13 Co 125/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Hany Zemanové a JUDr. Věry Voštové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno , tituly za jménem sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného Adresa žalovaného o zaplacení částky 19 484 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu, č. j. 15 C 245/2024-18, ze dne 16. 12. 2024

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 786 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 484 Kč s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč (výrok II). Při rozhodování o náhradě nákladů právního zastoupení žalobkyně soud prvního stupně aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a žalobkyni přiznal náhradu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby) po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) a. t., tři režijní paušály náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 a. t., to vše s DPH 21 % a za zaplacený soudní poplatek 800 Kč.Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení včasným odvoláním. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně aplikoval při stanovení její náhrady nákladů právního zastoupení ust. § 14b a. t. Namítala, že uplatněný regresní nárok dle ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nelze zahrnout pod dikci ust. § 14b a. t. Nejedná se o žalobu podanou podle ustáleného vzoru. Poukazovala na komplikovanost uplatněného regresního nároku z hlediska zákonných ustanovení, která aplikovala a z hlediska nichž musela uplatněný nárok posuzovat. Argumentovala dále tím, že vymáhání předmětného regresního nároku bylo náročné také z hlediska přípravy všech potřebných podkladů, které k návrhu připojila. Odkázala na řadu rozhodnutí jiných soudů, které jí při uplatnění regresních nároků přiznaly náhradu nákladů právního zastoupení v nezkrácené výši dle ust. § 7 a. t. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II změnil a náhradu nákladů řízení jí přiznal v plné výši, tj. nikoliv zkrácenou podle ust. § 14b a. t.Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním žalobkyně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a aniž za podmínek ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Odvolací soud souhlasí s námitkou žalobkyně, že povaha nároku, který je předmětem řízení, nenaplňuje kritéria předpokládaná ust. § 14b a. t., aby mohla být snížena sazba za první úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení (včetně). Snížení náhrad za zastoupení advokátem podle ust. § 14b a. t. je odůvodněno nižší náročností práce advokáta v případě, kdy uplatňuje nárok na peněžité plnění žalobou na ustáleném vzoru, který podává k soudu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech v méně závažných sporech, jejichž předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. V daném případě je předmětem řízení regresní nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou plnila poškozenému z dopravní nehody, neboť žalovaný jako provozovatel vozidla zúčastněného na dopravní nehodě bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o povinném ručení, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele (ust. § 10 odst. 1 písm. e/ téhož předpisu). Povahou uplatněného nároku je vyloučeno, aby sepsání návrhu na zahájení řízení, jímž má být u soudu uplatněn, bylo možno posoudit jako pouhý opakující se úkon právní služby korespondující s úkony ve skutkově i právně obdobných věcech. Posouzení rozhodných aspektů klade nároky na individuální právní zhodnocení případu před zahájením řízení, jež nelze srovnávat s pouhou mechanickou činností na bázi minimální odborné erudice. Náročnost úkonů právní služby v daném případě neodpovídá kritériím ust. § 14b a. t., na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že předmětem sporu je peněžité plnění nepřesahující hranici 50 000 Kč, neboť náročnost úkonu právní služby nelze poměřovat výší částky, která se vymáhá.Protože odvolací soud z vyložených důvodů neshledal v daném případě zákonné podmínky pro aplikaci ust. § 14b a. t. při rozhodování o náhradě nákladů řízení, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II dotčeném odvoláním žalobkyně za podmínek ust. § 220 o. s. ř. změnil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 8 786 Kč představující odměnu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, sepis návrhu ve věci samé) po 1 900 Kč dle ust. § 7 a. t., tři režijní paušály náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., to vše s DPH 21 %, a za zaplacený soudní poplatek 800 Kč.Pokud jde o náklady odvolacího řízení, žalobkyně sice byla v odvolacím řízení procesně úspěšná, její odvolání však nelze přičítat k tíži žalovaného, který svým chováním příčinu k podání odvolání žalobkyní nezavdal. K podání odvolání žalobkyní došlo pouze v důsledku soudem prvního stupně nesprávné aplikace ust. § 14b a. t., a proto odvolací soud postupoval dle § 150 o. s. ř. a rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřísluší.