10 CO 22/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 250 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 10. 2022, č. j. 10 C 6/2022-211

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v částech odvoláním dotčených, tj. ve výroku I., III. a IV., potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 250 000 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 250 000 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), řízení o žalobě na zaplacení soudní pokuty ve výši 35 Kč denně od 16. 4. 2020 do zaplacení zastavil (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplati České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích soudní poplatek za podání návrhu ve výši 3 194 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 152 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok IV.).

2. Proti výroku I., III. a IV. rozsudku se včas odvolal žalobce s námitkou, že posouzení věci nalézacím soudem nepovažuje za správné a je naopak přesvědčen, že v průběhu řízení prokázal, že dne 16. 3. 2020 v [část obce] fakticky v hotovosti předal žalované částku 250 000 Kč, a to účastnickou výpovědí žalobce, především pak listinou„ smlouva o zápůjčce“, která obsahuje výslovné prohlášení žalované o převzetí finanční částky 250 000 Kč v hotovosti od žalobce. Tato listina je vlastnoručně podepsána žalovanou, která pravost svého podpisu nezpochybňuje, naopak svojí účastnickou výpovědí potvrdila, že jde o její pravý podpis. Žalobce připustil, že původní listina stejného znění byla na jaře roku 2021 zničena a nahrazena listinou novou v souvislosti se změnou osobních dokladů žalované, jejichž kopii žalobce soudu předložil k důkazu. Smlouva o zápůjčce však nemusí být uzavřena v písemné formě, je smlouvou reálnou, tudíž absence písemné formy smlouvy nevylučuje její reálné uzavření dne 16. 3. 2020. Žalovaná je plně svéprávnou osobou, která s ohledem na způsob, jakým nakládá se svými finančními prostředky tak, aby se vyhnula jejich exekučnímu zabavení po dlouhou řadu let, by listinu na jaře roku 2021 nepodepsala, kdyby příslušnou částku skutečně v minulosti od žalobce nepřevzala. Žalobce je právním laikem a jen to, že má určité zkušenosti s poskytováním půjček, z něj nedělá odborníka, který by rozlišoval mezi dodatkem ke smlouvě a nahrazením původní listiny obsahující smlouvu jejím vytištěním s původním datem uzavření a aktuálními údaji o číslech osobních dokladů některého z účastníků, podepsáním účastníky smlouvy a zničením původní listiny. Žalobce namítl, že soud prvního stupně přehlíží, že by mohl mít k dispozici úspory z minulého období v hotovosti a naopak přeceňuje stavy bankovních účtů a příjmy v inkriminované době. Žalobce nemá k dispozici jiný lepší důkaz o tom, že žalované částku 250 000 Kč skutečně předal a žalovaná ji od něj převzala, než vlastnoručně podepsané písemné potvrzení žalované o převzetí peněz. Dle názoru žalobce lze smlouvu o zápůjčce podle jejího obsahu posoudit i jako uznání dluhu, neboť obsahuje veškeré zákonné předpoklady v daném ohledu a je tak dlužním úpisem. Žalovaná neprokázala, že by předmětnou listinu nepodepsala nebo že by ji podepsala v omylu, a byť převzetí žalované částky popírá, v tvrzeních a účastnické výpovědi žalované existují zásadní nesrovnalosti zpochybňující jejich pravdivost a věrohodnost. Proti žalované je vedeno několik drobných exekucí, ale jak vyplynulo z její účastnické výpovědi i z výpovědi svědkyně [příjmení], nejde o situaci, že by nebyla schopna své závazky splnit, ale o to, že je splnit nechce. V době, kdy si žalovaná zapůjčila žalovanou částku, si zakoupila vozidlo [příjmení] právě za částku 250 000 Kč, jak potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] sice tvrdila, že v předmětné době měly jako partnerky dostatek peněz, když žalovaná v té době vyhrála v casinu 30 000 EUR, nicméně dokazováním vyšlo najevo, že žalovaná naopak v krátké době před uzavřením smlouvy o zápůjčce v casinu naopak prohrála 60 000 EUR. I přes určitou výhru svědkyní [příjmení], obě přišly o cca 40 000 EUR. Z uvedeného žalobce dovozuje, že žalovaná v inkriminované době přišla v casinu o značné množství peněz, a navíc potřebovala nejméně 250 000 Kč na zakoupení vozidla [příjmení], které si také koupila, a tudíž měla důvod si od žalobce půjčit právě částku 250 000 Kč.

3. V odvolání proti výroku III. rozsudku žalobce namítl, že žalobou neuplatňoval konkrétní částku smluvní pokuty, žaloba v této části byla zpočátku zjevně neurčitá, a pokud soud prvního stupně žalobce k upřesnění tohoto žalobního návrhu nevyzval, nemohl správně určit výši smluvní pokuty jako základ pro soudní poplatek, a tudíž nesprávně určil i samotnou výši soudního poplatku. Výrok IV. rozsudku žalobce napadl pro nesprávnost a nezákonnost. Výše odměny advokáta za úkon právní služby je ve vztahu k některým úkonům počítána nesprávně i z částky smluvní pokuty ve výši 63 875 Kč, ačkoli výše nebyla specifikována, a navíc je přiznávaná i náhrada za neuplatnitelné či nikoliv účelně vynaložené úkony právní služby jako je porada s klientem přesahující jednu hodiny a současně účtované převzetí a příprava zastoupení dne 20. 4. 2022, nahlédnutí do spisu dne 27. 4. 2022 a dne 12. 7. 2022. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. zrušil a ve výrocích I. a IV. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle připuštěné změny žaloby a žalované uloží i povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně, eventuálně aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I., III. a IV. zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

4. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce v podstatě požaduje, aby odvolací soud zcela změnil a přehodnotil skutková zjištění, a aby nevycházel ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně, ani z hodnocení důkazů jím provedených a v podstatě bezvýhradně převzal skutkovou verzi předkládanou žalobcem, ačkoliv je v příkrém rozporu s tím, co bylo dosud zjištěno. Z listinných důkazů provedených před soudem prvního stupně je zřejmý tzv. modus operandi žalobce, který v jiné skutkově téměř totožné věci řešené před soudem prvního stupně učinil to samé, tedy vymáhal neexistující zápůjčku, tentokrát ve výši 1 490 000 Kč, kterou mu měla údajná dlužnice vracet ve splátkách převyšujících 100 000 Kč měsíčně (případ žalované [příjmení]). Soud prvního stupně žalobu zamítl, nyní probíhá odvolací řízení. I v tomto případě měl žalobce údajně tedy zapůjčit částku, která zjevně nebyla v jeho finančních možnostech. Své majetkové poměry umožňující dle tvrzení žalobce zápůjčku vysokých částek měl možnost vysvětlit v rámci svého účastnického výslechu, avšak tak neučinil, resp. pouze uvedl, že má doma jakousi„ rezervičku“ pro svoji osobní potřebu. Dále uvedl, že si na poskytnutí údajné bezúročné zápůjčky žalované musel sám půjčit od dalších lidí, což nejen samo o sobě nedává smysl z hospodářského hlediska, ale navíc je v rozporu s jeho předchozím tvrzením o jakési„ rezervičce“. Navíc žalobce při svém výslechu uvedl, že žalované měl údajně zapůjčenou částku„ napůjčovat“ během několika dnů, což se rozchází s žalobou a s jeho předchozími tvrzeními, samozřejmě včetně jeho tvrzení v rámci odvolání.

5. Žalovaná poukázala na to, že dle smlouvy o zápůjčce předložené žalobcem měl tento vystavovat potvrzení o přijatých platbách a měl vystavit splátkový kalendář, ani jedna z listin neexistuje. Žalobce nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit, jak se číslo dokladu o trvalém pobytu žalované, vystavené až v roce 2021, dostalo na smlouvu o zápůjčce datovanou dnem 16. 3. 2020. Žalobce do dotazu zástupce žalované při účastnickém výslechu nikdy předtím netvrdil, že by měl nějakou údajnou„ předchozí“ smlouvu, ani že ji skartoval a nahradil ji jakousi jinou smlouvou, což žalovaná kategoricky popírá. Při prvním jednání ve věci žalobce tvrdil, že byl pouze jeden originál a poté toto své tvrzení po dotazech zástupce žalované změnil. Žalovaná v inkriminované době byla v exekucích, bez nemovitého majetku a s vyživovací povinností vůči třem dětem a údajně měla poskytnutou půjčku vrátit ve splátkách po 50 000 Kč, což je zjevně mimo její schopnosti. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce má na svém domě reklamu o tom, že poskytuje půjčky do 50 000 Kč. Žalobce potvrdil, že se pohybuje v oblasti poskytování úvěrů celkově přes dvacet let, a přitom absolutně nerespektoval a zcela zanedbal povinnosti, které mu při poskytování spotřebitelských úvěrů ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, což jen dále dokresluje nepoctivé chování žalobce. Žalobce potvrdil v související trestní věci, že měsíčně půjčuje několika desítkám lidí a jak vyplynulo z rozhodnutí prvostupňového orgánu České národní banky, také z rozhodnutí o rozkladu proti tomuto rozhodnutí, kdy ČNB posuzovala skutkově velmi podobnou situaci, poskytování půjček v takovém rozsahu je již podnikáním. Pokud žalobce argumentuje tím, že smlouva je současně„ dlužní úpis“, pak i s touto argumentací žalovaná zásadně nesouhlasí, přičemž poukázala na ust. § 1952 o. z. s tím, že občanský zákoník tento institut nikterak nedefinuje. Tvrzení žalobce o dlužním úpisu nedokazuje nic více a ani nepřikládá jeho smlouvě o zápůjčce žádný„ větší význam“. Pokud měl žalobce na mysli, že jeho smlouva obsahuje„ uznání dluhu“, ani s tímto tvrzením se nelze ztotožnit, neboť na tento institut dle § 2053 o. z. jsou kladeny určité požadavky, které předložená smlouva o zápůjčce zjevně nesplňuje. Žalovaná setrvává na stanovisku, že žalobce jí částku 250 000 Kč nikdy neposkytl, poskytl jí pouze 5 000 Kč, přičemž ve splátkách sama nebo prostřednictvím svých dětí v měně EUR vrátila žalobci částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná nesouhlasí ani s odvolací argumentací ve vztahu k výrokům III. a IV. napadeného rozsudku, který i v této části považuje za věcně správný.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jemu předcházející dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., zohlednil odvolací argumentaci a stanovisko žalované, a poté, co ve věci konal jednání, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve světle důkazů provedených v listinné podobě, v souvislosti s účastnickým výslechem žalobce, výpisem z účtu u ČSOB vedeného na žalobce, listin, které dokládají prezentaci žalobce na poskytování půjček a i účastnickou výpovědí žalované, která v rámci svého vyjádření zcela negovala, že by si jakoukoliv částku v žalované výši od žalobce převzala, a z jejího osobního dokladu, že žalovaná na základě podepsané listiny označené jako smlouva o zápůjčce datované dnem 16. 3. 2020, od žalobce částku ve výši 250 000 Kč nepřevzala (bod 8. odůvodnění napadeného rozsudku). Poukázal na skutečnost, že smlouva o půjčce (zápůjčce) je reálným kontraktem, nevzniká pouhou dohodou stran, nýbrž skutečným odevzdáním předmětu půjčky – peněz. Úspěch žaloby závisel na zjištění, zda došlo k faktickému odevzdání předmětu půjčky žalované. Dle verze žalobce předmětná částka ve výši 250 000 Kč byla jím žalované předána beze svědků u něj, žalovaná tuto skutečnost zcela popřela s tím, že pokud si půjčila, tak částku 5 000 Kč, když musela vrátit 10 000 Kč a tuto částku již vrátila žalobci zpět. Originál předmětné smlouvy ze dne 16. 3. 2020 žalobce skartoval a nahradil ho z důvodu nevědomosti (dle tvrzení žalobce) smlouvou stejného znění z důvodu změny osobních dokladů žalované. V předmětné smlouvě je žalovaná identifikována průkazem, který však byl vydaný až v březnu roku 2021, tj. po tvrzeném datu uzavření smlouvy o zápůjčce. Na základě tohoto„ doplňku předmětné smlouvy“ částku ve výši 250 000 Kč žalovaná rozhodně nepřevzala. Dokazováním se nepodařilo žalobci prokázat, že by dal žalované do dispozice částku 250 000 Kč. Aktiva žalobce jsou na účtu a dle daňových přiznání zanedbatelná, a pokud v rámci své výpovědi přiznal, že má hotovost doma, její výši soudu nechtěl sdělit. Žalobce spolehlivým a logickým způsobem neprokázal zdroj financí, které měl půjčovat, a sám si je měl půjčovat od svých známých a tyto peníze pak bez úroku půjčoval jako dobrák lidem, čemuž soud prvního stupně neuvěřil (viz výpověď svědkyně [příjmení] a žalované). Žalobce v půjčování peněz není žádný amatér, poskytoval půjčky jako jediný jednatel a společník [právnická osoba] [anonymizováno], na své nemovitosti má kontakt na sebe s příslibem, že půjčuje rychle půjčky do 50 000 Kč, žalobce dále pracuje jako zástupce [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, že si lze těžko představit, že neví, kdy je zapotřebí řešit změnu smlouvy dodatkem a kdy nikoliv a kdy se jedná jen o identifikaci účastníka smlouvy. U soudu prvního stupně byla podána řada žalob, jimiž se žalobce ve shodné pozici domáhá tvrzených nároků z titulu smluv o půjčce proti žalovaným jako dlužníkům. Soud prvního stupně uzavřel, že skutečnost, že žalovaná podepsala předmětnou listinu datovanou dnem 16. 3. 2020 ve zcela jiné době, kdy měla předkládat pouze a jen nové doklady o totožnosti, neprokazuje předání finančních prostředků žalobcem žalované, neboť v předmětné listině není ani inkorporované uznávací prohlášení, které by odpovídalo zákonem stanoveným náležitostem. Na základě tohoto jednání žalobce a žalované ani nedošlo k předání, ani k převzetí finančních prostředků ve výši 250 000 Kč. Doklady o totožnosti nejsou důvodem pro změnu smlouvy, když se jedná o doložení identifikace subjektu smluvního vztahu. Soud neměl za prokázané skutečnosti tvrzené žalobcem o tom, že na základě smlouvy z 16. 3. 2020 předal žalované částku ve výši 250 000 Kč s tím, že žalovaná měla půjčku od žalobce převzít a nevrátit mu ji ve lhůtě určené splatnosti (bod 17. a 18. odůvodnění). Pod body 19. a 20. odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně odůvodnil nákladové výroku III. a IV.

8. K dotazu odvolacího soudu žalobce potvrdil, že byla na jeho osobu podána obžaloba v trestní věci [číslo jednací], policejním orgánem Oddělení obecné kriminality [obec] a v současné době probíhá u Okresního soudu v Domažlicích trestní řízení pod sp. zn. [spisová značka], které zatím nebylo skončeno, další termín hlavního líčení je stanoven na den [datum].

9. Odvolací soud se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně souhlasí, v podrobnostech proto odkazuje na body 8., 17. a 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud ze skutkového závěru učiněného soudem prvního stupně vycházel a ztotožňuje se s hodnocením okolností poskytnuté půjčky. Žalobce tížilo břemeno tvrzení a důkazní o tom, že částku 250 000 Kč žalované na základě dohody o zápůjčce dne 16. 3. 2020 předal a žalovaná ji žalobci dle smluvního ujednání nevrátila. Soud prvního stupně žalobce v intencích ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučil, rovněž účastníky poučil o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. Tudíž i z hlediska procesního postupoval soud prvního stupně správně. Dle žalobcem předložené smlouvy o zápůjčce, datované dnem 16. 3. 2020, tento měl žalované předat v hotovosti částku 250 000 Kč, přičemž žalovaná se měla k vrácení zavázat dle ujednaného splátkového kalendáře. Tuto stručnou verzi také žalobce promítl do písemného vyhotovení žaloby. Až v průběhu dokazování v rámci své účastnické výpovědi žalobce uvedl (jak také žalovaná v rámci stanoviska k odvolání žalobce připomněla), že žalovanou částku měl„ napůjčovat“ během několika dnů, což je v příkrém rozporu s jím předloženou listinou nazvanou jako smlouva o půjčce s datem 16. 3. 2020. Žalobce věrohodně nevysvětlil, z jakého důvodu jím předložená listina„ smlouva o zápůjčce z 16. 3. 2020“ obsahuje identifikační údaje žalované z dokladu o trvalém pobytu žalované vystaveném až v roce 2021 a ani okolnosti likvidace originálu jím tvrzené smlouvy o zápůjčce z 16. 3. 2020, pokud potvrdil, že tento neexistuje, neboť jej skartoval, když žalovaná v roce 2021 doplnila své aktuální identifikační údaje, a tyto promítl do listiny předložené pro účely tohoto řízení, byť datované dnem 16. 3. 2020. Žalobce tedy způsob samotného uzavření jím tvrzené smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3. 2020 a na základě ní předání peněz ve výši 250 000 Kč přesvědčivým způsobem neprokázal. Odvolací soud se ztotožňuje, jak již shora uvedl, s hodnocením soudu prvního stupně spočívajícím v okolnostech tvrzené půjčky, a to na základě zjišťování majetkových poměrů žalobce (viz výpisy z jeho účtu, daňová přiznání za rok 2019 a 2020, účastnická výpověď, při které zmínil existenci rezervy hotovosti pro své potřeby atd.), příslibu žalobce o poskytování půjček do 50 000 Kč uvedeném na reklamní tabuli na jeho domě. Bez významu není ani skutečnost, že žalobce není v poskytování půjček amatér, naopak, že jde o dlouhotrvající byznys, není pochyb a nelze o to více uvěřit verzi žalobce o skartaci originálu smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3. 2020 za účelem pouhé aktualizace identifikačních údajů žalované. Ze všech těchto důvodů odvolací soud námitky žalobce neshledal důvodnými včetně jeho argumentace o posouzení listiny„ smlouvy o zápůjčce“ jako uznání dluhu, resp. dlužního úpisu. Je zřejmé, že žalobce se snaží svá původní tvrzení o vzniku zápůjčky v průběhu řízení před soudem prvního stupně, ale i v rámci odvolacího řízení účelově modifikovat a vytvářet nové právní kvalifikace, což odvolací soud nemůže akceptovat.

10. Odvolací soud považuje za vhodné v otázce nesení důkazního břemene zmínit, že v řešené věci nelze aplikovat ust. § 565 o. z., neboť vyšlo v řízení najevo, že žalobcem předložená listina -„ smlouva o půjčce ze dne 16. 3. 2020“ není listinou vystavenou dne 16. 3. 2020, neboť tuto žalobce údajně z důvodů změny identifikačních údajů žalované skartoval. Pak důkazní břemeno ohledně tvrzené půjčky žalované tížilo žalobce, v opačné důkazní situaci (pokud by žalobce předložil autentickou listinu z tvrzeného dne předání peněz žalované a touto podepsané) by jej nesla žalovaná, která by případně musela prokázat, že není pravá, či správná (komentář k § 565 o. z. doc. JUDr. Alenou Mackovou, Ph.D., usnesení ÚS ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. I. ÚS 2131/17, usnesení NS ze dne 17. 9. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2649/2014).

11. Odvolací soud proto rozsudek v napadené části jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně souvisejících nákladových výroků (výroky III. a IV.), přičemž pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění promítnuté v bodech 19. a 20., se kterým rovněž souhlasí.

12. Odvolací soud pouze doplňuje, že žalobce svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatnil zcela konkrétně, a tudíž soud prvního stupně při doměření soudního poplatku vycházel ze správně zjištěného základu, z něhož učinil odpovídající výměru soudního poplatku. Co se týká nesouhlasu žalobce s přiznanými úkony za poskytnuté právní služby zástupcem žalované, ani s tímto se odvolací soud neztotožňuje. Ustálená judikatura vyšších soudů potvrzuje, že i úkon spočívající v nahlédnutí do spisu dle individuálních okolností lze honorovat jako účelně vynaložený úkon právní služby stejně jako poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že nahlížení do spisu zástupcem žalované vždy následovalo po předložení podání žalobce spolu s označením důkazním návrhů a úzce souviselo s poskytnutou právní radou žalované promítnuté pak při konaných ústních jednáních. Ze strany zástupce žalované nešlo tudíž o neúčelný úkon (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18). K námitce žalobce spočívající v tom, že žalované byla přiznána náhrada za právní úkon spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu dne 20. 4. 2022 za současného účtování převzetí a přípravy zastoupení ze stejného dne, odvolací soud uvádí, že skutečně dne 20. 4. 2022 žalovaná zplnomocnila svého zástupce k převzetí a přípravě zastoupení a zároveň ve stejný den byla konána její porada se svým zástupcem, jak vyplývá z předloženého záznamu. Z této listiny - části„ obsah porady“ však plyne, že předmětem nebylo pouze seznámení s případem, ale i porada o dalším postupu ve věci, tedy další úkon právní služby. Odvolací soud zohlednil komplikovanost předmětné věci, a to s ohledem na okolnosti žalobcem tvrzené zápůjčky. Z tohoto důvodu neshledal zákonnou ani jinou překážku v přiznání odměny a režijního paušálu i za tuto poradu s klientem (výrok I.).

13. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů této fáze řízení, a to na odměnu za dva úkony právní služby po 9 300 Kč, tj. 18 600 Kč a na dva režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč, tj. v souhrnu na částku 19 200 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce v obvyklé třídenní lhůtě počínaje právní mocí tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.).