11 CO 200/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. 7. 2022, č. j. 4 C 170/2018-316

I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výrocích pod body I a II potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit na nákladech hrazených státem částku 6 765 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 9 511,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že žalovaný není dědicem po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozeném [datum] a zemřelém [datum] (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 71 978,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit náklady státu v částce 5 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvého stupně (výrok III).

2. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvého stupně uvedl, že u Okresního soudu Plzeň-sever probíhá pozůstalostní řízení po otci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 29. 1. 2016 předložil bratr zůstavitele (žalovaný) listinu označenou jako závěť ze dne 1. 11. 2015, podle které je dědicem po zůstaviteli. Soudní komisař usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odkázal zákonnou dědičku k podání žaloby na určení, že závětní dědic není dědicem zůstavitele podle § 170 z. ř. s . Žalobkyně tuto žalobu podala v určené lhůtě. Dále soud prvého stupně konstatoval, že se jedná o tzv. privilegovanou žalobu, která nevyžaduje tvrzení o prokazování naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Předmětem řízení je pak řešení otázky platnosti allografní závěti a taktéž její pravosti, kdy tato měla být vlastnoručně podepsána zůstavitelem a přítomnými svědky. Pokud jde o otázku pravosti podpisu na sporné závěti, soud prvého stupně vycházel ze znaleckých posudků, které byly provedeny i jak policejním orgánem, tak v občanskoprávním řízení před soudem prvého stupně a s ohledem na závěry těchto posudku (sice nejde o jednoznačný závěr o tom, že zůstavitel závěť nepodepsal, ale o střední pravděpodobnost, že je podpis padělkem) bylo na žalovaném, aby prokázal, že závěť podepsal jeho bratr zůstavitel [jméno] [příjmení]. Takovýto závěr však v dané věci nebylo možno učinit (míněno v kontextu s hodnocením ostatních důkazů). Žalovaný a svědkyně [jméno] [příjmení] jsou s nejvyšší pravděpodobností druh a družka, kdy újmu jednoho by druhý důvodně pocítil jako újmu vlastní. Z tohoto důvodu ji soud prvého stupně hodnotil jako nezpůsobilou svědkyni závěti. Další svědkyně podpisu závěti [jméno] [příjmení] [příjmení] je dcerou žalovaného a je jako svědkyně závěti jako osoba blízká vyloučena z tohoto svědectví. Pochybnosti vzbuzuje rovněž závětní svědek [jméno] [jméno] [příjmení], který je bratrem [jméno] [příjmení] [příjmení]. Soud prvého stupně proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že podpis na závěti je podpisem zůstavitele a navíc nejsou splněny podmínky allografní závěti spočívající v přítomnosti dvou závětních svědků, kteří nejsou vůči dědici v postavení osoby blízké a z tohoto důvodu je sporná závěť neplatná. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle kritéria úspěchu ve věci a o nákladech státu pak dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který se závěry soudu prvého stupně nesouhlasil. Vytýká soudu prvého stupně, že nepostupoval dle pokynů předchozího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 20. 2. 2022, č. j. 11 Co 284/2019-176, v němž odvolací soud uložil soudu prvého stupně mimo jiné zabývat se poměry žalovaného ke svědkům závěti [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve smyslu § 22 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že by se měl dále zabývat i časovými okolnostmi souvisejícími jednak se samotným sepisem závěti dne 1. 11. 2015 a úmrtím samotného zůstavitele. Soud prvého stupně důkazy zákonným způsobem nehodnotil, a buď z nich nevyvodil závěry žádné, nebo závěry, které z jejich provedení nevyplývají. Navržení svědci, a to jak svědci závěti, tak sám žalovaný v rámci svých výpovědí pravdivě popsali okolnosti podpisu závěti dne 1. 11. 2015. Jejich výpovědi byly provedeny opakovaně, a to nejprve v rámci dědického řízení, následně před policejním orgánem a dále pak i před soudem prvého stupně. Pokud jde o nesrovnalosti v těchto výpovědích, které popsal soud prvého stupně, má žalovaný za to, že je třeba přihlížet i k odstupu více než tří let a při dalším výslechu svědků dokonce sedm let od popisované skutečnosti od sepisu závěti. Dále se žalovaný vyjadřuje podrobně k jednotlivým svědeckým výpovědím a zjištěným rozporům v popisu skutečností týkající se plánované cesty za zůstavitelem k podpisu závěti i okolnostem samotného podpisu závěti, přičemž se tyto snaží vysvětlit a hodnotí je ve prospěch verze žalovaného. Stejně tak činí, i pokud jde o zjištěný poměr jednotlivých svědků závěti k osobě žalovaného a vlastním hodnocením těchto důkazů dovozuje, že se jedná o způsobilé svědky závěti a že těmito svědky závěti bylo prokázáno, že zůstavitel sepsal platnou závěť, respektive závěť podepsal před všemi přítomnými svědky, stejně tak jako že svědkové věděli, že se jedná o projev poslední vůle zůstavitele a všichni listinu – závěť podepsali. Dále hodnotí důkazy provedené v souvislosti s posouzením pravosti podpisu zůstavitele na závěti a nesouhlasí se závěrem znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podle něhož podpis na závěti ze dne 1. 11. 2015 pravděpodobně není pravým podpisem zůstavitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tento závěr je totiž v rozporu s výpovědí svědků závěti i žalovaného. Vytýká soudu prvého stupně, že s tímto rozporem v provedených důkazech dostatečně nevypořádal a v této souvislosti poukázal na tzv. opomenuté důkazy, z důsledku čehož považuje rozsudek za nepřezkoumatelný. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

4. K tomuto odvolání podala žalobkyně vyjádření, v němž zejména uvedla, že soud prvého stupně provedl dokazování ve více než potřebném rozsahu a dospěl ke stejnému závěru jako v předchozím rozhodnutí. Ohledně vztahů žalovaného se svědkyní [příjmení] je zřejmé, že žalovaný se stále více zamotává do svých vlastních nepravdivých tvrzení, která učinil před soudem prvého stupně a která jsou v příkrém rozporu s listinnými důkazy a jeho vlastními prohlášeními učiněnými ještě před zahájením soudního řízení. Samotné tvrzení žalovaného je i ve světle jeho předchozího vyjádření a výpovědí zcela nevěrohodné, kdy svou výpověď vždy účelově přizpůsobuje a mění. Podstatné není, zda se svědkyně [příjmení] v současné době odstěhovala, ale to, v jakém vztahu byla se žalovaným v době pořízení údajné závěti. Vzhledem k důkazům, které byly provedeny (fotografie, e-maily), se svědkyně [příjmení] s žalovaným znala a stýkala se s ním, jakož i s jeho dcerou a zřejmě byla součástí širší rodiny. Skutečnost, že žalovaný tuto svědkyni bral sebou na výlety, návštěvy a dovolené a nakonec na její bankovní účet zaslal finanční prostředky z účtu již zesnulého [jméno] [příjmení], svědčí o mimořádnosti a zjevné nestandardnosti jejich vztahu. K existenci blízkého vztahu se vyjádřili byť stručněji i manžel a syn paní [příjmení] [jméno] existenci jejich vztahu na úrovni partnerském nemůže být nejmenší pochyb. Klíčové je pak rovněž svědectví svědkyně [příjmení]. Konstrukci žalovaného ohledně příběhu o způsobu a okolnostech podpisu závěti zůstavitelem rozbíjí svědectví svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], dcery žalovaného, která je navíc ze svědectví závěti vyloučena. Tato svědkyně u žádného podepisování nebyla a předem dohodnutou historku si ani není schopna pořádně zapamatovat. Dále poukázala na rozpory ve výpovědi svědka [příjmení], a to zejména v okolnostech dne, kdy došlo k podpisu závěti, cesty dotčených osob na místo podpisu závěti a činnost, kterou tam měli provozovat. Druhá závěť, která měla být podepsána ve prospěch zůstavitele, se nikdy nenašla a je nejpravděpodobnější, že ani nikdy neexistovala. Pokud jde o finanční prostředky, nebyla prokázána dohoda o tom, že by snad mělo předmětných 60 000 Kč náležet žalovanému. Výběr finančních prostředků [jméno] [příjmení] a následné případné vložení 60 000 Kč na jeho účet nijak neprokazuje, že by se mělo jednat o prostředky žalovaného. Nebyla tvrzena ani prokazována dohoda o tom, že by měl mít žalovaný oprávnění k převodu této částky po úmrtí zůstavitele na účet jakékoliv třetí osoby. I v tomto si žalovaný protiřečí, když tyto prostředky nejprve vydává za své vlastní, aby následně tvrdil, že z nich hradil výdaje spojené s osobou zůstavitele. Pokud pak jde o závěr znaleckého posudku a odborného vyjádření Policie ČR, žalovaný nedoložil nic, co by mohlo závěry znaleckého posudku zpochybnit. Ve světle současné judikatury je na žalovaném, aby v případě závěti jako soukromé listiny doložil její pravost. To se žalovanému zjevně nepodařilo. Z tohoto důvodu nelze rozhodnout jinak, než jak učinil nalézací soud. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalovaného i k vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhala žalobou podanou dne 30. 5. 2018 určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele. Tvrdila, že zůstavitel zemřel dne [datum] a před [název soudu] probíhá pozůstalostní řízení pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení žalovaný dne 29. 1. 2016 předložil listinu označenou jako závěť ze dne [datum]. Žalobkyně byla v tomto dědickém řízení odkázána podle § 170 z. ř. s. k podání žaloby na určení dědického práva, kterou v určené lhůtě podala, kdy se jedná o tzv. privilegovanou žalobu, která nevyžaduje tvrzení o prokazování právního naléhavého zájmu na požadované určení. Soud prvého stupně se v řízení zaměřil zejména na otázku platnosti allografní závěti, respektive též na otázku pravosti této závěti (vlastnoruční podpis zůstavitele). Vycházel přitom správně z předpokladu, že obligatorní součástí allografní závěti je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho vůli. Jak již bylo vícekrát zdůrazněno, není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, aniž by jí vlastnoručně podepsal. Žalobkyně uváděla takové skutkové okolnosti, které zpochybňovali svědectví osob, které se na závěť podepsali. V takovém případě je allografní závět neplatná, bude-li vyvráceno svědectví osob, jejichž podpisy byly na závěti uvedeny. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že svědkové závěti nejsou způsobilými svědky, a to pro poměr k osobě žalovaného jako odmyšleného ze závěti a dále učinil závěr, že podpis zůstavitele na závěti není jeho pravým podpisem. V novém rozhodnutí se soud prvého stupně zabýval podrobně rovněž poměrem těchto svědků závěti k odmyšlené osobě tedy žalovanému i v kontextu s ustanovení § 22 odst. 1 o. z., tedy nejen tím, zda se jedná o osoby blízké, ale zejména atributem vzájemné újmy.

7. Pokud jde rozsah dokazování a zjištění skutkového stavu, soud prvého stupně provedl podrobné dokazování, a to procesně přípustným způsobem, kdy zejména účastníkům bylo poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Tato poučení byla poskytována v průběhu řízení tam, kde toho bylo potřeba, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy soudu. V tomto ohledu odvolací soud žádné procesní pochybení soudu prvého stupně nezjistil.

8. Dále se odvolací soud zabýval tvrzenou námitkou o tzv. opomenutých důkazech. Pokud by tomu tak bylo, mohlo by se jednat o vadu řízení. Avšak v daném případě odvolací soud tento nedostatek napravil, když při jednání odvolacího soudu dne 6. 6. 2023 se tuto otázkou nastolil. Žalovaný setrval na provedení důkazu všemi protokoly o jednání v řízení o pozůstalosti po otci žalovaného a zůstavitele, vedené před [anonymizována tři slova] [část Prahy] sp. zn. [spisová značka], neboť těmito důkazy chtěl znevěrohodnit osobu svědkyně [jméno] [příjmení], konkrétně pak její výpověď v tomto řízení. V průběhu odvolacího jednání však vyšlo najevo, že svědkyně [příjmení] v pozůstalostním řízení před [název soudu] se vůbec nezmiňovala o vztahu mezi paní [příjmení] a žalovaným, a proto odvolací soud tento důkazní návrh zamítl. V tomto jiném dědickém řízení nebyl řešen vztah žalovaného se svědkyní [příjmení], jak již bylo shora uvedeno. Postup soudu prvého stupně, který tyto důkazy neprovedl (nezamítl jejich provedení), ani jejich neprovedení blíže nevysvětlil, by mohl být vadou řízení, která byla napravena a nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud v této souvislosti dovodil, že věrohodnost svědkyně [příjmení] nelze způsobem, který navrhoval žalovaný zpochybnit a samotná skutečnost, že soud prvého stupně opomněl rozhodnout o tomto navrženém důkazu, nemohla přivodit nesprávné rozhodnutí ve věci. V této souvislosti je třeba upozornit, že v případě dalších důkazů (tři navržení svědkové) soud prvého stupně tyto důkazní návrhy zamítl a odvolací soud se s jeho postupem i důvody ztotožnil. Jiné vady řízení nebyly zjištěny.

9. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, odvolací soud je toho názoru, že rozsudek je přezkoumatelný s určitou drobnou výhradou ve vztahu k prokazování otázky pravosti podpisu na závěti, a to právě s ohledem na míru pravděpodobnosti pravosti podpisu zůstavitele, k níž dospěla znalkyně [příjmení] [příjmení], jakož i policejní orgán, v kontextu s ostatními důkazy o podpisu závěti. Odvolací soud se již vyjadřoval k námitce žalovaného, který již v předchozím řízení před soudem prvého stupně navrhoval provedení revizního znaleckého posudku, avšak i na tomto místě je nutno zdůraznit, že takový revizní znalecký posudek není v tomto případě nutný, ale ani možný. Nebyly totiž nijak zpochybněny závěry znaleckého posudku z trestního řízení ani z posudku před soudem prvého stupně. Teprve v takovém případě by bylo možno přikročit ke zpracování revizního znaleckého posudku. Žalovaný však přípustným procesním způsobem nepostupoval, a proto je zcela na místě, že soud prvého stupně tento revizní znalecký posudek nepřipustil. Z dokazování vyplynulo, že soud prvého stupně považoval podpis na závěti za padělek a to v rovině střední pravděpodobnosti. Žalovaný naproti tomu odkázal na výslechy svědků závěti, kteří se všichni shodli, že závěť byla podepsána současně všemi v kuchyni zůstavitele a že jim zůstavitel oznámil, že jde o jeho závěť. V tomto ohledu se tedy výpovědi svědků závěti i žalovaného shodují.

10. Všichni svědkové (a ani žalovaný) však nedokázali vysvětlit postupně vyvstalé rozpory v ostatních okolnostech, které předcházely anebo provázely samotný den, kdy došlo k podpisu závěti. Konkrétně pokud jde o postupná svědectví žalovaného, ten uváděl, že byl zrovna na návštěvě u své dcery [jméno] [příjmení] a svědek [příjmení] zde byl zrovna na návštěvě. Před policejním orgánem uváděl, že se domluvili, že asi po 14 dnech žalovaný přijede, vezme někoho na pomoc se stěhováním matčina bytu, bratr měl byt v sousední bytovce, přitom by mohli podepsat vzájemně závěť. Takto udělali. Žalovaný přijel s dcerou, kamarádkou a jedním kamarádem, synem bývalé přítelkyně. Vystěhovali nábytek z bytu matky, bratr pak přinesl vytištěné závěti, které si navzájem podepsali. Když žalovaný přijel s dcerou, kamarádkou a jedním kamarádem, vystěhovali nábytek ze sklepa do bytu, a po té mu bratr ukázal závěti na počítači, vytiskl je a v kuchyni, kde seděli ostatní, je všichni podepsali. Ve výpovědi před soudem pak žalovaný uvedl, že bratr našel záveť někde v počítači, a když k němu přijeli, tak ji jen doplnili o jména, bratr to vytiskl, oba dva to podepsali, vlastně tam byla i dcera žalovaného paní [příjmení] a [jméno] [příjmení], který byl zrovna na návštěvě u dcery. Ta ho vlastně vzala sebou, aby pomohl se stěhováním, takže tam jeli všichni s tím, že tam podepíší závěti.

11. Svědkyně [příjmení] v dědickém řízení uvedla, že když s žalovaným, [jméno] [příjmení]. [příjmení] a [jméno] [příjmení] jeli pomoci na [příjmení], požádal je žalovaný v autě, aby byli svědky závěti zůstavitele ve prospěch žalovaného a stejně tak závěti pořízené žalovaným ve prospěch jeho bratra – zůstavitele. Zůstavitel projevil, že listina obsahuje závěť, v té době byla u toho přítomna ona, [jméno] [příjmení]. [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstavitel k obsahu listiny nic zásadního nesděloval. Listinu nečetla, podívala se jen na její záhlaví. Listinu podepsali všechny na ní uvedené osoby najednou. Na policii pak svědkyně [příjmení] vypověděla, že si nevybavuje, který z bratrů [anonymizováno] jí požádal o to, zda pojede za [jméno] [příjmení] na [příjmení] na návštěvu. S tím souhlasila, nějak se smluvili na společné cestě. Jela se svým autem k žalovanému do [obec], pak pokračovali jeho autem spolu s [jméno] a [jméno] [příjmení]. V autě jim žalovaný sdělil, že se s [jméno] domluvili na tom, že mají v úmyslu sepsat závěti, kde se navzájem ustanoví jako dědici. Ptal se, zda podpis závěti dosvědčíme. Obě závěti se podepisovaly u stolu najednou v průběhu cca minuty až dvou. U soudu pak vypověděla, že se dozvěděla, že [jméno] [příjmení] má navštívit [jméno] [příjmení] společně s dcerou, aby mu pomohli se stěhováním. Nabídli jí, aby na návštěvu jela s nimi. Věděla, že bratři uvažují o sepisování závěti. Ze [obec] na [příjmení] jela vozem [jméno] [příjmení]. Vybavila si, že nosil nějaký nábytek ze sklepa do bytu, ona sama nic nestěhovala. Po příjezdu předala svůj občanský průkaz [jméno] [příjmení] a bratři následně z vedlejší místnosti přinesli dvě závěti, které všichni přítomní podepsali. Svědek 12. [anonymizováno] před soudním komisařem uvedl, že v roce 2015 ho žalovaný požádal, zda by mu nepomohl společně s dalšími osobami jeho bratrovi s těžšími pracemi v [obec]. Cestou v autě žalovaný uvedl, že budou podepisovat nějaké listiny. Po příjezdu vynosili věci ze sklepa, po té, co byli s prací hotoví, pili kávu. Na stole se objevily listiny, na něž žalovaný ještě něco dopisoval (osobní údaje dcery) a všichni listiny podepsali. Na policii tento svědek uvedl, že tehdy mu telefonoval žalovaný, zda s ním nepojede na [příjmení], že s ním pojede i [jméno], že by měli pomoci [jméno] s vyklízením věcí. Svědek se domníval, že jde o vyklízení z bytu po babičce. Souhlasil, domluvili se, že svědek přijede do [obec]. Tam se potkali s [jméno] a [jméno] [příjmení] a s žalovaným. Sesedli do jeho auta a odjeli na [příjmení]. O tom, že by se měli podepisovat závěti, jim žalovaný říkal během cesty v autě. Poté, co vypili kafe, [jméno] a [jméno] [příjmení] přinesli závěti a řekli jim, že se jedná o závěti vždy ve prospěch druhého z bratrů a všichni závěti podepsali. U soudu uvedl ohledně sepisu závěti, že to bylo v době, kdy byl zrovna na delší návštěvě u sestry. Otec [jméno] požádal, zda by mu pomohla na [obec] se stěhováním a on, protože měl čas, se připojil. Společně dojeli se sestrou do [obec] autem, kde přesedli do auta žalovaného a společně s ním a paní [příjmení] jeli na [příjmení]. Paní [příjmení] znal z vyprávění od sestry a bral ji jako kamarádku [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V autě se dozvěděl, že důvodem návštěvy je vedle stěhování rovněž pořízení závěti. Stěhoval se nějaký nábytek z bytu do sklepa. Následně byl požádán o podepsání závěti a závěť podepisovali rovněž ostatní.

13. Pokud jde o svědectví svědkyně [příjmení], u notáře uvedla, že otec ji požádal, aby jeli pomoci jeho bratrovi na [příjmení] vynosit nějaké věci ze sklepa. Již předtím jí řekl, že na místě budou řešit nějaké listiny, po cestě s tím seznámil i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Po vynošení věcí ze sklepa jim zůstavitel uvařil kávu, zašel dozadu, přinesl dvě vytištěné listiny – jejich vzájemné závěti. Bylo zjevné, že jsou domluveni. Listiny podepsali všichni u stolu v kuchyni. Na policii tato svědkyně uvedla, že někdy na podzim roku 2015 jela s otcem, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za strýcem [jméno] [příjmení] na [příjmení] stěhovat nábytek. Svědkyně zajela za otcem do [obec], kde již byli [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a otec. Otcovým vozem odjeli na [příjmení], kde hned po příjezdu začali stěhovat nábytek. Poté šli do bytu a [jméno] [příjmení] vytáhl závěť a otec vytáhl svoji závěť. Domnívala se, že závěť tiskli táta s [jméno] na [obec] počítači, ale u toho nebyla, protože šla do auta pro občanský průkaz. Když se vrátila, dopsali číslo jejího občanského průkazu do závěti a všichni závěť podepisovali jako svědci. Otec s [jméno] si podepsali své závěti a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědkyně obě závěti podepisovali jako svědci. Všichni seděli u jednoho stolu a všichni to podepsali. Tato svědkyně pak u soudu vypověděla, že otec ji požádal, zda by pomohla strejdovi se stěhováním. Z tohoto důvodu přijela společně s bratrem [jméno] do [obec] k otci, odkud jeli společně s žalovaným a rovněž s [jméno] [příjmení] na [příjmení]. V autě se dozvěděli, že vedle stěhování se bude podepisovat závěť, následně viděla podepsat všechny.

14. Na základě těchto výpovědí a závěrů soudu prvého stupně z nich učiněných, lze souhlasit s tím, že rozpory v těchto výpovědích týkajících se zejména okolnosti před podpisem závěti (program toho dne jednotlivých zúčastněných osob, náhodná návštěva, plánovaná návštěva, pomoc se stěhováním, co se stěhovalo, odkud a kam – byt matky nebo byt bratra žalovaného, hlídání dítěte svědkyně [příjmení], samotná cesta na místo na trase [obec] – [obec] – [obec]) vyvolávají velké pochybnosti o tom, jak a zda k podpisu sporné závěti vůbec došlo. Otázkou pak zůstalo, zda lze v tomto kontextu tu část výpovědí, v níž vypovídají o podpisu na závěti a o tom, že byli informováni, že se jedná o projev poslední vůle zůstavitele, považovat za pravdivou. V této souvislosti odvolací soud v podstatě ve shodě se závěry soudu prvého stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno bez významných pochybností, že zůstavitel závěť podepsal. Nad rámec shora uvedeného je nutno doplnit, že odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného o časovém odstupu mezi jednotlivými výpověďmi, který mohl způsobit zjištěné rozpory. Všichni si pamatovali skutečnosti rozhodné pro posouzení platnosti závěti i s časovým osdtupem, avšak rozpory vzniklé již na počátku, nemohly být následně věrohodně odstraněny či vysvětleny.

15. I kdyby však zůstavitel skutečně spornou závěť podepsal bez shora uvedených pochybností, je nutno přisvědčit zjištěním soudu prvého stupně o způsobilosti svědků. Klíčovou otázkou se jevil závěr, zda svědkyně [příjmení] pro poměr k žalovanému je či není vyloučena ze svědectví závěti, přičemž soud prvého stupně dospěl k závěru, že je vyloučena a tento závěr je třeba považovat za správný. Soud prvého stupně se hodnocením této svědkyně podrobně zabýval a na jeho skutkové závěry lze odkázat. Je nutné přisvědčit tomu, že osoba svědkyně [příjmení] byla okolím žalovaného vnímána jako jeho partnerka. Žalovaný jí takto všude představoval. O tom, že jí takto prezentoval svému okolí, byly doloženy i listiny, ať už jde o emailovou komunikaci nebo fotografii z dovolené. V neposlední řadě tomuto nasvědčuje i situace související s návštěvou jednotky intenzivní péče v nemocnici, kde byla představena jako jeho družka. Rovněž manžel této svědkyně věděl o existenci poměru s žalovaným a v neposlední řadě svědkyně [příjmení] ve své svědecké výpovědi stvrdila, že všichni svědkyni [příjmení] vnímali jako družku žalovaného, a to i v kontextu celé širší rodiny, včetně sourozenců svědkyně. Nelze opomenout ani tu kvalitu vzájemného vztahu mezi žalovaným a svědkyní [příjmení], která se promítla i do finančních transakcí mezi nimi ve vztahu k finančním částkám podrobně popsaným soudem prvého stupně. Podstata jejich vzájemného vztahu byla tedy v průběhu řízení před soudem prvého stupně zjištěna a důležité je zdůraznit, že tento vztah osob vzájemně blízkých trval v době sepisu závěti. Již není podstatné, že tato svědkyně se již odstěhovala, jak tvrdil žalovaný, neboť ke dni sepisu závěti jejich vztah vykazoval shora uvedené znaky podle § 22 odst. 1 věta za středníkem včetně atributu vzájemné újmy, jak správně uzavřel soud prvého stupně. Pokud jde o obranu žalovaného proti jednotlivým aspektům, které vyšly najevo o charakteru jeho vztahu se svědkyní [příjmení], je nutno říci, že v jednotlivostech by bylo možno jeho obranu akceptovat, nikoli však v kontextu všech aspektů jejich vztahu, která právě svědčí pro poměr osob blízkých (např. proč by se žalovaný měl stydět za svou tvrzenou a nijak neprokákanou impotenci před osobou, s níž nemá žádný vztah, apod.). V této souvislosti je třeba uzavřít, že obrana žalovaného nebyla přesvědčivá a nepodařilo se mu vyvrátit závěr o charakteru poměru mezi ním a svědkyní [příjmení].

16. Byl-li učiněn správný závěr o tom, že svědkyně [příjmení] je vyloučena ze svědectví závěti a dcera žalovaného [jméno] [příjmení]. [příjmení] je dcerou žalovaného, a tudíž není způsobilou svědkyní závětí, zbýval jediný svědek závěti, a to nevlastní syn žalovaného [jméno] [příjmení]. Toho není možné považovat za osobu blízkou a tudíž osobu vyloučenou ze svědectví závěti, neboť jeho matka ukončila soužití s žalovaným v útlém dětském věku tohoto svědka. Na základě shora uvedeného nelze dovodit jiný závěr, než že závěť není opatřena podpisy svědků v požadovaném počtu a v požadované způsobilosti být svědkem závěti. Podmínka dvou svědků allografní závěti tak nebyla splněna a v tomto ohledu se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvého stupně.

17. Ohledně tohoto skutkového závěru nebyly označeny žádné další důkazy, žádné důkazy nebyly opomenuty a ani opakovány, a proto nelze důkazy provedené v tomto směru hodnotit jinak. Odvolací soud proto dospěl ke shodnému závěru jako soud prvého stupně a v podrobnostech odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Pokud jde o právní hodnocení věci, soud prvého stupně použil správnou právní normu, tedy úpravu platnou ke dni úmrtí zůstavitele a aplikoval správná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník.

19. Podle § 1532 o. z., závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami. Podle § 1534 o. z., závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho vlastní vůli. Podle § 1540 odst. 1 a 2 o. z., dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje, stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. K platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z osob v uvedených v odstavci 1 se vyžaduje, aby zůstavitel vlastní rukou nebo aby je potvrdili tři svědci.

20. Posledně citované ustanovení upravuje nezpůsobilost svědků v závěti v určitých situacích. Jedná se o dědice nebo odkazovníka, kteří nemohou být svědky v té části závěti, ve které jim zůstavitel něco zanechává (tedy dědický podíl nebo odkaz). V této části závěti nemohou být svědky ani osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká (§ 22 odst. 1 o. z.) a ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. V posuzovaném případě musí být k pořízení zůstavitele přibráni dva způsobilí svědci. Soud prvého stupně správně uzavřel, že v daném případě tato podmínka splněna nebyla, když dvě ze svědkyň závěti jsou v poměru k osobě odmyšleného ze závěti, tedy žalovaného, právě v poměru osob blízkých (svědkyně [anonymizováno] jako družka a svědkyně [příjmení] jako dcera). Takovouto závěť je proto nutno považovat za neplatnou, jak již bylo řečeno shora. Právní závěr soudu prvého stupně je tudíž třeba považovat za správný a v podrobnostech právního hodnocení lze odkázat na závěry soudu prvého stupně uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

21. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný a v souladu se zákonem, včetně výroku o nákladech řízení (soud prvého stupně správně aplikoval kritérium úspěchu ve věci zakotvené v ustanovení v § 142 odst. 1 o. s. ř.)

22. Pokud jde o výrok III napadeného rozsudku, zde odvolací soud přikročil ke změně tohoto výroku podle § 220 o. s. ř., neboť soud prvého stupně opomněl k přiznaným nákladům státu připočíst náklady svědečného svědkyně [příjmení] v částce 865 Kč Nová výše nákladů státu, které byly hrazeny ze státního rozpočtu, pak činí 6 765 Kč a povinnost k jejich úhradě byla uložena žalovanému rovněž podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

23. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, odvolací soud přiznal žalobkyni podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 6. 2023), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět celkem 190 km při kombinované spotřebně 8,6 l /100 km a použití pohonné hmoty natural 95 při průměrné ceně 41,20 Kč, tj. 673 Kč s připočtením amortizace 5,20 Kč na 1 km v částce 988 Kč, tj. celkem 1 661 Kč. Dále náhradu za promeškaný čas šest půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty z celkové částky 7 861 Kč ve výši 1 650,80 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení ve výši 9 511,80 Kč jsou splatné v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.