11 Co 2/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci zástavní věřitelky: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno jednající organizační složkou Jméno zástavní věřitelky IČO IČO zástavní věřitelky sídlem Adresa zástavní věřitelky zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti zástavní dlužnici: Jméno zástavní dlužnice jméno FO , narozená rodné přijmení Datum narození zástavní dlužnice bytem Adresa zástavní dlužnice zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nařízení soudního prodeje zástavy o odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 9. 2024, č. j. 8 C 96/2024-185 Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku pod bodem I potvrzuje. Ve výroku pod bodem II se napadené rozhodnutí zrušuje. Zamítá se návrh zástavní dlužnice na přerušení odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil soudní prodej zástavy, a to spoluvlastnického podílu zástavní dlužnice k ½ pozemku st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. na tomto pozemku stojící, k ½ pozemku st. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k ½ pozemku st. parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. na tomto pozemku stojící, k ½ stavby bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a k ½ pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky v celkové výši 4 564 216,19 Kč (výrok I). Výrokem pod bodem II soud prvního stupně uložil zástavní dlužnici povinnost zaplatit zástavní věřitelce na nákladech řízení částku 16 793 Kč s tím, že zástavní věřitelka se může náhrady nákladů řízení o soudním prodeji zástavy domáhat pouze z výtěžku dosaženého prodejem zástavy.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně citoval ust. § 358 odst. 1 věty prvé z. ř. s., odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a uvedl, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Tyto rozhodné skutečnosti se neprokazují, vyžaduje se, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy se z nich jevily alespoň jako pravděpodobné. Jsou-li tyto rozhodné skutečnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby je popíral nebo o nich požadoval dokazování. Zpochybnit osvědčení výše citovaných rozhodných skutečností či uplatnit jiné (další) skutečnosti pak lze uplatnit až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo vylučovací žaloby. V první fázi soudního prodeje zástavy však může zástavní dlužník důvodně zpochybňovat pouze to, zda rozhodné skutečnosti byly zástavním věřitelem skutečně doloženy. V dané věci bylo minimálně osvědčeno (dokonce prokázáno), že existuje pohledávka zajištěná zástavním právem k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Jiná (další) tvrzení zástavní dlužnice nejsou v této fázi řízení relevantní a existenci základních předpokladů pro vyhovění návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy ani sama zástavní dlužnice nijak nezpochybňovala. Protože byly splněny všechny zákonem předpokládané podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy, soud návrhu zástavní věřitelky vyhověl. O nákladech řízení pak rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné zástavní věřitelce přiznal právo na jejich náhradu, aniž stanovil lhůtu k plnění.

3. Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že relevantní skutečnosti uvedené zástavní věřitelkou záměrně nejsou úplné, když zástavní věřitelka se z neznámých důvodů neuspokojila v celém rozsahu z majetku přistoupivšího dlužníka , jméno FO, , jméno FO, v insolvenčním řízení, které proti němu bylo vedeno. Zástavní věřitelka zamezuje dlužníku (, jméno FO, , jméno FO, ) uhradit zajištěný závazek a zneužívá tak právo, její jednání je v rozporu s dobrými mravy (čímž se soud prvního stupně nezabýval) a svým jednáním způsobila škodu dlužníku, jeho věřitelům i zástavní dlužnici. Soudu prvního stupně zástavní dlužnice vytýkala formalistický přístup, nerespektování jejího práva na rovnost účastníků a tím i zásah do jejích základních práv a svobod. Napadené usnesení označila za rozporné s principy spravedlnosti a spravedlivého rozhodování. Opakovala argumentaci, kterou uplatnila v řízení před soudem prvního stupně, konkrétně tvrzení, že zástavní věřitelka podala proti dlužníku šikanózní insolvenční návrh, namísto toho, aby se svých nároků domáhala cestou exekuce, neuspokojila se z majetku přistoupivšího spoludlužníka. Uváděla své výhrady vůči probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému proti dlužníku , jméno FO, , jméno FO, . Postup zástavní věřitelky označila za šikanu a útok na její vlastnictví v rozporu s dobrými mravy, když neexistuje žádný oprávněný důvod ani veřejný zájem na tom, aby se zástavní věřitelka uspokojovala na majetku zástavní dlužnice v době, kdy insolvenční správce dříve nebo později přistoupí ke zpeněžení majetku dlužníka. Soudu prvního stupně zástavní dlužnice dále vytýkala, že se řádně nevypořádal se všemi jejími námitkami. Domáhala se proto změny napadeného usnesení tak, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy bude zamítnut.

4. Zástavní věřitelka považovala napadené usnesení za správné, v souladu se zákonem a respektující judikaturu Nejvyššího soudu, a navrhla jeho potvrzení. Přestože námitky zástavní dlužnice považovala za nedůvodné a irelevantní, stručně se k nim vyjádřila. Zdůraznila, že je na zvážení zástavního věřitele, jakým způsobem bude vymáhat pohledávku po solidárně zavázaných dlužnících (v této souvislosti dodala, že předmětná pohledávka byla vymáhána v insolvenčním řízení rovněž po spoludlužníku). Zástavní věřitelce není známo, jakým způsobem mohla zamezit uspokojení své pohledávky, když za takové jednání nelze považovat podání insolvenčního návrhu na dlužníka, o kterém insolvenční soud rozhodl tak, že rozhodl o úpadku dlužníka. Není jí ani známo, jaké její konkrétní jednání má být v rozporu s dobrými mravy, což zástavní dlužnice v odvolání ani nespecifikuje. Zástavní věřitelka odmítla nařčení, že svým jednáním způsobila škodu dlužníku, jeho věřitelům i zástavní dlužnici. Dále zástavní věřitelka poukázala na charakter daného řízení, znění ust. § 358 z. ř. s. a judikaturu zejména Nejvyššího soudu k tomuto typu řízení. Zástavní věřitelka doložila, že má vůči dlužníku pohledávku zajištěnou zástavním právem k předmětným nemovitostem. Doložila také, že zástavní dlužnice je vlastníkem zástavy a je nerozhodné, že aktuálně jsou nemovitosti v katastru nemovitostí zapsány jako součást společného jmění manželů (dlužníka a zástavní dlužnice), neboť skutečný stav vlastnických vztahů má přednost před stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně si v tomto směru správně otázku vlastnictví nemovitostí posoudil jako otázku předběžnou, a to rovněž s respektem k judikatuře Nejvyššího soudu.

5. Zástavní dlužnice poté v průběhu odvolacího řízení sdělila odvolacímu soudu, že se dlužník proti jednání zástavní věřitelky brání podáním trestního oznámení, v němž orgány činné v trestním řízení budou mimo jiné prověřovat, zda a v jaké výši vznikla dlužníku , jméno FO, , jméno FO, škoda vadným a neoprávněným insolvenčním řízením. Navrhla přerušení odvolacího řízení do doby pravomocného rozhodnutí v trestní věci projednávané u Okresního státního zastupitelství Klatovy pod č. j. KRPP-139553-36/TČ-2024-030481, a to podle ust. § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení soud oprávněn řešit, konkrétně se jedná o otázku, zda byl insolvenční návrh zástavní věřitelky vůči dlužníku podán oprávněně, zda byl šikanózní a zda tím dlužníku vznikla škoda. Pokud totiž orgány činné v trestním řízení dospějí k závěru, že zástavní věřitelka jednala v rozporu se zákonem, je vyloučeno, aby se hojila na majetku zástavní věřitelky. Přerušení odvolacího řízení je pak dle názoru zástavní věřitelky namístě též podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Tímto řízením je trestní řízení probíhající u Okresního státního zastupitelství , adresa, na základě trestního oznámení dlužníka. Prověřováním postupu zástavní věřitelky v insolvenčním řízení proti dlužníku ze strany orgánů činných v trestním řízení je dle názoru odvolatelky nepochybně řešena otázka, která prokazatelně bude mít vliv na rozhodnutí soudu, a současně je zřejmé, že soud tuto otázku není oprávněn řešit, avšak jeho rozhodnutí na této otázce závisí. Poté, kdy zástavní dlužnice obšírně popsala, v čem spatřuje nezákonnost postupu zástavní věřitelky s odkazy na příslušná ustanovení zákona o bankách a jejich citací, vyjádřila přesvědčení, že neuspokojení pohledávky zástavní věřitelky dlužníkem je důsledkem jejího vadného postupu podáním neoprávněného insolvenčního návrhu a její nulové aktivity v insolvenčním řízení. Pokud tedy odvolací soud nevyhoví odvolání a nezamítne návrh na nařízení soudního prodeje zástavy, je namístě řízení přerušit, čímž se zabrání situaci, kdy by mohlo být neoprávněně zasaženo do vlastnického práva zástavní dlužnice, a současně nebudou nijak porušena práva zástavní věřitelky.

6. Nejprve považuje odvolací soud s ohledem na to, že řízení o soudním prodeji zástavy bylo v této věci zahájeno po 1. 1. 2014, za nutné uvést, že dle jeho názoru je třeba v tomto řízení postupovat podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který s účinností od 1. 1. 2014 řízení o soudním prodeji zástavy upravuje v ust. § 354 a násl. V rovině práva hmotného řídí se však vznik zástavního práva, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tedy přede dnem 1. 1. 2014, v souladu s ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku dosavadními právními předpisy, tedy zejména zákonem č. 40/1964 Sb. (občanským zákoníkem účinným do 31. 12. 2013), naproti tomu práva a povinnosti vzniklé až po 31. 12. 2013 řídí se v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 občanského zákoníku již tímto občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014.

7. Odvolací soud na podkladě podaného odvolání zástavní dlužnice přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. užitého dle ust. § 1 odst. 2 z. ř. s. s přihlédnutím k ust. § 357 poslední věta z. ř. s., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání a vyjádření zástavní věřitelky a dospěl k závěru, že odvolání zástavní dlužnice důvodné není. Při jednání zamítl návrhy zástavní dlužnice na doplnění dokazování (trestní oznámení, návrh na přezkum postupu policie a obsah insolvenčního spisu) nejen pro jejich nadbytečnost, ale především pro jejich nepřípustnost (viz výše citované ust. § 357 z. ř. s.).

8. V přezkoumávané věci rozhodoval soud prvního stupně o návrhu zástavní věřitelky na soudní prodej zástavy, který byl u soudu podán dne 9. 4. 2024. V průběhu řízení pak provedl účastníky navržené důkazy a účastníky řádně poučil podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., poté ve věci rozhodl napadeným usnesením, kterým podanému návrhu vyhověl.

9. Vzhledem k tomu, že procesní úprava obsažená v ust. § 354 a násl. z. ř. s. je obdobná úpravě o soudním prodeji zástavy zakotvené v ust. § 200y a násl. o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (v rovině hmotného práva byla možnost zpeněžení zástavy soudním prodejem zástavy zakotvena v ust. § 165a odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a nyní v ustanovení § 1359 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014), je dle názoru odvolacího soudu možno závěry judikatury týkající se ustanovení občanského soudního řádu o soudním prodeji zástavy ve znění účinném do 31. 12. 2013 použít i pro řízení o soudním prodeji zástavy dle ust. § 354 a násl. z. ř. s. Zejména jsou plně použitelné judikaturní závěry vztahující se k ust. § 200z odst. 1 o. s. ř., neboť ust. § 358 odst. 1 věta prvá z. ř. s. stanoví stejné podmínky pro vyhovění návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy. Odvolací soud proto z těchto judikaturních závěrů (vyjádřených např. v usnesení Nejvyššího soudu 21. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 640/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009) rovněž při posouzení této věci vychází a uvádí, že soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu zástavního věřitele, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem (zástavním dlužníkem je přitom ten, kdo je vlastníkem zástavy – k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007). Jiné (další) skutečnosti nejsou, jak vyplývá z ust. § 358 odst. 1 věta prvá z. ř. s. v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto). Pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny (doloženy), tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Ze zákonného požadavku, aby zajištěnou pohledávku doložil zástavní věřitel, vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy může být doloženo jen to, že zástavnímu věřiteli vznikla pohledávka, že je zajištěna zástavou, jejíž prodej navrhuje, jakož i závěr, že zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy.

10. To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ust. § 358 odst. 1 věta prvá z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy, bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).

11. V tomto rámci tedy odvolací soud věc posuzoval, včetně námitek zástavní dlužnice, které jí byly v odvolacím řízení uplatněny. Odvolací soud přitom vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn již soudem prvního stupně, přičemž pro stručnost může na skutková zjištění soudu prvního stupně přijatá na podkladě řádně provedených důkazů zcela odkázat. Tato skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za úplná a postačující k rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně řádně své rozhodnutí odůvodnil, a pokud se konkrétně nevypořádal s každou jednotlivou námitkou vznesenou zástavní dlužnicí a označil je souhrnně vzhledem k meritu věci v tomto řízení za postrádající právní relevanci, odvolací soud se s tímto konstatováním soudu prvního stupně ztotožňuje. V řízení bylo zástavní věřitelkou doloženo dostatečným způsobem, že zástavní věřitelka má za dlužníkem pohledávku, že tato pohledávka je zajištěna zástavou na nemovitostech, jejichž (nyní na základě zániku společného jmění manželů) podílovým spoluvlastníkem je zástavní dlužnice. Ostatně splnění těchto základních předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy odvolatelka ani nezpochybnila.

12. Za důvodnou nebylo možno považovat ani námitku zástavní dlužnice vznesenou v průběhu odvolacího řízení, že v brzké budoucnosti má proběhnout aukce nemovitostí náležejících dlužníku a z jejího výtěžku se může zástavní věřitelka uspokojit. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy ve smyslu ust. § 358 odst. 1 věta prvá z. ř. s. není významné, zda zajištěná pohledávka splněním, započtením nebo z jiného důvodu zanikla, či částečně zanikla (nebo v brzké době má zaniknout, či částečně zaniknout). K obraně zástavního dlužníka v tomto směru proto soud nepřihlédne. V případě, že by zajištěná pohledávka zanikla, soud zastaví výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy, avšak teprve v druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004).

13. Odvolací soud z uvedených důvodů považuje závěry soudu prvního stupně, že zástavní věřitelka v dané věci doložila zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a proto jsou podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy splněny, za správné. V podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení a tam vyslovené skutkové a právní závěry. Napadené usnesení proto ve výroku pod bodem I odvolací soud potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

14. Odvolací soud se však neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok II). Odvolací soud si je vědom toho, že otázka, zda je třeba (možno) v usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy rozhodovat o nákladech řízení, byla v rozhodovací praxi soudů, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu řešena rozporně. Ačkoli usnesením o nařízení soudního prodeje zástavy se řízení končí, v tomto případě soud o náhradě nákladů řízení nerozhoduje, byť by tak obecně učinit měl dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 z. ř. s. Tato výjimka však vyplynula z nálezové judikatury Ústavního soudu, která je podle článku 89 odst. 2 Ústavy závazná. Ústavní soud opakovaně (naposledy nález sp. zn. III. ÚS 68/16) dospěl k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacích řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.

15. Výrok o nákladech řízení z výše uvedených důvodů a s respektem k nálezové judikatuře Ústavního soudu odvolací soud zrušil.

16. Odvolací soud rovněž zamítl návrh zástavní dlužnice na přerušení odvolacího řízení, neboť pro takový procesní postup neshledal zákonem předpokládané důvody. V daném řízení o nařízení soudního prodeje zástavy nezávisí rozhodnutí na otázce, kterou není soud v tomto řízení oprávněn řešit. Soud řeší pouze otázku, zda má zástavní věřitel pohledávku zajištěnou zástavním právem a kdo je vlastníkem zástavy. Rovněž neprobíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Proti zástavní věřitelce není vedeno žádné řízení, v němž by mohlo být rozhodnuto o tom, zda má zástavní věřitelka pohledávku vůči dlužníku, zda je tato pohledávka zajištěna zástavním právem, ani o tom, kdo je vlastníkem zástavy.

17. Jen pro úplnost a bez významu pro rozhodnutí v přezkoumávané věci považuje odvolací soud za vhodné dodat, že z dokumentů veřejně dostupných v insolvenčním rejstříku je zřejmé, že dlužník v insolvenčním řízení proti všem rozhodnutím insolvenčního soudu podává vesměs neúspěšně řádné i mimořádné opravné prostředky, opakovaně též trestní oznámení na zástavní věřitelku, a insolvenční řízení dosud není skončeno.