10 CO 318/2022
č. j. 10 CO 318/2022-130
V PLATNOSTI- OS K. Vary 20 C 88/2021-87
- KS Plzeň 10 CO 318/2022-130
Citované zákony (21)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 28 § 142 § 149 § 150 § 160 § 212 § 219 § 220 § 224
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 12 § 7 § 13 § 14
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 159 § 213 § 1180 § 1186 § 1194 § 1195 § 1208 § 1216
Plný text
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: jméno příjmení , narozený dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec proti; žalovaným: 1. obec obec , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 25 445,56 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 3. 2022, č. j. 20 C 88/2021-87,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalovaných na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně prvnímu žalovanému částku 9 012,08 Kč a druhé žalované částku 9 012,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 372,47 Kč a druhé žalované ve výši 3 420,07 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.
1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 20 C 88/2021-87, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili částku 25 445,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 081,56 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 364 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení k rukám Společenství vlastníků jednotek domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], [IČO] (výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 19 476,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II).
2. Proti tomuto rozsudku podal si žalobce včasné odvolání, jelikož nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by nebyl ve věci aktivně věcně legitimován a že jemu jako fyzické osobě škoda nevznikla a vznikla jen společenství vlastníků jednotek. Uvedl přitom, že dle jeho názoru jsou prostředky poukazované vlastníky bytů určeny na správu společných částí domu a pozemku, které jsou nedílnou součástí jednotlivých bytů, a tedy vlastnictvím majitelů bytů (v poměrné části). Prostředky poukazované vlastníky bytů na správu domu a pozemku tedy nejsou vlastním majetkem společenství vlastníků jednotek, o čemž svědčí i to, že v souladu s ust. § 1208 o. z. a stanov společenství předkládá vlastníkům jednotek zprávu o hospodaření s těmito prostředky a tato zpráva podléhá jejich souhlasu, případně nesouhlasu. Předmětné finanční prostředky tak mohou být jen ve vlastnictví vlastníků bytů, a proto v případě, pokud z těchto prostředků byly provedeny neoprávněně platby, jak v tomto řízení namítal, vznikla škoda rovněž jemu jako vlastníku jednotky. Nikdy přitom netvrdil, že by byl oprávněn vymáhat škodu jménem společenství vlastníků jednotek, vždy tvrdil, že nemá od ostatních vlastníků bytových jednotek souhlas k jejich zastupování, jednal tedy jako vlastník bytu sám za sebe, protože postupem žalovaných vznikla škoda jemu i ostatním vlastníkům jednotek. Dle svého přesvědčení tak splnil veškeré podmínky pro uplatnění svých nároků vyplývajících z ust. § 159 odst. 1 o. z. a § 213 o. z. Nesouhlasil přitom s tím, že by aplikace ust. § 213 o. z. nebyla v dané věci možná, jelikož majetková účast žalobce v korporaci je tvořena i podílem na penězích ve fondu určeném na správu domu a pozemku a vznikem škody na těchto penězích vznikla tedy škoda i jemu. To dle názoru žalobce odpovídá i stanovisku Nejvyššího správního soudu vyjádřenému v jeho rozhodnutí ve věci sp. zn. 2 As 187/2017. Dále se žalobce dovolával průběhu sporu vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 29/2020, ve kterém byla řešena stejná problematika legitimace žalobce, a také rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 27 C 215/2012 a Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 C 278/2010, kdy na straně tehdejších žalobců byly jen 3 osoby a nikoli všech 47 spoluvlastníků nemovitosti. Rovněž Krajský soud v Plzni svým usnesením ve věci sp. zn. 18 Co 112/2020 vyhověl jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ve věci sp. zn. 12 C 29/2020 s tím, že po dalším upřesnění bylo v řízení pokračováno, a tedy byly splněny všechny podmínky pro zahájení řízení. Žalobce tedy očekával, že bude postupováno jednotně. Závěrem ještě namítl, že pokud soud prvního stupně postavil zamítnutí žaloby na nedostatku jeho aktivní legitimace ve sporu, mohl žalobu odmítnout a nebylo třeba ve věci konat jednání, pročež je dle něj řízení postiženo právní vadou a postup soudu vedl hlavně ke zvýšení nákladovosti. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o dalším pokračování v řízení, resp. při odvolacím jednání, aby napadený rozsudek změnil a jím podané žalobě vyhověl.
3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil první žalovaný [příjmení] [jméno] svým podáním ze dne 9. 6. 2022, ve kterém uvedl, že s názory a závěry žalobce nesouhlasí. Dle prvního žalovaného není správný názor žalobce, že prostředky, které vlastníci bytů shromažďují na správu domu, jsou ve vlastnictví či ve spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků bytů, jelikož příslušný bankovní účet je veden na jméno společenství vlastníků a pohledávku vůči bance má právnická osoba – společenství vlastníků, nikoli jednotliví vlastníci bytů samostatně a ani všichni vlastníci bytů společně. Jednotlivý vlastník je pouze vlastníkem bytu a podílu na společných částech budovy, ale nikoli vlastníkem podílu na penězích, které se nacházejí na bankovním účtu společenství, a ani vlastníkem podílu na penězích, které jednotliví vlastníci zaplatili do fondu oprav jako příspěvky na správu domu a pozemku. To je promítnuto i v ust. § 1186 odst. 1 o. z., podle kterého v případě převodu bytu vlastníkem na jinou osobu nemá vůči právnické osobě - společenství vlastníků právo na vypořádání příspěvků, které zaplatil na správu domu a pozemku. Na rozdíl od žalobce má tedy první žalovaný za to, že závěry soudu prvního stupně jsou správné a že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, aby se domáhal náhrady škody, která údajně měla vzniknout společenství vlastníků jednotek. I pokud by škoda společenství vznikla, mohlo by se její náhrady domáhat na základě ust. § 159 o. z. pouze společenství samotné a nikoli žalobce. Dle prvního žalovaného není žalobce aktivně legitimován k podání žaloby ani na základě § 213 o. z., jelikož nemá žádnou majetkovou účast na společenství vlastníků jednotek a jedinou hodnotou, kterou vlastní, je jeho byt, který však není majetkovou účastí žalobce na korporaci. Na hodnotu žalobcova bytu nemá přitom žádný vliv to, že byla uhrazena částka 708,56 Kč nebo odepsána pohledávka 7 364 Kč, kterou mělo společenství za žalobcem s tím, že částka 17 373 Kč byla zaplacena z peněz, které nashromáždili spoluvlastníci domu. Ani peníze nashromážděné ve fondu oprav, tedy příspěvky na správu domu a pozemku, nejsou majetkovou účastí žalobce ve společenství vlastníků, a tudíž vůbec nepřipadá v úvahu, že by se mohla snížit hodnota žalobcova podílu na korporaci. Není také správný názor žalobce, že jeho žaloba měla být odmítnuta, správným je právě postup soudu, který žalobu zamítl. První žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. S ohledem na to, že po vydání rozsudku soudu prvního stupně a po jeho doručení jeho zástupkyni druhý žalovaný [jméno] [příjmení] zemřel, rozhodl před předložením věci k rozhodnutí odvolacímu soudu soud prvního stupně svým usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 20 C 88/2021-111, o procesním nástupnictví na straně druhého žalovaného, a to tak, že v řízení bude pokračováno na straně druhého žalovaného s [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa]. Při jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 9. 2. 2023, se druhá žalovaná prostřednictvím své zástupkyně připojila k vyjádření prvního žalovaného, a tedy rovněž navrhla potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně a žádala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření žalovaných k němu, a poté, co ve věci konal dne 9. 2. 2023 jednání, jelikož žalobce s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání nesouhlasil, dospěl k závěru, že odvolání žalobce za důvodné považovat nelze.
6. Pokud jde o řízení předcházející vydání napadeného rozsudku, pak s ohledem na to, z jakých důvodů soud prvního stupně podanou žalobu zamítl, postačuje jen stručně uvést, že žalobce nejprve požadoval po třech žalovaných jako členech výboru Společenství vlastníků jednotek domu [číslo] a [číslo] v ulici [ulice] v [obec] společně a nerozdílně zaplacení částky 25 445,56 Kč jako náhrady škody vzniklé společenství vlastníků v důsledku neoprávněného zaplacení částek 17 373 Kč, 708,56 Kč a 7 364 Kč z fondu na správu domu a pozemku s tím, že za žalované tehdy označil vedle prvního žalovaného [jméno] [příjmení] a původního druhého žalovaného [jméno] [příjmení] ještě třetího žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. S ohledem na to, že třetí žalovaný [jméno] [příjmení] zemřel ještě před podáním žaloby dne [datum], bylo řízení vůči němu pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 12. 2021, č. j. 20 C 88/2021-14. Oba žalovaní [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] s podanou žalobou z řady důvodů nesouhlasili, mimo jiné již ve svém prvním vyjádření namítali, že žalobci žádná škoda nevznikla a jejího zaplacení se není oprávněn domáhat s tím, že škoda nevznikla ovšem ani společenství vlastníků a ani takové škody není žalobce oprávněn se domáhat. Žalobce s námitkami uplatněnými žalovanými nesouhlasil, avšak v reakci na tyto námitky svoji žalobu změnil tak, že požadoval, aby žalovaným byla uložena povinnost částku 25 445,56 Kč s příslušenstvím uhradit společně a nerozdílně příslušnému společenství vlastníků, a to s poukazem na ust. § 159 a § 213 o. z. Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 18. 2. 2022, č. j. 20 C 88/2021-78, změnu žaloby uplatněnou žalobcem připustil tak, že žalobce se domáhá zaplacení částky 25 445,56 Kč s příslušenstvím k rukám společenství vlastníků. Soud prvního stupně konal ve věci jednání dne 15. 3. 2022, při kterém provedl veškeré listinné důkazy, které byly účastníky k prokázání jejich tvrzení předloženy, kdy skutková zjištění z nich také uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, a ve věci rozhodl tím způsobem, že žalobu v celém rozsahu zamítl. K zamítnutí podané žaloby přistoupil z toho důvodu, že žalobce nemá tzv. aktivní věcnou legitimaci, jelikož mu tvrzené subjektivní právo nesvědčí, neboť i podle jeho vlastních tvrzení škoda, která vznikla jednáním žalovaných, nevznikla přímo jemu jako fyzické osobě, ale vznikla společenství vlastníků jednotek, které je tak tvrzeným jednáním ze strany žalovaných poškozeným subjektem. Dle soudu prvního stupně u žalobce není naplněn ani případ tzv. procesní legitimace, která by výjimečně nahrazovala legitimaci věcnou, pokud by zde bylo zákonem založené zmocnění pro žalobce domáhat se s úspěchem práva, jehož sám v hmotněprávní sféře nositelem není. Taková legitimace totiž dle soudu prvního stupně není založena ani tím, že žalobce je členem společenství vlastníků, kterému podle jeho tvrzení vznikla škoda, jelikož žalobce nebyl zmocněn společenstvím vlastníků k podání žaloby v této věci, a nelze aplikovat ani ust. § 213 o. z., neboť žalobce nemá žádnou majetkovou účast ve společenství vlastníků. Žalobci tedy aktivní věcná legitimace nesvědčí dle okresního soudu v žádném případě, neboť jemu samotnému jednáním žalovaných žádná škoda nevznikla, žalobce nebyl pro toto řízení k podání žaloby ze strany společenství vlastníků zmocněn a současně není nositelem ani tzv. procesní legitimace nahrazující legitimaci věcnou. S ohledem na zamítnutí podané žaloby uložil soud prvního stupně žalobci rovněž povinnost k náhradě nákladů řízení oběma žalovaným, kterou vypočet pro oba z nich na celkovou částku 19 476,16 Kč.
7. Odvolací soud dále předesílá, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky a členem Společenství vlastníků jednotek domu [číslo] a [číslo] v ulici [ulice] v [obec] s podílem na společných částech domu a pozemku [číslo] a že původní žalovaní byli v době tvrzené žalobcem rovněž členy tohoto společenství vlastníků a také členy jeho výboru.
8. Po zhodnocení výše uvedených skutečností s přihlédnutím k námitkám uplatněným žalobcem a stanovisku žalovaných k nim dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu uplatněnou žalobcem v této věci po připuštění její změny v celém rozsahu zamítl. Nelze předně souhlasit se žalobcem, že pro případ závěru ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce měla být žaloba odmítnuta, jelikož nedostatek aktivní věcné legitimace nepředstavuje vadu žaloby a ani nedostatek některé z podmínek řízení, nýbrž je skutečně důvodem pro zamítnutí žaloby. Pokud v té souvislosti žalobce poukazoval na řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 29/2020 a před odvolacím soudem pod sp. zn. 18 Co 112/2020, pak je odvolacímu soudu známo, že ve věci vedené u něj pod sp. zn. 18 Co 112/2020 bylo rozhodováno o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Karlových ze dne 2. 3. 2020, č. j. 20 C 29/2020-26, kterým bylo podání žalobce ze dne 24. 1. 2020 pro jeho vady odmítnuto a toto usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ovšem ani v jednom z těchto rozhodnutí nebyla řešena otázka aktivní věcné legitimace žalobce k vedení sporu.
9. Soud prvního stupně při posuzování aktivní věcné legitimace žalobce správně vyšel z toho, že žalobce svoji žalobu postavil na tom, že jednáním původních žalovaných jako členů výboru společenství vlastníků v důsledku neoprávněného zaplacení částek v celkové výši 25 445,56 Kč z fondu finančních prostředků určených na správu domu a pozemku vznikla společenství vlastníků škoda v této výši, kdy žalobce dále uváděl, že vzhledem k tomu, že je členem tohoto společenství, vznikla škoda i na jeho podílu v této korporaci. Původně přitom požadoval žalobce zaplacení této částky pro sebe, avšak následně se souhlasem soudu žalobu změnil a žádal, aby tato škoda byla zaplacena společenství vlastníků, tedy osobě od něj odlišné. Soud prvního stupně tudíž správně posuzoval, zda je žalobce oprávněn domáhat se zaplacení této částky osobě od něj odlišné. Dle přesvědčení odvolacího soudu dospěl přitom ke správnému závěru, že žalobci oprávnění, aby se svým jménem domáhal zaplacení škody tvrzeně vzniklé společenství vlastníků přímo tomuto společenství vlastníků, nepřísluší, neboť zákon mu takové oprávnění nesvěřuje.
10. Odvolací soud v té souvislosti souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ust. § 213 o. z. v poměrech posuzované věci aplikovat nelze, jelikož žalobce ani v případě, pokud by jednáním žalovaných jako členů orgánu společenství vlastníků (jeho výboru) vznikla škoda společenství vlastníků, nebyl by jako člen společenství vlastníků poškozen na hodnotě své účasti ve společenství vlastníků jednotek. Ani ust. § 159 odst. 3 o. z., na které žalobce rovněž poukazoval, takové oprávnění žalobci nezakládá, jelikož to zakládá pouze ručení člena voleného orgánu právnické osoby, nenahradil-li škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci, což však evidentně není případ žaloby uplatněné žalobcem v této věci, pokud po změně žaloby žádá žalobce zaplacení náhrady škody společenství vlastníků a nikoli sobě.
11. Jde-li o aplikaci ust. § 213 o. z. na poměry společenství vlastníků, je si odvolací soud vědom toho, že se v komentářové literatuře objevují dva protichůdné názory, jeden vyjadřovaný doc. JUDr. Tomášem Dvořákem, Ph.D. (Dvořák In: Švestka, Dvořák, Fiala a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (obecná část) 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 647) v tom směru, že aplikace tohoto zákonného ustanovení na poměry společenství vlastníků možná není, jelikož člen společenství vlastníků nemá žádnou majetkovou účast ve společenství vlastníků, a jednak druhý vyjadřovaný JUDr. Janem Lasákem, Ph.D., LL.M. (Lasák In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 841 - 849) v tom směru, že aplikaci ust. § 213 o. z. nelze zcela vyloučit ani na právní úpravu společenství vlastníků, neboť účast vlastníků může mít též určitou majetkovou hodnotu s odkazem na ust. § 1216 o. z. ohledně přechodu práv a povinností společenství vlastníků dnem jeho zániku na vlastníky jednotek v poměru stanoveném podle podílu každého vlastníka jednotky na společných částech.
12. Odvolací soud se shodně jako soud prvního stupně přiklonil k tomu názoru, že aplikace ust. § 213 o. z. na poměry společenství vlastníků možná není, jelikož člen společenství vlastníků po dobu existence společenství vlastníků takovou majetkovou účast ve společenství vlastníků, na jejíž hodnotě by mohl být poškozen, nemá s tím, že přechod práv a povinností společenství vlastníků dnem jeho zániku na vlastníky jednotek dle ust. § 1216 o. z. nelze dle názoru odvolacího soudu s majetkovou účastí na společenství vlastníků zaměňovat. S ohledem na specifika účasti ve společenství vlastníků a příspěvků jednotlivých vlastníků na správu domu a pozemku nelze přitom dle názoru odvolacího soudu ani uzavřít, že by i v případě, pokud by skutečně byla odčerpáním části prostředků určených na správu domu a pozemku způsobena společenství vlastníků škoda, došlo by tím současně k poškození žalobce na hodnotě jeho účasti ve společenství vlastníků.
13. K tomu je třeba uvést, že v souladu s ust. § 1180 o. z. sice vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotek k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad s tím, že s příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje nebo členů jejich orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. Podle ust. § 1186 odst. 1 o. z. ovšem při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. V souladu s ust. § 1195 o. z. dále platí, že v případě vzniku společenství vlastníků může toto společenství nabývat majetek a nakládat s ním, pouze ovšem pro účely správy domu a pozemku, přičemž v soudu s ust. § 1208 písm. c) o. z. do působnosti shromáždění patří schválení rozpočtu, účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu a pozemku, jakož i celkové výše příspěvku na správu domu a pozemku pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků. Platí rovněž, že v souladu s ust. § 1194 odst. 2 o. z. je členství společenství vlastníků neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky.
14. Dle názoru odvolacího soudu z výše uvedeného vyplývá, že účast ve společenství vlastníků je specifická, neoddělitelně spojená s vlastnictvím jednotky, kdy ale při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu, a tudíž lze dle názoru odvolacího soudu jen obtížně uvažovat s tím, že by samotná účast ve společenství vlastníků měla majetkovou hodnotu, nadto svojí výši dokonce přímo závislou na výši nevyčerpaných příspěvků na správu domu a pozemku. Jinak řečeno, členství ve společenství vlastníků nelze oddělit od vlastnictví jednotky, nelze je tudíž ani bez převodu vlastnictví k jednotce na jinou osobu převést, a pokud k převodu vlastnictví k jednotce dojde, pak v takovém případě nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu, a tedy ani v případě převodu vlastnictví k jednotce, při kterém dochází rovněž ke změně v osobě člena společenství vlastníků, není (majetková) účast ve společenství vlastníků dosavadnímu členu nijak (samostatně) nahrazována. Zásadně tedy dle názoru odvolacího soudu nelze uvažovat s tím, že by poškození společenství vlastníků členem jeho orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě újmy, současně vedlo k poškození člena společenství vlastníků na hodnotě jeho účasti ve společenství.
15. Odmítnout je třeba rovněž argumentaci žalobce v tom směru, že by členové společenství vlastníků byli (za doby existence společenství vlastníků) spoluvlastníky prostředků určených na správu domu a pozemku, neboť tomu aktuální právní úprava neodpovídá. Ostatně v takovém případě, nebylo-li by společenství vlastníků jako samostatná právnická osoba vlastníkem takových prostředků, nemohla by mu vzniknout ani jednáním členů jeho orgánů škoda. Škoda by totiž mohla vzniknout v takovém případě pouze členům společenství vlastníků, což by ovšem opět znamenalo, že by nemohlo současně dojít k poškození hodnoty účasti člena společenství vlastníků na tomto společenství vlastníků. Po změně žaloby se také žalobce v tomto řízení nedomáhá náhrady škody, která by měla být zaplacena jemu, ale domáhá se zaplacení náhrady škody společenství vlastníků (projednávaná žaloba po její změně tak není žalobou na náhradu škody vzniklé přímo žalobci a ani na náhradu reflexní škody vzniklé žalobci; ostatně sama reflexní škoda vzniklá žalobci by mohla být uvažována jen v poměru odpovídajícím výši jeho spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, tedy pouze v poměru [číslo] k celkově tvrzené škodě, tedy v částce 460,18 Kč).
16. K závěru, že ust. § 213 o. z. na poměry společenství vlastníků aplikovat nelze se přitom přiklonil rovněž Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém rozsudku ze dne 25. 3. 2021, č. j. 22 C 251/2020-55. Naopak odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264, není případný, jelikož zde se Nejvyšší správní soud zabýval aktivní věcnou legitimací navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, tedy ve zcela odlišné věci. Za přiléhavé nelze považovat ani jeho odkazy na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 27 C 215/2012 a Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 C 278/2010, jelikož v nich musela být (s ohledem na dobu zahájení těchto řízení) aplikována jiná právní úprava než nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., a tudíž případné závěry v nich přijaté nemohou se týkat stejné problematiky jako nyní řešené odvolacím soudem.
17. Bez ohledu na to, zda je ust. § 213 o. z. na poměry společenství vlastníků aplikovatelné, je dále třeba zohlednit v každém případě i procesní situaci v tomto řízení, tedy to, že žalobce se aktuálně (po soudem připuštěné změně žaloby) svým jménem domáhá uložení povinnosti žalovaným zaplatit náhradu škody (majetkové újmy) společenství vlastníků, tedy osobě od něj odlišné, aniž by se sama taková osoba řízení účastnila.
18. V té souvislosti je třeba zmínit, že pro přiznání primární náhrady vzniklé škody v průběhu řízení o žalobě na náhradu reflexní škody dle ust. § 213 o. z. přímo korporaci nejsou v občanském soudním řádu zakotvena žádná zvláštní procesní pravidla, a tudíž je třeba vyjít z toho, že žaloba na náhradu reflexní škody představuje běžné civilní sporné řízení, pro které je příznačné formální pojetí účastenství, tedy žalobce a žalovaný jsou účastníky bez ohledu na to, zda jim svědčí aktivní či pasivní věcná legitimace či nikoli. Není současně myslitelné, aby soud do okruhu účastníků civilního sporného řízení sám zasahoval, tedy platí, že o tom, kdo budou procesní strany sporného řízení, rozhoduje výlučně žalobce. Soud dále může přiznat plnění pouze osobě, která byla účastníkem řízení, pokud zde není dána zvláštní procesní úprava, která by umožňovala soudu přiznat plnění osobě, která účastníkem řízení není, taková úprava tu ovšem není. Aby mohlo být plnění přiznáno přímo společenství vlastníků, bylo by tak nutné, aby jako účastník řízení v tomto sporu také vystupovalo, což se však v poměrech posuzované věci nestalo, jelikož žalobce svůj návrh na změnu žaloby v tom ohledu, aby plnění bylo přiznáno společenství vlastnictví, nedoprovodil návrhem na záměnu účastníků na straně žalobce či návrhem na přistoupení společenství vlastníků jako dalšího účastníka do řízení. Pokud ale společenství vlastníků účastníkem tohoto řízení není, je dle přesvědčení odvolacího soudu vyloučeno, aby mu soud přiznal právo na náhradu škody, jelikož by bylo v rozporu s principy spravedlivého procesu, aby soud rozhodoval o právech a povinnostech někoho, kdo se řízení neúčastní (k tomu srovnej obdobně Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 841 - 849). Pokud se tedy společenství vlastníků v této věci řízení neúčastnilo, již jen z toho důvodu nemohlo mu být přiznáno právo uplatněné žalobcem v této věci.
19. Jelikož dle názoru odvolacího soudu nebylo možno žalobnímu požadavku žalobce tak, jak byl po změně žaloby formulován, tedy přiznáním práva na náhradu škody společenství vlastníků, které se tohoto řízení neúčastní, v žádném případě vyhověno, nebylo třeba se zabývat tím, zda jednáním žalovaných skutečně společenství vlastníků či snad přímo žalobci škoda vznikla, a zda jsou povinni ji společenství vlastníků či snad přímo žalobci nahradit.
20. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.
21. Jde-li o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, pak soud prvního stupně správně rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalovaným přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně proti neúspěšnému žalobci. Dle přesvědčení odvolacího soudu zde přitom nejsou dány ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by neúspěšnému žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení ukládána být neměla, kdy ostatně žalobce ani takové skutečnosti sám neuvádí.
22. Soud prvního stupně při výpočtu náhrady nákladů řízení žalovaných v podobě náhrady za jejich zastoupení advokátkou postupoval správně v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) pouze s tou výhradou, že při společných úkonech právní služby poskytnutých zástupkyní žalovaných, kdy jde v poměrech posuzované věci o všechny poskytnuté úkony právní služby, nesprávně přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve vztahu ke každému ze žalovaných, ačkoli dle názoru odvolacího soudu měla být přiznána pouze ve vztahu ke každému ze společných úkonů právní služby. V důsledku toho soud prvního stupně přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně oběma žalovaným částku o 1 452 Kč vyšší (4 x 300 Kč spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty). Naproti tomu námitku uplatněnou žalobcem v rámci odvolacího jednání v tom směru, že soud prvního stupně nesprávně vypočetl výši odměny za společné úkony právní služby, resp. že zde nebyl důvod pro aplikaci ust. § 12 odst. 4 AT při zastupování dvou osob s ohledem na to, že žaloval„ výbor společenství“ jako jednu„ instituci“, odvolací soud za důvodnou neshledává, jelikož v řízení vystupovali žalovaní jako samostatní společníci a nenastala zde ani výjimečná situace, při které by nebylo namístě ust. § 12 odst. 4 AT aplikovat, naopak jde dle názoru odvolacího soudu o v poměrech posuzované věci o situaci standardní při zastupování dvou osob, jež spojuje pouze ta skutečnost, že oba původní žalovaní byli členy výboru společenství vlastníků a podle přesvědčení žalobce se podíleli na způsobení škody společenství vlastníků. Důvodnou není ani námitka, že v důsledku úmrtí jednoho ze žalovaných zanikla plná moc udělená společně oběma žalovanými jejich zástupkyni, neboť takto zanikla dle ust. § 28 odst. 5 o. s. ř. plná moc udělená jen druhým žalovaným (původně třetí žalovaný zemřel ještě před podáním žaloby). Odečíst tak bylo třeba ze soudem prvního stupně jinak správně přiznané náhrady nákladů řízení jen částku 1 452 Kč pro oba žalované, tedy částku 726 Kč pro každého z nich.
23. Odvolací soud tudíž podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 9 012,08 Kč, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet zástupkyně žalovaných.
24. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že převážně úspěšným žalovaným přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Je přitom třeba uzavřít, že neúspěch žalovaných v tomto odvolacím řízení spočíval v poměrně nepatrné části, pokud ve věci samé nebyl žalobce se svým odvoláním úspěšný a v případě rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se svojí argumentací rovněž neuspěl, a odvolací soud z jiných než odvolatelem namítaných důvodů přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ponížil jen o celkovou částku 1 452 Kč.
25. Náklady řízení na straně žalovaných v tomto odvolacím řízení představují náklady jejich právního zastoupení advokátkou. V tomto odvolacím řízení byl nejprve poskytnut úkon právní služby pouze ve vztahu k prvnímu žalovanému v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání žalobce, za který tak zástupkyni prvního žalovaného náleží odměna při zastupování jednoho žalovaného, tedy v souladu s ust. § 8 odst. 1 za použití § 7 AT ve výši 2 140 Kč spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Pokud jde o převzetí zastoupení současné druhé žalované v průběhu odvolacího řízení po smrti jejího právního předchůdce, má odvolací soud za to, že tento úkon právní služby není namístě honorovat, jelikož jeho vznik žalobce nijak nezapříčinil, tento úkon nebyl žalovanými ani účtován a stejná právní zástupkyně zastupovala již právního předchůdce druhé žalované, která vstoupila do řízení za stavu, jaký zde byl v době jejího vstupu do řízení, přičemž zástupkyně žalovaných byla se stavem řízení seznámena. Jediný další úkon právní služby, který je tak třeba nahradit, je již společný úkon právní služby ve vztahu k oběma žalovaným v podobě účasti zástupkyně žalovaných u jednání odvolacího soudu, za který zástupkyni žalovaných náleží odměna dle ust. § 8 odst. 1 za použití § 7 a § 12 odst. 4 AT ve výši celkem 3 424 Kč pro oba žalované, kdy i k tomuto úkonu jí náleží náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč Vedle toho náleží zástupkyni žalovaných náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu [obec] – [obec] a zpět v podobě náhrady jízdních výdajů osobním automobilem při celkem najetých 180 km ve výši 1 329 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 1, 5 AT za použití § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb. (základní náhrada 180 km x 5,20 Kč + náhrada za spotřebované pohonné hmoty 1,8 – počet najetých km ve stech x 5,3 – průměrná spotřeba pohonných hmot osobního automobilu dle technického průkazu vozidla x 41,20 Kč – cena benzínu automobilového 95 oktanů jako pohonné hmoty vozidla dle vyhlášky). Dále zástupkyni žalovaných náleží ještě náhrada za ztrátu času dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši celkem 600 Kč (6 x 100 Kč). Na prvního žalovaného tak přidá náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 5 266,50 Kč a na druhou žalovanou ve výši 2 826,50 Kč, s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty tedy na prvního žalovaného celkem 6 372,47 Kč a na druhou žalovanou celkem 3 420,07 Kč Odvolací soud tedy uložil žalobci zaplatit na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení prvnímu žalovanému částku 6 372,47 Kč a druhé žalované částku 3 420,07 Kč, a to opět v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet zástupkyně žalovaných (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.