11 Co 37/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: tituly před jménem jméno FO advokátu sídlem adresa opatrovníku Jméno opatrovníka, narozeného dne Datum narození opatrovníka naposledy bytem Adresa opatrovníka datum za účasti: Jméno zemřelé, narozená rodné přijmení Datum narození zemřelé bytem Adresa zemřelé jméno FO, narozený rodné přijmení datum bytem Adresa zemřelé jméno FO, narozený rodné přijmení datum bytem Adresa zemřelé jméno FO, narozený rodné přijmení datum bytem Adresa zemřelé, narozená rodné přijmení Datum narození nezletilé bytem Adresa nezletilé zastoupená zákonnou zástupkyní Jméno zákoného zástupce bytem Adresa zákoného zástupce o určení otcovství o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, č. j. 20 C 326/2023-158, ze dne 6. 11. 2024 Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem III, o nákladech státu, mění tak, že stát nemá vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že Radek jméno FO, nar. Datum narození opatrovníka, zemřelý datum, je otcem žalobkyně (výrok I), nepřiznal účastníkům vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů státu ve výši 8 307,15 Kč, z nichž byla na záloze zaplacena částka 8 000 Kč a zbývalo tak doplatit 307,15 Kč (výrok III) a rozhodl, že ve zbytku nemá stát nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) K výroku III se vztahuje bod 14 odůvodnění, v němž bylo uvedeno jen to, že byla uložena žalobkyni povinnost zaplatit doplatek ke složené záloze s ohledem na částečné osvobození od soudního poplatku.

2. Proti výroku III rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný zemřel, nepožaduje zaplacení nákladů řízení, byť bylo její žalobě vyhověno a ve sporu byla úspěšná. Tato úvaha se však nedá vztáhnout na výrok III, kterým jí byla uložena povinnost podílet se na úhradě nákladů státu v rozsahu 4/10 skutečně vynaložených výdajů, tedy částkou 8 307,15 Kč, ze které byla již zaplacena částka 8 000 Kč jako záloha na znalečné. Žalobkyně namítala, že buď měla být tato povinnost uložena všem účastníkům řízení poměrně a u žalobkyně pak takto zjištěná poměrná část měla být ještě snížena dle jí přiznaného osvobození, anebo neměla být uložena žádnému z nich s ohledem na okolnosti věci a úspěch v řízení. Žalobkyně dále namítla, že úvaha soudu vztahující se k této části rozhodnutí nebyla řádně odůvodněna. Žalobkyně tak navrhla změnu napadeného výroku rozsudku tak, aby byl v napadené části zrušen a věc vrácena k novému rozhodnutí, anebo aby odvolací soud napadený výrok změnil, státu nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal a současně rozhodl o vrácením složené zálohy.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok rozsudku dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání a k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. K tomu nemusel nařizovat jednání dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

4. Odvolací soud ze spisu zjistil, že žaloba na určení otcovství byla žalobkyní podávána již po úmrtí Jméno opatrovníka a směřovala původně jen proti matce a otci. Žaloba byla podána poté, kdy bylo v řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 49/2020 popřeno rozsudkem č. j. 3 C 49/2020-171, ze dne 15. 9. 2022 otcovství jméno FO, původně zapsaného jako otec do rodného listu žalobkyně. Do řízení byly následně usnesením Okresního soudu v Domažlicích č. j. 20 C 326/2023-19, ze dne 25. 10. 2023 přibrány jako účastníci osoby povolané jako dědicové po Jméno opatrovníka. Usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 20 C 326/2023-65, byla ustanovena v řízení znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví genetika k posouzení sourozeneckého vztahu žalobkyně a nově přibraných účastníků, polorodých sourozenců. Žalobkyni byla uložena povinnost složit zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 20 C 326/2023-72. K žádosti žalobkyně pak Okresní soud v Domažlicích usnesením č. j. 20 C 326/2023-105 ze dne 14. 3. 2024 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 11 Co 69/2024-113 ze dne 10. 4. 2024 přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 6/10. Záloha byla složena žalobkyní ve výši 8 000 Kč dne 23. 4. 2024. Znalečné bylo přiznáno usnesením č. j. 20 C 326/2023-141, ze dne 6. 9. 2024 ve výši 20 767,89 Kč a bylo proplaceno z celé složené zálohy a ve zbytku 12 767,89 Kč z rozpočtových prostředků státu. Napadeným rozsudkem bylo žalobě ve věci samé vyhověno a bylo určeno otcovství Jméno opatrovníka narozeného dne Datum narození opatrovníka a zemřelého dne datum. Výrok I rozsudku nabyl právní moci dne 1. 1. 2025. Žalobkyně pak dne 13. 11. 2024 zaplatila částku 308 Kč na účet soudu.

5. V přezkoumávané věci namítala žalobkyně nesprávnou aplikaci ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a rovněž nedostatečné odůvodnění napadeného výroku rozhodnutí. S touto argumentací se odvolací soud ztotožňuje. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému účastníkovi. Žalobkyně měla však ve věci plný úspěch. Další účastnicí řízení byla matka žalobkyně, a to s ohledem na ustanovení § 420 z. ř. s. Ostatní účastníci řízení byli přibráni do řízení rozhodnutím soudu dle § 7 z. ř. s. s ohledem na skutečnost, že jsou povolanými dědici po Jméno opatrovníka, který zemřel a který byl dle provedeného dokazování skutečným otcem žalobkyně. Matka ani polorodí sourozenci žalobkyně a povolaní dědicové však zahájení řízení nezavinili. Uložit těmto účastníkům povinnost k náhradě nákladů řízení včetně náhrady žalobkyní složené zálohy na znalečné (tato záloha je nákladem účastníka řízení – žalobkyně, nikoliv státu) by nebylo v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 o. s. ř., neboť s ohledem na specifický typ řízení a specifické okolnosti věci se nejedná o účastníky, kteří by řízení zavinili a neměli ve věci úspěch. Stejnou úvahu však soud musí aplikovat i na postup dle § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť výsledkem řízení je úspěch žalobkyně a současně nikoliv neúspěch ostatních účastníků. Stát tedy nemůže vůči žádnému z žijících účastníků právo na náhradu nákladů státu uplatnit, nemůže však povinnost uložit ani zemřelému Jméno opatrovníka (srov. např. Stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 41/79 ze dne 14. 11. 1979).

6. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozhodl dle § 220 ve spojení s § 221 o. s. ř. o změně napadeného výroku tak, že stát nemá nárok na náhradu nákladů, které z rozpočtových prostředků na znalečné hradil. Nutno ale doplnit, že s ohledem na skutečnost, že záloha ve výši 8 000 Kč složená žalobkyní již byla použita na zaplacení znalečného, jedná se o náklady vynaložené žalobkyní k účelnému uplatnění práva a povinnost k náhradě nákladů vynaložených účastníkem není komu uložit, když navíc výrok o nákladech řízení mezi účastníky odvoláním napaden nebyl, není ani možné rozhodnout o jejím vrácení.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud sice vyhověl odvolání žalobkyně, nicméně ze stejných důvodů, jaké jsou v odůvodnění již citovány, není možné jejich náhradu jinému žijícímu účastníkovi uložit. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.