11 Co 147/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 160,20 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 4. 2024, č. j. 22 C 31/2024-23

I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku pod bodem I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 2 739 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náklady odvolacího řízení částku 7 799,27 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu do částky 17 600 Kč (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 15 160,20 Kč s úrokem z prodlení (výrok II) a žalobkyni uložil zaplatit žalované na nákladech řízení částku 0 Kč (výrok III). Rozhodnutí odůvodnil tím, že z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 9. 11. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu 30 měsíců. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě porušení kterékoli platební povinnosti žalovanou vyplývající ze smlouvy je žalobkyně oprávněna účtovat pokutu zahrnující též náhradu škody vzniklé žalobkyni neodebráním nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc po ukončení nebo přerušení dodávky do konce sjednané doby trvání smlouvy. Dopisem ze dne 10. 5. 2022 žalobkyně oznámila žalované přerušení dodávky elektřiny z důvodu neuhrazení faktury č. , hodnota, , vystavené na částku 4 764,14 Kč se splatností 6. 4. 2022 za odebranou elektřinu v období od 18. 11. 2021 do 16. 3. 2022, a zálohy ve výši 1 730 Kč splatné 15. 4. 2022. Dne 19. 7. 2022 žalobkyně vystavila žalované fakturu č. , hodnota, na částku 17 600 Kč za smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 800 Kč za každý měsíc po dni ukončení do konce sjednané doby trvání smlouvy, celkem 22 měsíců. Ke dni 1. 8. 2022 žalobkyně od smlouvy odstoupila a přerušila dodávky elektřiny do odběrného místa, což žalované oznámila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2023. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Žalobkyně v souladu se smlouvou dodávala žalované sdružené služby dodávky elektřiny, za něž však žalovaná neuhradila sjednané platby. Ohledně částky 17 600 Kč představující smluvní pokutu, která byla účtována za oprávněné odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovanou, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně není po právu. Ujednání účastníků o smluvní pokutě je v rozporu s § 1813 a § 1815 o. z. a soud k němu proto nepřihlíží. Ujednání v rozporu s požadavkem přiměřenosti představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. V případě odstoupení od smlouvy žalovanou pro neplnění smluvních povinností žalobkyní totiž žalobkyni podle smluvních ujednání povinnost zaplatit žalované smluvní pokutu nestíhá. V případě, že žalobkyně od smlouvy odstoupí, byť pro neplnění platebních povinností žalovanou, stíhá žalovanou povinnost hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 800 Kč měsíčně za nenaplněnou dobu, na níž byla smlouva uzavřena, přestože žalobkyni povinnost dodávat žalované elektřinu v tomto období nestíhá. Nelze přisvědčit ani argumentaci žalobkyně, že účastníky sjednaná smluvní pokuta plní též reparační funkci, neboť žalobkyní tvrzená škoda mohla vznikat i v případě trvání smluvního vztahu při nulovém odběru elektřiny žalovanou. Ujednání účastníků o smluvní pokutě představuje nástroj žalobkyně, jehož prostřednictvím vytváří na spotřebitele tlak na dodržení sjednané doby trvání smluvního vztahu. Ve své podstatě jde o snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka – spotřebitele, který učinil tu „chybu“, že uzavřel smlouvu na dobu určitou, nikoli neurčitou. Jde tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu právo volby spotřebitele mezi dodavateli elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje „odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby trvání smlouvy. Žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. K takovému ujednání nelze tedy přihlížet.

2. Proti výroku I rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud při zhodnocení, zda ujednání je zakázané dle § 1813 o. z., nesprávně posoudil, že smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, a neposoudil, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a významná. Soud nevážil vzájemná práva, povinnosti stran a sjednané sankce, nezabýval se přiměřeností ujednání ani jejich účelem a ani, zda nerovnováha práv je významná. Vázanost smluvní pokuty na opakované neplnění smluvených platebních povinností odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny, který je zákonem zakázán podle § 51 odst. 1 písm. b), odst. 2 energetického zákona. Přestane-li zákazník plnit své platební povinnosti, je žalobkyně v souladu s obecnou prevenční povinností podle § 2900 o. z. nucena dodávku elektřiny ukončit, aby zabránila pokračování protiprávního stavu a vzniku škody. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem soudu, že ujednáním o smluvní pokutě přenáší podnikatelské riziko na žalovanou. Následky porušení smluvních povinností nelze považovat za „podnikatelské riziko“, naopak představují škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti ve smyslu § 2913 o. z. Pokud soud konstatoval, že obdobná „škoda“ by žalobci mohla vzniknout i v případě, že by žalovaná trvání smlouvy dodržela, ale neodebrala žádnou energii, pak v tomto případě by nedošlo k porušení smluvních povinností žalované a taková „škoda“ by nebyla škodou, ale podnikatelským rizikem žalobkyně. Při vážení vzájemných práv a povinností nelze pominout výši smluvní pokuty (800 Kč/měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotu plnění). Ve smlouvě byla sjednána měsíční záloha ve výši 1 000 Kč. Žalovaná by tak za dalších 22 měsíců trvání smlouvy zaplatila na zálohových platbách 22 000 Kč. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele. Podle judikatury Nejvyššího soudu nebyla jako nepřiměřená posouzena i smluvní pokuta převyšující několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně provedl účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány a o které důkazy či shodná tvrzení účastníků opřel svá skutková zjištění. Z provedených důkazů učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Provedení jiných důkazů či opakování důkazů provedených soudem prvého stupně k vyvrácení či zpochybnění skutkových závěrů, které soud prvého stupně učinil, účastníci v odvolacím řízení nenavrhovali. Protože skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně se v řízení před odvolacím soudem nezměnil, odvolací soud ani nemohl dospět k odlišnému skutkovému závěru. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech zcela odkazuje.

5. Odvolací soud se však neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvého stupně, pokud posoudil ujednání o smluvní pokutě jako zneužívající ve smyslu § 1813 a § 1815 o. z. V daném případě byla povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti odebírat elektřinu do konce doby trvání smlouvy sjednána ve smyslu § 2048 o. z. v platně uzavřené smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny. Aby se k takovému ujednání jako zneužívajícímu ve smyslu § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíželo, muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Tak tomu však v posuzovaném případě není, neboť závazek žalované jako spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit za uvedené sjednané úhrady, jehož nesplnění bylo smluvní pokutou sankcionováno, je kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (žalovanou) v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou (žalobkyni) nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu vznikne škoda. Spotřebitel má v takovém případě jistotu v souladu se smluvním ujednáním a ustanovením § 2050 o. z., že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě již žalobkyně po něm nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani v případě, kdy by sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Přiléhavá je i argumentace žalobkyně týkající se „podnikatelského rizika“, kdy právě takovým podnikatelským rizikem by byla situace, kdy žalovaná by trvání smlouvy dodržela, avšak žádnou elektřinu by neodebrala, na rozdíl od projednávané věci, kdy žalovaná svoji povinnost, vyplývající ze smlouvy omezené na dobu určitou, nedodržela. Smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který není elektřina žalobkyní žalované ve smluveném období z příčiny na straně žalované (z důvodu porušení smluvních povinností) dodávána, lze považovat za přiměřenou. Shora uvedené právní závěry přitom vycházejí z již ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu. Protože žalovaná platební povinnosti vyplývající ze smlouvy opakovaně nedodržela, žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 17 600 Kč (800 Kč x 22 měsíců) vzniklo. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v napadeném výroku I podle § 220 o. s. ř. změnil.

6. V důsledku změny napadeného rozhodnutí ve věci odvolací soud změnil i související nákladový výrok. O nákladech prvoinstančního řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 2 739 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 300 Kč, 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhlášky), 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 1 287 Kč. Odvolací soud považoval žalobu podanou v dané věci za formulářovou, kdy se jedná o skutkově i právně obdobnou věc jako v případě dalších sporů, zahájených žalobkyní, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně rovněž zcela úspěšná, a proto jí odvolací soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 7 799,27 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby (odvolání, účast na jednání) po 1 820 Kč, 2 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč a 450 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky, čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), poloviny náhrady cestovních výdajů ve výši 779,23 Kč za cestu osobním automobilem z , Anonymizováno, do Plzně a zpět, poloviny náhrady za promeškaný čas 6 půlhodin po 150 Kč (§ 14 cit. vyhlášky), 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč.