvisely s předmětem jednání, nelze akceptovat, neboť je evidentní, že se týkaly bydlení žalobce v předmětném domě a že se jednalo o stanovení podmínek užívání domu žalobcem. Rozhodně s předmětem jednání mezi účastníky souvisely.

30. Pokud žalobce akcentuje e-mail zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení], který připustil uzavření smlouvy (bod 23. usnesení odvolacího soudu) s tím, že došlo k překročení zplnomocnění, pak následným provedeným dokazováním bylo zjištěno, co tato věta znamenala (viz výpověď [anonymizováno] [příjmení]). Šlo vlastně o argument ad b) (ad a) byl nesouhlas s tvrzením žalobce o tom, že smlouva byla uzavřena). Šlo tedy vlastně o jakousi argumentační pojistku, běžně právními zástupce používanou. Z kontextu provedených důkazů vyplývá, že tuto větu nelze posuzovat izolovaně a dávat jí větší význam než ve skutečnosti má. Žalobce v odvolání argumentuje tím, že podle jeho názoru byla shoda na předmětu smlouvy, a přesto že nyní v podané žalobě pro jistotu a pro zjednodušení žaluje jen menší rozsah, než by dle smlouvy mohl. Podle názoru žalobce zaslaný návrh kupní smlouvy nebyl odmítnut pro obsah, ale nebyl podle jeho názoru odmítnut vůbec. Žalovaný totiž reagoval nikoli odmítnutím, ale navrženou schůzkou, časem na rozmyšlení a předtím již požadoval 40 000 EUR, což bylo akceptováno. Vymezuje se také proti závěrům soudu prvního stupně, že odpověď žalobce ze dne 16. 11. 2020 by bylo možno považovat za ofertu kupní smlouvy, nikoli však za akceptaci návrhu budoucí smlouvy kupní, jak se snaží žalobce učinit. S těmito námitkami se soud prvního stupně vypořádal správně a s jeho závěry se odvolací soud ztotožňuje.

31. Podle názoru žalobce závěr soudu prvního stupně, že nebyla shoda na předmětu smlouvy, je závěr nesprávný. Podle názoru žalobce vyzval žalovaného, aby na něj převedl nemovitosti, které měl žalobce získat pro žalobce v dražbě 2010. Následně proběhlo jednání, kdy žalovaný požadoval 40 000 EUR, a byla shoda na větším rozsahu, protože po dražbě byly přikoupeny další pozemky. Zde dovozuje, že jelikož došlo ke zvýšení ceny na 40 000 EUR, pak zvýšení rozsahu pozemků bylo jen logické. Tyto závěry odvolací soud opět odmítá a souhlasí s tím, jak uzavřel soud prvního stupně, že nebyla shoda na předmětu smlouvy. To, že mělo dojít k nějakému jinému rozsahu prodávaných nemovitostí, vyplývá pouze z tvrzení žalovaného a nikoli z dalších důkazů. Ani to, že tím, že došlo k většímu rozsahu prodeje, došlo k navýšení ceny 40 000 EUR, nemá podklad v provedeném dokazování.

32. Pokud žalobce namítá, že byla shoda na předmětu a že probíhala licitace o ceně, zcela pomíjí, že v rámci odpovědí na návrhy žalobce žalovaný nabízel dvě alternativní varianty, které spočívaly jednak ve vystěhování žalobce z nemovitosti a zaplacení odstupného a jednak ve zřízení věcného břemene pro žalobce a upravení užívání nemovitosti žalobcem. Z podstaty věci je zřejmé, že pokud v jednom podání žalovaného došlo ke shodě na částce 40 000 EUR, ale zároveň byly navrženy tyto dvě varianty, které z podstaty věci vylučovaly uzavření kupní smlouvy, nelze považovat projev vůle v odpovědi žalovaného za akceptaci nabídky a také za shodu na předmětu smlouvy.

33. Sám pak žalobce dovozuje, že vůle na straně žalovaného byla uzavřít smlouvy na pozemky v dražbě v hodnotě 40 000 EUR, což však hodnotí žalobce jako postoj žalovaného poplatný skutečnosti, že vyslýchaný svědek ([anonymizováno] [příjmení]) ví, jak má nyní odpovědět, aby ztížil situaci žalobce a sebe ochránil. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný navrhl vyšší cenu s tím, že součástí dohody jsou i dva pozemky, které nabyl na žádost žalobce v hodnotě 2 300 EUR.

34. Námitky žalobce nebyly shledány důvodné. Ve své podstatě se snaží z jednotlivých detailů jednání mezi účastníky či jejich zástupci vymodelovat situaci, že zde byla shoda na předmětu smlouvy, co se týče rozsahu prodávaných nemovitostí a i jejich ceně. Takové závěry však z provedeného dokazování nevyplývají, neboť k žádné takové shodě v průběhu jednání mezi účastníky nedošlo. Naopak shoda nebyla ani na rozsahu kupní smlouvy, shoda pak nebyla ani vůbec na této formě řešení daného problému mezi účastníky, neboť ze strany žalovaného byly navrhovány další dvě varianty. Nemohlo tedy dojít k tomu, že by strany byly dohodnuty zcela jasně, určitě a srozumitelně na tom, že mezi nimi bude uzavřena kupní smlouva o určitém rozsahu nemovitostí. V daném případě bylo nutné přihlížet k projevu vůle účastníků, k jejich právnímu jednání, ale nelze v soudním řízení nahrazovat projev vůle účastníků či jej jakkoli doplňovat. Je možné pouze zjišťovat, zda došlo k určitému jednání, které by pak bylo možno považovat za uzavření smlouvy, což se ovšem v daném případě nestalo.

35. Stejné závěry jako soud prvního stupně pak odvolací soud zaujímá v případě eventuálního nároku, který žalobce uplatnil a v této souvislosti odkazuje rovněž na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedené v bodě 25. Souhlasí jak se skutkovým hodnocením, tak i s právním hodnocením. Skutečně důvodné očekávání k uzavření smlouvy lze dovodit až v okamžiku, kdy by již strany jednání dospěly ke shodě na obsahu právního jednání, což se však v daném případě nestalo. Takovéto očekávání v projednávaném případě žalobce nemohl mít v okamžiku, kdy sice žalovaný navrhoval výši kupní ceny, s níž žalobce souhlasil, ale zároveň navrhoval několik dalších alternativních řešení, které z povahy věci vylučovaly uzavření kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že nebyl dán vůbec základ nároku, odvolací soud také souhlasí s tím, že soud prvního stupně nevyzýval žalobce k upřesnění výše škody, neboť by to bylo s ohledem na přijatý závěr, který by již nemohl být ani vyčíslením škody změněn, nadbytečné a nehospodárné.

36. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

37. Odvolání žalobce pak obsahovalo i námitky do výpočtu náhrady nákladů řízení. Tuto námitku odvolací soud shledal jako důvodnou a výrok o náhradě nákladech řízení změnil (§ 220 o. s. ř.). V daném případě předmětem řízení bylo určení obsahu smlouvy, jejímž předmětem měla být nemovitost. Soud prvního stupně vycházel při rozhodování o nákladech řízení z úspěchu ve věci ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a s tím i odvolací soud souhlasí. Nesouhlasí však s určenou tarifní hodnotou.

38. Je třeba vycházet z konstrukce advokátního tarifu, z jehož ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyplývá, že částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu právní vztah nebo právo určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné, nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, je 35 000 Kč, a podle § 9 odst. 4 částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odst. 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

39. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž vycházel z tarifní hodnoty ve výši 4 460 000 Kč, a to na základě znaleckého posudku [anonymizována dvě slova], který do spisu založil žalobce a z jehož posudku byla zjištěna cena nemovitosti. Podle názoru odvolacího soudu však tarifní hodnota byla stanovena nesprávně. Nelze vycházet ani z tarifní hodnoty dle předloženého znaleckého posudku (předmětem ocenění byly i další nemovitosti), ale ani z tarifní hodnoty 40 000 EUR, která by se také nabízela, a to právě s ohledem na charakter tohoto řízení, kdy předmětem řízení mělo být určení obsahu smlouvy. Obsah smlouvy ve výsledku určen nebyl a není na místě vyjímat z různých jednání eventuální shodu na kupní ceně bez zřetele, že nebyla shoda, čeho se vlastně týká (co do rozsahu prodávaných nemovitostí). Náklady řízení mají vždy odpovídat hodnotě sporu a platí pro ně zásada přiměřenosti. Je tedy nutno uvažovat o smyslu této žaloby, kdy předmětem řízení nebyly samotné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty a ani určení práva k nim, ale předmětem tohoto řízení bylo určení obsahu právního úkonu, který se týkal určitých věcí (v daném případě nemovitosti). Podle odvolacího soudu v daném případě je namístě aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. V případě tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč činí sazba mimosmluvní odměny dle § 7 této vyhlášky 3 100 Kč. Ke každému úkonu je pak nutno připočíst náhradu hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 3 této vyhlášky. Pokud jde o počet úkonů, za něž má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř., pak odvolací soud souhlasí s výpočtem počtu úkonů tak, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně. Došlo pouze ke korekci výsledné částky, protože za 11 úkonů právní pomoci a 11 režijních paušálů jde o odměnu za právní zastoupení ve výši 45 254 Kč, včetně daně z přidané hodnoty. Lhůta k zaplacení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Ze stejných částek při výpočtu vycházel i odvolací soud, a proto nepřiznal náklady řízení ve výši, kterou požadoval zástupce žalovaného (viz jeho podání z 12. 5. 2023). Žalovanému za odvolací řízení byly přiznány náklady za dva úkony právní pomoci po 3 100 Kč a režijních paušálech k tomu náležejících a dále za jízdné z [obec] do [obec] a zpět (174 km) vozidlem Škoda Superb, ceny pohonné hmoty 6,54 Kč km při průměrné spotřebě dle technického průkazu 5,1 l /100 km ve výši 1 137,96 Kč a dále za ztrátu času k jednání soudu v rozsahu čtyř půlhodin à 100 Kč ve výši 400 Kč. S připočtením daně z přidané hodnoty činí náklady žalovaného před odvolacím soudem, které je povinen zaplatit žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř. činí 10 089 Kč Lhůta k zaplacení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.