10 Co 866/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným: Anonymizováno . Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , IČO Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení neplatnosti odvolání z funkce o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Chebu, č. j. 13 C 136/2023-120, ze dne 23. 5. 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 40 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 971 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala určení, že odvolání z vedoucího pracovního místa ředitelky Základní školy , Jméno zainteresované osoby 1/0, ze dne 23. 2. 2023 z důvodu podle § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona a na základě usnesení Rady města , Jméno zainteresované osoby 1/0, ze dne 23. 2. 2023, č. 3/23 je neplatné. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladu řízení ve výši 45 141 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně s námitkou, že soud nedostatečně hodnotil provedené důkazy a dospěl k nesprávným skutkovým, a tedy i právním závěrům. Především vytkla soudu prvního stupně nedostatečné zdůvodnění rozsudku dle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., které rozsudek činí nepřezkoumatelným. Odůvodnění rozsudku je velice strohé. Soud vycházel z inspekčních zpráv České školní inspekce ze dne 25. 1. 2022 a 25. 3. 2022 a inspekční zprávy č. j. ČŠIK-897/19-K. Tyto zprávy byly použity s velkým časovým odstupem, aniž by byla hodnocena reakce žalované a následně činěné úkony k nápravě. Česká školní inspekce podle § 174 odst. 14 školského zákona podává návrh na odvolání ředitele v případě zjištěných závažných nedostatků v činnosti školy. Takový návrh podán nebyl, a proto nemohly být zjištěné nedostatky hodnoceny jako závažné. Navíc inspekční správa č. j. ČŠIK-897/19-K nebyla důvodem pro odvolání z funkce ředitele, protože nebyla obsažena v písemném odvolání z funkce. Je také nutné přihlédnout k datu vypracování této zprávy. Veškeré nedostatky, které byly žalobkyni vytýkané, byly napraveny, a to soud nezhodnotil. Soud jako druhý a poslední důvod konstatuje stávkovou pohotovost vyhlášenou významnou částí zaměstnanců a pedagogického sboru. Zde opět ovšem zůstalo pominuto hodnocení oprávněnosti a důvodnosti vyhlášené stávkové pohotovosti, dle názoru žalobkyně neoprávněně a nedůvodně. Také bylo opomenuto hodnocení vztahu hlavních aktérů stávkové pohotovosti k osobě žalobkyně jako ředitele školy. Nebyla ani zkoumána řádnost procesního postupu pro vyhlášení stávkové pohotovosti. Pochybení lze také spatřit ve výpočtu náhrady nákladů řízení, protože žalovaným byl přiznán nárok v plné výši za účast na soudním jednání dne 12. 10. 2023 a 14. 3. 2024, ale při těchto jednáních nebylo jednání vůbec zahájeno. Žalobkyně proto navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žalobě vyhověno.

3. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaní uvedli, že žalobkyně namítá, že nebyly hodnoceny reakce žalované na výtky České školní inspekce a nebyly hodnoceny úkony, které žalobkyně údajně činila kroky k nápravě negativních zjištění. Žalobkyně ale neprokázala, že by jakýmkoli způsobem napravila nedostatky, které byly zjištěny. Česká školní inspekce zjistila při zevrubné čtyřdenní kontrole 7. 1. 2020 – 10. 1. 2020 zásadní nedostatky ve vedení školy. Obdobné nedostatky byly znovu zjištěny dne 25. 1. a 25.

3. Nedostatky, na které upozorňovala Česká školní inspekce, byly též prokázány prohlášením zaměstnanců o vyhlášení stávkové pohotovosti. Z toho vyplývá, že žalobkyně nedostatky ve vedení školy, které jí vytýkala Česká školní inspekce, neodstranila. Nedostatky byly dlouhodobé, spíše se prohlubovaly. Důvody pro odvolání žalobkyně, které byly prezentovány v odvolání z výkonu funkce ze dne 23. 2. 2023, byly i nedostatky, které byly zjištěny při kontrole České školní inspekce dne 7. 1. 2020 – 10. 1. 2020. Není vadou odvolání z vedoucího pracovního místa, že protokol ze dne 7. 1. 2020 – 10. 1. 2020 v něm nebyl výslovně uveden. V odvolání z funkce podle § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona ostatně ani nemusí být uvedeny důvody, pro něž je ředitel ze školy odvoláván (viz rozsudek Nejvyššího soudu. 21 Cdo 1733/2016). V tomto rozhodnutí je shrnut vývoj právní úpravy odvolání z funkce a vyplývá z tohoto rozhodnutí, že poté, co s účinností od 1. 1. 2012 bylo ust. § 166 školského zákona novelizováno (článek I. bod 72 zákona 472/2011 Sb.) zákon nevyžaduje a v písemném právním jednání, kterým je ředitel odvoláván z funkce, byly důvody, pro něž je ředitel odvoláván, vymezeny po stránce skutkové. Zřizovatel musí v případném soudním řízení prokázat způsobem nevzbuzujícím pochybnost, že zde v době odvolání byl způsobilý důvod pro odvolání ředitele školy. Stávkovou pohotovost podepsalo 23 z celkového počtu 40 učitelů a v tomto prohlášení je detailně popsáno a tím i prokázáno pochybení žalobkyně při vedení školy. Již z toho, že 23 z celkového počtu 40 učitelů je natolik nespokojených, že se postaví žalobkyni, je připraveno vstoupit do stávky, potvrzuje, že žalobkyně porušovala své povinnosti, zejména její povinnosti plynoucí z § 302 písm. c) zákoníku práce vytvářet zaměstnancům příznivé pracovní podmínky. Za této situace nebylo možno po žalovaném 1) spravedlivě požadovat, aby nadále trpěl nekompetentní výkon funkce žalobkyně. Pokud jde o náklady řízení za soudní jednání dne 12. 10. 2023 a 14. 3. 2024, jedná se o náklady, které by měla žalobkyně zaplatit bez ohledu na to, že byla žaloba formálně přednesena až na dalším jednání. Tyto náklady byly účelně vynaloženy k bránění práva žalovaných. Nahraditelnost nákladů není podmíněna tím, že by bylo jednání zahájeno. Žalovaní navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 o.s.ř. a následující, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření žalovaných a dospěl k následujícím závěrům.

5. V rámci přípravy odvolacího jednání odvolací soud zjistil z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 23. 5. 2024 (den, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek), že byla uzavřená dohoda o skončení pracovního poměru žalobkyně u Základní školy , Jméno zainteresované osoby 1/0, .

6. Z úřední činnosti odvolacího soudu bylo zjištěno, že Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 2. 2024 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci, která se týkala žaloby žalobkyně o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobě bylo vyhověno a bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné (rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 61 Co 8/2024-95). Stalo se tak z důvodu, že s ohledem na data jednání, která měla být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, bylo zrušení pracovního poměru učiněno až po uplynutí objektivní prekluzivní lhůty jednoho roku. Dále bylo žalobkyni vytýkáno pochybení, (porušení § 164 odst. 1 písm. b) školského zákoníku), kterého se dopustila žalobkyně jako ředitelka školy, nikoli jako učitelka. Další vytýkaná jednání nesplňovala základní požadavek, a to konkretizaci jednání žalobkyně. Pokud bylo vytýkáno chybné zadávání veřejných zakázek, tak se opět jednalo o činnost nesouvisejících s pracovní pozicí učitelky, ale výhradně s činností ředitelky. Při odvolacím jednání v této věci byli účastníci seznámeni s tímto zjištěním odvolacího soudu.

7. V souvislosti se zjištěním o ukončení pracovního poměru žalobkyně v pozici učitelky odvolací soud poučil žalobkyni před odvolacím jednáním podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 80 o. s. ř. o tom, jaký naléhavý právní zájem má na určení, že odvolání z funkce ředitelky u druhé žalované je neplatné s ohledem na fakt, že její pracovní poměr u druhé žalované byl již skončen a s odkazem na judikaturu k této otázce (nález Ústavního soudu II. ÚS 3245/16, usnesení Nejvyššího soudu 3182/2021) a poučil ji také o tom, že nesplní-li žalobkyně tyto povinnosti, hrozí jí, že nebude ve věci úspěšná.

8. Žalobkyně v reakci uvedla, že je podle jejího názoru dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky, přestože byl pracovní poměr u žalované již ukončen. Naléhavý právní zájem by samozřejmě nebyl dán na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, když její pracovní poměr skončil. Tento spor se však netýká pracovního poměru vedoucího zaměstnance založeného jmenováním do funkce ředitelky základní školy. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem v následujících skutečnostech. Pomine-li, jaký dopad měly okolnosti a zvolený způsob odvolání na její psychický stav, pak vzhledem k tomu, že odvolání žalobkyně z funkce ředitelky školy vešlo ve všeobecnou známost, žalobkyně byla a je neustále opakovaně dehonestována a konfrontována se skutečnostmi, které se nezakládají na pravdě. Toto bylo a je pro ni velice zraňující a vyčerpávající při snaze celou záležitost objasnit a postavit najisto. Na žalobkyni je negativně nahlíženo nejen v souvislosti s výkonem funkce ředitelky školy, ale rovněž i v souvislosti s prací na pozici učitelky a dochází tím k zásahu do její pověsti. Tomuto příkoří byla žalobkyně nucena čelit i při hledání nového zaměstnání. Pouze rozhodnutím, že odvolání žalobkyně z funkce ředitele školy je neplatné, by bylo najisto postaveno, že žalobkyně nezavdala jakoukoli příčinu pro její odvolání z funkce a tím by byla podpořena její argumentace a obrana vůči negativním postojům, že svou funkci vykonávala řádně, pečlivě a svědomitě.

9. Odvolací soud vycházel z judikatury uvedené shora v poučení žalobkyni. Jestliže pracovní poměr žalobkyně jako učitelky, v mezidobí skončil, tak to znamená, že i kdyby byla se svou žalobou na určení neplatnosti jejího odvolání z funkce ředitelky úspěšná, nemělo by to pro ni žádný význam kromě toho, že by byla případná neplatnost deklarována soudním rozhodnutím. Práci ředitelky u žalované by však vykonávat nemohla, protože její pracovní poměr skončil. Za této situace bylo na žalobkyni, aby prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Je nutno zdůraznit, že se jedná o právní zájem, nikoli o zájem osobní, jakkoli mohla považovat své odvolání za zatěžující. Platí, a to pro všechny účastníky soudního řízení, že naléhavý právní zájem musí být v rovině právní a je na žalobci, aby tvrdil a prokazoval, že tento naléhavý právní zájem má. Jedná se o procesní povinnost, soud je povinen žalobce o tom poučit, protože jinak by řízení bylo postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Určovací žaloba má preventivní povahu a má význam i tehdy, pokud se vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se případně dalším žalobám o plnění, nebo jestliže žaloba o plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Určovací žaloby ale nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem je dán jedině tehdy, jestliže je objektivně vzato určovací žaloba způsobilá odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Odvolací soud má za to, že v daném případě naléhavý právní zájem dán není.

10. Z ústavního nálezu II. ÚS 3245/16 vyplývá, že v některých mimořádných okolnostech může mít i za situace, že pracovní poměr již skončil, žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení o neplatnosti odvolání z funkce. Neplatí to ovšem obecně, je nutno vzít v úvahu individuální okolnosti každého případu a podle Ústavního soudu je také nutné se s takovou argumentací v soudním rozhodnutí vypořádat.

11. Povinností žalobce v případě naléhavého právního zájmu je nejen povinnost tvrdit, ale i prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Povinnosti tyto skutečnosti prokázat, žalobkyně nedostála, protože žádné důkazy ke svým tvrzením ani neoznačila. Jestliže žalobkyně odvíjí naléhavý právní zájem od ochrany dobré pověsti žalobkyně, pak k tomu slouží jiné instituty občanského práva.

12. Žalobkyně při odvolacím jednání předložila dohodu o narovnání uzavřenou se ZŠ , Jméno zainteresované osoby 1/0, ze dne 13.5.2024. Týkala se vzájemných nároků v souvislosti se skončením pracovního poměru žalobkyně. Z obsahu dohody nebylo zjištěno, že by se dotýkala odvolání z funkce či tohoto sporu o neplatnost odvolání z funkce.

13. Odvolací soud na základě shora uvedeného rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Pro závěr o věcné správnosti není významné, zda a do jaké míry odvolací soud učinil shodná zjištění nebo závěry o skutkovém stavu jako soud prvního stupně, popř. zda a do jaké míry shodně aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí sodu prvního stupně odpovídá ve svém výroku tomu, jak mělo být podle odvolacího soudu rozhodnuto.

14. S ohledem na závěry o nedostatku naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o.s.ř. je bez významu, aby se odvolací soud blíže odvolacími námitkami zabýval, neboť by to na jeho závěru nic nezměnilo.

15. Rozsudek soud prvního stupně není podle názoru odvolacího soudu nepřezkoumatelný, jak žalobkyně namítla. Soud vyložil v písemném odůvodnění právně relevantní skutečnosti a z jeho odůvodnění vyplynul jasný a srozumitelný závěr. Stručné odůvodnění nečiní rozhodnutí nepřezkoumatelné, jsou-li zachována pravidla dle § 157 odst. 2 o. s. ř.; ale je naopak žádoucí.

16. Námitka v odvolání byla uplatněna i ve vztahu k nákladům řízení, když žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným i náklady řízení, které vznikly účastí zástupců žalovaných při jednání dne 12. 10. 2023 a 14. 3. 2024, přičemž jednání v tyto dny nebylo ve věci samé zahájeno (nebyla přednesena žaloba). Skutečnost, že jednání ve věci samé nebylo zahájeno, není v daném případě pro rozhodnutí o přiznaných nákladech řízení podstatná, protože to, že se jednání 12. 10. 2023 konalo v podstatě zbytečně, zavinila sama žalobkyně. Až při tomto jednání navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení, o kterém bylo sice při jednání rozhodnuto, ale následně muselo být jednání odročeno z důvodu doručení tohoto rozhodnutí a zajištění všech účastníků při soudním jednání. K tomuto jednání se zástupce žalovaných dostavil a oprávněně proto žádá přiznat náklady řízení za toto jednání. Trochu jiná situace byla při jednání dne 14. 3. 2024, kdy se obě strany dohodly, že budou ve věci smírně jednat. Jednání bylo krátké, a proto spadá pod úkony uvedené v § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/96 Sb., a za toto jednání byly přiznány náklady řízení v poloviční výši. Náklady řízení proto byly pokráceny na částku 40 300,50 Kč a výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tímto způsobem změněn (§ 220 o. s. ř.).

17. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto jí podle § 224 odst.1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. vznikla povinnost zaplatit úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty spočívají ve dvou úkonech právní pomoci - účasti na odvolacím jednání, ve vyjádření k odvolání (2x4000 Kč), náhradě hotových výdajů (2x300), náhradě za promeškaný čas podle § 14 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve výši 100 Kč za každou půlhodinu spojenou s cestou k soudu (, adresa, ), celkem za 3 hodiny ve výši 600 Kč, náhradě cestovních výdajů automobilem , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, dle předloženého vyúčtování ze dne 31. 10. 2024 ve výši 1 932 Kč a s připočtením DPH ve výši 1 839 Kč celkové náklady odvolacího řízení činí 11 971 Kč.

18. Žalobkyně je povinna zaplatit tuto částku ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř a platební místo bylo určeno podle § 149 odst.1 o.s.ř.