13 CO 192/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: anonymizováno jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa pro evropské řízení o drobných nárocích o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 5. 2022, č. j. 4 C 189/2019-252

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II a III, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 5 711 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 414 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 23 047 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná byly v minulosti podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba domu [adresa] v [obec], a to žalobkyně podílem 40 % a žalovaná podílem 60 %. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. 6. 2017, č. j. 4 C 149/2015-410, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2017, č. j. 12 Co 341/2017-490, bylo podílové spoluvlastnictví účastnic zrušeno a vypořádáno, a to v tzv. širším smyslu, tj. včetně investic žalované do nemovitosti a výnosů z nemovitosti. V tomto řízení uplatnila žalobkyně návrhem na zahájení evropského řízení o drobných nárocích nárok na vypořádání výnosů z nemovitosti za dobu od vydání výše specifikovaného rozsudku soudu, jímž bylo zrušeno a vypořádáno podílového spoluvlastnictví účastnic, do jeho právní moci, tj. za období od června do prosince 2017. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 45 461 Kč sestávající z jejího podílu v rozsahu 40 % na nájemném od nájemníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za červen až prosinec 2017 v částce 63 900 Kč, podíl na dluhu nájemníka [příjmení] za shodné období, který tento nájemník splácel v roce 2018 a 2019 na účet žalované, kdy tento dluh činil podle žalobkyně celkem 59 750 Kč a podíl žalobkyně na něm v rozsahu 40 % činil 23 900 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 38 Kč představující doplatek žalované za energie, které uhradila žalobkyně, částku 903 Kč, jakožto podíl žalované na pojistném za dům, které platila jen žalobkyně, částku 3 980 Kč jakožto podíl žalobkyně na nájemném od nájemníka [příjmení] za květen 2015, dále požadovala částku 1 969 Kč jako doplatek pojištění domu za rok 2016 a částku 3 041 Kč jako doplatek pojištění domu do 31. 1. 2018. Celkový dluh žalované činil podle součtu uvedených částek 97 731 Kč, žalovaná z toho žalobkyni zaplatila před zahájením řízení 52 270 Kč, žalobkyně po ní požadovala doplatit rozdíl v částce 45 461 Kč.

3. Žalovaná uplatnila ve vztahu k nárokům žalobkyně z titulu plateb, které žalobkyně učinila v roce 2015, námitku promlčení a dále argumentovala tím, že projednání nároku uplatněnému žalobkyní brání překážka věci rozhodnuté založená dříve vydaným rozsudkem soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic v širším smyslu. Částkou 52 270 Kč, kterou žalobkyni poukázala před zahájením řízení, pokládala nároky žalobkyně z titulu spoluvlastnictví účastnic za rozhodné období od června do prosince 2017 za vyrovnané.

4. Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovanou ve vztahu k nároku žalobkyně na podíl na nájmu od nájemce [příjmení] za měsíc květen 2015 v částce 3 980 Kč, ve vztahu k jí uplatněnému nároku na zaplacení částky 38 Kč jakožto podílu žalované na platbách za energie, která žalobkyně uhradila v roce 2015, a dále ve vztahu k nároku žalobkyně na doplatky pojištění domu v částce 903 Kč a 1 969 Kč, které žalobkyně platila rovněž v roce 2015 Tyto nároky shledal soud prvního stupně promlčenými v tříleté promlčecí lhůtě dle ust. § 629 odst. 1 o. z. a žalobkyni je z tohoto důvodu nepřiznal. Co se týče výnosu z pronájmu nemovitosti za rozhodné období od června do prosince 2017, bylo mezi účastnicemi nesporné a výpisem z účtu žalované u [právnická osoba] (vedeném na jméno její matky) bylo prokázáno, že nájemci [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uhradili za uvedené období na nájemném celkem 163 950 Kč, z něhož žalobkyni, s ohledem na její spoluvlastnický podíl, náleží 40 %, tj. částka 65 580 Kč. Žalovaná však namítala, že z nemovitosti účastnic neplynuly jen příjmy, nýbrž že na provoz společné nemovitosti bylo nutné vynakládat také výdaje, a na nich bylo povinností žalobkyně se podílet v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaná tvrdila, že za rozhodné období června do prosince 2017 činily výdaje na provoz nemovitosti celkem 33 275 Kč a podíl žalobkyně na nich by měl být zohledněn v rozsahu 40 %, tj. v rozsahu částky 13 310 Kč. Předmětné výdaje žalovaná specifikovala tak, že se jednalo o zálohy na elektřinu pro společnou bytovou jednotku účastnic v domě ve výši 7 x 1 000 Kč, které zaplatila [právnická osoba], a. s., dále namítala k započtení 7x jí uhrazenou zálohu ve výši 1 340 Kč, kterou zaplatila [právnická osoba], a. s., za všechny bytové jednotky v domě, 7 x 100 Kč za vedení účtu, na který jí chodily nájmy a jehož prostřednictvím byly hrazeny zálohy na vodu a elektřinu apod. Dále požadovala zohlednit náklady na pojistné za pojištění bytové jednotky účastnic v částce 2 600 Kč, které platila v srpnu 2017 na další rok dopředu. Současně požadovala započíst částku 13 595 Kč za pojištění domu na základě pojistné smlouvy, kterou žalovaná uzavřela 13. 10. 2017, na vypořádání této položky však následně netrvala. Soud prvního stupně uvedené žalovanou namítané výdaje na provoz nemovitosti za rozhodné období podrobně přezkoumal na podkladě rozpisů záloh a vyúčtování plateb za elektrickou energii včetně vodného a stočného a především na podkladě výpisu z účtu žalované u [právnická osoba] (vedeného na jméno její matky) a dospěl k závěru, že žalobkyně by se měla na výdajích na provoz společné nemovitosti účastnic podílet za rozhodné období od června do prosince 2017 nikoliv v rozsahu částky 13 310 Kč, nýbrž toliko v rozsahu částky 4 921 Kč představující podíl v rozsahu 40 % na nákladech na spotřebovanou elektrickou energii ve společné bytové jednotce účastnic za rozhodné výše specifikované období odpovídající částce 2 800 Kč a podíl na výdajích na zálohy na vodné a stočné pro všechny bytové jednotky a nebytové prostory v domě odpovídající částce 1 774 Kč, jakož i podíl na pojistném za pojištění společné bytové jednotky účastnic v nemovitosti, které zaplatila žalovaná za období od června do prosince 2017 odpovídající částce 347 Kč. Po započtení podílu žalobkyně na výnosech z nemovitosti za období od června do prosince 2017, tj. na nájmech za toto období v nesporné výši 65 580 Kč a jejího podílu na výdajích na provoz nemovitosti za totéž období v částce 4 921 Kč činí rozdíl 60 659 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že uvedenou částku měla žalobkyně od žalované obdržet. Žalobkyně však nad rámec výnosu z nemovitosti v podobě nájmů za červen až prosinec 2017 požadovala po žalované dále podíl na splátkách dluhu nájemce [jméno] [příjmení] na nájemném za období od černa do prosince 2017, který jmenovaný nájemce splácel v letech 2018 a 2019. Tvrdila, že předmětný dluh [jméno] [příjmení] na nájemném činil 59 750 Kč. Žalovaná vyčíslila dluh nájemce [jméno] [příjmení] za rozhodné období toliko na částku 38 100 Kč. Soud prvního stupně skutečnou výši dluhu [jméno] [příjmení] zjišťoval podrobným dokazováním, kdy porovnal údaje o platbách tohoto nájemce dokumentované výpisem z účtu žalované u [právnická osoba] s údaji o výši nájemného, které měl hradit podle nájemních smluv, na základě nichž nemovitost užíval v letech 2018 a 2019 a dospěl k závěru, že jeho dluh za rozhodné období od června do prosince 2017 činil toliko 30 500 Kč. Podíl žalobkyně na splátkách tohoto dluhu v rozsahu 40% pak představuje částku 12 200 Kč. Žalobkyně dále požadovala, aby se žalovaná podílela na úhradě pojistného za pojištění domu do 31. 1. 2018, který žalobkyně uhradila v částce 3 041 Kč předtím, než pojištění domu zaniklo z důvodu změny vlastníka nemovitosti ke dni 1. 2. 2018. Skutečnost, že žalobkyně předmětný doplatek uhradila, žalovaná nerozporovala. Soud prvního stupně tudíž konstatoval, že žalovaná by se měla podílet na tomto výdaji v rozsahu svého podílu 60 %, tj. částkou 1 825 Kč. Po rekapitulaci výše specifikovaných dílčích položek dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni na vypořádání pohledávek a dluhů z podílového spoluvlastnictví účastnic za dobu od června do prosince 2017 přísluší částka 74 684 Kč. Po odečtení částky 52 270 Kč, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni před zahájením řízení, tak nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 22 414 Kč. Tuto částku soud prvního stupně uložil žalované žalobkyni doplatit a ve zbytku žalobu zamítnul.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně ve výrocích II a III v zákonné lhůtě odvoláním. Namítala, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se objevuje množství částek a výpočtů, které nejsou podloženy provedenými důkazy. Podle žalobkyně dospěl soud prvního stupně k nesprávnému závěru ohledně promlčení části uplatněných nároků. Nárok uplatnila řádně a včas a specifikovala ho podle platných účetních pravidel. Poukazovala na to, že jako profesionální daňová poradkyně je zvyklá vycházet z listinných dokladů. Po výzvě soudu prvního stupně směřující v souladu s ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění nesrozumitelnosti a nejasnosti odvolání doplnila žalobkyně své odvolání podáním z 26. 9. 2022. V tomto podání uvedla obsáhlou kalkulaci uplatněných nároků a vymezila se proti předestřeným závěrům soudu prvního stupně obsažným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Namítala, že se soud prvního stupně nedržel zákonů o účetnictví, které platí i ve Spolkové republice Německo a Evropské unii. Argumentovala tím, že nikdo předem nevěděl, zda [jméno] [příjmení] dluhy platil, kdy je platil a kolik doplácel za služby. Dále namítala, že promlčecí lhůta může počít běžet až od doručení vyúčtování, jež jí však za období od ledna do května 2017 nebylo dosud doručeno. Nesouhlasila s vymezením počátku běhu promlčecí lhůty soudem prvního stupně ani s jeho výpočtem dluhu nájemce [jméno] [příjmení] na nájemném. Dále nesouhlasila s výpočtem podílu žalované na nákladech za elektrickou energii ve společné bytové jednotce účastnic, stejně jako s výpočtem jejího podílu na vodném a stočném pro bytové jednotky i nebytové prostory v domě. Zpochybňovala věrohodnost [jméno] [příjmení] jako svědka. K odvolání připojila několik listů obsahujících výpočty a kalkulace a dále předžalobní výzvu sepsanou jejím předchozím právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jí přizná i částku 23 047 Kč s příslušenstvím, jež byla soudem prvního stupně pod bodem II výroku napadeného rozhodnutí zamítnuta, a přizná jí plnou náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala v rozsahu dotčeném odvoláním potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k argumentaci žalované obsažené v jejím odvolání a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Soud prvního stupně zjistil v potřebném rozsahu skutkový stav věci a jeho právní závěry pokládá odvolací soud za plně odpovídající. V odůvodnění napadeného rozhodnutí přehledně a logicky vyložil s hodnotící vazbou na provedené důkazy, jaké nároky žalobkyni na vypořádání pohledávek a dluhů z podílového spoluvlastnictví účastnic za rozhodné období od června do prosince 2017 přísluší a jaké nikoliv. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkazuje a ztotožňuje se s ním. Soud prvního stupně vyšel při posouzení uplatněných nároků žalobkyně správně z ust. § 1148 o. z. upravujícího vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, jakož i z ust. § 2991 o. z., o bezdůvodném obohacení. Plně souladný s ust. § 609, § 629 o. z. je také závěr soudu prvního stupně o promlčení nároků žalobkyně na podíl žalované na nákladech, jejichž úhradu žalobkyně realizovala v roce 2015. Předmětem řízení byly v daném případě soukromoprávní vztahy účastnic vyplývající z jejich spoluvlastnictví, na jejichž posouzení dopadá právní úprava zakotvená v občanském zákoníku, nikoliv blíže nespecifikované účetní předpisy, jejichž aplikaci žalobkyně v odvolání prosazuje. K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba uvést, že odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými závěry, které soud prvního stupně dovodil ve vztahu k dluhu svědka [jméno] [příjmení] na nájemném za období od června do prosince 2017. Žalobkyně své tvrzení o tom, že dluh jmenovaného nájemce za uvedené období činil 59 750 Kč přes poučení o povinnosti důkazní, které jí sodu prvního stupně v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytl, neprokázala. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že svědek [jméno] [příjmení] splácel dluh na nájemném za období od června do prosince 2017 v letech 2018 a 2019. Proto na podkladě výpisu z účtu žalované u [právnická osoba] zjistil, jakou celkovou částku svědek od ledna 2018 do prosince 2019, na nájemném uhradil. Následně na podkladě nájemních smluv, na základě nichž svědek nemovitost účastnic v letech 2018 a 2019 užíval, zjistil, jaké nájemné měl svědek hradit. Po zhodnocení každé jednotlivé platby nájemného v kontextu svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] pak soud prvního stupně po odečtení řádných nájmů za užívání nemovitosti v roce 2018 a 2019 dovodil, kolik svědek plnil na svůj předcházející dluh za období od června do prosince 2017. Takto stanovil nárok žalobkyně na podíl na splátkách dluhu svědka [jméno] [příjmení] za rozhodné období v rozsahu 40 % z částky 30 500 Kč, tj. v částce 12 200 Kč. Skutková zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k předmětnému dluhu svědka [jméno] [příjmení] mají oporu v provedeném dokazování a odvolací soud je pokládá za správná. Obsáhlá argumentace žalobkyně obsažená ve vztahu k výpočtu výše předmětného dluhu soudem prvního stupně v jejím odvolání závěry soudu prvního stupně ve vztahu k této položce nezpochybňuje. Za nedůvodnou pak pokládá odvolací soud také polemiku žalobkyně s výpočtem podílu žalované na nákladech za elektrickou energii ve společné bytové jednotce účastnic a s výpočtem jejího podílu na vodném a stočném pro bytové jednotky i nebytové prostory v domě, jak ji žalobkyně rozvedla v odvolání.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně naplnil smysl a účel evropského řízení o drobných nárocích a plně respektoval procesní specifika tohoto řízení vyplývající z Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007 z 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.

10. Z vyložených důvodů pokládá odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním za věcně správný a zákonný, a proto ho včetně plně odpovídajícího výroku o nákladech řízení podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla se se svým odvoláním procesně úspěšná, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto přísluší žalované. Žalovaná uplatnila nárok na náhradu nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání), které jí náleží z puncta 23 047 Kč, neboť v tomto rozsahu byl vymezen předmět odvolacího řízení. Podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. pak činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby 2 060 Kč, jež žalované náleží spolu s režijním paušálem po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 téhož předpisu a s DPH 21 %, tzn. celkem 5 711 Kč.