10 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, jíž se žalobkyně žalobou domáhala, aby soud určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , zapsaném na LV , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Cheb, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 20 281,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnictví k pozemku uvedenému ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně podává tímto svou žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti, pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , která je zapsána na LV , Anonymizováno, , dle kterého je výlučným vlastníkem uvedeného pozemku. Dne 13. 8. 2024 podal žalovaný ke Katastrálnímu úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb návrh k zápisu vlastnického práva ke shora uvedenému pozemku s tím, že žádal zápis vlastnického práva tak, že je žalovaný podílovým spoluvlastníkem o velikosti id ½ pozemku, kdy toto vlastnické právo odvozoval od toho, že v prekluzivní lhůtě 3 let po skončení manželství nebyla podána žaloba na vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Pozemek shora uvedený získala žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne 14. 8. 2008 od obce , adresa, , kdy z textu kupní smlouvy se podává, že žalobkyně nabývá uvedený pozemek do svého výlučného vlastnictví. Účastník nebyl nikdy účastníkem této smlouvy a neprojevil ani zájem o nabytí vlastnického práva k uvedenému pozemku do svého vlastnictví či do společného jmění manželů. Kupní cena ve výši 199 600 Kč byla uhrazena z výlučných prostředků žalobkyně. Ze strany účastníků nebyla nikdy vůle k tomu, aby byl tento pozemek součástí společného jmění manželů. Naopak byla vůle obou dvou účastníků, aby se tento pozemek stal výlučným vlastnictvím pouze žalobkyně. Finanční prostředky na úhradu kupní ceny uvedeného pozemku získala žalobkyně od své matky dílem z naspořených finančních prostředků ze stavebního spoření, které spořila matka žalobkyně a dílem pak z finančních prostředků, které jí rodiče darovali. Žalobkyně se odkazuje taktéž notářský zápis ze dne 28. 6. 2018, NZ 103/2018, N 99/2018, na základě kterého došlo mezi manželi – účastníky k uzavření smlouvy o manželském majetkovém režimu podle ust. § 716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., OZ, dle kterého došlo v těsné blízkosti ukončení manželství rozvodem k modifikaci společného jmění manželů do té míry, že manželé se dohodli na zúžení společného jmění manželů do budoucna s tím, že si vyloučili z režimu společného jmění manželů veškeré mj. nemovité věci. Za stěžejní však žalobkyně považuje rozhodnutí – Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 12. února 2020 pod č. j. 24 EXE 11998/2018-184 ve věci návrhu povinného – žalovaného na částečné zastavení exekuce a o návrhu manželky povinného – žalobkyně na částečné zastavení exekuce, které se dotýkalo mj. taktéž právě uvedeného pozemku p. č. 664/70, a ze kterým bylo rozhodnuto pod výrokem II. uvedeného Usnesení, tak, že: II. Exekuce vykonatelného rozsudku Krajského soudu v ústí nad Labem ze dne 3. 4. 2018, č. j. 50 T 1/2018-21 vedená u soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera pod sp. zn. 151 EX 549/18, se do způsobu exekuce prodejem nemovitých věcí – pozemku p. č. , Anonymizováno, všech zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. Drmoul na LV , Anonymizováno, částečně zastavuje. Z obsahu uvedeného Usnesení zcela jednoznačně vyplývá, že Okresním soudem v Chebu byla řešena otázka vlastnictví uvedeného pozemku, tedy zda tento pozemek byl součástí společného jmění manželů či nikoliv, kdy právě s ohledem na to, že soud uzavřel, že uvedený pozemek není součástí společného jmění manželů, je výlučným vlastnictvím účastnice, a proto byla co do způsobu exekuce postižením pozemku p. č. , Anonymizováno, tato zastavena. Dále nad rámec uvedeného dokládá účastnice dále protokol z uvedeného soudního jednání pod sp. zn. 24 EXE 11998/2018 u Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 9. 2019, str. 2 dole, kde byl prováděn výslech účastníka, který sám potvrzoval, že uvedený pozemek je výlučným vlastnictvím účastnice, že s uvedeným pozemkem nemá nic společného. Dále se odkazuje na protokol ze soudního jednání v témže soudním řízení ze dne 30. 10. 2019, ve kterém fakticky zopakoval své tvrzení. Žalobkyně má zato, že by se jí mělo dostat soudní ochrany, resp. ochrany jejího majetku, který je napadán žalovaným shora uvedeným způsobem. Žalobkyně je nucena podat uvedenou žalobu na určení vlastnického práva k pozemku s ohledem na chování a jednání žalovaného, kdy shledává naléhavý právní zájem právě v jednání žalovaného s ohledem na podání návrhu na zápis vlastnického práva k pozemku, tedy že je žalovaný spoluvlastníkem uvedeného pozemku o velikosti podílu ½, kdy v tomto spatřuje schválnosti ze strany žalovaného, který neustále útočí na její vlastnická práva.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil, když uvedl, že zcela neuznává nárok uplatněný v žalobě žalobkyní. Co se týče nabytí a vlastnictví pozemku, žalovaný vychází z platné právní úpravy tak, jak byla v době nabytí, a tak jak trvá dodnes. Dle ustanovení § 709 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Tvrzení, že žalobkyně pořídila předmětný pozemek z vlastních prostředků, není pravdivé. Za prvé celou transakci, tedy koupi pozemku předjednal s obcí , adresa, žalovaný. Kupní cena byla hrazena ze dvou částek, částkou 110 000 Kč a částkou 89 600 Kč. Obě částky pocházejí ze společných prostředků tehdejších manželů – účastníků, když částku 89 600 Kč předal žalovaný žalobkyni v hotovosti dne 12. 8. 2008 v prostorách Komerční banky a. s. na pobočce v Mariánských lázních a ona je společně se zbylou částkou vložila v hotovosti na účet prodávajícího, obce , adresa, . Poté žalovaný uhradil poplatek za návrh na vklad vlastnického práva na Katastrálním úřadě v Chebu a osobně jej tam podal. Zcela zásadním je však to, že k převodu předmětného pozemku došlo zhruba deset let před uzavřením této smlouvy a k otázkám či okolnostem nabytí pozemku tedy smlouva o notářském zápisu nevypovídá vůbec ničeho. Rozhodnutí Okresního soudu v Chebu ze dne 12. února 2020 pod č. j. 24 EXE 11998/2018-184 nikterak nekonstituuje právní poměry mezi oběma účastníky, a ani ze samotného rozhodnutí se nepodává ničeho jiného než úprava procesního postupu v daném řízení. I žalovaný si do tohoto okamžiku byl jistý, že předmětný pozemek podléhá zákonnému režimu společného jmění manželů, jinak nebyl tento režim ohledně pozemku modifikován a ani po podání žaloby zakládající toto řízení se na věci vůbec ničeho nezměnilo.

3. Nejprve se soud podle ustanovení § 80 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) zabýval otázkou, zda je u žalobkyně dán naléhavý právní zájem k podání žaloby na určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Soud dospěl k závěru, že výsledek tohoto řízení, tj. určení vlastnického práva, nemůže mít vliv na právní postavení žalobkyně. Soud nemůže žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by se účastníku předem dostalo poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu dle § 118a odst. 1 až 3 (NS 20 Cdo 450/2000), proto byla žalobkyně při jednání v tomto směru poučena, avšak neunesla ani břemeno tvrzení a ani důkazní břemeno o okolnostech, kterými by odůvodnila existenci naléhavého právního zájmu na určení svého vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti (nikoli na určení neplatnosti převodní smlouvy, na jejímž základě byl vklad povolen) je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník (NS 30 Cdo 4593/2010). Žalobkyni za jí tvrzeného skutkového stavu nesvědčí naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí nemovitosti, když z podané žaloby, ani z obsahu spisu nelze dovodit žádnou právně relevantní okolnost, z níž by bylo možno zakládat úvahy o nesouladu mezi stavem zápisů v katastru nemovitostí a právním stavem. Úprava obsažená v občanském zákoníku je založena na vyvratitelné právní domněnce správnosti zápisu do katastru nemovitostí (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 695/2021). Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti je navíc dán jen tehdy, pokud žaloba směřuje proti zapsanému vlastníkovi předmětných nemovitostí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1677/2007), neboť jen tehdy vyřeší definitivně sporný problém a současně umožní zapsanému vlastníkovi se bránit. V daném případě není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení jejího vlastnického práva, když je zapsaným vlastníkem, a současně netvrdila v řízení žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit zpochybnění jí nabytého vlastnického práva, když nutno dodat, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti již bylo navíc velmi podrobně řešeno v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 24 EXE 11998/2018, ze kterého vyplynulo, že vlastnicí předmětného pozemku je žalobkyně.

4. Žalobkyně odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, jenž je však v jejím postavení zcela nepřilnavé. V rozhodnutí je uvedeno „Jestliže je v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, má naléhavý právní zájem na určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů.“ V daném případě tak je žalovaný ten, kdo tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, a tedy jen o by měl v postavení žalobce dán naléhavý právní zájem na určení.

5. Při řešení věci se pak soud na otázku, zda je naléhavý právní zájem na určení dán, musí zaměřit nejprve na to, aby se vyvaroval vedení zbytečného řízení, které nemůže poskytnout účastníkovi účinnou ochranu práv. Je nadbytečné, aby prováděl ve věci rozsáhlé dokazování týkající se existence právního vztahu či práva, a poté žalobu zamítl proto, že zde naléhavý právní zájem není (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006). S ohledem na výše uvedené posouzení soud zamítnul návrhy na provedení důkazů, když nalézací soud se primárně zabýval otázkou naléhavého právního zájmu, přičemž dospěl-li k závěru shora uvedenému, nebylo již důvodu (podmínek) zabývat se žalobou také z věcného hlediska. Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (NS 30 Cdo 1121/2011).

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalovaného spočívaly v nákladech na jeho zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to ve znění platném do 31. 12. 2024 podle § 9 odst. 4 písm. b) za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci, vyjádření k žalobě) a podle § 14 odst. 3 za 2 režijní paušály po 300 Kč. Dále náleží žalovanému náklady řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění z. č. 258/2024 Sb. platné od 1. 1. 2025, a to za 1 úkon právní služby (účast u jednání u OS v Chebu dne 29. 1. 2025) podle § 9 odst. 4 písm. a) ve výši 5 620 Kč a 1 režijní paušál podle § 13 odst. 4 ve výši 450 Kč. Celkem náklady za úkony právní služby činí částku 12 870 Kč. Dále má zástupce žalovaného nárok na cestovné k jednání u OS v Chebu dne 29. 1. 2025 ze sídla advokáta žalovaného z Vraňan do Chebu a zpět, a to podle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. osobním automobilem RZ 7AR3229, při vzdálenosti 336 km, spotřeba vozidla 3,8 litrů nafty na 100 km (podle předpisu č. 2015/45W), cena za 1 litr nafty je 34,70 Kč podle vyhl. č. 475/2024 Sb. a podle stejné vyhlášky sazba základní náhrady ve výši 5,80 Kč za 1 km jízdy, celkem tedy jízdné ve výši 2 391,80 Kč. Advokát má též nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2025 za 10 půlhodin po 150 Kč, tedy ve výši 1 500 Kč. Zástupce žalovaného je plátcem DPH a má proto podle § 137 odst. 1 OSŘ nárok na náhradu 21 % DPH, a to z částky 16 761,80 Kč ve výši 3 520 Kč. Celkem pak náklady žalovaného činí částku 20 281,80 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalovaného.