13 Co 127/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení bolestného, ztížení společenského uplatnění, náklady léčení a náhrady za ztrátu výdělku o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih, č. j. 8 C 403/2022-238, ze dne 29. 11. 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I a II, mění tak, že žaloba o zaplacení částky 176 877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % jdoucím z této částky od 4. 12. 2019 do zaplacení, a o zaplacení částky 21 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % jdoucím z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Ve výroku V se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 38 133,15 Kč, a to ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich, a to až do úplného zaplacení, k rukám jejího právního zástupce.

III. Ve výroku VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalované se povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 852,70 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 176 877 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále částku 21 764 Kč s příslušenstvím (výrok II), žalobu zamítnul pro částku 9 310 Kč s příslušenstvím a pro částku 4 871 Kč s příslušenstvím (výrok III), pro částku 70 785 Kč s příslušenstvím řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok IV), dále uložil žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok V) a zaplatit soudní poplatek za žalobu (výrok VI).

2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala jako právní nástupce a pozůstalá manželka náhrady újmy, která vznikla jejímu manželovi , jméno FO, v souvislosti s pracovním úrazem, který jako truhlář utrpěl za trvání pracovního poměru u žalované dne 3. 12. 2019. Úraz spočíval v anatomické ztrátě pravé horní končetiny v předloktí. Manžel žalobkyně se stal v důsledku tohoto úrazu ve 45 letech plně invalidní, nebyl dále schopen vykonávat práci truhláře, jímž byl vyučen, trpěl silnými depresemi a bolestmi ruky, později z uvedeného důvodu spáchal sebevraždu.

3. Žalovaná byla jako zaměstnavatel pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem zaměstnance u pojišťovny Kooperativa pojišťovna, a.s. Účastníci z tohoto důvodu shodně navrhovali vstup pojišťovny do řízení na místo vedlejšího účastníka. Pojišťovna vstup do řízení odmítla. Za žalovanou však z titulu jejího pojištění právnímu předchůdci žalobkyně plnila a vyplatila mu 558 563 Kč odpovídající náhradě bolestného, ztížení společenského uplatnění a náhradě nákladů spojených s léčbou. Tyto nároky však nebyly vyplaceny předchůdci žalobkyně v plné výši, pojišťovnou byly kráceny o 25 % (z celkové částky 744 750 Kč), a to z důvodu, že šetřením policie, jakož i oblastního inspektorátu práce bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně si pracovní úraz zavinil vlastní nedbalostí. Žalobkyně s krácením odškodnění z důvodu spoluúčasti manžela od počátku nesouhlasila a žalobou v tomto řízení požadovala po žalované, aby jí doplatila krácené částky v souhrnné výši 186 187 Kč. Dále požadovala náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti manžela od 4. 12. 2019 do 31. 10. 2020 v částce 97 420 Kč. S tímto nárokem žalovaná od počátku souhlasila co do základu a pojišťovna tento nárok žalobkyni v průběhu řízení uhradila, a to v částce 70 784,10 Kč, tj. rovněž po krácení o 25 % (z celkové částky 94 378 Kč). Ve vztahu k tomuto nároku na náhradu za ztrátu na výdělku pojišťovna nejprve tvrdila, že ho nemohla uspokojit před zahájením řízení, neboť předchůdce žalobkyně ani žalobkyně jí nedodali potřebné podklady. Žalobkyně však prokázala příslušnými listinami s podacím razítkem pojišťovny s datem 2. 6. 2021, že doklady pojišťovně dodala již téměř rok a půl před zahájením řízení. Pojišťovna následně k dotazu soudu prvního stupně potvrdila, že tyto doklady dodané již 2. 6. 2021 byly k likvidaci nároku dostačující a obratem podle nich plnila, a to v průběhu řízení dne 28. 2. 2024. Žalobkyně v reakci na uvedené plnění pojišťovny vzala žalobu pro nárok na náhradu za ztrátu na výdělku co do částky 70 785 Kč s příslušenstvím částečně zpět. V tomto rozsahu bylo řízení se souhlasem žalované podle ust. § 96 o. s. ř. zastaveno. Žalobkyně však nesouhlasila s krácením nároku na náhradu za ztrátu na výdělku a žalobou požadovala doplatek krácené částky ve výši 26 635 Kč s příslušenstvím.

4. Mezi účastníky byl tudíž v posuzovaném případě spor toliko potud, zda jsou dány či nikoliv zákonné důvody pro krácení odškodnění právního předchůdce žalobkyně z důvodu jeho spoluúčasti na vzniku pracovního úrazu ve smyslu ust. § 270 odst. 2 zákoníku práce.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že pracovní úraz nastal tak, že žalobce čistil vzduchotechnikou pilu v době, kdy ještě běžela, resp. dobíhala po vypnutí. Rukávem se přitom do pily zachytil a došlo k amputaci jeho pravé horní končetiny v předloktí. Čištění pily za chodu označil soud prvního stupně za hazardérství a lehkomyslnost. Z tohoto důvodu uznal krácení odškodnění z důvodu spoluúčasti předchůdce žalobkyně důvodným v rozsahu 5 % a v uvedeném rozsahu žalobu zamítl (pro 9 310 Kč a dále pro 4 871 Kč).

6. Ve zbytku soud prvního stupně označil krácení nároku manžela žalobkyně na odškodnění za nemorální a žalované uložil, aby žalobkyni uplatněné nároky na odškodnění doplatila. K odůvodnění takového rozhodnutí uvedl, že žalovaná porušila vůči manželu žalobkyně pracovněprávní předpisy jednak tím, že mu nezajistila pracovní oděv a dále tím, že mu před započetím výkonu práce nezajistila vstupní lékařskou prohlídku. Za každé toto pochybení pokládal soud prvního stupně krácení odškodnění pojišťovnou nesprávným v rozsahu 10 % a v uvedeném rozsahu uložil žalované náhradu újmy, kterou utrpěl předchůdce žalobkyně, žalobkyni doplatit.

7. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroku III a IV v zákonné lhůtě odvoláním. Odvolání žalobkyně směřovalo toliko do výroku o nákladech řízení.

8. Žalovaná namítala, že pokud soud prvního stupně akceptoval krácení odškodnění z důvodu spoluzavinění předchůdce žalobkyně ve výši 5 %, měl žalobu zamítnout v rozsahu 5 % z uplatněného nároku na odškodnění před jeho krácením pojišťovnou o 25 %, nikoliv z již krácené částky, jak učinil.

9. Dále žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně označil další krácení odškodnění pojišťovnou za nemorální. Poukazovala na to, že skutečnost, že poškozený neměl pracovní oděv od žalované, neměla žádný vliv na vznik pracovního úrazu, neboť poškozený měl vlastní pracovní oblečení, které dostal od dřívějšího zaměstnavatele, a toto oblečení bylo funkčně a materiálem shodné s pracovním oděvem, který dává zaměstnancům i žalovaná. Stejně tak neprovedení lékařské prohlídky nemělo podle žalované žádný vliv na vznik pracovního úrazu, neboť poškozený již v minulosti jako truhlář pracoval, dokonce se stejnou pilou, jak potvrdil i Policii ČR a byl tedy zdravotně způsobilý práci truhláře vykonávat. Na prohlídku byl objednán, ale před jeho nástupem do pracovního poměru ji nebylo možné provést z kapacitních důvodů lékaře. Žalovaná navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby ve výrocích I a II ve věci samé byla žaloba zamítnuta.

10. Žalobkyně v odvolání do výroku V o nákladech řízení nesouhlasila s tím, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za účast jejího právního zástupce na prvním jednání ve věci 11. 10. 2023 včetně náhrady nákladů spojených s cestou právního zástupce na toto jednání a dále náhrada za úkon právní služby spočívající v písemném doplnění skutkových tvrzení žaloby. Navrhovala, aby jí byla na náhradě nákladů řízení přiznána namísto 90 293 Kč částka 108 088 Kč.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), za podmínek ust. § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování spisem Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, sp. zn. KRPP-163535-42/TČ-2019-031171-J-ORS, a to zejména obsahem úředního záznamu o podaném vysvětlení právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 12. 2019, jeho doplněním ze dne 27. 1. 2020 a dále obsahem usnesení o odložení věci ze dne 8. 4. 2020, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

12. V posuzovaném případě nebylo mezi účastníky sporu potud, že předchůdce žalobkyně za trvání pracovního poměru u žalované, při výkonu práce truhláře, utrpěl pracovní úraz-anatomickou ztrátu pravé horní končetiny v předloktí. Nebylo sporu, že je dána příčinná souvislost mezi tímto pracovním úrazem a újmou, jejíž náhrady se žalobkyně jako nástupce poškozeného domáhá. Zaměstnavatel nese podle ust. § 269 zákoníku práce objektivní odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem, což znamená, že odpovídá za škodu bez ohledu na své zavinění, pokud k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Této odpovědnosti se může zprostit pouze za specifických okolností uvedených v ust. § 270 zákoníku práce, a to mimo jiné proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Lehkomyslné jednání ve smyslu ust. § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce představuje takové jednání, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti zaměstnanec počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí na zdraví, a jež je v rozporu s obvyklým způsobem chování, tj. že zaměstnanec postupuje odlišně od ostatních zaměstnanců. (Vysokajová, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 616).

13. Žalovaná prokázala, že předchůdce žalobkyně sice neporušil žádné konkrétní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, avšak počínal si tak, že bezprostředně před úrazem čistil pilu vzduchotechnikou v době, kdy pila byla ještě v chodu. Toto jednání hodnotí odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně jako neopatrné, riskantní a lehkomyslné. Předchůdce žalobkyně takovým jednáním vědomě podstupoval riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví; na rozdíl od běžné neopatrnosti a jednání vyplývajícího z rizika práce, o kterých zákon výslovně stanoví, že je za lehkomyslné jednání nelze považovat. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně dále potud, že předchůdce žalobkyně na pozici truhlář s předchozí mnohaletou zkušeností s touto prací, kterou potvrdil i policii v rámci jejího šetření, věděl anebo vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědět měl a mohl, že si popsaným jednáním může přivodit úraz. Nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel takový způsob jednání poškozenému či jiným zaměstnancům trpěl či toleroval. Soud prvního stupně dospěl k plně odpovídajícímu závěru, že v posuzovaném případě je na straně žalované jako zaměstnavatele dán liberační důvod podle ust. § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Danou skutečnost předchůdce žalobkyně ve své podstatě ani nečinil co do základu spornou, neboť ze zprávy žalované zaslané pojišťovně z 18. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná navrhovala se souhlasem předchůdce žalobkyně pojišťovně snížení plnění odškodnění z důvodu spoluúčasti poškozeného, byť maximálně o 5 %. Pojišťovna však přistoupila ke krácení nároků předchůdce žalobkyně o 25 %. V rozsahu 5 % uznal soud prvního stupně krácení odškodnění žalobkyně důvodným a potud její žalobě pod bodem III výroku napadeného rozsudku nevyhověl. Tento výrok je pravomocný. Spor mezi účastníky spočíval v otázce, zda jsou dány zákonné důvody pro krácení odškodnění předchůdce žalobkyně o zbývajících 20 %. Pro závěr o přípustném rozsahu předmětného krácení představuje stěžejní východisko úvaha, v jakém rozsahu se sám poškozený svým lehkomyslným jednáním podílel na způsobení škody, neboť v tomto rozsahu je dán na straně žalované liberační důvod. Určování poměru odpovědnosti na straně poškozeného je na úvaze soudu, neboť zákoník práce ani subsidiárně občanský zákoník přesně nestanoví, jak je třeba při rozdělení škody postupovat. V posuzovaném případě odvolací soud po zhodnocení skutkových zjištění soudu prvního stupně, v kontextu v odvolacím řízení zopakovaných výše specifikovaných listinných důkazů, dospěl k závěru, že krácení odškodnění předchůdce žalobkyně o dalších 20 % je minimální možné. Odvolací soud pokládá za přípustné krácení odškodnění v tomto rozsahu, neboť čištění běžící pily je krajně nebezpečné a je bez dalšího zřejmé, že může vést k vážnému pracovnímu úrazu, jak se i v posuzovaném případě stalo. Zásadně platí, že čištění pily je možné pouze tehdy, když je pila vypnutá a odpojená od zdroje energie. Předchůdce žalobkyně sám v rámci podaného vysvětlení před policií potvrdil, že byl žalovanou proškolen na bezpečnost práce, byl proškolen, jak má používat i konkrétně danou pásovou pilu, na níž se mu stal pracovní úraz. Jak pilu používat mu navíc bylo známo i z jeho předchozího zaměstnání, kde na pile pracoval každý den. Sám poškozený právní předchůdce žalobkyně před policií vypověděl: ,,Kdybych měl říct, jak se celá věc udála, tak bych asi řekl, že to byla moje vlastní blbost. Chvátal jsem, chtěl jsem to všechno rychle uklidit a moc jsem se k té pile přiblížil, no a prostě mě to nějak zachytilo za oblečení“. Z podstaty věci vyplývá, že čistil-li by předchůdce žalobkyně pilu v době, kdy byla zcela zastavena, nemohlo by k pracovnímu úrazu vůbec dojít. Poměrné snížení náhrady újmy o 25 % je proto v daném případě plně opodstatněné. Žalovaná jako zaměstnavatel prokázala, že minimálně v takovém rozsahu byla příčinou pracovního úrazu lehkomyslnost a neopatrnost poškozeného ve smyslu ust. § 270 odst. 2 zákoníku práce.

14. K úvaze soudu prvního stupně o důsledcích zjištění, že žalovaná ve vztahu k předchůdci žalobkyně nedodržela pracovněprávní předpisy (pracovní oděv a vstupní lékařská prohlídka), na rozsah krácení nároku manžela žalobkyně na odškodnění nutno konstatovat, že odvolací soud je toho názoru, že mezi rozsahem odškodnění předchůdce žalobkyně a porušením pracovněprávních předpisů žalovanou nelze dovodit žádnou souvislost. Zaměstnavatel nese podle ust. § 269 zákoníku práce objektivní odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem, což znamená, že odpovídá za škodu bez ohledu na své zavinění, bez ohledu na porušení konkrétních pracovněprávních norem. Jeho odpovědnost je dána ze zákona a zjištění, že vůči zaměstnanci porušil pracovněprávní předpisy, tuto jeho odpovědnost žádným způsobem nezvyšuje ani jinak neovlivňuje. Této odpovědnosti se může zaměstnavatel zprostit pouze za specifických okolností uvedených v ust. § 270 zákoníku práce spočívajících na straně zaměstnance nikoliv na straně samotného zaměstnavatele. Jiné okolnosti nejsou z hlediska rozsahu odškodnění zaměstnance relevantní. Úvahy soudu prvního stupně o tom, jaký vliv na rozsah odškodnění předchůdce žalobkyně mělo zjištění, že mu žalovaná nezajistila pracovní oděv, anebo vstupní lékařskou prohlídku, lze proto hodnotit jako nadbytečné.

15. Bez ohledu na uvedené však odvolací soud souhlasí se žalovanou potud, že sama skutečnost, že žalovaná nedodala předchůdci žalobkyně pracovní oděv a nezajistila mu včas vstupní lékařskou prohlídku, nemohla být ani dílčí faktickou příčinou vzniku pracovního úrazu. Poškozený měl v době úrazu na sobě oblečení, které bylo pracovní, z provedených důkazů nevyplývá, že by se jednalo o oděv, jehož rukávy by se v pile mohly zachytit s vyšší mírou pravděpodobnosti, než pokud by měl na sobě pracovní oděv od žalované. Ani zjištění, že předchůdce žalobkyně neabsolvoval před nástupem práce u žalované vstupní lékařskou prohlídku, sama o sobě nemá žádnou příčinnou souvislost se vznikem pracovního úrazu. Absence exaktně dané formy vyšetření bez dalšího zdravotní předpoklady předchůdce žalobkyně pro výkon práce truhláře nezpochybňuje.

16. Protože názor odvolacího soudu na přípustný rozsah krácení odškodnění nároku předchůdce žalobkyně na náhradu újmy, kterou utrpěl v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, byl z vyložených důvodů odlišný od závěrů soudu prvního stupně, odvolací soud změnil za podmínek ust. § 220 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I a II a žalobu o zaplacení částky 176 877 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 21 764 Kč s příslušenstvím zamítnul.

17. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí ve výrocích ve věci samé, jakož i s přihlédnutím k odvolání žalobkyně, rozhodoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. opětovně o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud neshledal důvod pro postup podle ust. § 150 o. s. ř., jak navrhovala žalobkyně, nicméně podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. zohlednil, že žalobkyně v rozsahu náhrady ztráty na výdělku prokázala, že přestože pojišťovna měla veškeré podklady k likvidaci daného nároku k dispozici již rok a půl před zahájením tohoto řízení, plnila žalobkyni až v jeho průběhu. Řízení tak bylo v rozsahu uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku částečně zastaveno ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. pro chování žalované, resp. pojišťovny, a proto v tomto rozsahu je třeba přiznat žalobkyni procesní úspěch. Žalovaná byla tudíž procesně úspěšná v rozsahu částek 176 877 Kč + 21 764 Kč + 9 310 Kč + 4 871 Kč s příslušenstvím, tj. v souhrnu v částce 212 822 Kč s příslušenstvím a neúspěšná v rozsahu částky 70 785 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalované tak představuje 75 % a její procesní neúspěch 25 %. Po odpočtu procesního neúspěchu od procesního úspěchu má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %.

18. Žalované vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby z puncta dle předmětu sporu v částce 283 607 Kč, tj. dle ust. § 7 a. t. v sazbě mimosmluvní odměny v částce 9 460 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis vyjádření ze 7. 9. 2023 – v rozsahu 1/2 úkonu (4 730 Kč), za účast na jednání dne 11. 10. 2023, za písemné vyjádření z 2. 2. 2024 a za účast na jednání dne 26. 6. 2024. Žalované náleží ke každému z uvedených pěti úkonů náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., celkem 44 070 Kč. Dále (po částečném zastavení řízení po zpětvzetí žaloby pro 70 785 Kč s příslušenstvím) náleží žalované náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby (účast a jednání dne 7. 8. 2024 a 29. 11 2024) z puncta 212 822 Kč, tj. dle ust. § 7 a. t. v sazbě mimosmluvní odměny v částce 9 180 Kč za úkon a ke každému z uvedených úkonů náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., celkem 18 960 Kč. V souhrnu tak činí náklady právního zastoupení žalované v řízení před soudem prvního stupně 63 030 Kč (44 070 Kč + 18 960 Kč) spolu s DPH 21 % pak v částce 76 266,30 Kč. Z toho 50 % odpovídá částce 38 133,15 Kč. S ohledem na zjištění, že žalobkyně je ve starobním důchodu umožnil jí odvolací soud tuto částku uhradit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení jedné z nich (§ 160 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.)

19. Protože v důsledku změny napadeného rozhodnutí vznikl žalované vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, odvolací soud změnil výrok napadeného rozsudku o povinnosti žalované uhradit soudní poplatek (výrok VI), a to tak, že žalované tuto povinnost neuložil (ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst.1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení procesně plně úspěšná, a proto jí svědčí nárok na plnou náhradu nákladů této fáze řízení. Tu uplatnila v souhrnné výši 32 852,70 Kč odpovídající náhradě za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast právního zástupce na jednání před odvolacím soudem), a to v sazbě 9 060 Kč počítané z tarifní hodnoty 198 641 Kč dle ust. § 7 a. t., dále a ke každému z uvedených úkonů uplatnila důvodně nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši 450 Kč dle ust. § 13 odst.4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, to vše spolu s DPH 21 % a za zaplacený soudní poplatek za odvolání 9 933 Kč. Také v případě náhrady nákladů odvolacího řízení zohlednil odvolací soud skutečnost, že žalobkyně je starobní důchodkyní a umožnil jí uhradit tyto náklady k rukám právního zástupce žalované (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř) v prodloužené lhůtě 3 měsíců (§ 160 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).