10 CO 92/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 13 780 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 1. 2022, č. j. 12 C 71/2021-88,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 090 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 21. 1. 2022, č. j. 12 C 71/2021-88, žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 780 Kč od 14. 6. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále žalované uložil povinnost do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 563 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Ve svém odvolání nejprve uvedla, k jakým závěrům soud prvního stupně dospěl, jaké vyjádření podala žalovaná v řízení před soudem prvního stupně, jakým způsobem soud prvního stupně žalobkyni ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. poučil a jak žalobkyně na toto poučení reagovala s tím, že nicméně podle žalované ani přes doplnění tvrzení a označení důkazů žalobkyně neprokázala, že byla mezi žalobkyní a žalovanou odsouhlasena cena zájezdu v jí uvedené výši, a i pokud ano, pak žalobkyně zcela jednoznačně neprokázala, že taková, respektive zbývající část ceny zájezdu byla žalované vyúčtována. Soud prvního stupně sice k důkazu provedl žalobkyní navrženou e-mailovou korespondenci, v níž žalovaná vyslovuje souhlas s uzavřením smlouvy o zájezdu, žalovaná si však skutečně nevybavuje, že by nějaký souhlas k uzavření takové smlouvy e-mailem zasílala, nicméně toto zcela nevylučuje a s odstupem času je to i logické. Nicméně žalobkyně dle žalované v každém případě přes výzvu soudu prvního stupně neprokázala, že by i druhou část ceny zájezdu stejně jako tu první žalované vyúčtovala fakturou, kterou by žalované doručila. Žádný takový důkaz nebyl soudem prvního stupně proveden, přičemž upomínka má zcela jiný režim než vyúčtování ceny zájezdu, jelikož je jí upomínáno zaplacení již splatného závazku, navíc v případě upomínky dle § 142a o. s. ř. postačuje pouze její odeslání nikoliv doručení. Je tedy dle žalované zřejmé, že žalobkyně nikdy žádné vyúčtování druhé části ceny zájezdu žalované nedoručila, a neprokázala ani to, že by žalované doručila předmětnou upomínku. Ani tato upomínka přitom žalované doručena nebyla, a tudíž nebylo prokázáno ani to, že by žalovaná věděla o tom, že je žalobkyní upomínána o zaplacení zbývající části ceny zájezdu více jak rok poté, kdy zájezd absolvovala a kdy zaplatila bez prodlev žalobkyní vyúčtovanou první část ceny. Pokud žalobkyně uváděla, že druhá část ceny zájezdu nebyla vyúčtována, neboť ji žalovaná měla hradit přes portál [webová adresa], je zde evidentní rozpor v tvrzení žalobkyně, jaká vlastně měla být celková cena zájezdu, pokud ve smlouvě o zájezdu předložené žalobkyní žádná zmínka o tom, že by část ceny zájezdu měla být hrazena přes portál [webová adresa], uvedena není. Žalovaná sice již před soudem prvního stupně potvrdila, že o uhrazení části ceny zájezdu se zaměstnankyní žalobkyně paní [příjmení] jednala, ta ji však nakonec přesvědčila, ať si objedná zájezd na 14 dní, kdy ji ubezpečila, že se vše zařídí poté, kdy se zájezd na [anonymizováno] objeví, a že cena zájezdu bude pro žalovanou výhodná. Podle žalované tedy zaměstnankyně žalobkyně žalovanou jako spotřebitelku de facto vmanipulovala do uzavření smlouvy pod příslibem dořešení ceny zájezdu přes portál [anonymizováno], což zjevně nebyla reálná konstrukce. I pokud by tedy žalovaná zaslala žalobkyni souhlas se smlouvou, jsou zde dány zjevné rozpory v tom směru, jak to vlastně bylo se sjednáním ceny zájezdu, a žalobkyně neprokázala, že by druhou část ceny zájezdu žalované vyúčtovala.

3. Dále dle žalované soud prvního stupně nesprávně nepřihlédl k tvrzením žalované uvedeným při soudním jednání a ve vyjádření ze dne 21. 1. 2022 a k jí navrženým důkazům, jelikož nelze považovat za správný závěr soudu prvního stupně, že by takto uvedená tvrzení a navržené důkazy byly v rozporu se zásadou koncentrace řízení, pokud žalovaná tato tvrzení doplnila a důkazy označila na podkladě doplněných tvrzení žalobkyně dle výzvy soudu prvního stupně podle ust. § 118a o. s. ř. poté, co s nimi byla seznámena. Dále ještě žalovaná namítla, že jde-li o svědeckou výpověď svědkyně [příjmení], ta byla provedena formou videokonference, svědkyně si na jednání mezi ní a žalovanou nepamatovala, přičemž s ohledem na způsob provedení výpovědi této svědkyně nemohla být tato konfrontována s korespondencí mezi ní a žalovanou.

4. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne v celém rozsahu a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že tvrzení žalované jsou nepravdivá a nepodložená. Žalovaná dle žalobkyně ve svém odvolání opakuje svou obranu, kterou přednášela před soudem prvního stupně a se kterou se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zcela, úplně a přesvědčivě vypořádal. Rovněž námitka žalované, že soud prvního stupně nesprávně nepřihlédl k jejím důkazním návrhům, neboť měly být učiněny po uplynutí koncentrace řízení, není opodstatněná, jelikož dle názoru žalobkyně soud prvního stupně procesní práva žalované neporušil. Žalobkyně má tedy naopak za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí žádnými namítanými vadami a je věcně správné.

6. K jednotlivým námitkám uplatněným žalovanou dále žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by žalobkyně neprokázala, že žalovaná odsouhlasila cenu zájezdu v žalobkyní uvedené výši, neboť to žalobkyně jednoznačně předloženými důkazy prokázala, a to zejména smlouvou o zájezdu, která byla mezi účastnicemi uzavřena a ve které byla celková cena zájezdu 27 560 Kč jasně uvedena, kdy ovšem výši ceny zájezdu musela žalovaná vyrozumět i z dalších dokladů, tedy z katalogu žalobkyně pro letní sezónu 2019, z internetového formuláře pro vyplnění údajů o osobách účastnících se zájezdu a z komunikace se zaměstnankyní žalobkyně. Soud prvního stupně tedy dle žalobkyně správně uzavřel, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o zájezdu s celkovou cenou zájezdu 27 560 Kč, přičemž žalovaná zaplatila pouze část této ceny ve výši jedné poloviny. Jde-li o žalovanou namítané nevyúčtování ceny zájezdu, považuje tuto námitku žalobkyně rovněž za irelevantní, kdy v té souvislosti znovu popsala, jakým způsobem při vyúčtování první části ceny zájezdu postupovala a proč druhou část ceny zájezdu fakturovala nejprve prostřednictvím portálu [webová adresa]. S ohledem na to, že prostřednictvím [právnická osoba] druhá část ceny zájezdu zaplacena nebyla, musí ji dle žalobkyně uhradit žalovaná.

7. Poté, co žalobkyně kontrolou svého účetnictví zjistila, že žalovaná jí dosud dluží polovinu ceny zájezdu, začala činit kroky k vymožení této své pohledávky, zaslala jí upomínku k zaplacení ze dne 18. 12. 2020 a výzvu k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2021, a tudíž tvrzení žalované, že jí druhá polovina ceny zájezdu nebyla vyúčtována, je liché, když žalobkyně učinila veškerá právní jednání, která lze po ní spravedlivě požadovat předtím, než podala žalobu k soudu. Navíc je třeba připomenout i to, že ve smlouvě o zájezdu byla sjednána jednak celková cena zájezdu 27 560 Kč a jednak i splatnost této ceny zájezdu, a to ke dni 13. 6. 2019. S ohledem na sjednání splatnosti ceny zájezdu ve smlouvě není potom žádné„ vyúčtování“ či„ vyfakturování“ podle zákona zapotřebí. Pokud je doba plnění přesně ujednána, je totiž dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitelem. S ohledem na to, že žalovaná zaplatila první polovinu platby ceny zájezdu dle vystavené faktury, byla seznámena i s platebními údaji žalobkyně, a proto i platbu druhé části ceny zájezdu mohla bez jakékoliv překážky učinit. Faktura je přitom pouhý účetní či daňový doklad a sama o sobě není právním jedním a nevyvolává právní následky (zde odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího ve věci sp. zn. 32 Odo 276/2005).

8. Dle žalobkyně neexistuje ani žalovanou namítaný rozpor v tvrzeních žalobkyně, a to ani ve vztahu k jejím tvrzením ohledně úhrady části ceny zájezdu prostřednictví [právnická osoba], neboť žalované ani v takovém způsobu úhrady ceny zájezdu bráněno nebylo. Třeba je dle žalobkyně připomenout i to, že žalovaná si již před uzavřením smlouvy o zájezdu byla vědoma toho, že zaplatit cenu zájezdu prostřednictvím [právnická osoba] nebude možné, neboť sama ve svém e-mailu ze dne 12. 6. 2019 uváděla, že by se ráda domluvila na platbě za druhou osobu na účet CK, protože na [anonymizováno] zatím nabídka na [anonymizováno] resort není. Z toho plyne i to, že žalovaná si byla vědoma toho, že musí zaplatit ještě druhou část ceny zájezdu, kterou označuje jako„ platba za druhou osobu“.

9. Žalobkyně dále označila za nepravdivé a účelové rovněž tvrzení žalované o tom, že měla být vmanipulována do uzavření smlouvy ze strany žalobkyně, a to především ve světle výše citovaného jejího e-mailu ze dne 12. 6. 2019. Žalovaná si uvědomovala, že prostřednictvím [právnická osoba] nebude moci zaplatit část ceny zájezdu, přesto odsouhlasila smlouvu o zájezdu, a tedy i cenu zájezdu a její splatnost.

10. Pokud se jedná o neprovedené důkazy ze strany soudu prvního stupně navržené žalovanou, pak dle žalobkyně soud prvního stupně postupoval zcela správně, neboť byly učiněny po koncentraci řízení s tím, že za situace, kdy žalovaná navrhla tyto důkazy až při jednání, na kterém soud vyhlásil rozsudek, jde také o zcela zjevné zneužití práva, kterému nelze poskytovat ochranu.

11. Dále žalobkyně ještě uvedla k otázce náhrady nákladů řízení, že soud prvního stupně nesprávně zjistil výši náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně, kdy sama pro tento nedostatek neměla v úmyslu odvolání podávat, avšak bylo-li podáno odvolání ze strany žalované, pak na tento nedostatek poukazuje, jelikož soud prvního stupně dle žalobkyně nesprávně honoroval úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy ze strany žalobkyně sepsané jejím advokátem jen jednou polovinou mimosmluvní odměny, ačkoliv měl být honorován odměnou v plné výši mimosmluvní odměny ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, jelikož v předžalobní výzvě byl obsažen základní skutkový i právní rozbor věci.

12. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. jej změnil tak, že zohlední předžalobní výzvu ze dne 22. 1. 2021 jako úkon právní služby, za který náleží odměna v plné výši. Současně žalobkyně žádala přiznat rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobkyně k němu, a poté, co dne 9. 6. 2022 konal odvolací jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalované za důvodné považovat nelze.

14. V posuzované věci domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 13 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 14. 6. 2019 do zaplacení, a to jako neuhrazené části ceny zájezdu dle smlouvy o zájezdu uzavřené mezi účastnicemi dne 13. 6. 2019. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a namítala, že si není vědoma uzavření smlouvy o zájezdu dne 13. 6. 2019 se žalobkyní a zejména že řádně vyúčtovanou cenu zájezdu ve výši 13 780 Kč žalobkyni včas na podkladě vystavené faktury uhradila, zaplacení žádné další částky na cenu zájezdu nebylo po ní žalobkyní požadováno a jí také vyúčtováno a ohledně tohoto požadavku žalobkyně se dozvěděla až z podané žaloby. V souvislosti s tvrzeními žalobkyně a jí předkládanými důkazy také poukazovala žalovaná na své postavení spotřebitelky a na to, že dle ní je obsah předkládaných listin ze strany žalobkyně protichůdný, a v takovém případě je nutné obsah dokumentů vykládat ve prospěch žalované jako spotřebitelky, kdy vycházela z ust. § 1811 o. z. a § 1812 o. z.

15. Soud prvního stupně ve věci konal první jednání dne 27. 10. 2021, při kterém provedl listinné důkazy předložené účastnicemi a žalobkyni poskytl poučení dle ust. § 118a o. s. ř. ohledně její povinnosti tvrzení a důkazní v tom směru, kdy, jak a kým došlo ke sjednání smlouvy o zájezdu mezi účastnicemi, co bylo předmětem této smlouvy a jaká byla sjednaná cena a platební podmínky uhrazení takové ceny, jakým způsobem došlo k vyúčtování dané ceny žalované. Při tomto prvním jednání bylo dále soudem prvního stupně poskytnuto poučení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení a koncentrační lhůta pro obě účastnice byla stanovena do 12. 11. 2021.

16. V rámci takto poskytnuté lhůty a na podkladě soudem prvního stupně poskytnutého poučení žalobkyně svá tvrzení doplnila podáním ze dne 9. 11. 2021, ve kterém podrobně popsala způsob jednání mezi účastnicemi a uzavření smlouvy o zájezdu, také předložila a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení, včetně výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], provedení místního šetření v místě sídla žalobkyně a znaleckým posudkem z oboru kybernetiky k prokázání pravosti e-mailové korespondence, záznamů v systému žalobkyně. Naopak žalovaná sdělila, že žádná další tvrzení a důkazy nad rámec tvrzení, která uvedla dosud ve svých vyjádřeních a při jednání soudu dne 27. 10. 2021, nemá a nemá ani žádné další důkazní návrhy s tím, že se případně vyjádří a navrhne důkazy v návaznosti na skutková tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně. Následně podáním ze dne 21. 1. 2022 učinila žalovaná vyjádření ve věci s ohledem na jí doručené vyjádření žalobkyně dne 18. 11. 2021, ve kterém se ohradila proti osočení z podvodného jednání nebo účelového popírání skutečností, odkázala na svá předchozí vyjádření a jí navržené a předložené důkazy, a dále se vyjádřila k otázce objednání zájezdu nebo jeho části přes portál [webová adresa] s tím závěrem, že nakonec žalovaná na základě přesvědčování paní [příjmení] souhlasila s tím, že si objedná zájezd na 14 dnů u žalobkyně s tím, že paní [příjmení] ji ubezpečovala, že vše zařídí i poté, kdy se zájezd na slevomatu objeví a že cena zájezdu bude pro žalovanou výhodná. Jelikož se zájezd na slevomatu neobjevil, žalobkyně vyúčtovala žalované cenu zájezdu fakturou, kterou žalovaná zaplatila, a žádné další vyúčtování jí neposlala, naopak zaslala žalované voucher na zájezd i dotazník spokojenosti. K otázce odeslání souhlasu s uzavřenou smlouvou zde žalovaná uvedla, že s odstupem času si již nevybavuje, zda souhlas se zájezdem nebo smlouvu zasílala či nikoli, na svém cloudovém úložišti takový e-mail nenalezla, v žádném případě však neodsouhlasovala výslovně e-mailem výši ceny zájezdu.

17. Při jednání dne 21. 1. 2022 soud prvního stupně prostřednictvím videokonference vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], provedl další listinné důkazy předložené žalobkyní s tím, že žalovaná zde uvedla, že ponechává s ohledem na doplnění skutkových tvrzení žalobkyně na úvaze soudu, zda neprovést účastnický výslech žalované a jejího partnera k otázce okolností uzavření smlouvy o zájezdu, kdy až po provedení výslechu svědkyně [příjmení] také žalovaná prostřednictvím svého zástupce namítla, že svědkyni měly být předloženy doklady předložené žalobkyní, aby se k nim vyjádřila. Soud prvního stupně poté zamítl důkazní návrhy spočívající v místním šetření v sídle žalobkyně a provedení znaleckého posudku z oboru kybernetiky pro jejich nadbytečnost a také zamítl důkazní návrhy spočívající v účastnickém výslechu žalované a ve svědecké výpovědi partnera žalované, a to z důvodu jejich nadbytečnosti a jejich uplatnění v rozporu s koncentračními pravidly. Poskytl účastnicím poučení ve smyslu ust. § 119a a § 205a o. s. ř. a po přednesu závěrečných návrhů ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal povinností k náhradě nákladů řízení žalobkyni.

18. Ve svém rozsudku soud prvního stupně nejprve shrnul tvrzení účastnic před soudem prvního stupně, a to zcela v souladu s tím, co účastnice před soudem prvního stupně uvedly, dále uvedl, jaké skutečnosti zjistil ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a jaké skutečnosti zjistil z provedených listinných důkazů, a uzavřel, že bylo prokázáno tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy o zájezdu, jejímž předmětem bylo poskytnutí sjednaných služeb zájezdu v předmětné destinaci, přičemž rozsah těchto služeb, destinace, počet cestujících osob apod. nebyl mezi stranami sporný s tím, že je dle něj rovněž zcela zřejmé, že žalovaná byla od počátku seznámena s celkovou cenou zájezdu, a to již ze zaslané kalkulace a potvrzení registrace, ve kterých již celková cena zájezdu 27 560 Kč byla uvedena. Stejnou informaci nalezla pak dle soudu prvního stupně žalovaná i při zadávání údajů pro tvorbu smlouvy a cena je uvedena i ve vlastní smlouvě o zájezdu. Soud prvního stupně dále uzavřel, že účastnice smlouvu o zájezdu platně uzavřely a na podkladě smlouvy o zájezdu si žalovaná byla vědoma reálné výše zájezdu v částce 27 560 Kč, o čemž svědčí i e-mailová komunikace stran placení za druhou osobu, neboť na slevomatu konkrétní nabídku žalovaná nenašla. Předložené listiny pak dle soudu prvního stupně korespondovaly i se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], byť si ta již na tento případ nepamatovala, nicméně obecný popis způsobu uzavření smlouvy odpovídal tomu, co v řízení tvrdila žalobkyně. Naopak obranu žalované označil soud prvního stupně za účelovou, která tvrzení žalobkyně nevyvrací. Soud také neuvěřil žalované, že se o dlužné částce dozvěděla až z podané žaloby, jelikož minimálně předžalobní upomínka byla zasílána doporučeně na adresu žalované, kdy na tuto adresu zasílala upomínku rovněž sama žalobkyně. Nesouhlasil ani s tím, že by jednotlivé dokumenty při uzavírání smlouvy byly nesrozumitelné nebo nejasné, neboť z komunikace mezi účastnicemi dle soudu prvního stupně byl prokázán postup uzavření smlouvy od okamžiku vzniku objednávky a potvrzení rezervace až do uzavření smlouvy o zájezdu, kdy dokumentace i komunikace byly dle názoru soudu přehledné a jasné. Jediné, co by mohlo být považováno za zavádějící, je dle soudu prvního stupně fakturace částky 13 780 Kč žalované, nicméně i tuto fakturaci je třeba dle soudu prvního stupně vyložit v celém kontextu uzavřeného smluvního vztahu s tím, že soud prvního stupně měl za prokázané, že žalovaná chtěla část ceny zájezdu hradit skrze portál [webová adresa], avšak následně se sama dožadovala dohody ohledně platby druhé části. V tomto kontextu tedy ani zmíněná faktura není dle soudu prvního stupně nejednoznačná a zavádějící. Jde-li pak o tvrzení žalované v jejím podání ze dne 21. 1. 2022 a důkazní návrhy učiněné při jednání soudu prvního stupně dne 21. 1. 2022, pak dle soudu prvního stupně nesplňovala kritéria koncentrace řízení. Důkazní návrhy žalobkyně spočívající ve znaleckém posudku z oboru kybernetiky a v místním šetření v kanceláři žalobkyně, pak soud prvního stupně považoval za nadbytečné, jelikož tvrzení žalobkyně měl za prokázaná jinými již provedenými důkazy. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že na podkladě provedeného dokazování má za prokázané uzavření smlouvy o zájezdu s celkovou cenou ve výši 27 560 Kč, ze které žalovaná uhradila pouze jednu polovinu, a proto žalobě vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. s. ř. a tuto náhradu nákladů řízení vypočetl na celkovou částku 18 536 Kč.

19. Po zhodnocení výše uvedených skutečností s přihlédnutím k námitkám uplatněným žalovanou v jejím odvolání dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval v dané věci správně, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí, provedené důkazy správně v souladu s ust. § 132 o. s. ř. zhodnotil a vyvodil z nich správné skutkové závěry, ze kterých tedy také odvolací soud vychází, a věc také správně právně posoudil, a tudíž nepochybil, pokud žalobě podané žalobkyní zcela vyhověl.

20. Na rozdíl od žalované má odvolací soud za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně, která se týkají postupu při uzavření smlouvy o zájezdu a jejího uzavření, včetně sjednání celkové ceny zájezdu ve výši 27 560 Kč, zcela odpovídají provedeným důkazům.

21. K námitkám žalované považuje odvolací soud za potřebné dále uvést, že sice nelze považovat za prokázané, že žalovaná byla seznámena s obsahem katalogu žalobkyně tak, jak byl žalobkyní předložen v rámci tohoto řízení před soudem prvního stupně, kdy znalost tohoto katalogu žalovaná před odvolacím soudem popřela, to ale samo o sobě nic na správnosti závěrů soudu prvního stupně nemění.

22. Provedeným dokazování před soudem prvního stupně bylo totiž nepochybně prokázáno, že žalovaná vytvořila prostřednictvím komunikace na dálku (elektronicky) objednávku předmětného zájezdu [číslo] dne 4. 6. 2019, přičemž již v této objednávce byla uvedena celková cena zájezdu ve výši 27 560 Kč, která byla uvedena rovněž v potvrzení rezervace doručené žalobkyní žalované prostřednictvím e-mailu opět dne 4. 6. 2019, pokud v tomto potvrzení rezervace byla celková cena uvedena jako 4 x 6 890 Kč, tedy právě 27 560 Kč.

23. Následně žalovaná s žalobkyní ohledně předmětného zájezdu jednala, a to ohledně kontroly a vyplnění osobních údajů s tím, že z korespondence účastnic vyplývá i to, že už v té době musela být řešena také otázka úhrady (části) ceny zájezdu prostřednictvím slevového portálu [webová adresa], což ostatně obě účastnice potvrzují, jelikož žalobkyně již dne 7. 6. 2019 žalovanou e-mailem žádala o zaslání„ kodíků“. Žalovaná byla dále žalobkyní e-mailem dne 7. 6. 2019 a 10. 6. 2019 upozorňována na to, že rezervace není dokončena, a dne 10. 6. 2019 byla jí elektronickou cestou zaslána faktura k její objednávce znějící na částku 13 780 Kč se splatností 11. 6. 2019. Současně žalobkyně doložila, že téhož dne vystavila další fakturu na částku 13 780 Kč [právnická osoba] [anonymizováno], kdy jako objednatelka byla uvedena žalovaná, a že ve výzvě k platbě ze dne 10. 6. 2019 byla uvedena celková cena zájezdu ve výši 27 560 Kč. Žalovaná žalobkyni částku 13 780 Kč dne 10. 6. 2019 odeslala a ta byla připsána na účet žalobkyně dne 11. 6. 2019, což bylo žalobkyní žalované také dne 12. 6. 2019 potvrzeno. Téhož dne, tedy 12. 6. 2019, obrátila se žalobkyně e-mailem na žalovanou s tím, že dosud nebyla odsouhlasena smlouva o zájezdu, která jí byla dne 10. 6. 2019 odesílána, na což reagovala žalovaná stejného dne opět prostřednictvím emailu tak, že jí žádná smlouva o zájezdu nepřišla a že by se chtěla domluvit na platbě za druhou osobu na účet CK, protože na slevomatu nabídka není.

24. S ohledem na toto sdělení žalované byla smlouva o zájezdu datovaná dnem 10. 6. 2019 znovu žalované elektronicky dne 13. 6. 2019 zaslána, přičemž žalovaná vyslovila téhož dne se smlouvou o zájezdu souhlas, přičemž v tomto svém souhlasu uvedla další své konkrétní požadavky týkající se ubytování. S ohledem na obsah vyjádření žalované v rámci tohoto řízení vychází přitom odvolací soud z toho, že žalovaná namítala pouze to, že si odsouhlasení smlouvy o zájezdu nebyla vědoma, nenamítala však pravost e-mailu předkládaného žalobkyní ohledně odsouhlasení smlouvy o zájezdu z její strany. Ve smlouvě o zájezdu datované dnem 10. 6. 2019 byla přitom uvedena celková cena zájezdu ve výši 27 560 Kč se splatností 13. 6. 2019. Žalobkyně žalované e-mailem z 13. 6. 2019 přijetí smlouvy potvrdila a následně bez toho, že by ze strany žalované došlo k doplacení zbývající ceny zájezdu, žalobkyně zaslala dne 24. 6. 2019 žalované voucher k zájezdu a po ukončení zájezdu jí také vyzvala k jeho hodnocení.

25. Dle názoru odvolacího soudu z výše uvedené rekapitulace prokázaného jednání mezi účastnicemi ohledně uzavření smlouvy o zájezdu jednoznačně vyplývá, že žalovaná si musela být vědoma již při vytvoření objednávky a potvrzení rezervace dne 4. 6. 2019 toho, že celková cena zájezdu činí 27 560 Kč, a pokud jí tedy byla zaslána faktura na částku 13 780 Kč, musela si být vědoma i toho, že tato částka celou cenu zájezdu nepředstavuje, přičemž tuto částku uhradila ještě před tím, než se žalobkyní uzavřela smlouvu o zájezdu, ve které byla celková cena zájezdu rovněž jasně uvedena opět ve výši 27 560 Kč. To, že v případě částky 13 780 Kč nešlo o celou cenu zájezdu a muselo to být žalované známo, dále vyplývá i z další komunikace mezi účastnicemi, podle které byla řešena možnost uhrazení části ceny zájezdu prostřednictvím portálu [webová adresa]. K úhradě prostřednictvím tohoto slevového portálu ale nakonec nedošlo, jak bylo v řízení rovněž prokázáno a nebylo to žalovanou ani sporováno. Skutečnost, že k úhradě ani části ceny zájezdu prostřednictvím tohoto slevového portálu nedojde, byla ovšem žalované známa rovněž ještě před uzavřením smlouvy o zájezdu dne 13. 6. 2019, pokud již dne 12. 6. 2019 sama žalovaná žalobkyni žádala o domluvu o úhradě ceny za druhou osobu na účet žalobkyně, jelikož nabídka na [anonymizováno] není. Z toho dle názoru odvolacího soudu opětovně jednoznačně plyne, že žalovaná si byla ještě před uzavřením smlouvy o zájezdu se žalobkyní vědoma toho, že uhradila pouze část ceny zájezdu ve výši 13 780 Kč, že je třeba zbývající cenu zájezdu doplatit a že tak nelze provést skrze portál [webová adresa], jelikož zde nabídka není. Tomu odpovídá rovněž to, že žalovaná odsouhlasila a uzavřela se žalobkyní smlouvu o zájezdu dne 13. 6. 2019, kde byla celková cena zájezdu ve výši 27 560 Kč uvedena a uvedena zde byla rovněž splatnost celkové ceny zájezdu dne 13. 6. 2019.

26. V kontextu výše uvedeného nelze, ačkoli to žalovaná namítá, přes její postavení spotřebitelky, které jí skutečně náleží, hodnotit jednání ze strany žalobkyně a jí poskytované údaje jako rozporuplné či nejasné, což by odporovalo ust. § 1811 o. z., ale naopak ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že v době uzavření smlouvy o zájezdu bylo a žalované také muselo být zcela jasné, že celková cena zájezdu činí 27 560 Kč (obsah smlouvy o zájezdu přitom nebylo možné ve vztahu k celkové ceně zájezdu vyložit různým způsobem, pokud zde bylo jednoznačně, určitě a srozumitelně uvedeno, že celková cena zájezdu je právě 27 560 Kč, tedy ustanovení § 1812 odst. 1 o. z. také nebylo možné použít), že jí byla uhrazena částka 13 780 Kč, a tedy zbývá ještě uhradit částku 13 780 Kč, kterou bylo třeba uhradit do 13. 6. 2019, tedy v době sjednané splatnosti dle smlouvy o zájezdu, a to přímo žalobkyni, neboť v té době bylo žalované známo i to, že prostřednictvím portálu [webová adresa] nebude moci zbývající část ceny zájezdu uhradit, jelikož příslušná nabídka na tomto portále není k dispozici. Obsah příslušného právního jednání, smlouvy o zájezdu, nebylo tedy možné vyložit jinak. Dále je třeba souhlasit se žalobkyní rovněž v tom směru, že v době uzavření smlouvy o zájezdu dne 13. 6. 2019 byly žalované známy také platební údaje žalobkyně (způsob platby), jelikož s nimi byla seznámena již dříve, a to při zaslání faktury vystavené dne 10. 6. 2019 a také přímo jejím prostřednictvím, která byla žalovanou ještě před uzavřením smlouvy o zájezdu zaplacena.

27. Za situace, byla-li cena zájezdu sjednána ve smlouvě o zájezdu, kde byla sjednána rovněž její splatnost, a současně žalovaná byla již před uzavřením smlouvy o zájezdu dne 13. 6. 2019 seznámena s platebními údaji (způsobem platby), nebylo třeba dle názoru odvolacího soudu pro nastoupení splatnosti ceny zájezdu zasílat žalované žádné další vyúčtování prostřednictvím (další) faktury či jiného vyúčtování nebo výzvy (viz také § 1958 odst. 1 o. z.). Je tudíž třeba souhlasit se žalobkyní i soudem prvního stupně i v tom směru, že splatnost zbývající ceny zájezdu ve výši 13 780 Kč nastala ke dni 13. 6. 2019, jak bylo ve smlouvě o zájezdu sjednáno, kdy žalovaná na tento termín splatnosti uzavřením smlouvy přistoupila a i v této lhůtě (tedy v den uzavření smlouvy o zájezdu) mohla svoji povinnost např. okamžitou platbou uskutečněnou dne 13. 6. 2019 po uzavření smlouvy o zájezdu splnit. Rovněž dle názoru odvolacího soudu tedy žalované nic nebránilo v tom, aby ve sjednané lhůtě splatnosti zbývající část ceny zájezdu ve výši 13 780 Kč uhradila.

28. Za jedinou„ chybu“ žalobkyně lze snad dle názoru odvolacího soudu označit pouze to, že žalované přesto, že nebyla uhrazena celá cena zájezdu, zaslala dne 24. 6. 2019 voucher k zájezdu a umožnila jí zájezd absolvovat. Ani tato skutečnost však dle názoru odvolacího soudu nic nemění na sjednané celkové ceně zájezdu (nic ohledně změny celkové ceny zájezdu nebylo při zaslání voucheru žalované žalobkyní sděleno) a na tom, že si žalovaná i v takovém případě musela být vědoma, že celou cenu zájezdu nezaplatila (věděla, jaká je celková cena zájezdu, kolik zaplatila a kolik tedy zaplatit zbývá), a tudíž dle názoru odvolacího soudu nemohlo ani zaslání tohoto voucheru vést k přesvědčení žalované, že by cena zájezdu měla být vypořádána zaplacením částky 13 780 Kč z její strany před uzavřením smlouvy o zájezdu.

29. Pokud žalovaná namítala, že v tomto svém přesvědčení byla utvrzena jednáním svědkyně [příjmení], která jí měla přesvědčit o uzavření smlouvy o zájezdu přímo se žalobkyní (a nikoliv prostřednictvím portálu [webová adresa]), ohledně výhodnosti takového postupu pro žalovanou a ohledně toho, že v případě doručení voucheru k zájezdu bude vše v pořádku, pak výpověď svědkyně [příjmení] o ničem takovém nesvědčí, byť svědkyně skutečně jen obecně popsala postup při uzavírání smluv, jelikož na případ žalované si již z pochopitelných důvodů s ohledem na množství takových smluv a plynutí času nevzpomínala. Pokud ve vztahu k výpovědi svědkyně [příjmení] bylo žalovanou namítáno, že jí nebyly s ohledem na způsob provedení jejího výslechu prostřednictvím videokonference předloženy doklady předkládané žalobkyní, pak tuto skutečnost sice po výslechu svědkyně zástupce žalované před soudem prvního stupně namítl, avšak dle názoru odvolacího soudu by ani předložení těchto dokladů svědkyni nemohlo na závěrech soudu prvního stupně ani soudu odvolacího nic změnit. Žalovanou namítané přesvědčení přitom nedopovídá tomu, co bylo zjištěno z provedených listinných důkazů, jelikož ani v jednom z těchto důkazů se neobjevuje nic o další (výhodnější) nabídce ohledně ceny zájezdu pro žalovanou ze strany žalobkyně než o jaké bylo od počátku jednáno, a to ani před uzavřením smlouvy o zájezdu a ani po jejím uzavření, naopak v případě všech těchto listinných důkazů, pokud v nich byla celková cena zájezdu uváděna (objednávka, potvrzení rezervace, smlouva), byla uváděna právě ve výši 27 560 Kč.

30. S ohledem na provedené listinné důkazy předložené ze strany žalobkyně, jejichž pravost výslovně ze strany žalované zpochybněna nebyla, soud prvního stupně správně neprovedl důkazy navržené ze strany žalobkyně místním šetřením v místě sídla (kanceláře) žalobkyně a vypracováním znaleckého posudku z oboru kybernetiky, neboť se jednalo o důkazy nadbytečné.

31. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně neprovedl ani účastnický výslech žalované a svědecký výslech jejího partnera ([jméno] [anonymizováno]), neboť skutkový stav na podkladě provedených důkazů byl zjištěn zcela dostatečně a jednoznačně. Výslech žalované i jejího partnera byl přitom navržen (resp. ponechán na úvaze soudu) jen velmi obecně„ k okolnostem uzavření smlouvy“, které však byly dle názoru odvolacího soudu provedeným dokazováním objasněny zcela dostatečně. Ani případné prokázání skutečnosti, že se žalovaná nechala přesvědčit svědkyní [příjmení] k tomu, aby smlouvu se žalobkyní uzavřela, by na závěrech odvolacího soudu stejně nic nezměnilo, jelikož obsah uzavřené smlouvy o zájezdu byl zcela jasný, určitý a srozumitelný a žalovaná k jejímu uzavření přistoupila poté, co s touto smlouvou byla seznámena, a to bez jakýchkoli výhrad. Ačkoli tedy lze přisvědčit žalované v tom směru, že svým podáním ze dne 21. 1. 2022 a argumentací při jednání okresního soudu téhož dne reagovala na doplnění tvrzení žalobkyně, se kterými byla seznámena až po uplynutí koncentrační lhůty, a z tohoto pohledu jí nelze vytýkat, že tak učinila opožděně, přesto ani tato tvrzení žalované a jí označené důkazy nebyly způsobilé vést k jinému závěru, jelikož skutkový stav byl zjištěn na podkladě provedených důkazů zcela dostatečně a jednoznačně.

32. S ohledem na výše uvedené, kdy ani odvolací námitky žalované nevedly odvolací soud k jinému závěru o skutkovém stavu věci, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně po právní stránce uzavírá, že mezi účastnicemi byla platně, byť prostřednictvím komunikace na dálku, dne 13. 6. 2019 uzavřena smlouva o zájezdu ve smyslu ust. § 2521 a násl. o. z. Na podkladě takto platně uzavřené smlouvy byla povinna žalovaná uhradit žalobkyni celkovou cenu zájezdu ve výši 27 560 Kč, ze které zaplatila jen částku 13 780 Kč, a tedy je povinna doplatit žalobkyni ještě částku 13 780 Kč Cena zájezdu byla v souladu se smlouvou o zájezdu splatná dne 13. 6. 2019 (viz § 1958 odst. 1 o. z.), a pokud tedy dne 13. 6. 2019 zaplacena žalovanou zcela nebyla, dostala se žalovaná v souladu s ust. § 1968 o. z. dnem 14. 6. 2019 se zaplacením částky 13 780 Kč do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat po ní dle § 1970 o. z. vedle zaplacení doplatku ceny zájezdu ve výši 13 780 Kč rovněž úrok z prodlení z této částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy právě ve výši požadované žalobkyní 9,75 % ročně.

33. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalované povinnost k zaplacení částky 13 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 14. 6. 2019 do zaplacení uložil.

34. Jde-li o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, zde soud prvního stupně postupoval také správně v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy rovněž předpoklady uvedené v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. je třeba považovat za splněné, a úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací jen pro úplnost doplňuje, že zde současně nejsou splněny předpoklady dané v ust. § 150 o.s.ř., aby úspěšné žalobkyni z důvodů zvláštního zřetele hodných výjimečně náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Tyto důvody hodné zvláštního zřetele nelze spatřovat ani v okolnostech této věci, včetně žalovanou namítaného nedoručení předžalobní výzvy, neboť ta byla žalované odeslána na její aktuální adresu a doručena jí nebyla podle prohlášení žalované při jednání odvolacího soudu v důsledku pochybení České pošty s. p., které však nelze přičítat k tíži žalobkyni, přičemž z obsahu spisu se ani jiné důvody zvláštního zřetele hodné nepodávají a nebyly ostatně ani žalovanou namítány.

35. Správně za účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně považoval soud prvního stupně náklady spojené s jejím právním zastoupením advokátem, které vyčíslil na částku 18 563 Kč. Minimálně v této výši přitom náhrada nákladů řízení žalobkyni v podobě nákladů jejího právního zastoupení advokátem v tomto řízení ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží, kdy pro stručnost na výpočet provedený soudem prvního stupně odvolací soud odkazuje. S ohledem na to, že si žalobkyně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodala a že je třeba dle názoru odvolacího soudu i v rámci civilního sporného řízení v rámci odvolacího řízení respektovat dispoziční zásadu a je také na místě zásadně respektovat i princip zákazu reformatio in peius, tedy zhoršení postavení odvolatele v rámci odvolacího řízení zahájeného k jeho odvolání, byť tento princip výslovně v občanském soudním řádu obsažen není, dospěl odvolací soud k závěru, že není namístě vyhovět požadavku žalobkyně, která se neodvolala a k tíži žalované zhoršit její postavení v tom směru, že by žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vyšším rozsahu, než se ze strany soudu prvního stupně stalo, bez ohledu na to, zda je argumentace žalobkyně správná či nikoli, případně bez ohledu na to, zda zde nebyly ještě jiné soudem prvního stupně nezohledněné náklady řízení na straně žalobkyně před soudem prvního stupně.

36. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud postupem dle ust. § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

37. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni, jelikož žalovaná se svým odvoláním neuspěla, přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, které spočívají v nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátem. Opětovně zde přitom neshledal odvolací soud prostor ze stejných důvodů uvedených již shora pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Tyto náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem v tomto odvolacím řízení se přitom sestávají z odměny zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby poskytnuté v tomto odvolacím řízení – vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 6. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g), k) AT), která činí částku 1 660 Kč v souladu s ust. § 8 odst. 1 za použití § 7 AT na jeden úkon právní služby. Celkem tedy odměna zástupce žalobkyně v tomto odvolacím řízení činí 3 320 Kč Vedle toho náleží zástupci žalobkyně rovněž náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 2 x 300 Kč, náhrada za čas promeškaný cestou k jednání odvolacího soudu [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 000 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT (10 x 100 Kč) a rovněž náhrada cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 1, 5 AT za použití ust. § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 19. 5. 2022 ve výši 3 170 Kč (základní náhrada 4,70 Kč x 438 - počet najetých kilometrů + náhrada za spotřebované pohonné hmoty - 4,38 – počet najetých kilometrů ve stech x 5,7 litru /100 kilometrů – průměrná spotřeba vozidla použitého zástupcem žalobkyně pro kombinovaný provoz dle jeho technického průkazu x 44,50 Kč – cena pohonné hmoty benzínu automobilového 95 oktanů dle vyhlášky). Celkem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně představují částku 8 090 Kč, a proto odvolací soud uložil žalované právě tuto částku žalobkyni zaplatit, a to v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).