11 CO 125/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobkyně: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 4. 2022, č. j. 4 C 3/2021-119

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 7 539,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [anonymizována dvě slova], a žalované uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 40 580 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně je zůstavitelovou dědičkou ve třetí třídě dědiců podle § 1637 o. z. jako osoba spolužijící, když žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku od jeho smrti ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Žalobkyně a zůstavitel žili společně v domácnosti žalobkyně v [obec] minimálně po smrti bratra zůstavitele [jméno] [příjmení], který zemřel [datum]. Jejich soužití bylo soužitím druha a družky. Jako dlouholeté partnery, druhy a osoby, které k sobě patří, je charakterizovali slyšení svědci, kteří se s nimi stýkali po celá léta. To, že zůstavitel potřeboval mít kontrolu nad svým majetkem v [anonymizována dvě slova], je logické. To, že zůstavitel před svou smrtí chtěl v nemovitosti bydlet, aby ji hlídal, neboť mu předtím byl odcizen motocykl, odpovídá jeho naturelu a osobnostním rysům. Trvalé žití zůstavitele, aniž byl evidenčně přehlášen na adresu žalobkyně [obec a číslo], na tom nic nemění. Bylo prokázáno, že zůstavitel se o zvířata, která měl v [anonymizováno], osobně nestaral, pověřil tím sousedy [anonymizováno] O přebývání a žití v domácnosti žalobkyně svědčí i záznamy ze spisu prošetřující smrt [anonymizováno]. [příjmení]. Bylo prokázáno slyšením svědků, výpovědí žalobkyně a listinnými důkazy, zejména policejními spisy, že žalobkyně a zůstavitel žili společně ve společné domácnosti v [obec], společně pečovali o tuto domácnost, každý podle svých možností a schopností sdružoval finanční prostředky (plechovka od kafe), hradili společně společné potřeby. Žalobkyně pro zůstavitele prala, vařila, starala se o jeho zdravotní stav a obstarávala společnou domácnost v [obec]. Tvrzení, že žalobkyně vyhodila zůstavitele před jeho smrtí z [obec], nebylo prokázáno. Je nepochybné, že vztah mezi žalobkyní a zůstavitelem byl vztah dvou nejbližších lidí. Bylo prokázáno, že zůstavitel měl zájem zvelebovat dům a okolí v [obec], postavil skleník, přístřešek na auto, rozčiloval se, když se skládalo na dvoře dříví. Svědkyně [příjmení] uváděla, že vozil žalobkyni dříví. Ze strany žalované bylo uváděno, že si žalobkyně stěžovala, že se zůstavitel vyjadřoval i k nákupu kotle do [obec]. Žalobkyně i svědci se vyjadřovali k nejniternějším záležitostem rodiny zůstavitele. Je otázkou, zdali někteří svědci byli na sporu majetkově zainteresováni. Svědek [příjmení] nepochybně, neboť je synem žalované. Ve své výpovědi nebyl schopen se jednoznačně vyjádřit, v jakých osobních kontaktech byl se zůstavitelem a žalobkyní, kdy odkazoval na útržky rozhovorů. Jako očitý svědek vypovídal jen ke stavu domácnosti v [anonymizováno], poslední návštěvě žalobkyně po smrti zůstavitele a k tomu, že dvakrát třikrát do roka zůstavitel se žalobkyní přijeli do [obec]. Svědkyně [příjmení] uvedla, že před smrtí zůstavitele se mu snažila pomoci prodat stavební parcelu v [obec], sousedící s jejím domem. Toto její konání ve vztahu ke svérázné charakteristice zůstavitele nesedí. Na jednu stranu nedovolil nikomu sáhnout na majetek, nevyplatil ani své sestře dědický podíl po bratrovi, nepořídil pro případ smrti, neměl zřízený účet, a na druhou stranu by pověřil někoho jednat ohledně prodeje své nemovitosti. Manželé [příjmení], sousedé z [anonymizováno], vypovídali velmi formálně, jejich výpověď koresponduje s výpovědí ve věci smrti [anonymizováno]. [příjmení]. Starali se o zvířata zůstavitele, neboť v domě v [anonymizováno] pobýval velmi zřídka. Svědci [příjmení] s [příjmení] se snažili zpochybnit vztah žalobkyně a zůstavitele tím, že uváděli, že zůstavitel měl vdané ženy, i v době, kdy již měl vztah se žalobkyní. [anonymizováno] [příjmení] jako bývalá partnerka zůstavitele uvedla, že zůstavitel měl sice svéráznou povahu, avšak k ženám se choval vždy hezky. Vztah se žalobkyní navázal až poté, co byl ukončen jejich vztah. Vyjádřila se, že určitě zůstavitel byl druhem žalobkyně. Jedná se o svědkyni, která je nestranná a nemá jakýkoliv zájem na věci. Ve věci vypovídala jako účastnice řízení pouze žalobkyně. Žalovaná zpochybňovala družský vztah žalobkyně a zůstavitele, ale k prokázání svého tvrzení nenabídla svůj výslech. [anonymizováno]. [příjmení] k tomuto vypovídal pouze povšechně, [anonymizováno]. [příjmení] hodnotila svéráznost zůstavitele a žalobkyni jako osobu, která nepochybně byla partnerkou zůstavitele, ale přes jeho svéráznou povahu s ním nežila, protože on s nikým nechtěl žít. Je zde pochybnost, zdali nemá majetkový zájem na dané věci s ohledem na možnost prodeje parcely v [obec], která sousedí s jejím domem. Naopak svědci, navržení žalobkyní, vyjma svědkyně [příjmení], jsou osobami žijícími v obci [obec], popř. v okolí, zůstavitele znali jako svého předchozího zaměstnavatele či kamaráda, a scházeli se u žalobkyně. Potvrzovali dlouhodobý partnerský družský vztah, kdy zůstavitel sdílel společnou domácnost se žalobkyní se všemi specifiky, který tento vztah charakterizuje a vyplývající z individualit žalobkyně a zejména zůstavitele. Minimálně rok před smrtí byl zůstavitel nepochybně slabší v partnerském vztahu a vyžadoval větší pozornost a větší péči, které mu žalobkyně nepochybně poskytla. Kdyby nechtěl tuto pozornost a péči přijímat, určitě s ohledem na svoje charakterové a volní vlastnosti by se vymezil razantněji než jen tím, že si chtěl ohlídat svůj majetek a pár týdnů před smrtí bydlel v [anonymizováno], kam za ním však několikrát za den žalobkyně dojížděla, aby mu přivezla jídlo, vyprala ošacení a postarala se o jeho zdravotní stav. Jednoznačně bylo prokázáno, že mezi zůstavitelem a žalobkyní se jednalo po dobu delší jednoho roku o trvalé společenství hospodářské, partnerské i sociální, které vedli společně v domácnosti žalobkyně v [obec]. S nikým jiným zůstavitel společnou domácnost nevedl. To, že občas přebýval v [anonymizována dvě slova], bylo přirozené, neboť zde prožil kus života, žili tam jeho rodiče a bratr.

2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která namítala, že podstatná část odůvodnění rozsudku je popisná, soud uvádí obsah jednotlivých podání účastnic i důkazů, aniž by je hodnotil dle hledisek § 157 odst. 2 o. s. ř. V odůvodnění rozsudku chybí výklad o společné domácnosti a péči o společnou domácnost z ustanovení § 1637 o. z. a jeho aplikace na daný případ. Soud soužití žalobkyně a zůstavitele nepoměřoval judikaturou. Názor soudu, že žalobkyně byla osobou nejbližší zůstaviteli je nepodloženým závěrem, z žádného důkazu to nevyplynulo. Soud se nevypořádal ani s námitkami žalované o porušení koncentrace řízení. Svědkyně [příjmení] byla vyslechnuta podruhé po koncentraci, aniž žalobkyně zdůvodnila, proč svědkyni opakovaně navrhuje vyslechnout, konkrétně k čemu, aby bylo možné posoudit, zda návrh je přípustný nebo nikoliv. Soud v odůvodnění rozsudku nerozlišil, co z její druhé výpovědi bylo porušením koncentrace a co nikoliv. Jedná se o vadu řízení, neboť mohla utvrdit nalézací soud v náhledu na věc. Oproti tomu soud kriticky hodnotil výpověď svědků [příjmení] a [příjmení]. Jejich výpověď jen proto, že dle názoru soudu necharakterizovali, jaký vztah žalobkyně a zůstavitel měli, nemůže být méně věrohodná, než dalších svědků. Názor, že se svědci snažili zpochybnit vztah žalobkyně a zůstavitele tím, že zůstavitel měl mít vdané ženy, i v době vztahu s žalobkyní, soud nezdůvodnil. Jestliže toto tvrzení svědků nebylo potvrzeno jinými důkazy, znamená to jen, že se neprokázalo, bez dopadu na věrohodnost těchto svědeckých výpovědí. Obdobně nesprávně soud vyslovil pochybnosti, zdali svědkyně [příjmení] nemá majetkový zájem na věci s ohledem na možnost podeje parcely v [obec], když nic takového prokázáno nebylo. Soud se ani nezmínil, že žalobkyně prokazatelně lhala, když tvrdila, že 6-7 týdnů před smrtí zůstavitele u něho v [anonymizováno] bydlela. Pokud zůstavitel nezanechal závěť, mohlo tomu být i tím, že ji nepořídil záměrně, že dědit po něm bude toliko žalovaná jako sestra a nechtěl, aby žalobkyně byla dědičkou. Dosavadní závěry soudu nejsou správné, soud se měl vypořádat s konkrétní argumentací žalované, že žalobkyně nesplňuje podmínky k dědictví a je tu řada skutečností, pro něž si zůstavitel chtěl ponechat samostatnost finanční a majetkovou a jeho adresa trvalého bydliště nebyla formální. Tomu by svědčil též fakt, že vztah mezi žalobkyní a zůstavitelem nebyl vždy harmonický. O tomto vztahu může svědčit i údaj o pohřební kytici, kterou k pohřbu zůstavitele měla objednat žalobkyně, ale poté objednávku dle svědkyně [příjmení] měla zrušit. Žalobkyně předložila strohé potvrzení pohřební služby, že smuteční kytice byla zaplacena. Návrh žalované na vyžádání příjmového dokladu od pohřební služby byl zamítnut a rozpor zůstal nevyřešen. Soud k argumentům žalované neuvedl nic, zcela je pominul. Plechovka od kafe soudem hodnocená jako sdružování financích prostředků nemůže suplovat opravdové a společné uhrazování nákladů na společné potřeby zůstavitele a žalobkyně bez rozlišování jejich příjmů. Z dokazování vyplynulo, že zůstavitel a žalobkyně si zachovávali v tomto ohledu samostatnost, každý si hospodařil až na výjimky se svými příjmy sám bez společného hrazení všech svých životních nákladů. Ona plechovka není typická pro hrazení nákladů v trvalém soužití ve společné domácnosti jejími členy. Bylo potřebné prokázané skutečnosti posuzovat též z hlediska zjišťování projevu vůle zůstavitele k otázce společné domácnosti a péče o ni, tedy zda zůstavitel měl úmysl žít s žalobkyní ve společné domácnosti trvale a společně uhrazovat náklady na společné potřeby. V odůvodnění rozsudku se k tomu nic neuvádí. Zůstavitel prokazatelně žil do smrti svého bratra s ním ve společné domácnosti, jak shodně zůstavitel i žalobkyně potvrdili policii. Jak tomu bylo poté, bylo na zjištění soudu, který se však nezabýval hledisky konstantní judikatury, a proto jeho závěry nemohou být správné, úplné, přezkoumatelné a přesvědčivé.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání považovala odvolání za nedůvodné a napadené rozhodnutí za správné. Uvedla, že žalovaná vědomě přehlíží celkový dojem z průběhu řízení a vyznění jednotlivých důkazů. Je nesporné, že dominantní skutečností pro posuzování věci byla nekonvenční povaha zůstavitele. Špatně vycházel s lidmi, jemu nejbližší nevyjímaje. Nejhůře z příbuzenstva snášel žalovanou a jejího syna. Soud správně posuzoval existenci společné domácnosti a způsob jejího vedení s ohledem na zvláštní osobnost zůstavitele. Ten při své povaze by nikdy nepřiznal, že ve skutečnosti žije jinde, než kde je trvale hlášen k pobytu. Není tedy třeba jej brát za slovo, pokud se k tomu policii vyjadřoval. Důležitější je zjištění, že řada svědků vysvětlovala, že zůstavitel prakticky nebyl samostatného života vůbec schopen a byl i v nejtriviálnějších aspektech péče o svoji osobu odkázán na žalobkyni. Což je zřejmé i ze stavu domku v [anonymizováno] na sklonku jeho života, když tam pobýval častěji sám, žalobkyni bránil v úklidu a ona mu vařila, prala a nakupovala více v [obec]. Žalobkyně možná málo v řízení zdůraznila, že si během jejich soužití se zůstavitelem pořídili také dvě osobní auta, která užívali společně. Třebaže se zůstavitel podílel na jejich pořízení, jako držitelka byla v evidenci zapsána žalobkyně. Zůstavitel také např. zajišťoval desítky let veškerý otop do nemanického bytu, staral se tam o zahradu a všechny potřebné opravy či úpravy. Žalobkyně tam za ním byla několikrát denně, provizorně tam přespávala. Svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] vesměs potvrdili, že ani před smrtí společnou domácnost nezrušili a dál ji udržovali, pouze za častějšího pobytu zůstavitele v [anonymizováno]. Pobýval tam kvůli hlídání domku, třebaže to bylo s ohledem na okolnosti a zejména jeho zdraví nelogické. Ani do toho si mluvit nenechal. Kromě svědků [příjmení] a [příjmení] nikdo nenaznačil, že by od žalobkyně z [obec] měl zůstavitel odcházet proti své vůli a psychicky tím trpět. Navíc žalobkyně přinesla k soudu všechny jeho věci, které měl nadále u ní v bytě. Svědkyně [příjmení] byla opakovaně soudem vyslechnuta proto, že bylo třeba ze strany žalobkyně reagovat na okolnosti týkající se údajného vyhnání zůstavitele z [obec]. Když svědkyně při opakované výpovědi začala vypovídat i o něčem jiném, soud ji v tom zarazil. Z hlediska procesního tento důkaz obstojí ze všech zákonných hledisek.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření k němu, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. V přezkoumávané věci lze předně konstatovat, že soud prvého stupně provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro způsob jeho odůvodnění, jak namítala v odvolání žalovaná. Je sice pravdou, že soud prvého stupně v odůvodnění rozhodnutí nesprávně přistoupil k obsáhlému opisování skutkových přednesů účastníků a obsahu jednotlivých důkazů v rozporu se zákonným požadavkem stručného a jasného odůvodnění rozhodnutí (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). I přes toto pochybení lze však z odůvodnění rozsudku seznat, které skutečnosti měl soud prvého stupně z provedených důkazů prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Z provedených důkazů přitom soud prvého stupně učinil správná a úplná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Provedení jiných důkazů či opakování důkazů provedených soudem prvého stupně k vyvrácení či zpochybnění skutkových zjištění, které soud prvého stupně učinil, žalovaná v odvolacím řízení nenavrhovala. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud nemohl dospět ani k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje.

6. Soud prvého stupně především dospěl ke správnému skutkovému závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně a zůstavitel žili dlouhodobě, minimálně od smrti bratra zůstavitele [jméno] [příjmení] (dne [datum]), společně jako druh a družka v domácnosti žalobkyně v [obec], společně pečovali o tuto domácnost, sdružovali finanční prostředky (do plechovky od kafe), z nichž společně hradili společné potřeby. Žalobkyně pro zůstavitele prala, vařila, starala se o jeho zdravotní stav a obstarávala společnou domácnost v [obec]. Zůstavitel zde zveleboval dům a jeho okolí, zajišťoval dřevo na otop. Soud prvého stupně dospěl též ke správnému závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že zůstavitel pobýval před svou smrtí v domě v [anonymizováno] z důvodu hlídání svého majetku, neboť mu zde byl dne 8. 5. 2021 odcizen motocykl, přičemž žalobkyně za ním několikrát denně dojížděla, aby mu přivezla jídlo, vyprala ošacení a postarala se o jeho zdravotní stav. Provedenými důkazy tak bylo vyvráceno tvrzení žalované o tom, že žalobkyně v květnu 2021 vykázala zůstavitele z domácnosti v [obec].

7. Soud prvého stupně nepochybil, pokud nepřipustil navržený důkaz příjmovým dokladem o zaplacení pohřební kytice, který byl z hlediska rozhodných skutečností ve věci nepodstatný, a tudíž nadbytečný, jak soud prvého stupně v napadeném rozsudku i správně zdůvodnil.

8. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s námitkou, že opakovaným výslechem svědkyně [příjmení] byla porušena koncentrace řízení. Z úpravy obsažené v § 118b odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení, účastníci mohou uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označovat důkazy k jejich prokázání jen v případech stanovených zákonem, jinak soud k jejich tvrzením o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé a k označení důkazů k prokázání skutečností významných pro rozhodnutí o věci samé nepřihlíží (a postupuje tedy stejně, jako kdyby vůbec nebyly učiněny). Žalobkyně předně důkaz výslechem svědkyně [příjmení] navrhla již v žalobě. Opakování tohoto důkazu poté, co byl proveden při jednání dne 15. 3. 2022, pak navrhla v podání ze dne 8. 4. 2022 jako reakci na tvrzení ve výpovědích svědků [příjmení] a [příjmení] při jednání dne 31. 3. 2022 ohledně charakteru soužití žalobkyně a zůstavitele, způsobu jejich hospodaření a vyhnání zůstavitele z [obec] do [anonymizováno]. Opakovaným výslechem svědkyně [příjmení] tedy měla být v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. zpochybněna věrohodnost těchto provedených důkazních prostředků a soud prvého stupně nepochybil, pokud opakování výslechu svědkyně připustil a k tomuto důkazu při rozhodování přihlížel.

9. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda právní posouzení věci, jak je provedl soud prvého stupně, je nesprávné. Právní posouzení věci lze mít přitom za obecně nesprávné tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, případně správně určenou právní normu nesprávně vyložil nebo ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. To se však v přezkoumávané věci nestalo.

10. Podle § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

11. Odvolací soud poukazuje na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu k předchozí právní úpravě v § 115 a § 475 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, která je i nadále aplikovatelná, a podle které se společnou domácností rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen takové skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo byla odkázána výživou na zůstavitele (srov. např. R 34/1982, rozsudky Nejvyššího soudu z 20. 2. 2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2000, z 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2013/2009, z 27. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3233/2009, z 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4795/2009, z 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 292/2013, a usnesení z 16. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 436/2001, z 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 29/2008, a z 31. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1622/2008).

12. Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda žalobkyně splňuje předpoklady pro dědění po zůstaviteli ve třetí dědické třídě podle ustanovení § 1637 odst. 1 o. z. jako osoba spolužijící se zůstavitelem ve společné domácnosti. Soud prvého stupně na zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení § 1637 odst. 1 o. z. v souladu se závěry konstantní judikatury a dospěl ke správnému právnímu závěru, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že žalobkyně je zůstavitelovou dědičkou ve třetí třídě dědiců jako osoba spolužijící, neboť žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku od jeho smrti ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost.

13. V této souvislosti lze však podotknout, že soud prvého stupně se v odůvodnění rozsudku nadbytečně zabýval obecnými úvahami o soužití mužů a žen a povahou vzájemného vztahu žalobkyně a zůstavitele, které byly z pohledu předmětu řízení právně nevýznamné. Relevantním posouzením v dané věci bylo pouze to, zda žalobkyně a zůstavitel tvořili po dobu jednoho roku spotřební společenství ve smyslu uvedených judikatorních závěrů.

14. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení, jehož nesprávnost odvolatelka ani nenamítala a kterým soud prvého stupně správně, v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přiznal zcela úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. obdobně. V odvolacím řízení byla žalobkyně rovněž úspěšná, a proto jí odvolací soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 7 539,50 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání a účast na jednání) v sazbě 2 500 Kč, dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), náhrady cestovních výdajů ve výši 631 Kč za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět (při délce cesty 90 km, průměrné spotřebě benzinu 5,8 l /100 km, sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km a ceně benzinu 39,90 Kč) a 21 % DPH.