10 CO 326/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa proti; žalovanému: ; anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , IČO sídlem adresa o 15 354 Kč o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Klatovech, č. j. 4 C 47/2023-55, ze dne 24. 5. 2023

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I. ohledně částky 13 074,50 Kč a ve výroku II., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 15 354 Kč a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. V prvním podání uvedla, že než zjistila v bance, že má v bance obstavený účet, přišly jí dva dopisy od firem z [obec], že koupí její nemovitost, tyto vyhodila, a pak to začalo. Příkaz k exekuci byl doručen [datum] a celá dlužná částka byla zaplacena dne [datum], což znamená, že dluh byl uhrazen v zákonném termínu třiceti dní. [název soudu] svým rozsudkem, č. j. [číslo jednací], potvrdil, že celá dlužná částka, tj. 74 533 Kč byla uhrazena na účet oprávněné. [anonymizována dvě slova] [obec] převzal zastupování firmy [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] bez důkladného prověření, zda k vymáhání dluhu právě na žalobkyni bylo učiněno vše. Povinná dne 26. 4. 2018 zaslala dopis s dotazem, kolik má oprávněné uhradit. Odpověď nedostala, začala tedy splácet svou částku dle svých možností. Dotazem u exekučního úřadu zjistila, že povinnost splatit celý dluh vznikne, pokud ji k tomu věřitel vyzve. Oprávněná ale nic takového neučinila, naopak si za 5 590 Kč nechala napsat žádost o exekuci. V této žádosti uvedla, že dlužníci zaplatili, zatímco platila pouze ona. Zákon přitom stanoví, že je-li dluh v penězích, hradí každý svou část. Oprávněná si vyžádala u [název soudu] pověření exekutora v [obec], přestože obvyklé pověření bývá v místě bydliště obviněného (zřejmě proto, aby žalobkyně neměla možnost jednat s exekutorem osobně a nemohla tak dodržet absurdní termíny). Pokud jde o výrok, že exekutor udělal drobné chyby, tak žalobkyně uvedla, že je považuje za hrubé. Pokud jde o úhradu snížených nákladů, tato částka byla zadržována na jejím účtu na základě výzvy, pak byla převedena na účet exekutora. Bylo to poté, co měl povinnost výpočet odměny přepracovat. Uvedla, že tedy trvá na tom, aby jí byla vrácena částka uvedená v první žalobě, tj. částka 9 764 Kč. Kdyby exekutor postupoval podle Listiny práv a svobod, sám dodržoval termíny, komunikoval, nemusel zbytečně vydávat osm exekučních usnesení.

3. K odvolání připojila žalobkyně přílohu č. 1, která byla adresovaná [právnická osoba] [anonymizováno], a přílohu č. 2, což byla odpověď [anonymizována tři slova] ze dne 17. 7. 2018. V této odpovědi adresované žalobkyni je uvedeno, že pokud je ze zákona povinnost plnit společně a nerozdílně, znamená to, že všichni dlužníci jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Každý z dlužníků má povinnost splnit třeba i celý dluh, je-li k tomu věřitelem vyzván. Pokud jeden z dlužníků plní více, než odpovídá jeho podílu na dluhu, má následně vůči ostatním spoludlužníkům právo na regres. Jelikož v případě žalobkyně jsou ostatní spoludlužníci ve výkonu trestu, je logické, že solidární povinnost nahradit škodu, která vychází z rozhodnutí soudu je primárně požadována po žalobkyni. Přílohu č. 3 tvořilo podání žalobkyně ze dne 26. 6. 2023 určené Krajskému soudu v Plzni – šlo o upřesnění odvolání, které obsahovalo výpočet žalobkyně s tím, že požaduje, aby exekutorskému úřadu byla uložena povinnost vrátit jí na její účet částku 13 074,50 Kč. Tento výpočet vychází z toho, že žalobkyně odečetla částku 5 590,20 Kč, která byla vymožena pro oprávněnou.

4. Soudní exekutor nesouhlasil s odvolacími námitkami žalobkyně, ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, neboť soudní exekutor se na úkor žalobkyně (povinné č. 1) bezdůvodně neobohatil, když v rámci exekučního řízení vymohl náklady exekuce a náklady oprávněného ve správné výši a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně, vyjádření soudního exekutora a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěným skutkovým stavem, z něhož vycházel soud prvního stupně, neboť dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro právní posouzení této věci, skutkové závěry soudu prvního stupně jsou správné, vychází z důkazů hodnocených dle ust. § 132 o. s. ř., jsou podkladem pro správný právní závěr, který byl posouzen dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Žaloba žalobkyně nebyla shledána důvodnou, protože žalobkyně požadovala po soudním exekutorovi vrácení částky 9 764 Kč. Tuto částku žalobkyně vymezila jako polovinu nákladů exekuce stanovených v plné výši, které odpovídaly částce 19 528 Kč a vydání nákladů zaplacených za sepis exekučního návrhu, což byly náklady oprávněné ve výši 5 590 Kč. Exekučním titulem (rozsudek [název soudu]), kterým byla obžalovaná a mimo jiné i žalobkyně [jméno] [příjmení] odsouzena pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců a trest jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců za současného dohledu. Zároveň žalobkyni a dalším odsouzeným ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení]) byla uložena dle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozeným, přičemž jednou z poškozených byla [právnická osoba] [anonymizována tři slova], náhradu majetkové škody a této jmenované [právnická osoba] [anonymizována tři slova] vystupující v exekučním řízení jako oprávněná, byli obžalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně částku 74 533 Kč. Rozsudek nabyl právní moci a stal se vykonatelným.

7. Oprávněná společnost [právnická osoba] (dále jen oprávněná) dne 31. 10. 2017 podala žádost o pověření a nařízení exekuce pro částku 72 523 Kč a provedením této exekuce byl pověřen dne [datum] soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že soudní exekutor dne 13. 2. 2018 postoupil soudu návrh na zastavení exekuce, který podala žalobkyně. Žalobkyně navrhla zrušení veškerých exekučních příkazů podáním ze dne 16. 1. 2018. Poukázala na to, že jí byly obstaveny účty u banky [anonymizováno] a [anonymizováno], kam jsou jí zasílány veškeré příjmy. Tím byla zbavena možnosti platit platby spojené s bydlením, tak možnosti splácet oprávněným. Domáhala se vydání platebního rozkazu, proti kterému by se mohla odvolat. Poukázala také na to, že vycházelo z toho, že má platit jednu třetinu vzniklé škody v trestním řízení. Také poukázala na verdikt trestního rozsudku s tím, že podle jejího názoru jí běží stále zkušební doba, po kterou může splácet dle svých možností, a tedy do srpna 2020. Uvedla, že má probační dohled, který vykonává [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Navrhla zastavení veškerých exekučních kroků vůči jejímu movitému i nemovitému majetku, neboť je to protiprávní. Oprávněná společnost dne 31. 1. 2018 sdělila, že po podání exekučního návrhu obdrželi dne 27. 11. 2017 částku 670 Kč, dne 27. 12. 2017 částku 670 Kč, dne 8. 1. 2018 částku 21 145 Kč a dne 29. 1. 2018 částku 49 688 Kč, celkem tedy obdrželi částku 72 173 Kč [název soudu] usnesením ze dne [datum] exekuci zastavil do částky 72 173 Kč s odůvodněním, že tato částka byla zaplacena. Šlo mo částečné zastavení, neboť návrh na zastavení exekuce zcela podaný první povinnou (žalobkyní) byl shledán jako nedůvodný. Z usnesení jednoznačně vyplývá, že částka 72 173 Kč byla zaplacena po podání exekučního návrhu. [název soudu] také vyslovil ve svém usnesení závěr, že při určení výše nákladů bude soudní exekutor vycházet z toho, že plnění, o které byla exekuce částečně zastavena, nebylo vymoženo exekutorem. Žalobkyně si podala stížnost na postup státního exekutora dne 13. 6. 2018. Proti usnesení o částečném zastavení exekuce se žalobkyně neodvolávala, ale dne 3. 9. 2018 je ve spise založena prosba o vyznačení právní moci na tomto usnesení. Dne 2. 11. 2018 vydal soudní exekutor oznámení o skončení exekuce s tím, že ke dni 19. 2. 2018 byla exekuce provedena. Žalobkyně pak podala návrh na zahájení řízení (dne [datum]), kterým se domáhala snížení nákladů exekuce. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16. 12. 2019 tak, že řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o. s. ř., a to proto, že exekuce již byla skončena). K podanému odvolání rozhodoval [název soudu] usnesením ze dne 20. 1. 2021 a usnesení okresního soudu potvrdil.

8. Ze spisu soudního exekutora bylo zjištěno, že soudní exekutor poté, co byl pověřen provedením exekuce dne [datum], vydal dne [datum] usnesení s výzvou k dobrovolnému plnění. Ve lhůtě určené k dobrovolnému plnění lhůtě zaplatila žalobkyně částku 72 173 Kč (resp. 72 523 Kč), nikoli však již náklady exekuce vymáhané ve snížené výši.

9. Soud prvního stupně ve svém odůvodnění správně uvedl, že pokud by ve lhůtě k dobrovolnému plnění žalobkyně zaplatila i polovinu nákladů exekuce (snížené náklady exekuce), jež byly v této výzvě vyčísleny částkou 9 764,70 Kč, pak by exekuce byla splněna a exekuce by tím byla provedena a ukončena. Jelikož tuto povinnost žalobkyně nesplnila, probíhala exekuce dále, a to pro vymožení nákladů exekuce. Soud prvního stupně uvedl, že odměnu exekutora je nutno počítat podle § 5 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 exekutorského tarifu (účinnému k 31. 10. 2017), jakožto 15 % z vymoženého plnění, tj. z částky 70 833 Kč, která byla zaplacena žalobkyní po doručení výzvy ke splnění povinnosti. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že částka dvakrát 670 Kč byla zaplacena před doručením výzvy. Pro účely exekuce se tyto dvě částky nepovažují za vymožené plnění. Odměna exekutora tedy představuje 15 % ze základu zaokrouhleného podle § 27 exekutorského tarifu na částku 70 900 Kč, tj. 10 640 Kč. Exekutor měl ještě k tomu nárok na náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 9 exekutorského tarifu ve výši 5 250 Kč a 21 % DPH. Náklady exekutora tedy činily 19 226,90 Kč, což je částka, kterou skutečně žalovaný na žalobkyni vymohl. Pokud ve vydaném příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14. 12. 2017 byla uvedena částka 19 529,40 Kč, tak tento příkaz byl vydán předčasně, protože měl být vydán až po uplynutí lhůty k dobrovolnému splnění povinnosti, neboť v té době ještě nebyla výše nákladů známa. Toto pochybení soudního exekutora soud prvního stupně hodnotil jako bezvýznamné, protože nakonec byly vymoženy náklady ve správné výši. Pokud jde o náklady oprávněné ve výši 5 590,20 Kč, který se žalobkyně v tomto řízení také domáhala, zde soud prvního stupně poukázal na nedostatek pasivní legitimace, protože žalovaný není osobou povinnou k jejich případnému vydání. I tak ale tyto náklady byly stanoveny správně a oprávněné také náležely, protože exekuce byla nařízena důvodně.

10. Odvolací soud má za to, že odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné. V této souvislosti poukazuje i na průběh řízení před soudem prvního stupně, kde žalobkyně výslovně uvedla, že si byla vědoma toho, že nezaplatila všechny částky vyplývající z výzvy k dobrovolnému plnění, Náklady exekuce nezaplatila, protože na ně neměla finanční prostředky. Následně jí byly zablokovány účty, a proto již tedy částku snížených nákladů exekuce nezaplatila. Na jistinu si půjčila peníze od dcery.

11. Podkladem pro tuto exekuci byl pravomocný a vykonatelný exekuční titul (trestní rozsudek již shora zmíněný). Jestliže rozsudek, kterým byla uložena povinnost k náhradě škody, nabyde právní moci, stává se zároveň i vykonatelným, a pokud odsouzený (v daném případě žalobkyně) povinnost jí uloženou řádně a včas nesplní, stane se exekučním titulem, na jehož základě lze podat návrh na výkon rozhodnutí, případně návrh na nařízení exekuce na majetek odsouzeného. V daném případě se rozsudek stal pravomocným a vykonatelným (dne 7. 3. 2017). Žalobkyni jakožto odsouzené běžela sice podle trestního rozsudku zkušební doba, to ale neznamená, že se jedná o lhůtu k plnění. Výroky rozsudku trestního o náhradě škody jsou vykonatelné ihned po právní moci. Lhůta k plnění náhrady škody se neuvádí K poukazům žalobkyně o tom, že nebyla dostatečně právně informována, jak má postupovat, lze poukázat na listiny založené v exekučním spisu Okresního soudu v Děčíně. Z nich vyplývá, že žalobkyně měla stanovený probační dohled a měla možnost komunikovat se svou probační úřednicí.

12. V řízení bylo v podstatě nesporné, že žalobkyně v rámci dobrovolné výzvy k úhradě, která je upravena v § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen exekuční řád) veškeré povinnosti uvedené v této výzvě, tj. včetně snížených nákladů exekuce, nezaplatila. To sama žalobkyně znovu potvrdila při odvolacím jednání. Soudní exekutor postupoval podle exekučního řádu. Povinnému je výzva k dobrovolnému plnění standardně doručována až ve chvíli, kdy již exekutor uskutečnil majetková šetření a také nalezený majetek postihl exekučními příkazy. Jde tedy v podstatě o poslední možnost splnění této povinnosti s určitým benefitem, který spočívá v tom, že pokud povinný v exekuci zaplatí částky uvedené ve výzvě, zaplatí pouze polovinu nákladů exekuce. Zajištění exekučních příkazů slouží k tomu, že pokud nedojde k dobrovolnému zaplacení v rámci této výzvy, uspokojí se z nich následně vymáhaná pohledávka. V této situaci již dlužník neplní v žádném modu dobrovolnosti, ale plní pod tlakem exekuce v zájmu zmírnění nepříjemných důsledků. Plnění na výzvu nelze činit pouze částečně. Je důležité, aby ve lhůtě bylo uhrazeno opravdu vše, co náleží. Nelze uhradit pouze jistinu, a nechat proběhnout exekuci na zbytek pohledávek a požadovat slevu na nákladech exekuce z části plnění učiněného ve lhůtě.

13. Existuje situace, kdy zachování takové lhůty je odůvodněné, a to v tom případě, kdy je exekuce zastavena, avšak pouze z důvodů, jestliže je exekuce v nějaké části sporná, a jestliže takový návrh na zastavení exekuce je důvodný. Nikoli však z důvodů, které byly zohledněny v rozhodnutí o částečném zastavení exekuce. K částečnému zastavení exekuce proto, že žalobkyně plnila. Došlo k tomu ovšem až po podání exekučního návrhu (byl podán [datum]). Soudní exekutor byl pověřen provedením exekuce [datum]. Žalobkyně zaplatila na vymáhaný dluh (2 x po 670 Kč) až 27. 11. 2017 a 27. 12. 2017, tzn. až v průběhu exekučního řízení. Pokud [název soudu] uvedl ve svém usnesení ze dne 29. 5. 2018, že při určení výše nákladů bude soudní exekutor vycházet z toho, že plnění, o které byla exekuce částečně zastavena, nebylo vymoženo exekutorem, pak se může jednat právě pouze o tyto dvě částky po 670 Kč. Z těchto částek již náklady exekuce ale vymáhány nebyly.

14. Další námitky obsažené v odvolání povinné nejsou rovněž důvodné, neboť není podstatné, že se povinná tázala 26. 4. 2018 oprávněné, kolik má zaplatit, neboť to bylo již v průběhu exekuce. Nelze brát také v úvahu dotaz a odpověď u Exekutorské komory, neboť Exekutorské komoře nemohl být znám celý obsah trestního rozsudku a opět je datován až z doby průběhu exekuce. Namístě není ani námitka, že exekuce byla prováděna u [exekutorský úřad] v [obec], neboť platí, že je vždy pouze na oprávněném, jakého exekutora k provádění exekuce navrhne. Pokud pak oprávněná argumentuje tím, že snížené náklady byly zadržovány na jejím účtu, opět se jedná o námitku nedůvodnou. Tím, že žalobkyně neplatila na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, ztratila nařízením exekuce možnost disponovat s finančními prostředky a se svým majetek (generální inhibitorium). Mohla disponovat pouze do dvojnásobku životního minima, což také učinila. Obstavení majetku je logickým důsledkem nařízení exekuce, který nastává poté, co dlužník neplní své povinnosti.

15. Poté, co uplyne výzva k dobrovolnému plnění, může se pak soudní exekutor uspokojit z majetku, který je například na účtu povinné. Nejedná se však už o plnění v rámci dobrovolné výzvy k plnění dle § 46 odst. 6 e.ř., ale jde o provedení exekuce, které má za následek vymáhání plných nákladů exekuce. S tímto postupem počítá § 304 odst. 3 o. s. ř.

16. Odvolací se tedy plně ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně, který považuje za věcně správný, a proto jeho rozsudek potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

17. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný a měl by proto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný při odvolacím jednání avizoval, že náklady odvolacího řízení bude požadovat za výlohy s cestou k soudu a zpět (cestovní náhrady) a že jejich výši odvolacímu soudu obratem zašle. Do 20. 10. 2023 tak neučinil a z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalovaný je v určené lhůtě řádně neuplatnil a z obsahu spisu nebylo možné pro tento druh náhrady zjistit potřebné podklady.