11 Co 118/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno oba bytem Adresa žalobce B zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno oba bytem Adresa žalované B zastoupení advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 16 614 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 3. 2024, č. j. 7 C 132/2023-231 I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení vevýši 6 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 16 614 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a na nákladech řízení částku 37 608 Kč (výrok II) a státu na nákladech řízení částku 2 916 Kč (výrok III). Rozsudek odůvodnil s odkazem na § 2894 odst. 1, § 2910, § 2911, § 2933, § 2951 odst. 1 a § 1970 o. z. tím, že měl provedenými důkazy za prokázané, že dne , datum, došlo za zastavěnou částí obce , adresa, ke střetu psa žalobců a psů žalovaných, při kterém došlo k poranění psa žalobců, zejména v oblasti břicha, které si vyžádalo lékařské ošetření a následné léčení. Léčebné výlohy činily částku 12 225 Kč, náklady na cestu do veterinární ordinace a zpět činily 4 389 Kč. Celkem tedy žalobcům vznikly náklady spojené s léčením a ošetřováním jejich psa ve výši 16 614 Kč. Soud vycházel z právní domněnky zavinění škody žalovanými z nedbalosti. Žalovaní neprokázali, že k poranění psa žalobců došlo z důvodů vylučujících odpovědnost žalovaných za vzniklou škodu. Jelikož psi žalovaných způsobili žalobcům škodu ve výši 16 614 Kč, jsou žalovaní povinni ji podle § 2933 o. z. nahradit.

2. Proti rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém nesporovali, že ke kontaktu mezi jejich psy a psem žalobců došlo dne , datum, . Rozporovali skutkový děj, který soud prvého stupně zjistil na základě provedeného dokazování Namítali, že se soud nezaobíral tím, že pes žalobců napadl dne , datum, psa žalovaných, který si útok pamatoval. Soud neprovedl důkaz k prokázání krajní nouze na straně žalovaných. O provedení důkazů konfrontací žalobkyně a žalovaného nerozhodl. Ve výpovědích žalobkyně v přestupkovém řízení a v projednávané věci byly rozpory ohledně přesného času a místa střetu psů. Žádná z fotografií předložená žalobci nedokládá zranění jejich psa v oblasti krku a hrudi. V přestupkovém spise se nenachází fotodokumentace psa žalobců, pořízená příslušníky policie, která může skutkový stav věci osvětlit jinak, ve prospěch žalovaných, a znevěrohodnit důvěryhodnost žalobkyně. Nekoresponduje popis skutkového děje ohledně míst těla napadeného psa. Účastnická výpověď žalobce i žalobkyně postrádá pravdivosti. Soud nezjišťoval, jak se žalobkyně zachovala v okamžiku útoku psů žalovaných na psa žalobce, zda svého psa nějak chránila před útokem psů žalovaných. Svědkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, sdělila, že v prví fázi je krvácení masivní. Z fotodokumentace pořízené příslušníky Policie ČR se podávají jen dvě malé pravděpodobně krevní skvrny. Z toho musí logicky být jen dva závěry, buď nedošlo na místě určené žalobkyní k masivní ztrátě krve u psa žalobců (nebyl zde poraněn), nebo se skutek stal na jiném místě. Svědkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, při výpovědi nedokázala odpovědět na otázku, proč hluboké rány nekrvácely, neboť na srsti psa žalobců nejsou zaznamenány krevní skvrny, které by osvědčovaly kousné rány. Soud provedené důkazy nesprávně právně hodnotil. Nezaobíral se, proč není na místě označeném žalobkyní a zadokumentovaném Policií ČR větší zanechání krve psa žalobců, který utrpěl podle sdělení svědkyně masivní zranění břicha se ztrátou velké části břišní stěny, a dále se nezabýval tím, že na označeném místě střetu psů není uválený sníh, který by mohl dokládat válení se psa na zádech a útok psů žalovaných na břicho a hruď, jak popisovala žalobkyně. Pokud měl soud za zjištěný skutkový stav ohledně neprokázání okolností vylučující protiprávnost na straně žalovaných v důsledku střetu psů, pak neprovedl žádné důkazy navrhované žalobci. Pominul vést dokazování ke stavu poslušnosti a útočnosti psa žalobců. Soud zjistil, že dokumentace se vede ve Veterinární ordinaci , adresa, v elektronické podobě a je možné ji zpětně upravovat, avšak nezjistil, zda předložená dokumentace odpovídá skutečnému zápisu v den, kdy bylo provedeno ošetření psa žalobců, a zda nebyl dodatečně upravován zápis výkonů, léků a léčiv. Pokud měl soud za zjištěný skutkový stav ohledně střetu psů z účastnické výpovědi žalobkyně, nepřihlédl k tomu, že žalobkyně mluvila nepravdu, jak a kde došlo ke střetu psů. Soud záměrně neprovedl důkazy, které by osvědčily skutkový stav jinak než provedené důkazy, zejména telefonní nahlášení napadení psa žalobců na linku 158, výslech svědků osvětlující toulání psa v obci , adresa, .

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že rozsudek je věcně správný, soud zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, z důkazů vyvodil správné právní závěry. Soud provedl stěžejní důkazy, které postačily k rozhodnutí. V řízení po provedeném dokazování nebyly zjištěny extrémní dne , datum, došlo ke kontaktu mezi psem žalobců a psy žalovaných, kdy následkem toho došlo ke zranění psa žalobců v rozsahu, že si vyžádalo neodkladný zákrok (operaci) a následné léčení. Z výpovědí žalobců, zpráv Veterinární ordinace , adresa, , zprávy vedoucího lékaře a dokladů týkající se léčebných zákroků nutných k ošetření a léčení psa žalobců byly vynaloženy náklady, které byly řádně vyfakturovány a žalobci uhrazeny. V daném případě jde o odpovědnost žalovaných za vznik škody způsobené zvířetem (jejich psy) na psu žalobců, kdy se jedná o případ objektivní odpovědnosti za újmu bez ohledu na zavinění osoby k náhradě povinné a bez ohledu na to, zda tato osoba při chovu zvířete a dohledu nad ním porušila svou právní povinnost. Námitky a návrhy na provedení dokazování uplatněné v odvolání jsou zavádějící, účelové a nadbytečné pro správnost věcného rozhodnutí soudu.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření k němu, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně v přezkoumávané věci provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Soud prvého stupně přitom z provedených důkazů dospěl zejména ke správným skutkovým zjištěním o škodě vzniklé žalobcům ve výši 16 614 Kč (za léčení jejich psa) a její příčině (poranění psa žalobců ze strany psů žalovaných). Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud pro nadbytečnost neprovedl další žalovanými navržené důkazy, kdy provedenými důkazy byl skutkový stav zjištěn dostatečně, případně těmito důkazy měly být prokázány skutečnosti, které byly z hlediska rozhodných skutečností ve věci nepodstatné, jak v napadeném rozsudku i správně zdůvodnil, přičemž při posledním jednání rovněž rozhodl o ukončení dokazování (tj. jinými slovy o nepřipuštění dalších navržených důkazů). Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud nemohl dospět ani k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech zcela odkazuje.

6. V této souvislosti odvolací soud považoval za nedůvodné námitky odvolatelů, že soud prvého stupně rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Především bylo nadbytečné se zabývat tím, zda se pes žalobců toulal po obci či zda dne , datum, napadl psa žalovaných, neboť tyto skutečnosti s projednávanou věcí nesouvisely a byly pro rozhodnutí ve věci právně nevýznamné. Rovněž bylo nadbytečné se zabývat přesným časem a místem střetu psů účastníků dne , datum, či dobou trvání útoku psů žalovaných a z tohoto pohledu i případnými nepřesnostmi ve výpovědích žalobkyně v přestupkovém řízení či v přestupkovém spise za situace, kdy žalovaní tento střet psů nerozporovali. Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud nepřistoupil ke konfrontaci účastníků za situace, kdy žalovaní odmítli vypovídat. Konfrontace jako důkazní prostředek není na rozdíl od trestního řízení (§104a tr. řádu) v civilním řízení upravena, ale ani vyloučena. Obecně spočívá v postavení dvou výpověď poskytujících osob tváří v tvář k ověření věrohodnosti jejich výpovědí. K takovému postupu je přistupováno v případech, kdy výpovědi v závažných okolnostech nesouhlasí. Konfrontace se tak může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta. Protože žalovaní odmítli vypovídat, logicky nemohlo být ani přistoupeno ke konfrontaci účastníků.

7. Soud prvého stupně rovněž dospěl ke správnému závěru, že nebylo prokázáno, že by se v tomto případě jednalo o krajní nouzi. Provedenými důkazy lze mít naplnění podmínek krajní nouze ve smyslu § 2906 o. z za vyvrácené. Skutečnost, že pes žalobců nenapadl 1. žalovaného, nýbrž psy žalovaných napadli psa žalobců, byla předně prokázána výpovědí žalobkyně, o jejíž věrohodnosti rozhodných skutečností, které nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.), přičemž v tomto případě jinými důkazy průběh střetu psů prokázán nebyl, byť byli žalovaní k označení důkazů k prokázání krajní nouze soudem prvého stupně vyzváni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne , datum, . To, že pes žalobců byl napaden psy žalovaných, lze mít za prokázané i ze způsobu a rozsahu poranění psa žalobců, kdy z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplynulo, že tak velký otvor v dutině břišní s vytrženou svalovinou (jako měl pes žalobců) nevznikne kousnutím jiným psem zespoda do břicha, a pes žalobců tak musel pravděpodobně ležet. Rovněž z úředního záznamu, sepsaného Policií ČR dne , datum, , vyplynulo, že 1. žalovaný uvedl, že se pes žalobců měl vrhnout na psy žalovaných (nikoli na něj). Obrana žalovaných, že se pes žalobců, který byl v době střetu psů starý (ve věku 14 let), byl hluchý, špatně viděl a byl na vodítku, snažil napadnout 1. žalovaného, kterého doprovázeli dva podstatně mladší a fyzicky zdatnější psy, kteří byli na delších vodítcích a bránili 1. žalovaného, přitom vyznívá až absurdně.

8. Odvolací soud dále doplnil dokazování ke skutečnosti, která nastala po vyhlášení napadeného rozsudku, kdy z rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zjistil, že jím bylo k odvolání 1. žalovaného zrušeno rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, kterým byl 1. žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 27 odst. 2 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, kterého se měl z nedbalosti dopustit dne , datum, v souvislosti s napadením psa žalobců psy žalovaných, a věc mu byla vrácena k novému projednání. Krajský úřad měl v odůvodnění rozhodnutí za prokázané, že pes žalobců byl zraněn psy žalovaných a jeho zranění si vyžádalo veterinární ošetření a následnou léčbu s tím, že bez objasnění průběhu a okolností střetu psů nelze rozhodnout, který chovatel se dopustil přestupku.

9. Podle § 2933 věty prvé o. z., způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem, nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo.

10. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda právní posouzení věci, jak je provedl soud prvého stupně, je správné. Dospěl přitom k závěru, že soud prvého stupně na správně zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení § 2894 odst. 1, § 2933, § 2951 odst. 1 a § 1970 o. z. a dospěl ke správným právním závěrům, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a na odůvodnění napadeného rozsudku v této části též odkazuje. Soud prvého stupně dospěl především ke správnému závěru, že žalovaní jako vlastníci psů odpovídají podle § 2933 o. z. za škodu, kterou jejich psy způsobili žalobcům, přičemž se však nadbytečně zabýval zaviněním žalovaných. Úprava § 2933 o. z. zakládá objektivní odpovědnost vlastníka zvířete za způsobenou újmu, neboť povinnost k náhradě vzniká, došlo-li v příčinné souvislosti s počínáním zvířete ke vzniku újmy bez ohledu na to, zda vlastník při chovu a dohledu nad zvířetem porušil svou právní povinnost; zavinění se nevyžaduje. Poškozenému tedy postačí prokázat, že v důsledku chování zvířete mu vznikla újma (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 18/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne: , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Odpovědnosti vlastníka zvířete za škodu způsobenou jeho zvířetem je odpovědností absolutní bez liberačního důvodu. K tomu, aby vzniklo právo na náhradu škody způsobené zvířetem, musí dojít k naplnění tří předpokladů, a to ke škodní události způsobené zvířetem, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vznikem škody. V projednávané věci bylo naplnění všech těchto předpokladů provedenými důkazy prokázáno. Bylo přitom právně nevýznamné, jak se žalobkyně chovala v době útoku psů žalovaných, zda nějak chránila svého psa.

11. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, jejichž nesprávnost odvolatelé ani nenamítali, kdy soud prvého stupně správně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přiznal žalobcům podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů na svědečné.V odvolacím řízení byli žalobci rovněž zcela úspěšní, a proto jim odvolací soud přiznal vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 6 826 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, , za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání), určené z tarifní hodnoty 16 614 Kč v sazbě 2 848 Kč a podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., za 1 úkon právní služby (účast na jednání) v sazbě 3 204 Kč, 2 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč a 450 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), náhrady cestovních výdajů ve výši 998 Kč za cestu osobním automobilem z Tachova do Plzně a zpět (při délce cesty celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě 4,6 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km) a náhrady za promeškaný čas za 3 půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 cit. vyhlášky).