13 Co 177/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Věry Voštové v exekuční věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu, č. j. 10 C 323/2024-63, ze dne 29. 1. 2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku II, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 718 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , zapsaném na LV , Anonymizováno, , u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I) a zavázal žalobkyni povinností zaplatit žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, na nákladech řízení částku 20 281,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). Nákladový výrok byl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. postaven na úspěchu žalovaného v řízení.

2. Ve včasném odvolání rozporovala žalobkyně správnost výroku II rozsudku soudu prvního stupně, neboť měla za to, že lze aplikovat na dané rozhodnutí § 150 o. s. ř., a to s ohledem na okolnosti případu a poměry žalobkyně. Vztahy mezi účastníky jsou vysoce toxické, což se projevuje v různých soudních sporech, včetně sporu o vrácení daru – nemovitosti, jíž žalovaný daroval žalobkyni s věcným břemenem doživotního užívání. Žalovaný permanentně útočí na majetek žalobkyně a znemožňuje jí užívání nemovitostí. Jednání žalovaného působí žalobkyni stres a finanční zátěž. I nyní projednávaná věc se stala předmětem soudního sporu pro chování žalovaného, jenž 13. 8. 2024 podal u katastrálního úřadu návrh na zápis jeho spoluvlastnického práva k předmětnému pozemku, které dovozoval z tvrzené skutečnosti, že ve lhůtě tří let od rozvodu manželství nastala fikce rovného podílového spoluvlastnictví nemovitosti, nedošlo-li k uplatnění soudní žaloby ohledně této věci v rámci řízení na vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Navíc finanční situace žalobkyně není dobrá, když hradí dvě hypotéky a pečuje o společné děti, které jsou v její výlučné péči, přičemž žalovaný nad rámec běžného výživného nikterak nepřispívá. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadeného výroku tak, že se nepřiznává žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný, který se ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, navrhl jeho potvrzení. Poukázal především na bezúčelnost podané určovací žaloby, jíž se žalobkyně domáhala určení práva, jež jí podle evidence katastru nemovitostí svědčilo. Konstrukt jakési výstrahy žalobou žalovanému – žalobkyně tvrdí, že se tímto snažila předejít možnému zneužití práva ze strany žalovaného – je důkazem jejího nesprávného postupu, neboť v intencích úpravy civilního práva se nepočítá s takovým právním institutem. Žaloba proto nebyla vedena opodstatněně. Pokud žalobkyně popisuje rozpory účastníků a vzájemné jejich vztahy nazývá jako toxické, pak přehlíží svůj podíl na tomto závadném stavu. Žalovaný nechová vůči žalobkyni žádnou zášť, naopak se snaží s ní vycházet korektně a nekonfliktně. Z řady sporů účastníků lze spíše vysledovat „nepřátelský postoj“ žalobkyně k žalovanému. Poměry žalobkyně nejsou nedostatečné, o společné děti pečuje a zajišťuje jejich potřeby rovněž žalovaný, který také hradil zhruba osmnáct let obě hypotéky, ačkoli nebyl vlastníkem domu.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok rozhodnutí a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a aniž by podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Soud prvního stupně také v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal úspěšnému žalovanému proti neúspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 150 o. s. ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat. Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Ustanovení § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že je možno kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Ten, kdo důvodně bránil své právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, které při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Nepřiznání náhrady nákladů může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. V této souvislosti lze především zohlednit okolnosti, jež vedly ke vzniku soudního sporu, lze přihlédnout k postoji účastníků k předmětu projednávané věci v průběhu řízení, k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků, jakož je možné zohlednit i další relevantní skutečnosti.

6. Při promítnutí uvedeného do projednávané věci je zjevné, že žalobkyně podala žalobu na určení vlastnického práva k pozemku, jež jí v daném okamžiku náleželo, což bylo zřejmé z veřejné evidence podle zápisu v příslušném katastru nemovitostí. Žalobkyně se tedy domáhala určení práva, jež jí patřilo, proto žalobní návrh od samého počátku byl zjevně uplatněn zcela bezúčelně, což vyústilo nutně, s odkazem na ust. § 80 o. s. ř., v zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení tohoto práva.

7. Pokud žalobkyně při vymezení žaloby, shodně pak i v podaném odvolání, odkazovala na jednání žalovaného, jenž u katastrálního úřadu uplatnil návrh na zápis spoluvlastnického práva k předmětnému pozemku, v rozsahu jeho ideální poloviny, odvozoval-li žalovaný předestřený postup od skutečnosti, že v prekluzivní lhůtě tří let po skončení manželství, nebyla podána žaloba na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nemění tato argumentace nic na shora vysloveném závěru, že žalobkyně bezúčelně vyvolala dané soudní řízení, jehož výsledek byl od samého počátku svázán s úvahou o neopodstatněnosti podané žaloby a s nutností zamítnutí žalobního návrhu. Nutno totiž poukázat na to, že v soukromoprávních sporech plně platí zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jemu náležejících práv, jež předpokládá odpovědnost za uvážlivý přístup k zahájení soudního řízení, jenž vyžaduje od žalujícího účastníka pečlivou a seriózní úvahu ohledně té skutečnosti, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí usilovat o ochranu svého práva, tedy včetně rozhodnutí, zda se obrátí na soud se žalobou, jak ji bude koncipovat, a co učiní předmětem soudního projednání. Žalobkyně v daném případě, byť zastoupena advokátem, neučinila věcně správný právní rozbor řešeného právního stavu věci, když zvolila neadekvátní procesní postup na ochranu svých práv, za pomoci podání předmětné žaloby, proto náklady vzniklé v souvislosti s tímto soudním řízením nemohou jít k tíži žalovaného, který se musel bránit uplatněné žalobě. Svůj náhled na věc, respektive procesní postup, žalobkyně v řízení nikterak nekorigovala. Lze proto uzavřít, že s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stavem, s přihlédnutím k okolnostem, za nichž došlo k uplatnění žalobního návrhu a po zhodnocení chování účastníků v řízení, nebylo by spravedlivým řešením, pokud by odvolací soud jakkoli moderoval právo žalovaného na úhradu jím účelně v řízení vynaložených nákladů.

8. Aplikace ust. § 150 o. s. ř. není automatickým pravidlem v jeho využití, nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej odůvodnit pouze skutečnosti zvláštního zřetele hodné, mezi něž nepatří obecný (blíže nespecifikovaný a nedoložený) odkaz žalobkyně na její osobní a majetkové poměry nebo odkaz na rozporné vztahy účastníků, z něhož nevyplývá šikanózní přístup žalovaného k žalobkyni v posuzovaném případě, respektive intenzita a výlučnost případného nastavení takového charakteru vztahů jen ze strany žalovaného.

9. S ohledem na sdělené lze uzavřít, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro nepřiznání či alespoň snížení náhrady nákladů řízení, jež žalovanému vznikly v souvislosti s obranou proti nedůvodně uplatněné žalobě.

10. Odvolací soud provedl přepočet žalovanému přisouzených nákladů řízení, jenž shledal věcně správným, jakož i souladný s advokátním tarifem. Odměna právního zastoupení byla přiznána za úkony právní služby, které lze považovat za účelně vynaložené. Ostatně žalobkyně ani nerozporuje vyčíslení přisouzených nákladů řízení. Ocenění úkonů právní služby bylo provedeno za použití ust. § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tedy z tarifní hodnoty pro žalobkyni příznivější, než v případě, bylo-li by vycházeno z hodnoty nemovitosti, ohledně níž byla vedena tato určovací žaloba.

11. Veden těmito důvody odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený nákladový výrok jako věcně správný a zákonný.

12. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když náhrada těchto nákladů byla přiznána úspěšnému žalovanému za jeden úkon právní pomoci – za vyjádření k odvolání – jež podal na výzvu soudu prvního stupně, a to podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, v poloviční výši. Předmětem odvolacího řízení byla přisouzená náhrada nákladů řízení ve výši 20 281,80 Kč, ve vztahu k němuž poloviční náhrada za jeden úkon právní služby činí částku 970 Kč, náhrada režijního paušálu 450 Kč a náhrada 21 % DPH 298 Kč, což v součtu představuje plnění ve výši 1 718 Kč. Lhůta k úhradě těchto nákladů byla stanovena do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.