10 Co 924/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci manžela: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 /I, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o rozvod manželství o odvolání manžela a manželky proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 8. 2024, č. j. 8 C 112/2024-90

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků řízení uzavřené dne 16. 11. 2002 před , právnická osoba, v Přešticích (výrok I.) a rozhodl, že manžel je povinen zaplatit manželce na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, částku ve výši 19 602 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti výroku I. rozsudku se včas odvolala manželka s tím, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil skutečnost, že manželka nedostatečně prokázala kumulativní podmínky užití tvrdostní klauzule. Manželka se po celou dobu trvání manželství o celou rodinu starala, jevila zájem o manžela a neporušila závažným způsobem manželské povinnosti. Podle manželky není manželství hluboce a trvale rozvráceno, manželka věří, že manžel mimomanželskou aféru ukončí a obnoví manželské soužití. Manželka byla ekonomicky slabší po celé trvání manželského soužití, s výjimkou období, kdy manžel byl na vojně a studoval vysokou školu. Manželce rozvodem manželství vznikne majetková újma v podobě zániku společného jmění manželů a též ukončením povinnosti manžela hradit manželce výživné. Tyto finanční prostředky pomáhají manželce s jejími měsíční náklady při péči o ní a děti. Manželka má za to, že kumulativně naplnila podmínky užití tvrdnostní klauzule, proto navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a aby manžel byl povinen zaplatit náhradu nákladů řízení.

3. K odvolání manželky se vyjádřil manžel nesouhlasně. Manželka sama v rámci své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně uvedla, že důvodem pro obnovení manželského vztahu by bylo jen její finanční zajištění. Obnovení soužití v zákonem požadovaném rozsahu fakticky vyloučila. Manžel má za to, že v řízení u soudu prvního stupně bylo prokázáno, že manželství neplní zákonem požadované funkce. Manžel vyloučil stejně jako manželka možnost obnovení manželského soužití. Dle manžela má manželka nový partnerský vztah. Manžel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Proti výroku II. rozsudku včas podal odvolání manžel. Podle manžela soud prvního stupně nijak nevysvětlil, v čem spatřuje ekonomicky slabší postavení manželky vůči manželovi. Dále manžel doplnil, že mu rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 7. 2024, č. j. 1 C 31/2024-134, byla uložena vyživovací povinnost vůči manželce ve výši 6 000 Kč. Podle manžela je tak ekonomická úroveň manželů vyrovnána a závěr soudu prvního stupně je tak naprosto nepodložený a nemá oporu v provedeném dokazování. Manžel navrhl, aby odvolací soud nově rozhodl ve výroku II. tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

5. K odvolání manžela se vyjádřila manželka, podle které odvolání manžela není důvodné. Podle poslední věty § 23 z. ř. s. může soud aplikovat výjimku v podobě přiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi ve statusových věcech manželských a partnerských. Soud prvního stupně podle ní správně vyhodnotil konkrétní okolnosti daného případu, dospěl k závěru, že manželka je ekonomicky slabším partnerem z účastníků, a proto navrhla, aby odvolání manžela do výroku II. napadeného rozsudku bylo zamítnuto jako nedůvodné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a 212a o. s. ř., přihlédl k odvolacím důvodům, vyjádřením obou manželů k odvoláním, aktuálním stanoviskům obou manželů a poté, co ve věci konal jednání, dospěl k závěru, že odvolání manželky do výroku o rozvodu manželství není důvodné, naopak odvolání manžela do výroku o náhradě nákladů řízení důvodným shledal.

7. V posuzované věci se manžel domáhá rozvodu manželství s tvrzením trvalého a hlubokého rozvratu. Dne 1. 12. 2023 manželka opustila společnou domácnost, bydlí v pronajatém bytě. Příčina rozvratu manželství je podle manžela vzájemné odcizení se, ztráta komunikace, na čemž se oba manželé podíleli stejným dílem. Manželka nejevila zájem o společně strávený čas a ani o společné aktivity. Manžel si neumí představit, že by bylo možné manželství obnovit. Z manželství se narodily dnes již zletilé děti.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z., neboť manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Slyšel oba manžele jako účastníky řízení. Rovněž vyslechl jako svědka bratra manželky, podle kterého manželé fungovali jako idylická plnohodnotná rodina, naprosto bezproblémová. Bratr manželky zaznamenal pouze v létě 2023 neshody, kdy sestra (manželka) přijela k rodičům a vyjádřila obavu, že manžel má mimomanželský vztah. A ohledně dovolené v roce 2023 nastaly mezi manžely spory. Svědek také popsal situaci, kdy viděl manžela s nějakou jinou paní v Kauflandu. Podle soudu prvního stupně k rozvratu manželství docházelo plíživě, soud toto spatřuje zejména v komunikaci mezi manžely ohledně peněz. Manžel ze společného účtu odděloval od společných prostředků výlučně mzdu manželky, kterou jí přiděloval k hospodaření. Pokud manželka neměla dostatek peněz, řekl jí, že špatně hospodaří, nebo si má najít lépe placené zaměstnání. Soud prvního stupně uvěřil i tvrzení manželky, že příspěvek spojený na zvýšené náklady spojené se zdravotním stavem syna manžel manželce několikrát nevyplatil. Mezi manžely tak postupně docházelo k tomu, že manželka se vůči manželovi aktivně nebránila, nevěděla ani výši jeho příjmu. A hospodařila s tím, co jí manžel „přidělil“. Toto nelze považovat za zdravé rodinné prostředí, schopné uspokojování manželských potřeb po založení rodiny. Soud prvního stupně pečlivě zkoumal, zda manželka tvrdila a prokázala okolnosti v souladu s § 755 odst. 2 o. z. Manželka pouze prokázala, že by jí rozvodem byla způsobená zvlášť závažná újma spočívající ve finanční jistotě. Neprokázala však existenci mimořádných okolností svědčících pro zachování manželství a též že se na rozvratu manželských povinností převážně nepodílela. Skutečnost, že rozvodem manželství dojde k zániku společného jmění manželů, manželka při vypořádání ztratí polovinu společného majetku, nelze považovat za zvlášť závažnou újmu ospravedlňující použití tvrdostní klauzule. Jedná se o zákonný důsledek každého rozvodu manželství. Soud prvního stupně vzal v potaz zdravotní problémy manželky, její psychický stav po oznámení rozvodu se zhoršil. Manželka sama původně v žalobě o výživné manželky (řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 C 31/2024) uvedla, že má v úmyslu se nechat rozvést, toto stanovisko později ale změnila. Soud prvního stupně má však za to, že nepovolením rozvodu by se zdravotní problémy manželky pouze zhoršovaly. Jen by se prodloužil tento stav narušených vzájemných vztahů mezi manžely, manželčin psychický stav by se nestabilizoval. Manželé jsou si povinni být věrni, vzájemně si pomáhat a vzájemně se starat o uspokojování potřeb manželství a založení rodiny, nebylo však prokázáno, že by tyto funkce manželství mezi účastníky byly naplněny, např. hádky a výčitky ohledně dovolených a společně stráveného času dokládají opak. Z uvedených důvodů soud prvního stupně manželství účastníků rozvedl (výrok I.).

9. Podle soudu prvního stupně je manželka ekonomicky slabším partnerem a rozvod inicioval manžel. Toto soud prvního stupně považoval za důvody předpokládané v § 23 z. ř. s. poslední větě, a rozhodl tak, že manžel je povinen zaplatit manželce na náhradě nákladů řízení částku 19 602 Kč (výrok II.).

10. Odvolací soud ověřil, že od vydání napadaného rozsudku se situace mezi manžely nezměnila. Žijí odděleně, dle manžela spolu nekomunikují, a to ani ohledně dětí (manželka tuto skutečnost nepotvrdila, neboť se k jednání nedostavila). Manžel manželce pravidelně zasílá výživné dle rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih. Manžel nemá zájem o obnovení manželského soužití. Manželka nový partnerský vztah nepotvrdila.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a jeho právními závěry, proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadaného rozsudku (zejména body 23. – 27.). Soud prvního stupně podrobně shrnul důvody pro vyslovení hlubokého, trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství a odpovídajícím způsobem se vypořádal s neexistencí mimořádných okolností svědčících pro zachování manželství. Odvolací soud souhlasí, že manželka netvrdila, a to ani při odvolacím jednání, žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch manželství. Důvodem, proč se manželka nechtěla rozvést, je pouze její finanční zajištění. Jak správně vysvětlil soud prvního stupně, zákonným důsledkem každého rozvodu je vypořádání společného jmění manželů. Manželka nastavená pravidla hospodaření respektovala, a až po zjištění manželovy nevěry požádala o výživné manželky. Taková skutečnost však tvrdostní klauzuli nenaplňuje. Rovněž nebylo prokázáno, že by se manželka na rozvratu manželství převážně nepodílela a lze uzavřít, že podíl obou manželů je stejný. Příčinu jeho rozvratu odvolací soud shledal v odlišných očekáváních, představách manželů o trávení volného času a jejich následném postupném odcizení. I dle názoru odvolacího soudu je namístě učinit závěr, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení ve smyslu ust. § 755 odst. 1 o. z., manželství tak neplní svůj účel, přičemž podmínky dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. svědčící pro zachování manželství splněny nebyly.

12. Za daného stavu věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně neztotožnil. Soud prvního stupně považoval manželku za slabšího ekonomického partnera. Manžel však v současné době (a to již v době vydání napadeného rozsudku) hradí manželce částku 6 000 Kč měsíčně z titulu výživného manželky (stanovenou rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih). Ust. § 23 z. ř. s. primárně předpokládá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských. Náhradu nákladů řízení lze přiznat pouze v odůvodněných případech. Odvolací soud však takový důvod neshledal, podle jeho názoru manželka nesplňuje status ekonomicky slabšího partnera, jak z řízení vyplynulo. Z toho důvodu byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle ust. § 220 o. s. ř. změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. Podle tohoto ustanovení bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Odvolací soud vycházel primárně z charakteru tohoto řízení, jedná se o statusovou věc ve věci manželství, pravidla jsou především obsažena v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti ve smyslu § 23 z. ř. s., které by odůvodňovaly jednomu z manželů uložit povinnost platit náklady druhého z manželů.