11 Co 71/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 326 649,38 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 5. 1. 2026, č. j. 10 C 232/2025-42 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 39 190,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 326 649,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 29. 12. 2023 do zaplacení a dále na nákladech řízení částku 87 231,70 Kč.

2. Soud prvního stupně měl za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva a smlouva o dodávce plynu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a na ni navazující dodatky. Touto smlouvou byly pronajaty žalovanému zásobníky žalobkyně na zkapalněný plyn za roční nájemné a žalovaný se zavázal zkapalněný plyn odebírat výlučně od žalobkyně. Dále byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva o dodávkách plynu č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, a dodatky z let 2014, 2017, 2018 a 2020, na základě kterých žalobkyně prodávala plyn žalovanému a žalovaný ho od ní odebíral a zavázal se za něj zaplatit kupní cenu. Ze zvukové nahrávky obsahující monitorovaný telefonický hovor (předložené žalobkyní) je patrné, že žalovaný objednal u žalobkyně plyn do všech odběrných míst v Prášilech, výslovně zmiňuje provozovny Školící středisko Karolína, Hostinec u Michala i cukrárnu Pampeliška, tedy celkem 5 zásobníků, z nichž 3 jsou ve školícím středisku a 2 ve zbývajících dvou provozovnách. Podle dodacích listů byl plyn dodán do všech 5 zásobníků dne 14. 12. 2023, kupní cena odpovídala v součtu částce 376 649,38 Kč a byla vyúčtována fakturami č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, vystavenými 14. 12. 2023 a splatnými 28. 12. 2023. Z emailové komunikace soud prvního stupně dovodil, že žalovaný měl zájem o dohodu s inkasní společností a požádal ji dne 26. 7. 2024 o splátkový kalendář s odkazem na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Dne 2. 9. 2024 pak žalovaný zaplatil 50 000 Kč s poznámkou, že se jedná o první splátku, k doplacení tak zbylo 326 649,38 Kč. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána 30. 6. 2025 s výzvou k zaplacení do 7 dnů, upomínka byla doručena 2. 7. 2025. Z faktur předložených žalobkyní je možné dále dovodit, že i v minulosti (v letech 2022 a 2023) byl plyn dodáván na všechna 3 odběrná místa a vždy za plyn platil žalobce. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil dle ust. § 2079 občanského zákoníku jako uzavřenou kupní smlouvu, předmětem koupě byl zkapalněný plyn dodávaný do všech odběrných míst žalovaného v Prášilech. Soud prvního stupně dále uvedl, že dluh žalovaný uznal do výše 31 031 Kč s ohledem na zaplacení částky 50 000 Kč. Námitku žalovaného, že plyn dodaný do provozoven Hostinec u Michala a cukrárna Pampeliška měl být zaplacen provozovateli těchto zařízení, vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodnou a neodpovídající zvukové nahrávce monitorovaného telefonického hovoru, uzavřené smlouvě ani předchozí praxi. Příslušenství jistiny pak bylo přiznáno dle ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na plný úspěch ve věci byly žalobkyni přisouzeny též náklady řízení. Jednání, při němž soud prvního stupně vyhlásil rozsudek, se žalovaný nezúčastnil, žádal o jeho odročení. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že žádost o odročení a omluvu žalovaného nepovažoval za včasnou ani řádnou, neboť žalovaný obdržel předvolání k nařízenému jednání již 3. 12. 2025, a pokud kolidující jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo nařízeno dříve, měl o jeho odročení požádat bezodkladně. Žalovaný však omluvu a žádost o odročení jednání poslal až dne 28. 12. 2025, tedy v době volných dní po vánočních svátcích a současně jen 8 dní před nařízeným ústním jednáním. Žádost žalovaného soud nepovažoval ani za řádně odůvodněnou, neboť v ní nebyly uvedeny konkrétní údaje o tvrzeném kolidujícím a dříve nařízeném jednání, k žádosti bylo připojeno jen předvolání v předmětné věci, nikoliv věci údajně kolidující, nebylo ani zřejmé, zda v souběžné věci vystupuje žalovaný jako účastník, či jako zástupce. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí vyšších soudů sp. zn. III. ÚS 3736/11 a sp. zn. 29 Odo 205/2001, kterými svoji úvahu podepřel.

3. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek označil za překvapivý, vydaný bez možnosti se účastnit nařízeného jednání, byť se řádně omluvil z důvodu kolize s jiným, dříve nařízeným jednáním. O jeho omluvě však nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Dále namítal, že není ve věci pasivně legitimován z důvodů, které uvedl již před soudem prvního stupně. Současně namítal, že se řízení nemůže pro zdravotní důvody na své straně řádně účastnit.

4. S ohledem na argumentaci žalovaného, že se nemůže řízení řádně účastnit pro zdravotní důvody a rovněž s ohledem na okolnosti týkající se zdravotního stavu žalovaného známé odvolacímu soudu též z jeho úřední činnosti, byl mu usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 3. 2026, č. j. 11 Co 71/2026-67, ustanoven opatrovníkem advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož prostřednictvím pak žalovaný doplnil odvolání (podáním z 9. 4. 2026). K námitce nedostatku pasivní legitimace doplnil, že nebylo prokázáno, kdo zboží od žalobkyně převzal, neboť na žádném dodacím listu nebyl připojen podpis žádné osoby. Žalovaný sice v předchozích fázích řízení uváděl, že zboží mu bylo dodáno, ale soud se nezabýval tím, kdo jej skutečně převzal. Dle žalovaného není podstatné, do jakých zásobníků byl plyn dodán, ale kdo skutečně plyn převzal. Až převzetím je zboží dle ust. § 2118 občanského zákoníku dodáno a až tímto okamžikem vzniká povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu. Bez ohledu na jednání žalovaného s inkasní společností se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda bylo dodání plynu prokázáno. Žalovaný současně uvedl, že při jednání odvolacího soudu doloží, že společnost žalobkyně v minulosti dodávala zboží nejen žalovanému, ale i společnosti , právnická osoba, , která za plyn také platila. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozporu se zákonem, neboť byl při jednání proveden důkaz zvukovou nahrávkou na zařízení zástupce žalobkyně. Takto provedený důkaz není založen ve spise, nebyl doložen přepis nahrávky, není ani pořízen zvukový záznam z jednání soudu. Takový postup je dle žalovaného v rozporu se zákonem, technické problémy na straně soudu nemohou jít k tíži žalovaného. Z opatrnosti proto namítl, že není prokázána shoda nahrávek a důkaz nebyl řádně proveden. Poslední námitka žalovaného se týká rozporu výše kupní ceny s provedenými důkazy. Po prostudování spisu ustanovený opatrovník zjistil, že původní mezi účastníky uzavřená nájemní smlouva a smlouva o dodávce plynu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 23. 5. 1998 stanovila jednotkovou cenu plynu 7 Kč za litr bez DPH. Dodatky pak upravují cenu plynu na konkrétní období, poslední dodatek z 18. 9. 2020 upravuje kupní cenu na 9,50 Kč za litr bez DPH pro období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2022. Na následující období již cena sjednána nebyla, proto měla platit původně sjednaná cena. Fakturami, které byly provedeny k důkazu, ale byla vyúčtována cena 18,32 Kč za litr, která nekoresponduje se žádnou z provedených listin. Žalobou uplatněný nárok převyšující 7 Kč za litr bez DPH je tak neoprávněný.

5. Žalobkyně rozsudek považovala za věcně správný, postup soudu prvního stupně za zákonný a zjištěný skutkový stav za odpovídající provedeným důkazům a správně právně posouzený, navrhla proto potvrzení rozsudku.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalovaného a v něm uvedeným námitkám, přihlédl k vyjádření žalobkyně, k obsahu spisu, k provedeným důkazům, k průběhu ústního jednání soudu prvního stupně, doplnil dokazování zejména provedením zvukové nahrávky obsahující monitorovaný telefonický hovor zaznamenávající objednávku žalovaného a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud předně uvádí, že rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho odůvodnění považuje za srozumitelné a přezkoumatelné. S ohledem na námitky žalovaného se odvolací soud nejdříve zaměřil na procesní postup soudu prvního stupně. Pokud jde o námitku žalovaného, že i přes jeho omluvu a žádost nebylo jednání nařízené na 5. 1. 2026 soudem prvního stupně odročeno, dospěl odvolací soud k závěru, že postup soudu prvního stupně byl zákonný. Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání 3. 12. 2025. Podáním odeslaným do datové schránky soudu prvního stupně v neděli 28. 12. 2026 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním, které blíže neoznačil, uvedl pouze, že se má konat u Obvodního soudu pro Prahu 1. K žádosti připojil předvolání k jednání Okresního soudu v Klatovech v přezkoumávané věci. Takovou žádost nelze označit za řádnou a odůvodněnou, neboť není dostatečně určitá. Lze souhlasit se soudem prvního stupně i v tom, že žádost nelze považovat ani za včasnou s ohledem na datum doručení předvolání a okamžik odeslání žádosti. Pokud se týká námitky žalovaného, že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto, je třeba uvést, že posouzení důvodnosti žádosti o odročení jednání je součástí procesního vedení řízení (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Pokud soud žádosti nevyhoví, nejde o rozhodnutí, o němž by musel vydávat samostatné usnesení, nýbrž jde o postup, který se projeví tím, že soud jednání provede (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1358/99 nebo sp. zn. 21 Cdo 1307/2007). Odvolací soud by sice považoval za vhodnější, pokud je k tomu časový prostor, telefonicky či e-mailem upozornit účastníka na skutečnost, že se jednání konat bude, takový postup však není nezbytný a jeho nedodržení není považováno za nezákonný postup. Je na účastníkovi řízení, aby byl bdělý a hájil řádně svá práva, sám si ověřil, zda jeho žádosti bylo vyhověno, aby nebyl následně překvapen.

8. Druhou námitku žalovaného vztahující se k procesnímu postupu soudu prvního stupně, že zvuková nahrávka telefonního hovoru obsahující objednávku žalovaného nebyla v řízení provedena zákonným způsobem, respektive že nelze zkontrolovat postup, při němž došlo k provedení tohoto důkazu a nelze ani z obsahu spisu zjistit obsah nahrávky, odvolací soud považuje za oprávněnou. Pokud soud prvního stupně z blíže neuvedených technických důvodů nepořizoval o průběhu jednání zvukový záznam a současně není ve spise založena nahrávka zvukového záznamu ani její přepis, navíc při jednání byla nahrávka vyslechnuta ze zařízení zástupce žalobkyně, skutečně nelze považovat tento postup za správný. Odvolací soud proto tento v řádné koncentrační lhůtě označený důkaz od žalobkyně vyžádal a při odvolacím jednání jej provedl, resp. přehrál zvukovou nahrávku hovoru. O jednání odvolacího soudu je pořízen zvukový záznam, důkaz je tak zachycen ve zvukové podobě na CD nosiči, který je již součástí spisu. Vytýkané pochybení soudu prvního stupně tak odvolací soud v odvolacím řízení napravil a z takto provedeného důkazu mohl vycházet.

9. Pokud se týká skutkových závěrů, odvolací soud mohl vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která tvoří základ jeho skutkových závěrů. Odvolací soud se předně zabýval námitkou žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace, konkrétně argumentací, že jeho závazek zaplatit fakturami vyúčtovanou kupní cenu za zkapalněný plyn se nemůže vztahovat ke všem 5 zásobníkům plynu. Soud prvního stupně správně odkázal na nájemní smlouvu a na smlouvu o dodávce plynu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 23. 5. 1998 a na ni navazující rámcové smlouvy o dodávkách plynu č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2018 ve znění dodatků, ze kterých plyne základní, a to nájemní smluvní vztah mezi účastníky ve vztahu k zásobníkům zkapalněného plynu a současně povinnost žalovaného do těchto zásobníků odebírat surovinu pouze od žalobkyně. Zvukovou nahrávkou monitorovaného hovoru (předloženou žalobkyní) pak je prokázána konkrétní žádost žalovaného o doplnění zkapalněného plynu do všech těchto 5 zásobníků, které jsou ve zvukové nahrávce též žalovaným slovně blíže specifikovány. Žalovaný výslovně požádal o doplnění všech zásobníků v Prášilech, a to 3 zásobníků pro Školící středisko Karolína a po jednom zásobníku pro restauraci u Michala a pro Potraviny a cukrárnu Pampeliška. V monitorovaném hovoru se nezmínil o tom, že by měl být plyn dodáván jinému subjektu, výslovně přitom apeloval na urychlené, urgentní dodání plynu do zásobníku restaurace u Michala i do zásobníku cukrárny, neboť v nich byl plyn již téměř vyčerpán. V kontextu dalších provedených důkazů, zejména faktur vztahujících se k předchozímu období č. , IBAN, ze dne 22. 12. 2022 (dodávka pro zásobník Potraviny a cukrárna Pampeliška) a č. , IBAN, ze dne 10. 3. 2023 (dodávka pro zásobník Hostinec u Michala) vystavených na osobu žalovaného a na ně navazujících plateb uskutečněných žalovaným z jeho účtu dne 27. 2. 2023 a dne 7. 8. 2023 pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný je pasivně legitimován i k předmětu tohoto sporu, neboť závazkový vztah vznikl mezi ním a žalobkyní.

10. Tvrzení žalovaného, že nebylo prokázáno předání objednaného zkapalněného plynu konkrétní osobě, zaznělo ze strany žalovaného až ve fázi řízení před odvolacím soudem, dodání komodity žalovaný v řízení před soudem prvního stupně v řádné koncentrační lhůtě nesporoval, jeho námitky směřovaly jen vůči nedostatku jeho pasivní legitimace. Z rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního sice plyne, že tvrzení o dodání komodity musí prokazovat žalobkyně, ta však předložila soudu prvního stupně dodací listy, na nichž je uveden konkrétní datum, vozidlo realizující dodávku a též jméno řidiče předmětného vozu, dále předložila kopii e-mailové komunikace žalovaného s inkasní společností, kterou žalovaný žádá, aby mu bylo umožněno zaplacení celého dluhu vztahujícího se ke všem fakturám ve splátkách, předložila také doklad o zaplacení první splátky 50 000 Kč. Provedené důkazy tak lze v kontextu pozdního tvrzení žalovaného považovat za ucelený a logicky provázaný řetězec nepřímých důkazů, ze kterých lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty o tom, že žalobkyně svoji povinnost komoditu dodat do předmětných zásobníků splnila.

11. Žalovaný dále namítal, že kupní cena požadovaná žalobkyní a uvedená v následně vydaných fakturách č. FS , Anonymizováno, , FS , Anonymizováno, , FS , Anonymizováno, , FS , Anonymizováno, , FS , Anonymizováno, vystavených dne 14. 12. 2023 a splatných dne 28. 12. 2023 neodpovídá smluvním ujednáním, když na kupní cenu pro období roku 2023 nebyl uzavřen samostatný a výslovný dodatek, a je tak třeba vyjít z ujednání v nájemní a rámcové smlouvě, tedy z ceny 9,80 Kč za litr včetně DPH. Odvolací soud upozorňuje, že i toto tvrzení zaznělo ze strany žalovaného až v řízení před odvolacím soudem, v řízení před soudem prvního stupně v řádné koncentrační lhůtě výši jednotkové kupní ceny žalovaný nesporoval. Stejně jako v předchozím bodě lze uvést, že sice z rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního plyne, že by tvrzení o výši sjednané kupní ceny měla prokazovat žalobkyně. Ta však předložila soudu prvního stupně zvukovou nahrávku, na níž byla zmiňována cena za dodávku zkapalněného plynu ve výši 33 726 Kč bez DPH pro cukrárnu a ve výši 75 850 Kč bez DPH pro hostinec, dále pak komunikaci žalovaného s inkasní společností o umožnění zaplacení celého dluhu ve splátkách vztahující se ke všem fakturám obsahujícím jednotkovou cenu 18,32 Kč za litr, a to bez výhrad žalovaného k jednotkovým cenám. Předložila i doklad o zaplacení první splátky 50 000 Kč a dále pak faktury vztahujících se k předchozímu období č. , IBAN, ze dne 22. 12. 2022 (dodávka pro zásobník Potraviny a cukrárna Pampeliška) a č. , IBAN, ze dne 10. 3. 2023 (dodávka pro zásobník Hostinec u Michala) vystavených na osobu žalovaného za stejné jednotkové ceny 18,32 Kč za litr bez DPH, které byly žalovaným dne 27. 2. 2023 a dne 7. 8. 2023 bez výhrad zaplaceny. Odvolací soud za této situace v kontextu pozdního tvrzení žalovaného a jeho obrany vznesené v řádné koncentrační lhůtě považuje též výši sjednané jednotkové ceny 18,320 Kč za litr bez DPH za řádně prokázanou s ohledem na ucelený a logicky provázaný řetězec nepřímých důkazů.

12. V ostatním odvolací soud odkazuje ohledně skutkových závěrů na odůvodnění napadeného rozsudku, neboť považuje za nadbytečné jím uvedené další skutkové závěry, proti nimž žalovaný v odvolání nebrojil, opakovat.

13. Pokud se týká právního hodnocení, odvolací soud též považuje za správnou aplikaci ust. § 2079 občanského zákoníku (dále jen OZ). Ve shodě se soudem prvního stupně smluvní vztah mezi účastníky hodnotí jako kupní smlouvu, která byla sjednána telefonicky. Konkrétní obsahové náležitosti smlouvy byly dostatečně konkrétně v nahrávce uvedeny. Žalovaný požadoval doplnění zkapalněného plynu do všech 5 jím užívaných a v nahrávce zmíněných zásobníků v obci Kvilda, výslovně požadoval jejich doplnění, v nahrávce zazněla též výše kupní ceny, ze které je možné dopočítat jednotkovou cenu. Obecné podmínky smluvního závazkového vztahu plynoucí ze smlouvy nájemní a smlouvy o dodávkách plynu č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, s ohledem na dobu svého vzniku (rok 1998) byly podřízeny obchodnímu zákoníku č. 513/1991 Sb., konkrétní kupní smlouva plynoucí z telefonické objednávky však byla učiněna v roce 2023, tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění a podléhá tak úpravě podle § 2079 a násl. OZ.

14. Podle ust. § 2079 odst. 1 a 2 OZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

15. Podle ust. § 2080 OZ je kupní cena ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

16. Podle ust. § 2085 odst. 1 a 2 OZ jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.

17. Podle ust. § 2087 OZ prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

18. Podle ust. § 2088 OZ prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

19. Podle ust. § 2118 OZ kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

20. Podle ust. § 2119 odst. 1 a 2 OZ kupující nemusí kupní cenu zaplatit, dokud nemá možnost si věc prohlédnout. To neplatí, byl-li ujednán takový způsob předání věci, který možnost prohlídky vylučuje. Při určení ceny podle hmotnosti se má za to, že rozhoduje čistá hmotnost předmětu koupě.

21. Pokud žalobkyně svoji povinnost dodat komoditu splnila, vznikla žalovanému povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu. Žalovaný v korespondenci s inkasní společností B4B INKASSO s. r. o., která byla žalobkyní pověřena vymáháním dluhu, uvedl, že navrhuje (žádá) zaplacení ve splátkách, že si bere na zaplacení dluhu úvěr a že dluh zaplatí nejpozději do prosince 2024. Svoji platební neschopnost odůvodnil svým zdravotním stavem. V e-mailové zprávě ze dne 26. 7. 2024 navrhl konkrétní splátky tak, že do srpna 2024 zaplatí 50 000 Kč, do září 2024 zaplatí 100 000 Kč, do října 2024 zaplatí 100 000 Kč, do listopadu 2024 zaplatí 100 000 Kč a zbytek včetně úroků zaplatí do prosince 2024. Částku 50 000 Kč také dne 2. 9. 2024 zaplatil s poznámkou, že se jedná o první splátku dluhu. Dle názoru odvolacího soudu sice nelze uzavřít, že by tímto postupem žalovaný svůj dluh do výše 31 031 Kč uznal s důsledky dle ust. § 2053 a násl. OZ, nelze však učinit jiný závěr, než že žalovaný považoval celý dluh v žalované výši za svůj dluh, a že mu tedy k doplacení kupní ceny za dodanou komoditu zbývá částka 326 649,38 Kč (za dodanou komoditu byl žalovaný povinen zaplatit celkem 376 649,38 Kč, zaplaceno bylo 50 000 Kč), která je též předmětem řízení.

22. V závěrečném návrhu před odvolacím soudem upozornil opatrovník žalovaného ještě na nedostatek formy uzavřené kupní smlouvy, resp. dohody o kupní ceně s odkazem na ujednání článku 8 odstavec 5 nájemní smlouvy a smlouvy o dodávce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřené dne 23. 5. 1998. Z tohoto ujednání plyne, že změny smlouvy vyžadují k platnosti písemnou formu. Tato argumentace má právní povahu, odvolací soud se jí tedy i přes uplatnění v samé závěrečné fázi odvolacího řízení zabýval.

23. Smluvní vztah mezi účastníky byl s ohledem na text ujednání článku 8 odstavec 7 i s ohledem na postavení účastníků jako podnikatelů podřízen obchodnímu zákoníku č. 513/1991 Sb. Podle tohoto právního předpisu platilo, že pokud si smluvní strany v souladu s ust. § 272 odst. , právnická osoba, zákoníku ujednaly písemnou formu právního úkonu, má nedodržení této formy za následek pouze relativní neplatnost právního úkonu, které se může dovolat jen ta strana, v jejímž zájmu byla tato forma sjednána (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 61/2004 nebo sp. zn. 21 Cdo 948/2006). I podle aktuálně účinného občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) platí stejné pravidlo. Podle ust. § 586 odst. 1 OZ se relativní neplatnosti může dovolat jen ten, kdo je jí chráněn, podle ust. § 588 OZ absolutní neplatnost nastává jen při rozporu se zákonem, veřejným pořádkem nebo dobrými mravy a podle ust. § 574 odst. 1 OZ je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než neplatné. Podle ust. § 559 OZ je forma právního jednání v zásadě volná a ujednání o formě je dispozitivní. I Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že nedodržení formy právního jednání sjednané smluvními stranami zakládá podle ust. § 582 odst. 2 OZ pouze relativní neplatnost právního jednání, které se musí strana oprávněná dovolat; bez uplatnění námitky relativní neplatnosti soud k takové neplatnosti nepřihlíží (srov. např. rozsudek sp. zn. 32 Cdo 4167/2008, aplikovatelný i po rekodifikaci, a rozsudek sp. zn. 24 Cdo 2099/2024). Dovolání se relativní neplatnosti je jednostranným adresovaným právním jednáním, nepostačuje na ni jen upozornit procesní argumentací (viz např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2/2012). Vzhledem k tomu, že žalovaným přednesená argumentace neobsahovala takovou námitku, která by směřovala jako právní jednání adresátům, odvolací soud hleděl na ujednání plynoucí z telefonické objednávky jako na platné a tímto právním argumentem se již dále nezabýval.

24. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, proto jej postupem podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Pokud se týká nákladů řízení, odvolací soud předně uvádí, že nebyly zjištěny žádné specifické okolnosti, které by odůvodňovaly odchylku od postupu předvídaného ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný v závěrečném návrhu před odvolacím soudem odkazoval na ust. § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že žalobkyně má dle účetních závěrek kladné hospodářské výsledky a nehrozí jí žádná újma. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, který neshledal důvody pro odklon od základního principu soudního civilního řízení, tedy rozhodnutí o nákladech řízení podle úspěchu ve věci. Žalovaný měl dostatek času na zaplacení žalované částky, jednal mimosoudně a svůj příslib zaplatit dluh ve splátkách nesplnil, soudního řízení se nijak aktivně neúčastnil. Samotný fakt, že žalobkyně nemá finanční problémy a že ji nijak nepoškodí, pokud jí náklady řízení nebudou nahrazeny, pro aplikaci výjimečného ust. § 150 o. s. ř. nepostačuje. Náklady řízení byly vyčísleny správně. Odvolací soud proto i v tomto výroku napadené rozhodnutí potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 a neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost zaplatit plnou náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Jejich výše je vypočtena shodně jako v bodě 19 napadeného rozsudku, tedy odměna za úkon právní služby v částce 9 620 Kč a režijní paušál 450 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) tedy celkem 20 140 Kč (19 240 Kč odměna za 2 úkony a 900 Kč za 2 režijní paušály). Žalobkyně uplatnila též náhradu cestovného z místa sídla svého zástupce – , Anonymizováno, do místa jednání odvolacího soudu – , Anonymizováno, a zpět, tedy za 954 km, osobním vozidlem tov. zn. BMW X5, reg. zn. , SPZ, , průměrná spotřeba vozidla 8 l/100 km, prokázaná cena reálně tankované nafty pro účely jízdy 43,50 Kč/1 l, sazba základních náhrad 5,90 Kč, tj. 9,38 Kč/1 km, celkové jízdné činí 8 948,52 Kč a dále náhrada za promeškaný čas v částce 3 300 Kč za 22 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. K celkové takto vypočtené částce 32 388,52 Kč je třeba přičíst 21 % DPH ve výši 6 801,58 Kč, tedy účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí celkem 39 190,10 Kč. Povinnost zaplatit tuto částku byla žalovanému uložena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

27. Žalovanému byl v řízení odvolacím soudem ustanoven opatrovník z řad advokátů. Právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platí advokátu, jehož soud ustanovil opatrovníkem účastníka podle ust. § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku. S ohledem na toto pravidlo a výsledek sporu odvolací soud nerozhodoval o nákladech státu (viz rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 74 Co 18/2021, které bylo publikováno pod č. 44/2022 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech civilních).