10 Co 289/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně jméno FO , narozená dne Datum narození žalobkyně jméno FO bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B Jméno advokátky bytem Adresa advokátky o výživné pro zletilé dítě o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2025, č.j. 7 C 310/2024-98 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.II. Ve výroku II. se mění tak, že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 ve výši 10 200 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy spolu s běžným výživným počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku.III. Ve výroku IV. se mění tak, že první žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 1. 5. 2025 částku 3 000 Kč splatnou vždy do dvacátého dne v měsíci předem a žaloba se proti prvnímu žalovanému zamítá za období od 5. 2. 2024 do 30. 4. 2025.IV. Výrokem III. tohoto rozsudku se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově, č. j. 40 P 241/2021 (15 P a Nc 356/2021) – 47 ze dne 1. 12. 2021, ve výroku I.

3. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dluh na zvýšeném výživném za období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025 ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 4. 2025, č.j. 7 C 310/2024-98 uložil soud druhé žalované povinnost s účinností od 1. 9. 2024 přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 300 Kč měsíčně do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek na dlužném výživném za období od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 10 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy spolu běžným výživným (výrok II.), žalobu vůči druhé žalované co do částky 2 087 Kč měsíčně s účinností od 5.02.2024 do 31.08.2024 a co do částky 787 Kč měsíčně od 1. 9. 2024 zamítl (výrok III.), a žalobu vůči prvému žalovanému v plném rozsahu zamítl (výrok IV.), to vše s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu odvolala žalobkyně, která uvedla, že o výživném jejího otce (prvního žalovaného) bylo naposledy rozhodováno v roce 2021, když mu bylo stanoveno výživné 2 500 Kč měsíčně, od té doby se potřeby žalobkyně logicky zvýšily, současně došlo k nárůstu cen vlivem inflace. Žalobkyně při zohlednění dalších vyživovacích povinností prvního žalovaného a na něj vedených exekucí požadovala zvýšení pouze o 500 Kč, ačkoliv dle doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti by při zjištěném příjmu prvního žalovaného ve výši 27 000 Kč pro její osobu vycházelo výživné 3 812 Kč. Žalobkyně vytkla soudu prvního stupně, že v případě stanovení výživného pro prvého žalovaného z těchto doporučujících tabulek nevycházel, ačkoliv u druhé žalované (matky žalobkyně) na ně odkazuje. Dále žalobkyně poukázala na to, že první žalovaný ukončil svůj pracovní poměr dohodou a octl se tak na úřadu práce, tedy se vzdal své výdělečné činnosti bez důležitého důvodu, což nemůže mít vliv na rozhodování a určení výše výživného. Co se týká výživného uloženého první žalované, žalobkyně soudu prvního stupně vytýkala, že určil výživné významně pod částkou 2 564 Kč vypočtenou dle doporučujících tabulek. K tomu žalobkyně namítala, že v rámci insolvence je druhé žalované vypočítávána nezabavitelná částka na dvě děti, která by měla náležet dětem. Žalobkyně dále brojila proti závěru soudu prvního stupně, že v období od 5. 2. 2024 do 31. 8. 2024 nestudovala, když z listinných důkazů vyplývá, že studovala, avšak pro neprospěch nebyla připuštěna k závěrečným zkouškám a daný ročník by musela opakovat. Z důvodů svých psychických problémů raději změnila obor studia. Žalobkyně v podaném odvolání taktéž rozporovala skutkové závěry, které soud prvního stupně učinil, ohledně jejího odchodu z domácnosti matky. Zde v zásadě opakovala argumentaci již použitou v průběhu řízení před soudem prvního stupně, mimo jiné upozornila na to, že její odchod z domácnosti matky sice byl dobrovolný, ale způsobený strachem žalobkyně z jejích rodičů, zejména z otce, kterým byla v dětství nepřiměřeně trestána. Po přestěhovaní žalobkyně ze zařízení , právnická osoba, vyžadující okamžitou pomoc do rodiny jejího přítele , jméno FO, , jméno FO, se její psychický stav, spánek, příjem potravy i studijní výsledky zlepšily. V souvislosti s tím žalobkyně navrhovala provedení důkazů – dotaz na psycholožku žalobkyně a svědecký výslech přítele žalobkyně , jméno FO, , jméno FO, , které soud prvního stupně neprovedl a ani nezamítnul. Žalobkyně dále uvedla, že polemika soudu o separování nákladů rodiny jejího přítele z výživného žalovaných je lichá a důkazně nepodložená. Výživné by žalobkyně použila na své náklady – jídlo, ošacení, studium, nikoliv na náklady rodiny , jméno FO, , kteří po ní ničeho nežádají. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě bude vyhověno, a pro případ jejího neúspěchu ve věci, aby jí odvolací soud neukládal povinnost hradit náklady řízení.

3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žádné ze stran nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, přičemž připomněli mimořádné okolnosti odchodu dcery, která je ze strany rodiny , jméno FO, manipulována. Umístěním dcery do zařízení , právnická osoba, vyžadující okamžitou pomoc (na návrh OSPOD) chtěli zamezit jejich vlivu na dceru, což se však nepodařilo, když v den její zletilosti si ji rodina , jméno FO, odvezla k sobě domů. Dcera se s rodiči se nestýká a změnila si příjmení na , jméno FO, .

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně, vyjádření žalovaných a provedl důkazy listinami, které strany předložily nebo které si soud vyžádal (viz níže).

5. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil správně skutkový stav věci. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně rekapituluje, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti prvého žalovaného k žalobkyni rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 1. 12. 2021, 40 P 241/2021 (15 P a Nc 356/2021), kterým byla schválena dohoda rodičů na základě, které byla ještě nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno platit na ni výživné 2 500 Kč měsíčně. Soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, žalobkyně byla na svou žádost ve spolupráci s orgánem sociálněprávní ochrany dětí umístěna do zařízení , právnická osoba, vyžadující okamžitou pomoc, kde setrvala do své zletilosti, a následně jej dobrovolně opustila a nastěhovala se do rodiny svého přítele , jméno FO, , jméno FO, . Zde za ubytování a stravování nic nehradí, její náklady jsou zejména v souvislosti s dojížděním do školy a nákupem školních pomůcek. Žalobkyně ve školním roce 2023/2024 nedokončila na 3. ročník oboru kadeřnice , právnická osoba, a od 1. 9. 2024 začala na téže škole studovat 1. ročník oboru práce ve stravování. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně se tímto studiem připravuje na budoucí povolání, a to i s přihlédnutím k tomu, že předchozí studium nedokončila, což jí vzhledem k situaci, ve které se nacházela, nelze přičítat za vinu. Soud prvního stupně zdůraznil, že je v zájmu rodičů žalobkyně i celé společnosti, aby studium dokončila a našla uplatnění na trhu práce. S tím se odvolací soud nemůže než ztotožnit. Soud prvního stupně dále provedl dokazování ve vztahu k poměrům žalovaných, kdy zjistil, že prvému žalovanému od posledního rozhodování o výživném přibyla jedna vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Ohledně příjmů prvního žalovaného bylo zjištěno, že byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 27 543 Kč, ze mzdy mu bylo strháváno výživné a exekuce, poté co žalovaný ukončil svůj pracovní poměr dohodou, byl evidován na úřadu práce. Majetkové poměry druhé žalované byly soudem prvního stupně zjištěny tak, že tato hradí splátky oddlužení 3 500 Kč měsíčně v rámci insolvenčního řízení a pobírá průměrný měsíční příjem 19 968 Kč, její dvě vyživovací povinnosti zůstaly nezměněny.

6. S ohledem na účastníky tvrzené změny týkající se poměrů účastníků nastalé po rozhodování soudu prvního stupně, odvolací soud v tomto směru dokazování doplnil. Žalobkyně předložila potvrzení o studiu, vysvědčení za školní rok 2024/2025 a výpis známek vysvědčení, platební rozpis Úřadu práce a lékařskou zprávu klinické psycholožky a psychoterapeutky , tituly před jménem, , jméno FO, . Prvý žalovaný předložil zápočtový list z 19. 3. 2025, výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu z 10. 4. 2025 a výplatní pásky. Žádné další důkazní návrhy účastníci neměli. Soud si dále vyžádal zprávy úřadu práce, školy žalobkyně a zaměstnavatele druhé žalované.

7. Provedeným dokazováním při odvolacím jednání bylo ze zprávy , právnická osoba, z 2. 7. 2025 zjištěno, že žalobkyně zde studovala od 1.9.2021 do 21.11.2023 v učebním oboru kadeřnice, pak přestoupila na jinou školu v , Anonymizováno, , odkud se vrátila 9. 2. 2024 na obor kadeřnice, ve kterém neprospěla. Poté žalobkyně od 1.9.2024 nastoupila do prvního ročníku dvouletého učebního oboru práce ve stravování, přičemž dle zprávy i předloženého vysvědčení školní rok 2024/2025 ukončila s výsledkem neprospěla z důvodu absence, jelikož nebyla hodnocena z předmětu tělesná výchova, avšak měla možnost složení doplňovací zkoušky. Z následné zprávy této školy z 4. 9. 2025 vyplynulo, že žalobkyně řádně ukončila první ročník oboru práce ve stravování a v současnosti pokračuje v řádném studiu denní formy ve druhém ročníku, což dále dokládají žalobkyní předložené potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2025 a výpis známek vysvědčení za školní rok 2024/2025. Žalobkyně nadále pobírá přídavek na dítě ve výši 1 580 Kč měsíčně (zprávy úřadu práce). V žalobkyní předložené lékařské zprávě klinické psycholožky a psychoterapeutky , tituly před jménem, , jméno FO, z 5. 8. 2024 jsou zhodnoceny osobnostní rysy žalobkyně, která byla v té době depresivně laděná a úzkostná po konfliktu s matkou.

8. Odvolací soud dále doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 40 P 241/2021, když soud prvního stupně vycházel pouze z rozsudku vydaného v uvedené věci, kterým byla schválena dohoda rodičů o svěření tehdy ještě nezletilé žalobkyně a její sestry do péče matky a o výživném otce na každou z dcer ve výši 2 500 Kč. Z připojeného spisu odvolací soud zjistil, že v době poslední úpravy výživného bylo žalobkyni 15 let a již studovala na střední škole v učební oboru kadeřnice, příjem matky činil po provedených exekučních srážkách 17 142 Kč a příjem otce taktéž po srážkách 14 700 Kč. Oba žalovaní měli vyživovací povinnost pouze k žalobkyni a její mladší sestře.

9. Z dokazování provedeného před odvolacím soudem dále vyplynulo, že od rozhodování soudu prvního stupně došlo na straně prvého žalovaného ke změně příjmů. Dle zpráv úřadu práce mu byla v době od 26. 3. 2025 do 28. 4. 2025 poskytována podpora v nezaměstnanosti ve výši 13 927 Kč měsíčně, žádné dávky sociální podpory nepobírá. Dle předložené pracovní smlouvy z 10. 4. 2025 a výplatních pásek (vše v německém jazyce) je prvý žalovaný pak od 29. 4. 2025 zaměstnán ve Spolkové republice Německo u zaměstnavatele Amazon, kde jeho příjem za měsíc 4/2025 (dva odpracované dny) činil 129,70 euro, za 6/2025 činil 1 945,55 euro, za 7/2025 činil 2 010,32 euro a za 8/2025 činil 1 948,03 euro.

10. Naproti tomu u druhé žalované od rozhodování soudu prvního stupně k žádné významné změně nedošlo, ta měsíčně pobírá přídavek na dítě ve výši 1 580 Kč a příspěvek na bydlení 3 016 Kč (zprávy úřadu práce). Její průměrný čistý měsíční příjem za měsíce 10/2024–3/2025 činil 21 156 Kč, z této částky jsou prováděny insolvenční srážky kolem 500 až 700 Kč měsíčně v závislosti na výši výdělku (potvrzení zaměstnavatele). Čistý měsíční příjem druhé žalované za měsíc 4/2025 činil částku 23 457 Kč, ze které bylo dále sraženo 2 610 Kč, za 5/2025 částku 23 033 Kč – sraženo 2 328 Kč, za 6/2025 částku 21 670 Kč – sraženo 1 418 Kč, za 7/2025 částku 22 204 Kč – sraženo 1 774 Kč a za 8/2025 částku 22 374 Kč – sraženo 1 888 Kč.

11. Odvolací soud stejně jako soud první stupně neprovedl v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem nezletilého přítele žalobkyně, neboť se jedná o důkaz, který je pro věc nerozhodný a nemá z hlediska zjištění skutkového stavu věci význam.

12. Na základě provedeného dokazovaní učinil odvolací soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně studuje od 1. 9. 2024 dvouletý učňovský obor práce ve stravování, předtím studovala obor kadeřnice, který nedokončila. První žalovaný má čistý měsíční příjem okolo 1 950 euro a další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Na druhou žalovanou je vedeno insolvenční řízení, její průměrný měsíční příjem po provedených srážkách činí 20 500 Kč a má jednu další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti.

13. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně věc správně posoudil i po právní stránce, když vyšel z § 910, § 911 a § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož předmětem řízení je vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti, které není schopno se samo živit (viz napadený rozsudek pod bodem 10). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby a majetkové poměry oprávněného, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 o. z.). Soud prvního stupně správně zkoumal změnu poměrů dle § 163 o. s. ř. od doby posledního rozhodování o výživném v roce 2021, kdy byla schválena dohoda rodičů ohledně výživného pro tehdy ještě nezletilou žalobkyni a srovnal ji s aktuální situací.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v době jeho rozhodování byly dány podmínky pro ponechání výše výživného prvého žalovaného a od 1. 9. 2024 stanovení výživného druhé žalované. Nicméně vzhledem ke skutkovým změnám nastalým po rozhodování soudu první stupně musí odvolací soud za použití totožné právní úpravy dospět zčásti k odlišným závěrům než soud prvního stupně.

15. Odvolací soud v souladu s § 913 o. z. vzal zejména v úvahu, jaké jsou potřeby a příjmy žalobkyně a na druhé straně, jaké jsou schopnosti a možnosti obou rodičů žalobkyně jako žalovaných platit žalobkyni výživné.

16. Pokud jde o výživné mezi žalobkyní a druhou žalovanou, tedy matkou žalobkyně, odvolací soud dospěl po důkladné úvaze k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, a odvolací námitky žalobkyně neshledal důvodné. Poměry druhé žalované, jejíž příjem je nízký, je na ni vedeno insolvenční řízení a má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři, nedovolují plnění vyživovací povinnosti k žalobkyni ve vyšší míře. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v určení období, za které byla vyživovací povinnost stanovena, tj. od 1. 9. 2024, neboť právě od tohoto odvolací soud hodnotí, stejně jako soud prvního stupně, charakter studia žalobkyně tak, že jde o studium účelné a nesoucí znaky soustavnosti a cílevědomosti. Výživné vyměřené druhé žalované soud prvního stupně logicky odůvodnil také skutkově prokázanými mimořádnými okolnostmi odchodu žalobkyně z domácnosti matky. Ta skutečně odešla z domácnosti své matky již jako dospělá osoba na základě svého rozhodnutí, jak uzavřel i soud prvního stupně, přičemž motivace strachem tvrzená žalobkyní nebyla provedeným dokazováním podpořena. Soud prvního stupně odůvodněně dospěl k závěru, že toto nelze přičítat k tíži druhé žalované, ale spíše rodině přítele žalobkyně, která žalobkyni do své domácnosti dobrovolně přijala, takže by výživné nemělo reparovat náklady této rodiny s tím spojené. Byť si odvolací soud uvědomuje, že částka 1 300 Kč, na kterou byla vyživovací povinnost druhé žalované k žalobkyni stanovena, zcela neodráží její odůvodněné potřeby, a která je tak pokryje pouze na základní úrovni, není v možnostech druhé žalované platit více. Výroky I. a III. napadeného rozsudku, jimiž bylo žalobě co do částky 1 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2024 vyhověno a do zbytku byla zamítnuta, tak byly jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeny.

17. Z tvrzení žalobkyně v odvolacím řízení bylo zjištěno, že ze strany druhé žalované bylo od rozhodování soudu prvního stupně zaplaceno celkem 5 400 Kč. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 tak činí 10 200 Kč (15 600 Kč – 5 400 Kč), proto odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř tak, že uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni dlužné výživné v této výši, přičemž vzhledem k poměrům druhé žalované jí bylo umožněno, stejně jako soudem prvního stupně, toto hradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), splatných vždy spolu s běžným výživným počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku.

18. Pokud se jedná o prvého žalovaného, naposledy bylo o jeho vyživovací povinnosti k žalobkyni rozhodováno před 4 lety, což samo o sobě znamená změnu poměrů na straně žalobkyně, u níž došlo k nárůstu potřeb přirozenou cestou, přičemž odvolací soud si je vědom i námitky spočívající v inflaci a nárůstu cen. Od rozhodování soudu prvního stupně pak v mezidobí došlo na straně prvého žalovaného ke změně poměrů, když se jeho příjem, z nějž vycházel soud při svém rozhodování, nástupem do nového zaměstnání od května 2025 významně navýšil. S ohledem na změnu těchto poměrů je nadbytečné, aby se odvolací soud zabýval námitkou žalobkyně ohledně skutečnosti, zda se první žalovaný bezdůvodně vzdal své výdělečné činnosti. Pokud tedy žalobkyně, jejímž návrhem je soud v rozhodování o výživném pro zletilého vázán, požadovala po prvém žalovaném výživné ve výši 3 000 Kč, dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě návrhu vyhovět, a to až od jeho nástupu do nového zaměstnání. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že první žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 1. 5. 2025 částku 3 000 Kč splatnou vždy do dvacátého dne v měsíci předem s tím, že žaloba se proti prvnímu žalovanému zamítá za období od 5. 2. 2024 do 30. 4. 2025. Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Sokolově, č. j. 40 P 241/2021 (15 P a Nc 356/2021–47) ze dne 1. 12. 2021 ve výroku I.3.

19. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dosud plní vyživovací povinnost k žalobkyni v původní výši, tj. částkou 2 500 Kč, přičemž došlo k navýšení jeho vyživovací povinnosti o 500 Kč, pak za období od 1. 5. 2025 do 18. 9. 2025 nedoplatek na zvýšeném výživném činí celkem částku 2 000 Kč (za 4 měsíce – od května do srpna 2025 po 500 Kč). Proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř také výrok II. napadeného rozhodnutí a uložil prvnímu žalovanému dluh 2 000 Kč na zvýšeném výživném zaplatit žalobkyni v obvyklé třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok V.).

20. Protože rozsudek soudu prvního soudu byl částečně potvrzen a částečně změněn bylo podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodováno o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud komplexně posoudil částečný úspěch a neúspěch na straně žalobkyně a žalovaných, když dospěl k závěru, že i v souvislosti s nastalou změnou ve výši výživného je na místě ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů.