10 CO 279/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , ulice anonymizováno země zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 5. 2023, č. j. 19 C 448/2022-123,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 19 C 448/2022-123, zamítl žalobu (na určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 24 959,88 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) o. s. ř., jelikož nesouhlasí s tím, jakým způsobem vyhodnotil soud prvního stupně provedené důkazy, a dále s tím, že soud prvního stupně neprovedl další jím navrhované důkazy k prokázání jeho tvrzení. Jde-li o hodnocení provedených důkazů, pak soudu prvního stupně žalobce vytkl, že nijak nehodnotil v případě svědků [příjmení] a [příjmení] skutečnost, že svědkyně [příjmení] je zaměstnankyní žalované a v osobním vztahu vůči svědku [příjmení], a je tak zřejmé, že oba tito svědci měli na výsledku sporu osobní zájem. Nápadná je dle žalobce i blízkost výpovědí obou svědků žalované strany. Dále soudu prvního stupně žalobce vytkl to, že se nijak nevypořádal se skutečností, že žalobci byla předložena listina v českém jazyce, ačkoli pracovní smlouva ze dne 1. 3. 2022 byla sepsána dvojjazyčně, přičemž žalobcova znalost češtiny neumožňovala mu porozumění textu, což bylo žalované známo. Překlad listiny výpovědi z pracovního poměru měla provést svědkyně [příjmení], která ovšem měla na věci zájem a není zcela zřejmé, co bylo obsahem překladu. I v tomto směru tedy soud prvního stupně provedené důkazy interpretoval dle žalobce jednostranně a nehodnotil je ve všech souvislostech, a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním. K otázce předložení výpovědi z pracovního poměru žalobce dále poznamenal, že mu dle něj byla ryze účelově předložena listina v jazyce, kterému nerozuměl, listina byla připravena stranou žalovanou, která nyní z nejasnosti obsahu profituje a odvolává se na něj, což by však mělo být naopak vykládáno k tíži žalované. Soud prvního stupně také nijak nehodnotil, jaké důvody vedly žalovanou stranu k tomu, že byla připravena listina v jazyce, kterému žalobce ani jednatel žalované a ani syn žalobce nerozuměli, a obsah listiny byl tak znám pouze jedné osobě, na které tak její obsah závisel a závisel na ní i překlad listiny, což je překvapivé a nestandardní. Při převzetí této listiny byl žalobce pod tlakem a nebylo mu umožněno, aby si listinu řádně přečetl a zvážil důsledky, byl mu poskytnut pouze překlad, o jehož úrovni si ovšem okresní soud nevytvořil představu, neboť neumožnil položení dotazu svědkyni [příjmení] v jazyce německém, ačkoli byla přítomna i tlumočnice, která mohla odpověď nestranně posoudit. Dle žalobce tak v řízení nebylo najisto postaveno, zda žalobce obsah dokumentu, k jehož podpisu byl nucen, znal, což by mělo jít k tíži žalované. Žalobce dále uvedl, že ve stresu, ve kterém se nacházel, napsal datum skutečného podpisu pouze na jedno vyhotovení výpovědi, dopsat datum na druhé vyhotovení mu již nebylo umožněno. Za překvapivé dále žalobce označil rovněž to, že ačkoli o organizační změně bylo u žalované rozhodnuto dne 30. 6. s účinností od 1. 7. 2022, tak jednání s žalobcem mělo být zahájeno až 30. 8. 2022. Rovněž takový postup žalované jako zaměstnavatele není logický a vzbuzuje pochybnosti. Pokud jde o neprovedené důkazy, pak soudu prvního stupně žalobce vytkl, že neprovedl jím navrhovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který by se mohl vyjádřit k písmu data, použitému psacímu prostředku a možnosti případného pozdějšího dopsání data do výpovědi. Dle žalobce vše výše uvedené naopak prokazuje, že postup žalované byl nestandardní a účelový. Jestliže je skutečnost, že žalobce byl ke dni 7. 10. 2022 v pracovní neschopnosti, nesporná, šlo dle žalobce ze strany žalované o nepřípustnou výpověď dle § 53 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že je přesvědčena, že okresní soud provedl všechny pro rozhodnutí ve věci potřebné a stranami navržené důkazy, tyto náležitě zhodnotil a dospěl také ke správným skutkovým zjištěním a věc též správně právně posoudil. Dle žalované tedy soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů shledal zcela správně za prokázané zejména to, že podpis výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou nebyl zpochybněn, tedy že došlo k rozvázání právního poměru, a to dne 30. 8. 2022, jak to vyplývá z vlastní výpovědi z pracovního poměru i z výpovědi jednatele žalované [jméno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dle žalované lze souhlasit s hodnocením výpovědi svědka [jméno] [příjmení] ze strany okresního soudu jako výpovědi nevěrohodné, a to jednak s ohledem na nejistotu tohoto svědka stran data podpisu výpovědi žalobcem a také s ohledem na mnohé rozpory s výpověďmi jak žalobce, tak jednatele žalované a svědkyně [příjmení]. Správně tedy dle žalované soud prvního stupně přihlédl k rozporům ve výpovědích žalobce a jím označeného svědka [jméno] [příjmení], a tudíž vzal správně za prokázané, že výpověď z pracovního poměru byla žalovanou vyhotovena dne 30. 8. 2022 poté, co žalobce odmítl uzavřít dohodu o ukončení pracovního poměru, a tentýž den byla doručena žalobci a jím podepsána. Správně dle žalované soud prvního stupně uzavřel, že prostřednictvím výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2022 došlo k platnému právnímu jednání ze strany žalované, které má za následek zánik pracovněprávního vztahu ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že správně rovněž uzavřel, že veškeré zákonné podmínky pro udělení výpovědi zaměstnavatelem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení byly splněny. Soud prvního stupně vzal dále dle žalované zcela správně za nepochybné, že si žalobce byl vědom účinků tohoto právního jednání. Pokud soud prvního stupně správně uzavřel, že výpověď z pracovního poměru byla dána žalovanou žalobci dne 30. 8. 2022, pak rovněž správně uzavřel, že se tak nestalo v době jeho pracovní neschopnosti, tedy po dni 14. 9. 2022, a tudíž rovněž správně uzavřel, že nejde o výpověď nepřípustnou ve smyslu § 53 odst. 1 zákoníku práce.

4. Na rozdíl od žalobce má dále žalovaná za to, že soud prvního stupně správně neprovedl žalobcem navrhovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví, což také účastníkům řádně odůvodnil, a naopak dle žalované správně vyšel ve svých skutkových závěrech z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a jednatele žalované [jméno] [jméno] [příjmení]. Správně dle žalované zhodnotil soud prvního stupně i otázku předložení výpovědi žalobci v českém jazyce s tím, že žalobcův podpis na listině pouze potvrzoval to, že listinu zachycující jednostranné právní jednání žalované, tedy výpověď z pracovního poměru, od žalované převzal. Žalobce také v době převzetí předmětné listiny detailně věděl, co je jejím obsahem s tím, že s ohledem na to, co bylo zjištěno, je tvrzení žalobce o tom, že textu nerozuměl, bez právního významu, stejně tak jako žalobcem tvrzený zájem svědkyně [příjmení] [příjmení], která pro žalobce překlad listiny prováděla. Pokud žalobce poukazoval na„ blízkost výpovědí jednatele žalované a svědkyně [příjmení]“, pak tyto se skutečně v podstatných ohledech nelišily, ovšem dle žalované to naopak svědčí o jejich pravdivosti a věrohodnosti. Nelze dále dle žalované přisvědčit žalobci, že by soud prvního stupně jednostranně přihlížel ke skutečnostem tvrzeným žalovanou stranou, aniž by důkazy hodnotil ve všech souvislostech, resp. že provedené důkazy interpretoval jednostranně.

5. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že by žalobce byl při převzetí výpovědi z pracovního poměru pod velkým tlakem, že byl k podpisu výpovědi z pracovního poměru, jejíž obsah neznal, nucen, že jednal ve stresu, ve kterém napsal datum skutečného převzetí listiny pouze na jedno vyhotovení, a na druhé vyhotovení mu to nebylo umožněno. K tomu žalovaná namítla, že na žalobce nebyl činěn žádný nátlak, nebyl k ničemu nucen, výpověď z pracovního poměru dne 30. 8. 2022 dobrovolně převzal a její přijetí, rovněž zcela dobrovolně, bez nátlaku ze strany žalované, stvrdil svým podpisem. Předtím mu byla listina řádně, detailně přeložena, a žalobce tedy velice dobře věděl, co je jejím obsahem. Dle žalované rovněž jednatel žalované a svědkyně [příjmení] vysvětlili, z jakého důvodu byla řešena otázka výpovědi žalobce delší dobu po přijetí rozhodnutí o organizační změně, na čemž však nespatřuje žalovaná nic nestandardního ani účelového.

6. Dle žalované se tedy soud prvního stupně se všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo a byly pro věc podstatné, řádně vypořádal a nelze přisvědčit názoru žalobce, že by se pouze mechanicky přiklonil k tvrzením žalované strany. Závěr soudu prvního stupně, že v daném případě nejde o nepřípustnou výpověď ve smyslu § 53 odst. 1 zákoníku práce je tak dle žalované zcela správný a provedenými důkazy plně opodstatněný. Své rozhodnutí také dle žalované soud prvního stupně řádně, podrobně a přesvědčivě odůvodnil. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalované k němu, a poté, co důkazní řízení na podkladě důkazního návrhu žalobce učiněného při odvolacím jednání doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce za důvodné považovat nelze.

8. V posuzované věci domáhal se žalobce žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne 12. 12. 2022 určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobci dne 7. 10. 2022 je neplatné, kdy z obsahu podané žaloby je nepochybné, že žalobci šlo o určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí datovanou dnem 30. 8. 2022, která dle jeho tvrzení měla být žalobci doručena až dne 7. 10. 2022. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, trvala na tom, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne 30. 8. 2022 a že důvody pro dání výpovědi z pracovního poměru žalobci byly naplněny. Jinak mezi účastníky bylo nesporné navázání pracovního poměru mezi účastníky pracovní smlouvou dne 1. 3. 2022 na dobu neurčitou a také doba trvání pracovní neschopnosti žalobce ode dne 14. 9. 2022 nejméně ke dni 7. 10. 2022.

9. Soud prvního stupně provedl účastníky navržené důkazy v podobě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 3. 2022, potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti žalobce ze dne 15. 9. 2022, výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2022 v obou vyhotoveních předložených žalobcem i žalovanou, výzvy žalobce ze dne 3. 11. 2022, potvrzení vystaveného [jméno] [příjmení] dne 21. 11. 2022, dohody o rozvázání pracovního poměru [jméno] [příjmení] ze dne 8. 9. 2022, údajů z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně žalované, a vyslechl žalobce, svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] a jednatele žalované [jméno] [jméno] [příjmení]. Na podkladě takto provedených důkazů vzal za prokázané, že podpis výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou nebyl zpochybněn, tedy na základě tohoto právního jednání došlo k rozvázání pracovního poměru žalobce, a to dne 30. 8. 2022. V případě tohoto svého závěru vyšel jednak z vlastního textu výpovědi z pracovního poměru a rovněž z výpovědí jednatele žalované [jméno] [jméno] [příjmení] a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy naopak neuvěřil tvrzením žalobce, že ve skutečnosti k doručení výpovědi z pracovního poměru došlo až dne 7. 10. 2022, jelikož výpovědi žalobce a svědka [jméno] [příjmení] s ohledem na vzájemné rozpory v těchto výpovědích a rovněž rozpory s výpověďmi jednatele žalované a svědkyně [příjmení] považoval za nevěrohodné, a tudíž k prokázání tvrzení žalobce za nedostatečné. Ačkoli to výslovně v písemném vyhotovení rozsudku neuvedl, pak další žalobcem navrhované důkazy v podobě písmoznaleckého posudku a výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bratra žalobce, neprovedl a neprovedení těchto důkazů podrobně odůvodnil při jednání dne 23. 5. 2023. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že došlo k platnému písemnému projevu žalované v podobě podání výpovědi z pracovního poměru žalobci, která má za následek zánik pracovněprávního vztahu ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce, kdy veškeré zákonné podmínky pro udělení výpovědi zaměstnavatelem ve smyslu tohoto ustanovení byly splněny. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobce si byl vědom účinků tohoto právního jednání, neboť byl s jeho obsahem seznámen, věděl, o jaké právní jednání se jedná, a sám požadoval změnu formy ukončení pracovněprávního vztahu z původní dohody o skončení pracovního poměru na výpověď danou zaměstnavatelem. Jelikož dospěl soud prvního stupně k závěru, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána dne 30. 8. 2022, stalo se tak dříve, než byl žalobce uznán dočasně práce neschopným, a tudíž nedošlo k podání výpovědi v ochranné době dle ust. § 53 odst. 1 zákoníku práce. Nejde tedy o výpověď nepřípustnou. S ohledem na to soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Pokud jde o důkaz předložený žalobcem při jednání odvolacího soudu, pak odvolací soud tento důkaz provedl, neboť účastníkům nebylo soudem prvního stupně dáno řádné poučení ve smyslu ust. § 119a o. s. ř. za použití § 205a a 211a o. s. ř., tudíž bylo možné ve smyslu ust. § 205a písm. e) o. s. ř. důkaz označený žalobcem při jednání odvolacího soudu provést. Žalobce přitom při jednání odvolacího soudu předložil listinu v podobě výpisu z jeho korespondence s jednatelem žalované v jazyce německém s tím, že odvolací soud za souhlasu účastníků provedl překlad této listiny do jazyka českého za pomoci internetového překladače. Z této listiny poté zjistil, že dne 29. 9. 2022 měl žalobce zmeškaný hovor s upozorněním, že se mu nelze dovolat a s výzvou, aby později zavolal, dále měl ten den zmeškaný i videohovor a také mu byl zaslán dotaz v tom směru, kde je a že„ to dnes chtěli vyjasnit s prací“. Dále měla být dne 6. 10. 2022 zaslána žalobci jednatelem žalované listina, nejde ale o listinu sepsanou žalovanou, nýbrž o listinu sepsanou pracovníkem [právnická osoba] [anonymizováno], ve které byla řešena otázka ukončení podnikání žalované na konci října a otázka„ náhrady po skončení pracovního poměru“. Přímo ohledně osoby žalobce nebylo v této listině ale nic uvedeno.

11. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval v dané věci správně, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí a na podkladě provedeného dokazování dospěl také ke správným skutkovým závěrům, které rovněž správně právně zhodnotil. Jediné, co lze soudu prvního stupně v rámci provedeného dokazování vytknout, je to, že jednatele žalované [právnická osoba] [jméno] [příjmení] vyslechl jako svědka, ačkoli jde o statutárního zástupce žalované, a tudíž jeho výslech měl být proveden v souladu s ust. § 126 odst. 4 o. s. ř. podle ust. § 131 o. s. ř. Výše uvedené pochybení soudu prvního stupně však znamená pouze to, že je namístě k výpovědi jednatele žalované [jméno] [jméno] [příjmení] přihlížet jako k výpovědi statutárního zástupce žalované s tomu odpovídající důkazní silou, což ovšem na správnosti hodnocení důkazních prostředků ze strany soudu prvního stupně nic nemění.

12. Pokud jde o výtku žalobce ohledně neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, pak dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně při svém jednání dne 23. 5. 2023 správně zdůvodnil, proč takto navržený důkaz neprovedl. Rovněž dle názoru odvolacího soudu šlo o důkaz nadbytečný, neboť okamžik doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci byl na podkladě provedených důkazů a po jejich řádném zhodnocení ze strany soudu prvního stupně dle ust. § 132 o. s. ř. prokázán ke dni 30. 8. 2022, přičemž lze souhlasit i s tím, že znalecký posudek z oboru písmoznalectví by stejně nebyl způsobilým prokázat ty skutečnosti, které jeho prostřednictvím žalobce prokazovat hodlal. Mezi účastníky totiž nebylo sporu o tom, že podpis žalobce na obou vyhotoveních výpovědi z pracovního poměru je pravým podpisem žalobce a žalovaná nesporovala ani to, že text 7/10 byl napsán také rukou žalobce. Spor mezi účastníky byl pouze o tom, zda vepsané datum 7/10 na vyhotovení výpovědi z pracovního poměru v držení žalobce představuje skutečné datum převzetí výpovědi z pracovního poměru žalobcem či nikoli. Takový závěr by ovšem znalec z oboru písmoznalectví přijmout stejně nemohl a nelze předpokládat ani to, že by takový závěr mohl být přijat znalcem z jiného oboru, neboť ani případné prokázání toho, že datum vepsané žalobcem na vyhotovení výpovědi z pracovního poměru v jeho držení bylo napsáno stejným psacím prostředkem, by stejně neprokazovalo to, zda takto uvedené datum odpovídá skutečnému datu převzetí výpovědi z pracovního poměru ze strany žalobce (doručení této výpovědi žalobci). Dle názoru odvolacího soudu tudíž bylo třeba ohledně data doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci skutečně uzavřít na podkladě soudem prvního stupně provedených důkazů, tedy jednak z obsahu obou vyhotovení výpovědi z pracovního poměru v držení žalobce i žalované a jednak z výpovědí žalobce, jednatele žalované a svědků [příjmení] a [jméno] [příjmení] (žádné jiné osoby se doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci účastnit podle tvrzení účastníků, byť v osobě [jméno] [příjmení] rozporných, neměly). S ohledem na to ve shodě se soudem prvního stupně považuje odvolací soud za nadbytečný rovněž výslech svědka [jméno] [příjmení], neboť ten podle tvrzení ani jednoho z účastníků přítomen doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci být neměl, v orgánech žalované společnosti v době tvrzeného doručení výpovědi z pracovního poměru ze strany obou účastníků již nepůsobil, a tudíž by přímé svědectví ohledně skutečnostní podstatných pro rozhodnutí věci poskytnout nemohl. Ostatně ve svém odvolání žalobce již ani na provedení důkazu výslechem tohoto netrval, resp. jeho neprovedení soudu prvního stupně nevytýkal a jeho provedení před odvolacím soudem nenavrhoval.

13. Na správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně nic nemění ani odvolacím soudem provedený důkaz předložený žalobcem, neboť z tohoto listinného důkazu nelze ohledně okamžiku doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci nic seznat, ohledně výpovědi z pracovního poměru žalobci se v této listině ničeho neuvádí, přičemž zmínka o řešení„ otázky vyjasnění práce žalobce“ v září roku 2022 rovněž nic ohledně doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci nevypovídá, neboť i v případě jejího doručení 30. 8. 2022, jak je tvrzeno žalovanou, by pracovní poměr žalobce u žalované ještě v měsíci září a v měsíci říjnu roku 2022 v každém případě trval, a tedy případná otázka práce žalobce, případně i v souvislosti s jím namítaným pracovním úrazem, mohla být v té době řešena bez přímého vztahu k otázce doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci. Ani připojená listina ze strany jiné společnosti, ve které ovšem osoba žalobce není nijak zmíněna, o doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci nic nevypovídá, naopak odpovídá tomu, že žalovaná hodlala svoji činnost zde ukončit. Případné řešení dalších nároků v souvislosti s ukončením pracovního poměru zmiňované v této listině, ovšem bez uvedení osoby, které se týká, opět nic ohledně okamžiku doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci nevypovídá.

14. Odvolací soud pak souhlasí s tím, jakým způsobem soud prvního stupně vyhodnotil důkazy oběma vyhotoveními výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobci a také výpovědi žalobce, jednatele žalované a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně při hodnocení těchto důkazů správně přihlédl k tomu, že datum 7. 10. se nachází pouze na vyhotovení výpovědi z pracovního poměru, které má v držení žalobce, zatímco na vyhotovení výpovědi z pracovního poměru, které má v držení žalovaná, takové datum uvedeno není, a je zde uvedeno, stejně jako na vyhotovení výpovědi z pracovního poměru v držení žalobce jen to, že žalobce potvrzuje, že tuto výpověď osobně převzal dne 30. 8. 2022 proti podpisu dne 30. 8. 2022. Dále soud prvního stupně správně zhodnotil a nelze mu ani v tomto směru nic vytknout, že ve výpovědích jednatele žalované a svědkyně [jméno] [příjmení] zásadní rozpory nejsou a naopak se ve všech podstatných ohledech shodují, zatímco ve výpovědích žalobce a jím navrženého svědka [jméno] [příjmení], který se měl podle tvrzení žalobce předání výpovědi z pracovního poměru také účastnit, což však bylo žalovanou popíráno, existovaly zcela zásadní rozpory, které svědčily pro nevěrohodnost výpovědí těchto osob.

15. Pokud se měl svědek [jméno] [příjmení] předání výpovědi z pracovního poměru žalobci dne 7. 10. 2022 podle tvrzení žalobce účastnit, měl ohledně okolností předání výpovědi z pracovního poměru vypovídat shodně jako žalobce, neboť by musel svými smysly vnímat stejné skutečnosti jako žalobce. Ve výpovědích žalobce a svědka [jméno] [příjmení] ovšem byly zásadní rozpory, jelikož se oba lišili jednak v denní době, kdy k předání výpovědi mělo dojít, neboť podle žalobce se tak mělo stát v deset nebo jedenáct hodin dopoledne a podle svědka v patnáct hodin odpoledne, dále v době trvání vlastního aktu předání výpovědi z pracovního poměru, kdy žalobce uváděl, že mělo trvat cca 10 minut, zatímco svědek [jméno] [příjmení] tvrdil, že trvalo 30 minut, žalobce na rozdíl od svědka neuváděl, že by ve stejný den jeho syn uzavíral dohodu o skončení pracovního poměru se žalovanou, a co je třeba považovat za zcela zásadní, tak podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] na rozdíl od výpovědi žalobce, který vypověděl, že přijel na schůzku v době své pracovní neschopnosti, byli on i žalobce v den, kdy k předání výpovědi z pracovního poměru žalobci mělo dojít, v práci, společně pracovali v hale žalované společnosti a byli odtud telefonicky přivoláni k jednateli žalované. Pokud podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] měl být svědek i žalobce v den předání výpovědi z pracovního poměru žalobci na svém pracovišti a vykonávat práci pro žalovanou, pak nemohlo k předání výpovědi dojít dne 7. 10. 2022, jak tvrdil žalobce (a zpočátku i svědek), neboť v té době byl již žalobce podle nesporných tvrzení účastníků v pracovní neschopnosti a práci pro žalovanou již nevykonával a vykonávat nemohl. Následně ostatně svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi také výslovně připustil, že tím, že k předání výpovědi mělo dojít dne 7. 10. 2022, si stoprocentně jistý není. Svědek [jméno] [příjmení] dále vypověděl, že sám v rámci jednání s jednatelem žalované uzavíral dohodu o skončení pracovního poměru se žalovanou. Tuto písemnou dohodu o skončení pracovního poměru soud prvního stupně rovněž k důkazu provedl, ta byla ale datována dnem 8. 9. 2022, tedy v jiný den, než mělo dojít k předání výpovědi z pracovního poměru žalobci dle žalované a rovněž v jiný den, než bylo předání výpovědi z pracovního poměru žalobci žalobcem a původně i svědkem [jméno] [příjmení] tvrzeno. Jsou-li tedy výpověď žalobce a jím navrženého svědka [jméno] [příjmení] v těchto zásadních a významných okolnostech v rozporu, a také výpověď svědka [jméno] [příjmení] neodpovídá dalšímu listinnému důkazu, nelze soudu prvního stupně důvodně vytknout, že tyto důkazy považoval za nevěrohodné a naopak za věrohodné považoval důkazy výslechem jednatele žalované a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], které v podstatných okolnostech byly shodné a takové rozpory, jaké byly ve výpovědích žalobce a jím navrženého svědka [jméno] [příjmení], se v nich nevyskytovaly.

16. Dle názoru odvolacího soudu nelze důvodně vytýkat soudu prvního stupně ani to, že výpovědím jednatele žalované a svědkyně [příjmení] uvěřil, i když svědkyně [příjmení] je zaměstnankyní žalované a v osobním blízkém vztahu k jednateli žalované, neboť důvod pro shledání nevěrohodnosti takových výpovědí neměl. Pouze osobní vztah mezi jednatelem žalované a svědkyní, případně pracovněprávní vztah svědkyně k žalované společnosti, ještě k závěru o nevěrohodnosti její výpovědí nevede, pokud žádné jiné skutečnosti pro takový závěr nesvědčí. Ostatně soud prvního stupně nezaložil ani svůj závěr o nevěrohodnosti výpovědi žalobce a svědka [jméno] [příjmení] pouze na tom, že rovněž oni oba mají zájem na výsledku věci, ať už přímý v případě žalobce, tak zprostředkovaný jako osoby blízké žalobci v případě svědka [jméno] [příjmení], syna žalobce, ale správně k závěru o jejich nevěrohodnosti dospěl až na podkladě zjištěných rozporů v jejich výpovědích.

17. Po řádném zhodnocení důkazů ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. tak dle přesvědčení odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2022 byla žalobci také dne 30. 8. 2022 na pracovišti žalovanou doručena, a správně tedy uzavřel, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že by se tak stalo až dne 7. 10. 2022, byť toto datum bylo vepsáno do vyhotovení výpovědi předložené žalobcem, kam ovšem mohlo být žalobcem kdykoli později dopsáno. Tímto bylo tedy vyvráceno, že by k doručení výpovědi z pracovního poměru žalobci došlo až v době trvání pracovní neschopnosti žalobce, která započala až 14. 9. 2022, kdy by ve smyslu ust. § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce bylo zakázáno výpověď žalobci z pracovního poměru dát.

18. Nelze dále přisvědčit žalobci, že by byl k podpisu převzetí výpovědi z pracovního poměru žalovanou (protiprávně) nucen, neboť z provedených důkazů se nic takového nepodává, přičemž lze souhlasit se žalovanou, že svým podpisem na výpovědi z pracovního poměru žalobce stvrdil pouze převzetí této výpovědi, která je jednostranným právním jednáním žalované a byla také ze strany jednatele jako statutárního zástupce žalované podepsána.

19. Soud prvního stupně se dále dle názoru odvolacího soudu správně vypořádal i s tou otázkou, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci předána v jazyce českém. Ačkoli je pravdou, že pracovní smlouva ze dne 1. 3. 2022 byla účastníky uzavřena dvojjazyčně, tedy v jazyce českém i v jazyce německém, a že výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána toliko v jazyce českém, ještě to samo o sobě neznamená, že by z toho důvodu šlo o právní jednání nesrozumitelné, a tudíž zdánlivé. Sama okolnost, že právní úkon je sepsán (projeven) v cizím jazyce pro účastníka, jemuž je určen, totiž ještě neznamená, že jde bez dalšího o jednání zdánlivé pro nesrozumitelnost. Naopak, pokud zjištěné okolnosti, za nichž byla výpověď z pracovního poměru žalobci žalovanou doručena, umožňují spolehlivý závěr, že žalobce byl i přes neznalost českého jazyka s obsahem výpovědi z pracovního poměru seznámen, je opodstatněn závěr o tom, že nesrozumitelnost výpovědi z pracovního poměru s ohledem na neznalost českého jazyka ze strany žalobce zdánlivost tohoto právního jednání nezpůsobuje (k tomu srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1760/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4459/2014, která jsou s tou výhradou, že případná nesrozumitelnost právního jednání by způsobovala jeho zdánlivost a nikoli neplatnost, použitelné i pro poměry nového občanského zákoníku a zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2014).

20. V poměrech posuzované věci přitom soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů, kdy skutkové závěry, které z těchto důkazů přijal, považuje odvolací soud i v tomto ohledu za správné, jelikož hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně i zde odpovídá ust. § 132 o. s. ř., uzavřel, že žalobce byl v době předání – doručení výpovědi z pracovního poměru jednoznačně seznámen s tím, že jde o právní jednání, jehož obsahem je výpověď z pracovního poměru, neboť společně s jednatelem žalované v německém jazyce před doručením písemného vyhotovení výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2022 otázku skončení pracovního poměru projednával, a pokud nebyl ochoten přistoupit na uzavření dohody o skončení pracovního poměru, byla mu dána výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Při projednání otázky skončení pracovního poměru byla žalobci výpověď z pracovního poměru předložena, byť skutečně jen v jazyce českém, a žalobci doručena, přičemž při doručení (předání) výpovědi byl žalobci text výpovědi přeložen svědkyní [příjmení] [příjmení] do jazyka německého. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vychází z toho, že text výpovědi byl žalobci přeložen řádně a úplně, a nikoli tedy tím způsobem, jak uváděl žalobce a svědek [jméno] [příjmení], neboť i v tomto ohledu s přihlédnutím k jiným rozporům v těchto výpovědích, nelze je považovat za věrohodné, a naopak je třeba vycházet z výpovědí jednatele žalované a svědkyně [jméno] [příjmení], které řádný překlad textu výpovědi z pracovního poměru potvrzují (kdy dle názoru odvolacího soudu není rozumný důvod o znalosti německého jazyka svědkyně [příjmení] pochybovat).

21. V době nastoupení účinků jednostranného právního jednání v podobě výpovědi z pracovního poměru ze strany žalované, tedy v době jeho doručení žalobci, byl tedy žalobce seznámen s obsahem výpovědi z pracovního poměru, neboť obsah písemné výpovědi z pracovního poměru byl mu přeložen, a tudíž dle názoru odvolacího soudu nelze uzavřít, že by výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci byla pro svoji nesrozumitelnost pro žalobce jen zdánlivým právním jednáním ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z. užitého dle ust. § 4 zákoníku práce.

22. Ovšem i v případě, že by výpověď z pracovního poměru bylo třeba posoudit jako nesrozumitelnou pro žalobce s ohledem na neznalost českého jazyka z jeho strany a povinnou písemnou formu výpovědi z pracovního poměru (viz § 50 odst. 1 zákoníku práce), a šlo by o právní jednání zdánlivé ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z., k němuž se nepřihlíží (viz § 554 o. z.), pak by nemohla být stejně úspěšná ani žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, jelikož jedním ze základních předpokladů pro úspěch takové žaloby je právě to, že nešlo o jednání zdánlivé. Je tomu tak proto, že v případě zdánlivého právního jednání se na něj hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo, a v právních vztazích se k němu nepřihlíží. Zdánlivé rozvázání pracovního poměru tedy od počátku nepředstavuje skutečné právní jednání, ale volní akt stojící mimo oblast práva, který„ jako kdyby tu nikdy nebyl“ a který nemůže mít nikdy za následek skončení pracovního poměru, i když nebyla a ani nemohla být určena jeho neplatnost. Platné a samozřejmě také neplatné může být tedy jen takové právní jednání, které není jen zdánlivé. Zdánlivost právního jednání, kterým byl rozvázán pracovní poměr, může tak být posuzována kdykoli v každém jiném soudním řízení, v němž má význam jako předběžná otázka. Tedy i opačný právní závěr ohledně nesrozumitelnosti právního jednání v podobě výpovědi z pracovního poměru ze strany žalované ze dne 30. 8. 2022 by musel vést k zamítnutí žaloby o určení neplatnosti této výpovědi z pracovního poměru.

23. Pokud bylo žalobcem namítáno, že soud prvního stupně nezhodnotil jako nestandardní a neobvyklou situaci, že výpověď z pracovního poměru měla být dána žalobci až dva měsíce poté, co měla nabýt účinnosti organizační změna, pro kterou bylo k výpovědi z pracovního poměru přistoupeno, pak je třeba nejprve uvést, že žalobce výslovně nesporoval, že by k přijetí organizační změny, v důsledku které se stal nadbytečným, došlo, ostatně sám ve své výpovědi a stejně tak svědek [jméno] [příjmení] uváděli, že věděli o tom, že bude ukončován provoz žalované v České republice, v důsledku čehož byly organizační změny přijímány. Dále je třeba uvést, že sama o sobě okolnost, že výpověď z pracovního poměru byla dána až dva měsíce poté, co měly účinky organizační změny nastat, vliv na platnost výpovědi z pracovního poměru nemá, jelikož podstatným je, že zaměstnanec musí být nadbytečný nejpozději v okamžiku, kdy pracovní poměr měl skončit na základě výpovědi z pracovního poměru. Jestliže ovšem pracovní poměr skončí na základě výpovědi až po dni, v němž u zaměstnavatele nastaly přijaté organizační změny, nemá to na platnost výpovědi vliv, neboť v takovém případě bylo rozhodnutí o organizační změně příčinou nadbytečnosti zaměstnance (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1797/97, použitelné i v poměrech zákoníku práce č. 262/2006 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 863/2012). Dle názoru odvolacího soudu byl pak důvod předání výpovědi z pracovního poměru žalobci až dne 30. 8. 2022 žalovanou vysvětlen s ohledem na dobu dovolených v měsících červenci a srpnu 2022 Odvolací soud tedy v postupu žalované ani v tomto směru žádné nadstandardní či neobvyklé postupy neshledává.

24. Veden výše uvedenými úvahami dospěl tedy odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně uzavřel, že písemná výpověď z pracovního poměru byla žalobci řádně doručena žalovanou dne 30. 8. 2022, že nejde o zdánlivé právní jednání z důvodu její nesrozumitelnosti pro žalobce, že důvod uplatněný žalovanou pro výpověď z pracovního poměru ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce byl ve výpovědi určitě vymezen (viz § 50 odst. 4 zákoníku práce), nebyl žalobcem zpochybněn a byl dán, a že k jejímu doručení došlo před tím, než nastala pracovní neschopnost žalobce. Správně tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobcem podána včas (viz § 72 zákoníku práce), za důvodnou považovat nelze (za důvodnou by ji nebylo možné považovat ostatně i tehdy, jak výše zdůvodněno, pokud by pro nesrozumitelnost právního jednání v podobě výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2022 šlo o právní jednání zdánlivé). Soud prvního stupně tudíž dle názoru odvolacího soudu podanou žalobu věcně správně zamítl.

25. S ohledem na zamítnutí podané žaloby a úspěch žalované ve sporu rozhodl soud prvního stupně správně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. rovněž o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, kterou v souladu s vyúčtováním žalované také správně vypočetl na celkovou částku 24 959,88 Kč, kdy na odůvodnění výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně v napadeném rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje.

26. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., a jelikož žalobce se svým odvoláním neuspěl a plně úspěšná tak byla žalovaná, přiznal jí právo na plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, které spočívají v nákladech jejího zastoupení advokátem. Tyto náklady se skládají z odměny zástupce žalované za dva poskytnuté úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání žalobce a účasti u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g), k) AT), za které zástupci žalované náleží odměna dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT za použití § 7 AT ve výši 2 500 Kč na jeden úkon právní služby. Dále mu náleží rovněž náhrada paušálních výdajů vztahující se k těmto dvěma poskytnutým úkonům právní služby dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 2 x 300 Kč. S připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak činí celková výše nákladů řízení žalované v tomto odvolacím řízení částku 6 776 Kč Odvolací soud tedy uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení právě částku 6 776 Kč, a to ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).