10 CO 262/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: ; a) jméno příjmení , datum narození b) jméno příjmení , datum narození oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o odstranění stromů a větví, zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnických práv žalobců, o údržbu tújí na hranici pozemků, o odvoláních žalobců i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 24. 6. 2022, č. j. 7 C 331/2021-79,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tedy ve výroku V. o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 24. 6. 2022, č. j. 7 C 331/2021-79, zamítl návrhy žalobců, aby žalované byla uložena povinnost odstranit řadu tújí stojících při hranici pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], odstranit větve smrku stříbrného stojícího na pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] přesahující na pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], odstranit větve jalovce stojícího na pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] zasahující na pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], zdržet se neoprávněných zásahů do vlastnických práv žalobců, zejména pak zdržet se sázení stromů ve vzdálenosti tří metrů od společné hranice pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], spadu jehličí na pozemek žalobců a spadu listí na pozemek žalobců (výroky I. až III.), žalované uložil povinnost provádět údržbu tújí na hranici pozemků ve vlastnictví žalobců, pozemků parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], a to do výše dvou metrů odpovídající výši plotu žalobců, vždy v období od září do března následujícího roku, nejpozději však do 31. 3. každého roku (výrok IV.), a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 392,55 Kč, a tuto uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku V. o náhradě nákladů řízení účastníků, podali si žalobci i žalovaná včasná odvolání.

3. Žalobci své odvolání odůvodnili tím, že soud prvního stupně zčásti jejich žalobě vyhověl, zčásti ji zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že považoval úspěch žalované za převažující a přiznal jí poměrnou část nákladů řízení. Takové rozhodnutí považují žalobci za nesprávné, jelikož dle nich se měl soud prvního stupně zabývat možností aplikace ust. § 150 o. s. ř., jelikož dle žalobců bylo prokázáno, že podání imisní žaloby zavinila žalovaná, která nereagovala na výzvu žalobců k nápravě závadného stavu, vzrostlé túje neudržovala, nezabránila tím obtěžování žalobců a rušení jejich vlastnického práva. Dle žalobců bylo namístě přihlédnout i k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná se vůči členům rodiny žalobců dopustila protiprávního jednání a že matka žalované se vůči žalobcům dopustila jednání, které bylo důvodem jejího trestního stíhání a odsouzení. Navíc sama žalovaná je v souvislosti s pravomocným odsouzením její matky podezřelá z toho, že u soudu jako svědek proti žalobcům křivě vypovídala. Soud prvního stupně měl tak dle žalobců rozhodnout, že nepřizná žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Následně žalobci uvedli, že dle nich žalovaná zavinila podání žaloby, pokud dlouhodobě nečinila nic pro to, aby nerušila nadmíru vlastnické právo žalobců, a tedy by bylo namístě zvažovat přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobcům, jelikož byli v základu věci zcela úspěšní, pokud bylo konstatováno, že žalovaná ruší vlastnické právo žalobců, a v dané věci šlo již jen o formu uložení povinnosti žalované. V té souvislosti poukázali žalobci také na svoji opakovanou snahu věc řešit, kterou však žalovaná odmítala, a tím také zavdala důvod pro podání žaloby. Výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně vyčíslili celkem na částku 31 403 Kč. Žalobci tedy navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku V. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby jej změnil tak, že žalovaná bude povinna žalobcům uhradit náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 31 403 Kč a dále náklady odvolacího řízení ve výši 2 667 Kč.

4. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že původně nechtěla odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podat, bylo-li však odvolání podáno žalobci, nakonec k němu přistoupila, jelikož rozhodnutí o nákladech řízení nepovažuje za správné. Dle žalované je třeba v této věci považovat ji za plně úspěšnou, pokud ve všech částech, pro které byla žaloba původně podána, byla zamítnuta, a uložena jí byla povinnost pod výrokem IV., se kterou sama žalovaná souhlasila, a tento požadavek byl žalobci uplatněn až při jednání soudu prvního stupně v průběhu řízení. Žalovaná přitom dle svého přesvědčení podání žaloby ze strany žalobců nijak nezavinila s tím, že podstatou sporu nejsou ani tak stromy na hranici pozemků jako spíše jiné různé existující problémy mezi účastníky. Sama tedy podání žaloby považuje za šikanozní a nesouhlasí proto s krácením jí vzniklých nákladů řízení. Byla to také dle svého názoru právě ona, kdo se snažil nabídnout řešení, které nebylo akceptováno. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. změnil tak, že žalované přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 785,10 Kč a rovněž jí přizná náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 150 Kč.

5. Na podkladě včasných odvolání žalobců i žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku V. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobců a žalované, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobců ani žalované za důvodná považovat nelze.

6. S ohledem na to, že přezkumu odvolacího soudu podléhá pouze výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, bude se odvolací soud zabývat pouze těmi skutečnostmi, které jsou pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v dané věci podstatné.

7. Uvést je tak nejprve třeba, že soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že na straně žalované shledal úspěch v rozsahu tří čtvrtin a na straně žalobců v rozsahu jedné čtvrtiny, tudíž žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu jedné poloviny, kterou vypočetl na částku 7 392,55 Kč.

8. S ohledem na námitky účastníků v jejich odvoláních dále odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v dané věci správně v souladu s ust. § 142 o. s. ř. posuzoval, jak který z účastníků v daném sporu uspěl. Dle názoru odvolacího soudu nelze soudu prvního stupně vytknout, že by míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu posoudil nesprávně, pokud uzavřel, že úspěch žalobců spočívá v rozsahu jedné čtvrtiny předmětu sporu a úspěch žalované v rozsahu tří čtvrtin předmětu sporu. Okresní soud přitom správně zhodnotil to, co bylo předmětem řízení v době vydání jeho rozhodnutí, tedy správně přihlédl i k tomu, že předmětem řízení se vedle původně uplatněných požadavků žalobců, se kterými neuspěli, následně stal i jejich požadavek na uložení povinnosti žalované k údržbě tújí na hranici pozemků ve vlastnictví účastníků (soud prvního stupně tuto změnu žaloby připustil), jemuž vyhověl. S ohledem na povahu uplatněných nároků není dle názoru odvolacího soudu nesprávnou ani úvaha soudu prvního stupně, pokud každý požadavek uplatněný žalobci hodnotil v otázce náhrady nákladů řízení jako stejně významný, a tedy pokud v rozsahu tří požadavků žalobců žalobu zamítl a jednomu požadavku žalobců vyhověl, správně dle názoru odvolacího soudu míru úspěchu a neúspěchu ve sporu určil tím způsobem, jak to učinil.

9. Nelze dále souhlasit se žalobci, že by rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bylo kladným rozhodnutím o základu nároku žalobců, resp. že by bylo třeba v základu nároku žalobců považovat je za plně úspěšné. Taktomu není, jelikož požadavky žalobců týkající se neoprávněných zásahů do jejich vlastnického práva týkaly se několika samostatných zásahů ze strany žalované. V rozsahu prvních tří požadavků žalobců však soud prvního stupně tomu, že by šlo ze strany žalované o neoprávněné zásahy do vlastnického práva žalobců, nepřisvědčil. Pouze v případě požadavku na údržbu tújí stojících na hranicích pozemků žalobců a žalované jejich požadavek vyslyšel a oprávněným jej shledal. Nelze tak v žádném případě uzavřít, že by žalobci byli v tomto sporu zcela či převážně úspěšní a mělo by se jim tak náhrady nákladů řízení dostat od žalované.

10. Na druhou stranu nelze považovat za plně úspěšnou ani žalovanou, jak to ve svém odvolání namítá, pokud části požadavku žalobců na údržbu tújí z její strany bylo vyhověno, a to bez ohledu na to, zda žalovaná s takovým požadavkem žalobců souhlasila či nikoli, jelikož k uzavření smíru mezi účastníky nedošlo. Námitky žalované uplatněné v jejím odvolání tak směřují spíše do vlastního meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované k údržbě tújí. Pokud však proti tomuto výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolání žalovaná nepodala, je třeba vycházet z toho, že nabyl právní moci a taková povinnost žalované soudem prvního stupně uložena byla a žalobci s tímto svým požadavkem uspěli. Nelze dále uvažovat ani tak, že by žalovaná nezavdala důvod pro podání žaloby v rozsahu tohoto požadavku žalobců, pokud soud prvního stupně uzavřel, že jsou zde mezi provedenými listinnými důkazy a výpovědí žalované co do údržby plotu jisté rozpory, a pokud přihlédl i k tomu, že žalovaná dala pouze a jen příslib, že údržbu tújí bude provádět každý rok, ačkoli ji dříve prováděla pouze jednou za dva roky.

11. Odvolací soud tudíž shrnuje, že v době vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně odpovídá závěr okresního soudu ohledně úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu tomu, jak bylo ve věci samé soudem prvního stupně rozhodnuto.

12. Pokud bylo žalovanou namítáno, že ze strany žalobců došlo k rozšíření podané žaloby o požadavek týkající se údržby tújí až v průběhu řízení před soudem prvního stupně, pak je to sice pravdou, avšak nic to nemění na tom, že se ohledem na to, že soud změnu žaloby ve vztahu k tomuto požadavku žalobců připustil, stal se rovněž tento požadavek předmětem řízení a bylo o něm soudem prvního stupně rozhodováno, a je tudíž třeba vzít jej v potaz rovněž v případě hodnocení úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. S ohledem na to, že podmínkou připuštění změny žaloby je to, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu, je třeba současně vyjít z toho, že byť ke změně žaloby a jejímu připuštění došlo až v průběhu řízení před soudem prvního stupně při jednání dne 17. 6. 2022, mohly být výsledky dosavadního řízení podkladem i pro řízení o tomto změněném návrhu, tedy i důkazy provedené před připuštěním změny žaloby, což opět vede k závěru o tom, že bylo třeba právě tím způsobem, jak to soud prvního stupně učinil, výsledek řízení o tomto požadavku žalobců v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit.

13. Pokud bylo dále žalobci namítáno, že by jim povinnost k náhradě nákladů řízení žalované neměla být uložena s ohledem na aplikaci ust. § 150 o. s. ř., kterou se soud prvního stupně nezabýval, pak odvolací soud uvádí, že zde důvody zvláštního zřetele hodné pro možnost aplikace ust. § 150 o. s. ř. nenalézá. Ačkoli je třeba přisvědčit žalobcům, že s obsahu spisu se podává, že vzájemné vztahy mezi účastníky jsou narušené a že je jimi řešena řada dalších sporů souvisejících s užíváním sousedících nemovitostí, není dle názoru odvolacího soudu jen to důvodem pro to, aby nebyla žalované, která byla v tomto sporu převážně úspěšná, náhrada nákladů dle ust. § 150 o. s. ř. přiznána. V té souvislosti je zejména třeba přihlédnout k tomu, že soud prvního stupně porušení vlastnických práv žalobců, které jimi bylo namítáno, v převážném rozsahu v dané věci za naplněné neshledal, tudíž naopak z tohoto pohledu lze uvažovat i tím způsobem, že žalobci byl vyvolán převážně zbytečný spor s ohledem na jen domnělé porušování jejich práva ze strany žalované, což je zřejmě ovlivněno právě vzájemnými špatnými vztahy mezi účastníky. Pokud žalobci při podání žaloby adekvátně nezhodnotili případné porušování jejich vlastnických práv ze strany žalované, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované a pouze z důvodu vyhrocených vztahů mezi účastníky náhradu nákladů řízení jí v tomto sporu nepřiznat. Za důvod, pro který by náhrada nákladů řízení žalované neměla být přiznána, nelze považovat ani to, že žalobci se snažili o dohodu s žalovanou a ta takovou dohodu odmítala, pokud se ukázalo, že v převážném rozsahu k tvrzenému porušování práv žalobců z její strany vůbec nedošlo, kdy ostatně žalovanou je namítáno totéž ve vztahu k žalobcům.

14. Dle názoru odvolacího soudu tedy prvního stupně rozhodl ve věci správně podle úspěchu ve sporu, který na straně obou účastníků také správně zhodnotil. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně uzavřel, že žalované je namístě přiznat jednu polovinu jí účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně.

15. Pokud jde o vlastní výpočet výše náhrady nákladů řízení na straně žalované, ten vycházel z vyúčtování provedeného jejím zástupcem a odpovídá tomu, že zástupcem žalované bylo v daném řízení poskytnuto osm účelně vynaložených úkonů právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu vyjádření žalované ze dne 7. 3. 2022, účasti u jednání soudu dne 26. 4. 2022, podání žalované ve věci samé ze dne 5. 5. 2022, účasti na místním šetření dne 9. 5. 2022, účasti u jednání soudu dne 27. 5. 2022 v rozsahu přesahujícím dvě hodiny a účasti u jednání soudu dne 17. 6. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT) s tím, že účtovaný úkon právní služby v podobě další porady s žalovanou nebyl ze strany zástupce žalované doložen (a dle názoru odvolacího by jej stejně jako samostatný úkon právní služby nebylo možné považovat za účelně vynaložený a nebylo by možné jej honorovat).

16. Za těchto osm poskytnutých úkonů právní služby náleží zástupci žalované v každém případě jím požadovaná odměna ve výši 1 500 Kč za každý z nich (§ 9 odst. 1 za použití § 7 AT), stejně tak jako náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) Vedle toho náleží zástupci žalované rovněž náhrada cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času ve smyslu ust. § 13 odst. 1, 5 AT a § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, v případě cestovních náhrad za použití ust. § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb., a to v té výši, jak bylo soudem prvního stupně vypočteno za cestu k místnímu šetření dne 5. 5. 2022 [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 385,10 Kč Celkem tedy byly náklady řízení žalované před soudem prvního stupně s přihlédnutím k tomu, jak byly zástupcem žalované vyúčtovány, správně okresním soudem vypočteny na částku 14 785,10 Kč, ze které jedna polovina představuje právě částku 7 392,55 Kč.

17. Soud prvního stupně tedy správně uložil žalobcům společně a nerozdílně povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně právě částku 7 392,55 Kč.

18. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku V. jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, a to v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť ani jeden z účastníků se svým odvoláním neuspěl a ve vztahu k odvolání druhé strany sporu jim žádné náklady řízení nevznikly.