11 Co 65/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Aleny Chaloupkové a Mgr. Ivana Šindlera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení celkové částky 11 124,37 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 12. 2024, č. j. 15 C 131/2024-28 Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 220 Kč s 15% úrokem z prodlení od 16. 9. 2022 do zaplacení, částku 1 058,80 Kč s 15% úrokem z prodlení od 26. 4. 2023 do zaplacení, částku 466,07 Kč s 15% úrokem z prodlení od 11. 7. 2023 do zaplacení, částku 8 520,38 Kč s 15% úrokem z prodlení od 25. 4. 2023 do zaplacení a částku 859,12 Kč s 15% úrokem z prodlení od 18. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta, . Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 8 887,33 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení celkové částky 11 124,37 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, tedy neprokázání skutkového stavu, jež se ovšem stát mohl. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že v písemných smlouvách a přihlášce k pojištění, z nichž žalobkyně dovozuje nárok uplatněný žalobou, je v rubrice podpisu u jména žalované umístěný malý grafický znak, který je však okem nečitelný. Mohlo se jednat o vlastnoruční podpis žalované provedený elektronicky biometrickým podpisem na technickém zařízení žalobkyně, ta však ke způsobu podpisu smluv a přihlášky neuvedla žádné podrobnosti. Je zřejmé, že podpis žalované nebyl do smluvních dokumentů vepsán, nýbrž digitálně aplikován (vložen). Z dokumentu nebylo zjištěno, kdy mělo k vložení podpisu dojít, a nebylo ani možné ověřit, zda od vložení podpisu nedošlo ke změně obsahu dokumentu. Strojově uvedené datum u podpisu okamžik vložení (autorizace dokumentu) elektronického podpisu prokazovat nemůže. Grafický znak mohl zobrazovat vlastnoruční podpis žalované, to však s ohledem na velikost a rozlišitelnost grafických znaků nebylo možné zjistit. Soud také nezjistil, že by to byla právě žalovaná, kdo vložil (aplikoval) tyto znaky do elektronického dokumentu, neboť žalobkyně v tomto směru neoznačila žádný důkaz. Vlastnoruční podpis na listinu vloží vždy jen autor. Digitální podpis tyto vlastnosti splňuje jen tehdy, jsou-li k tomu podepisovaný dokument a zařízení, jehož prostřednictvím je podpis činěn, zvlášť technicky zajištěny, což nebylo zjištěno. Jde tedy o pravost podpisu žalované a rovněž o spojitost s příslušnou písemností, a jedná se o obdobu situace, kdy dojde ke zkompletování dvou skenů (textu a podpisu) do jednoho dokumentu. Nelze proto vycházet z předpokladu správnosti obsahu písemnosti (§ 565 občanského zákoníku, dále jen OZ), neboť právě zjevnost podpisu nebyla dovozena. Nejednalo se zjevně o náhradu podpisu mechanickými prostředky (§ 561 odst. 1 OZ), neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup byl mezi smluvními stranami obvyklý. Žalobkyně ani netvrdila, že by právní jednání byla činěna elektronickými prostředky, smlouvy mohly být sjednány osobně a pouze jejich písemné znění mělo být elektronicky podepsáno. Grafické znaky mohly být umístěny pod jakýkoli text a soudem nebylo zjištěno, že by podpisy (grafické znaky) vytvořila a umístila pod texty smluv a přihlášky právě žalovaná. Proto nelze uzavřít, že písemnosti obsahující text smlouvy či přihlášky podepsala žalovaná. Protože smlouvy a přihláška mají charakter soukromé listiny, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že se žalovaná zavázala k žalovanému plnění, což neučinila. Soud nezjistil ani to, že by žalobkyně poskytla žalované zpoplatněné služby bez právního důvodu. Správnost účetních dokladů žalobkyně, které jako jediné obsahovaly výčet rozsahu služeb (dodávek), nebyly žalovanou nijak potvrzovány, a protože jde o soukromé písemnosti žalobkyně, nelze je proti žalované ve smyslu § 565 o. z. použít a jiný důkazní návrh nebyl žalobkyní učiněn. Pasivitu žalované (možnost reklamace či nesouhlasu s vyúčtováním) nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu s tvrzením žalobkyně o rozsahu jí poskytnutých služeb. Žalobkyně ani neuvedla, kdy měly být účetní doklady (vyúčtování) či dopisy s výzvami doručeny žalované. Žalobkyně neoznačila důkaz k prokázání pouze obecného tvrzení o doručování faktur a vyúčtování žalované elektronicky na její e-mailovou adresu. Nebylo tak možno posoudit splatnost každé žalované pohledávky, oprávněnost nároku na úroky z prodlení či smluvní pokuty. Nebylo možné uvažovat ani o případném nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ani o dospělosti případného práva žalobkyně do nároku a hypoteticky ani o tom, zda žalovaná mohla vůbec případnou reklamaci uplatnit, byla-li smluvní stranou. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a úspěšné žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž se závěry soudu prvního stupně nesouhlasila. Poukázala na nečinnost žalované v řízení a na skutečnost, že žalobou uplatněný nárok nebyl žalovanou zpochybněn. Žalobkyně vylíčila v žalobě skutková tvrzení významná pro rozhodnutí dostatečně a napadený rozsudek je pro ni překvapivý, a to zvlášť s ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl ve věci nejprve elektronickým platebním rozkazem, jímž žalobě zcela vyhověl, tedy věc již jednou hmotněprávně posoudil. Jestliže bylo platebním rozkazem žalobě vyhověno, lze usuzovat na to, že z podané žaloby a tam uvedených skutečností a připojených důkazů soud považoval uplatněný nárok za existentní, jinak by elektronický platební rozkaz vydat nemohl (§ 174a a § 172 o. s. ř.). Od toho se odvíjí legitimní očekávání žalobkyně, že v případě, kdy se neobjeví nové argumenty a skutečnosti vzešlé z procesní aktivity žalované, bude případ rozhodnut v souladu s již jednou zastávaným názorem soudu. V daném případě tak soud prvního stupně nepřípustně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalované. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu, že neprokázala uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a pojistné smlouvy. Řádně tvrdila, že smlouvy i přihláška byly žalovanou uzavřeny osobně a podepsány prostřednictvím podpisového tabletu biometrickým podpisem, a tato tvrzení prokazovala kopiemi těchto listin. Úvahy soudu o tom, že podpis žalované mohla žalobkyně na smlouvy přenést z jiného dokumentu, jsou nedůvodné a zcela nepodložené. Uzavření smluv dokládají i další skutečnosti, kdy žalobkyně tvrdila a vyúčtováním prokázala, že žalovaná po určitou dobu hradila zálohové platby za dodávku komodit. Provedené důkazy tak ve vzájemné souvislosti uzavření předmětných smluv dokládají. Současně má žalobkyně za to, že kdyby soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvy nebyly uzavřeny, měl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu a elektřiny, popřípadě jako nárok z bezdůvodného obohacení. Pokud jde o množství dodané elektřiny a plynu, žalobkyně jednoznačně tvrdila, jaké množství elektřiny a plynu bylo žalované dodáno, stejně jako tvrdila, že žalované odeslala vyúčtování dodávek na sjednanou kontaktní e-mailovou adresu. Žalovaná pak tato tvrzení nijak nerozporovala a po celé řízení zůstala pasivní. Žalobkyně má s odkazem na komentářovou literaturu i judikaturu za to, že pokud nejsou tvrzené skutečnosti popřeny, měl by je soud vzít za prokázané. Dále žalobkyně poukázala na specifický režim dodávek plynu a elektřiny, na něž nelze přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného zboží, jehož předání se prokazuje dodacím listem. Podpisem smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu žalovaná stvrdila, že byla seznámena se svými právy a povinnostmi vyplývajícími z obchodních podmínek, tedy i s právem reklamovat vyúčtování, s nímž by nesouhlasila, což se nestalo. V tomto směru žalobkyně odkázala na obsah obchodních podmínek, odkázala rovněž na energetický zákon a prováděcí předpisy k němu, které stanoví podmínky měření dodávek elektřiny a plynu a povinnost cejchování měřidel. Správnost dodavatelem vyúčtovaného odběru se předpokládá a je povinností zákazníka případné námitky uplatnit ve sjednané lhůtě písemnou reklamací. Žalobkyně pak dostatečně tvrdila i prokázala, jaké množství elektřiny a plynu bylo žalované dodáno. Pokud pak jde o doručení vyúčtování žalované, poukázala žalobkyně kromě doručování na e-mailovou adresu rovněž pro úplnost na to, že i samotná žaloba je výzvou k úhradě dluhu. Z uvedených důvodů se domáhala změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě v celém rozsahu.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila a v odvolacím řízení zůstala nečinná.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k důvodům odvolání a k obsahu spisu, částečně zopakoval a částečně doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. V přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 27. 12. 2023, v níž žalobkyně uplatnila nárok na peněžité plnění (zaplacení celkové částky 11 124,37 Kč). Tvrdila, že žalovaná podpisem přihlášky k innogy pojištění domácnosti dne 1. 8. 2022 závazně přistoupila jako pojištěná k pojistné smlouvě uzavřené mezi , právnická osoba, . jako pojistitelem a , Jméno žalobkyně, . jako pojistníkem, potvrdila, že obdržela pojistnou smlouvu v písemné podobě a seznámila se s jejím obsahem. Zavázala se platit žalobkyni úhradu za pojistné v částce 220 Kč měsíčně spolu se zálohou na dodávku plynu, svoji povinnost však nesplnila a nezaplatila úhradu za pojistné splatnou 15. 9. 2022 ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Dále žalobkyně tvrdila, že na základě smluv uzavřených mezi účastníky 1. 8. 2022 (smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny) dodávala do odběrného místa na adrese , adresa, , plyn a elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaná na tomto odběrném místě tyto komodity odebírala. Cena plynu a elektřiny měla být dle smluv určena ceníkem žalobkyně platným pro dané fakturační období s tím, že splatnost vyúčtovaných částek bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu takto byly uplatněny částky 1 058,80 Kč (cena odebraného plynu za 36,87000 m3 v období od 9. 8. 2022 do 3. 4. 2023 celkem 2 458,80 Kč po odečtení zaplacené zálohy 1 400 Kč), 300 Kč (smluvní pokuta za prodlení s úhradou sjednaných plateb), 266,07 Kč (cena za nulový odběr v období od 4. 4. 2023 do 14. 6. 2023) a 200 Kč (smluvní pokuta za prodlení s placením záloh a se zaplacením předchozí faktury). Částka 1 058,80 Kč byla vyúčtována fakturou ze dne 5. 4. 2023 (splatnost 25. 4. 2023), která byla žalované zaslána na sjednanou kontaktní emailovou adresu dle článku 5.1 obchodních podmínek. Vyúčtování smluvní pokuty 300 Kč bylo stejným způsobem zasláno žalované v rámci upomínek ze dne 11. 5. 2023 a 23. 5. 2023. Částka 466,07 Kč (faktura za nulový odběr 266,07 Kč a smluvní pokuta 200 Kč) byla vyúčtována a žalované rovněž zaslána na sjednanou kontaktní emailovou adresu 18. 6. 2023. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny byly uplatněny částky 8 520,38 Kč (cena odebrané elektřiny za 1,32900 MWh v období od 15. 8. 2022 do 28. 3. 2023 celkem 13 520,38 Kč po odečtení zaplacených záloh 5 000 Kč), 559,12 Kč (cena odebrané elektřiny za 0,00400 MWh v období od 29. 3. 2023 do 20. 6. 2023) a 600 Kč (smluvní pokuta za prodlení s úhradou sjednaných plateb). Uvedené částky byly vyúčtovány fakturou ze dne 2. 4. 2023 odeslanou žalované na kontaktní e-mailovou adresu a splatnou 24. 4. 2023 (částka 8 520,38 Kč) a fakturou ze dne 26. 6. 2023 odeslanou stejným způsobem a splatnou 17. 7. 2023 (částka 859,12 Kč). Žalovaná na úhradu všech žalovaných částek neuhradila ničeho. Spolu s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně předložila listiny, jimiž svá tvrzení prokazovala.

7. Soud prvního stupně zcela vyhověl návrhu žalobkyně elektronickým platebním rozkazem ze dne 2. 1. 2024, č. j. EPR 329349/2023-6, který následně usnesením ze dne 6. 3. 2024, č. j. EPR 329349/2023-10, zrušil dle ust. § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř., neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

8. Po zrušení elektronického platebního rozkazu soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 3. 2024 vyzval žalovanou podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se k žalobě vyjádřila, a poučil ji o tom, že bude mít za to, že nárok uplatněný žalobou uznává, pokud se bez vážného důvodu k žalobě písemně nevyjádří či nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání. Toto usnesení nebylo žalované doručeno na adresu bydliště (úřední adresa) ani na adresu odběrného místa a bylo doručeno vyvěšením na úřední desce soudu spolu se žalobou. Stejným způsobem soud prvního stupně doručil žalované předvolání k jednání, které se konalo dne 4. 12. 2024, a k němuž se žalobkyně omluvila s tím, že odkázala na svá tvrzení v žalobě a k ní připojené listiny. Při tomto jednání soud prvního stupně poté, kdy provedl k důkazu některé z listin předložených žalobkyní, vyhlásil napadený rozsudek, jímž žalobu zcela zamítl.

9. Odvolací soud se s odůvodněním napadeného rozsudku nemohl ztotožnit a po částečném zopakování a doplnění dokazování o listiny žalobkyní předložené, avšak soudem prvního stupně k důkazu neprovedené, konstatuje, že závěry soudu prvního stupně nemohou obstát.

10. Soud prvního stupně dospěl k naprosto překvapivému závěru, že žalobkyně neprokázala existenci smluvního vztahu účastníků, konkrétně že soud nemohl vycházet ze smluv (a přihlášky k pojištění) předložených žalobkyní. Překvapivost závěru soudu prvního stupně vyplývá zejména ze skutečnosti, že o návrhu žalobkyně soud rozhodl již elektronickým platebním rozkazem, který lze vydat, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem (ust. § 174a ve spojení s ust. § 172 o. s. ř.). Pokud soud prvního stupně takto postupoval, musel mít za to, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu má všechny zákonem požadované náležitosti, že je žalobou uplatněno právo na zaplacení peněžitého plnění a že toto právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní.

11. Poté, kdy částečně zopakoval a částečně doplnil dokazování, učinil odvolací soud skutková zjištění, která mohla (měla) být učiněna již soudem prvního stupně. Mezi účastníky byla dne 1. 8. 2022 učiněna celkem tři právní jednání. Byla podepsána přihláška k pojištění domácnosti se závazkem platit měsíční pojistné a byly uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a sdružených službách dodávky elektřiny, jejichž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, informace pro zákazníka a plné moci. V obou smlouvách je jako obchodník – poskytovatel uvedena žalobkyně a jako zákazník žalovaná, která je identifikována datem narození, adresou bydliště a adresou pro doručování shodnou s adresou odběrného místa (, adresa, ). Na místě vyhrazeném pro podpis je drobným psacím písmem napsáno „, jméno FO, “. V obou smlouvách byly sjednány měsíční zálohy (280 Kč na dodávky plynu a 1 500 Kč na dodávky elektřiny). V obou smlouvách jsou rovněž shodně sjednány obchodní podmínky, kdy podle článku 5.1. žalobkyně provádí vyúčtování dodávek vystavením dokladu o vyúčtování za příslušné zúčtovací období vymezené odečty a lhůta splatnosti faktury činí patnáct dní, není-li stanovena ve faktuře lhůta odlišná, nikoli však kratší než deset dní od vystavení. Tato lhůta se uplatní taktéž pro splatnost smluvních pokut. Faktura bude po vystavení odeslána bez zbytečného odkladu prostředky elektronické komunikace na sjednaný kontakt či uživatelské rozhraní pro elektronickou komunikaci se zákazníkem a/nebo na korespondenční adresu zákazníka sjednanou ve smlouvě. V článku 5.2. obchodních podmínek strany sjednaly povinnost zákazníka opakovaně platit žalobkyni zálohy na cenu dodané elektřiny a plynu, jejichž počáteční výši a četnost navrhuje zákazník a žalobkyně má právo je upravit; žalobkyně v průběhu smluvního vztahu předkládá písemné oznámení, v němž závazně stanovuje výši, počet a splatnost záloh na následující zúčtovací období přiměřeně k celkové ceně. Žalobkyně rovněž předložila k prokázání svých tvrzení ceník elektřiny i plynu platný pro fakturované období, informace pro zákazníka, plány záloh a plateb na budoucí období, vyúčtování dodávek plynu a elektřiny, vyúčtování smluvních pokut, upomínky zaplacení neuhrazených vyúčtovaných částek, oznámení o přerušení dodávek. Všechny tyto listiny byly žalované odeslány na sjednanou emailovou adresu (výpisy z interního systému žalobkyně o odeslání). K zaplacení částek uplatněných žalobou vyzvala žalobkyně žalovanou též písemnými výzvami před podáním žaloby doručovanými doporučenou poštovní zásilkou na korespondenční adresu uvedenou žalovanou ve smlouvách (předžalobní výzvy ze dne 13. 9. 2023 a ze dne 20. 9. 2023, výzva k zaplacení dlužného pojistného ze dne 9. 11. 2023). Žalobkyně předložila rovněž doklady o odeslání obou předžalobních výzev a výzva k zaplacení dlužného pojistného na adresu žalované uvedenou ve smlouvách jako korespondenční adresa.

12. Podle § 2079 odst. 1 OZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Podle § 2048 odst. 1 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Na základě provedených důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Účastníci uzavřeli smlouvy dle § 2079 OZ, na jejichž základě žalobkyně dodávala žalované v předmětných obdobích plyn a elektřinu. Žalobkyně prokázala všechna svá skutková tvrzení. Prokázala uzavření smluv s žalovanou o dodávkách plynu a elektřiny smlouvami s elektronickým podpisem žalované, přičemž existence smluvního vztahu je prokazována i dalšími skutečnostmi, neboť žalovaná prokazatelně zpočátku trvání smluvního vztahu předepsané zálohy platila, současně sjednané odběrné místo uvedla jako svoji korespondenční adresu a na tomto místě byly také komodity po určitou dobu odebírány. Odvolací soud proto nemá pochybnost o tom, že žalovaná smlouvy uzavřela s úmyslem být jimi vázána a opak prokázán nebyl, když žalovaná byla v řízení nečinná. Bylo rovněž prokázáno, že vyúčtování služeb a výzvy k zaplacení byly žalované odeslány v souladu se smluvnímu ujednáními, a jejich splatnost nastala ve dnech tvrzených žalobkyní v souladu s článkem 5 obchodních podmínek jako součásti obou smluv. K vyúčtování žalovaná neměla (neuplatnila) žádné výhrady, nereklamovala je ani nenamítala jiný objem dodaných komodit. Žalobkyně rovněž prokázala své tvrzení o tom, že žalovaná jako pojištěná přistoupila k innogy pojištění domácnosti, uzavřenému žalobkyní jako pojistníkem s pojišťovnou , právnická osoba, ., prokázala také, že žalovaná nezaplatila sjednané pojistné ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, žádné z tvrzení žalobkyně nečinila sporným. Není pak úkolem soudu, aby v řízení pomáhal nečinnému účastníku a narušil tak zásadu rovnosti účastníků, nadto pouze vyslovenými pochybnostmi (jak uvádí soud prvního stupně sám v odůvodnění napadeného rozsudku, k zamítnutí žaloby přistoupil „jen pro neunesení důkazního břemene, a tedy neprokázání skutkového stavu, jež se ovšem stát mohl“).

15. Pokud jde o zásadní důvod, pro který soud prvního stupně žalobu zamítl (neprokázání, že smlouvy a přihlášku podepsala žalovaná, případně že podepsala konkrétní text), odvolací soud se s úvahami soudu prvního stupně nemohl ztotožnit. Odvolací soud na tomto místě obrací pozornost například k rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2024, č. j. 56 Co 225/2023-96, v jehož odůvodnění řešil stejnou otázku, přičemž se jednalo o přezkoumání rozsudku téhož soudu prvního stupně (rovněž téhož senátu). Na závěrech tohoto rozhodnutí nemá odvolací soud ani v nyní přezkoumávané věci čeho měnit, když má za to, že názor odvolacího soudu byl v citovaném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlen. Žalobkyně rovněž v nyní přezkoumávané věci tvrdila, že smlouvy i přihlášku k pojištění žalovaná podepsala prostřednictvím tabletu, tzv. biometrickým podpisem. Jak již bylo uvedeno ve výše citovaném rozhodnutí, jedná se o dynamický biometrický podpis (DBP), který vzniká snímáním vlastnoručního podpisu využitím speciálního digitalizačního snímače (padu) zaznamenávajícího data, který umožní analyzovat jak statické, tak zejména dynamické vlastnosti podpisu spojeného s typickým chováním podepisující se osoby. Dále odvolací soud z odůvodnění uvedeného rozhodnutí opakuje a cituje: „V současné době prostý elektronický podpis včetně DBP je již obvyklým postupem v soukromoprávních jednáních, kdy má stejné hmotněprávní účinky jako běžný vlastnoruční podpis. Jak vyplývá ze soudní praxe i z komentářové literatury (srov. např. Aktuální právní přístup k dynamickému biometrickému podpisu – Mgr. František Korbel, Ph.D., JUDr. Dalibor Kovář, Mgr. Ján Jaroš), tímto způsobem, tedy prostřednictvím biometrického podpisu, lze stvrdit prakticky jakoukoli konkrétní písemnost, není-li pro ni výjimečně předepsána jiná než elektronická forma či požadavek na specifický druh podpisu. Tuto úroveň elektronického podpisu by navíc naplnila i pouhá skica podpisu, tedy jen záznam obrázku podpisu vytvořený v digitálním světě, byť mezi DBP a skicou je nezbytné vnímat zcela odlišnou důvěryhodnost a míru důkazní spolehlivosti. Jeli soudu předložena kopie dokumentu podepsaného elektronicky DBP, není namístě se bez námitky druhého účastníka zabývat procesem elektronické kontraktace či povahou a podstatou elektronického podpisu, případně jeho technickými parametry. Jiná by byla situace, pokud by žalovaná předložené listiny sporovala, tak tomu však v daném případě nebylo a žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní“.

16. V přezkoumávané věci proto není u podpisu žalované na smlouvách a přihlášce k pojištění žádný důvod odchýlit se od ust. § 561 odst. 1 OZ a odvolací soud na tomto místě opakuje (viz výše), že úkolem soudu není nahrazovat procesní aktivitu nečinného účastníka a tím porušovat zásadu rovnosti stran v civilním řízení.

17. Soud v civilním řízení rozhoduje zásadně na základě zjištěného skutkového stavu, k jeho zjištění pak slouží provedené dokazování (pokud zákon nestanoví, že určité skutečnosti není třeba dokazovat). Odvolací soud proto částečně zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, neboť je hodnotil jinak. Částečně pak dokazování doplnil těmi důkazy, které byly žalobkyní připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, avšak soud prvního stupně je neprovedl a jejich listinnou podobu do spisu nezaložil.

18. Odvolací soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v předmětném (tvrzeném a prokázaném) období jako pojistník platila pojištění, které na základě přistoupení k pojistné smlouvě měla žalobkyni hradit žalovaná, a dodávala žalované plyn a elektřinu. Tím žalovaná své závazky ze smluv uzavřených s žalovanou splnila.

19. Ujednání, z nichž žalobkyně dovozuje uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut, posuzoval odvolací soud z pohledu ust. § 2048 a násl. OZ, která upravují smluvní pokutu, v kontextu s ust. § 1813 OZ, které se týká závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, kdy se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 OZ se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Nárok na zaplacení smluvních pokut požadovaných žalobkyní vyplývá již ze skutečnosti, že žalovaná se dostala do prodlení s nezaplacenými fakturami za spotřebu plynu a elektřiny. Nezaplacení záloh, za něž byly účtovány smluvní pokuty zahrnuté ve vyúčtování za spotřebu, pak vyplývá z upomínek, které byly žalované v souladu s obchodními podmínkami doručeny. Nárok na zaplacení měsíčního pojistného pak vyplývá z ujednání, jímž žalovaná přistoupila k pojistné smlouvě jako pojištění, když bylo prokázáno, že žalobkyně toto měsíční pojistné zaplatila, avšak žalovaná úhradu pojistného žalobkyni neposkytla.

21. Žalovaná žalobkyní požadované částky žalobkyni dosud nezaplatila, a protože odvolací soud z výše uvedených důvodů považuje nárok uplatněný žalobkyní za důvodný a prokázaný, napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost k zaplacení žalobkyní uplatněných částek. Současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu se smluvními ujednáními a ustanovením § 1970 OZ. Žalované pak splnění povinnosti uložil v obvyklé pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

22. O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl s použitím ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Za řízení před soudem prvního stupně přiznal odměnu za zastoupení advokátem podle ust. § 14b advokátního tarifu, když dospěl k závěru, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkové i právně obdobných věcech. Na řízení o těchto typových žalobách uvedené ustanovení obecně dopadá s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „obdobným věcem“; takto však žalobu v této věci hodnotit nelze, neboť, jak je soudu z jeho úřední činnosti známo, se jedná o standardní vzor uplatňovaný žalobkyní opakovaně, kdy jsou toliko aktualizována data vztahující se ke konkrétnímu případu. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč (celkem 1 200 Kč) a 21 % DPH v částce 252 Kč, dále částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Celkovou částku 2 252 Kč uložil odvolací soud zaplatit žalované v třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná a má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty představují odměnu za zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) podle ust. § 14b odst. 3, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 advokátního tarifu po 1 580 Kč (celkem 3 160 Kč), dvě paušální náhrady po 450 Kč (celkem 900 Kč), náhradu za promeškaný čas 900 Kč, cestovní náklady advokáta v částce 1 558,46 Kč (při ujetí 220 km, kombinované spotřebě 3,7 l/100 km a ceně paliva 34,70 Kč/1 l) a 21 % DPH v částce 1 368,88 Kč, dále za zaplacený soudní poplatek za odvolání v částce 1 000 Kč, celkem 8 887,33 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil zaplatit žalované v téže lhůtě rovněž k rukám zástupce žalobkyně.