13 CO 206/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 156 493 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 11. 2022, č. j. 33 C 349/2020-216

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku II, potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 28 201 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 11 315 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 348 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 156 493 Kč od 20. 9. 2020 do 20. 11. 2020, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 145 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve stejné výši z částky 155 493 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody původně v částce 156 493 Kč s příslušenstvím, kterou zaplatila autorizovanému servisu na základě doložených pěti faktur za opravu motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které měla žalovaná v době trvání jejího pracovního poměru u žalobkyně přidělené k užívání jak ke služebním, tak soukromým účelům a které žalovaná vrátila na výzvu žalobkyně (opožděně) 30.4. 2020 jako poškozené v rozsahu, který neodpovídal běžnému opotřebení vozidla za dobu jeho užívání. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu vyplacení pojistného plnění pojišťovnou ze sjednaného havarijního pojištění k předmětnému vozidlu a předmětem řízení učinila pouze částku 48 432 Kč, sestávající z částky 8 432 Kč (platba bez DPH na základě faktury č. 1322000436, která nebyla pojišťovnou uhrazena, neboť nepřesáhla výši spoluúčasti 10 000 Kč sjednané ve smlouvě o havarijním pojištění) a dále z částky 4 x 10 000 Kč, představující pojišťovnou neuhrazenou„ spoluúčast“ u každé z faktur č. 1322000432, č. 1322000433, č. 1322000434 a č. 1322000435. Žalovaná z uplatněného nároku na náhradu škody ve výši celkem 48 432 Kč souhlasila pouze s částkou 10 000 Kč, rovnající se pojišťovnou odečtené spoluúčasti ve vztahu k faktuře č. 1322000433 za opravu poškození vozidla na straně spolujezdce v důsledku střetu se svodidly, které žalovaná uznávala.

3. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení shledal odpovědnost žalované za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce pouze v rozsahu žalovanou uznávané částky 10 000 Kč. Ve vztahu k dalším nárokům ze zbývajících čtyř faktur vztahujících se k opravě laku a výměně dalších dílů vozidla (výměna a lakování zadního nárazníku, oprava a lakování levých zadních dveří, oprava a lakování přední kapoty, výměna a lakování předního nárazníku) sod prvního stupně uzavřel, že žalobkyně i přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neprokázala kumulativní splnění předpokladů ke vzniku obecné odpovědnosti žalované ve smyslu ust. § 250 zákoníku práce za škodu vzniklou na uvedeném vozidle opotřebením nad přiměřenou míru. Soud uzavřel, že poškození vozidla vzniklé opotřebením nad přiměřenou míru (vyjma žalovanou uznávané škody na straně u spolujezdce v důsledku střetu se svodidly) neprokazuje ani znalecký posudek znalce [anonymizováno]. [příjmení], předložený žalobkyní, neboť je v něm znalcem popsán pouze technický stav vozidla s tím, že vozidlo je po nehodě a má poškozeny vyjmenované díly, aniž by poškození bylo blíže specifikováno, přičemž ani z fotodokumentace pořízené znalcem nelze, vyjma viditelného poškození pravé strany vozidla v důsledku střetu se svodidly, seznat na první pohled patrné opotřebení vozidla nad přiměřenou míru. Soud dovodil, že uvedený závěr o poškození vozidla nad přiměřenou míru pouze v rozsahu uznávaném žalovanou je prokázán především výpovědí svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně, který dne 30. 4. 2020 v pobočce žalobkyně v [obec] služební vozidlo od žalované převzal a výslovně v rámci svědecké výpovědi potvrdil, že stav vozidla při převzetí odpovídal stavu popsanému v listině ze dne 30.4. 2020, sepsané žalovanou a podepsané svědkem [příjmení], a provedené k důkazu, tedy že ve vztahu k poškození karosérie a laku byly na autě při jeho předání patrné škrábance většího rozsahu na pravé straně vozidla. Dále pak soud při úvaze o poškození auta nad rámec opotřebení ve vztahu k poškození laku karosérie zároveň zohlednil i to, že vozidlo bylo žalované předáno k užívání 20. 5. 2017, vráceno bylo 30. 4. 2020, a žalovaná s ním najela 92 479 km, což při úvaze obecně uvažovaného průměrného nájezdu cca 20 000 km za rok odpovídá době užívaní vozidla v délce přesahující 4,5 roku, a je tak zcela evidentní, že při běžném provozu dochází také k běžnému opotřebení vozidla, a to včetně poškození laku (odlétající kamínky, oděrky, promáčkliny způsobené parkováním na veřejných parkovištích apod.). Soud prvního stupně proto žalobu v rozsahu částky 38 432 Kč včetně příslušenství zamítl.

4. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní v průběhu řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně předmětem řízení uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 156 493 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 48 432 Kč, z níž byla přiznána žalobkyni pouze částka 10 000 Kč. Soud však zohlednil, že ve vztahu k částce 71 348 Kč zaplacené žalobkyní za opravu vozidla po střetu se svodidly byla žaloba uplatněna důvodně, když k omezení na částku 10 000 Kč představující„ spoluúčast“ neuhrazenou pojišťovnou došlo až v důsledku výplaty pojistného plnění pojišťovnou žalobkyni až po zahájení řízení. Dle soudu prvního stupně je tak poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně v rozsahu 46 % k 54 % poměrem nepatrným, proto s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

5. Proti tomuto rozsudku podala jak žalobkyně, tak žalovaná včasné odvolání. Žalobkyně odvoláním napadla výrok II o zamítnutí žaloby co do částky 38 432 Kč s příslušenstvím a související výrok III o nákladech řízení, žalovaná odvoláním napadla pouze výrok III o nákladech řízení.

6. Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř. Vytýkala soudu prvního stupně, že se přiklonil k nepravdivému tvrzení žalované, že žalobkyně po žalované žalobou uplatnila nárok na náhradu škody, ačkoliv jí měla být uhrazena pojišťovnou. Soud však nezohlednil, že žalobkyně opakovaně a marně před zahájením řízení vyzývala žalovanou k doložení potřebných podkladů k tomu, aby bylo možné provést likvidaci škod na vozidle ve spolupráci s pojišťovnou v rámci pojistné smlouvy. Žalobkyně zdůraznila, že žalobu podala až po marných výzvách adresovaných žalované, naposledy dne 19. 10. 2020, přičemž k plnění ze strany pojišťovny došlo až v průběhu řízení, a to v prosinci 2020 a v březnu 2021 a žalobkyně také ihned poté, kdy jí byly příslušné částky pojišťovnou uhrazeny, provedla omezení žaloby a soud usnesením na základě částečných zpětvzetí řízení zastavil. Žalobkyně pak za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně, pokud žalobě vyhověl pouze co do částky 10 000 Kč, uznané žalovanou, a v ostatním ve zbývajícím nároku nedal za pravdu žalobkyni, když soud argumentaci opřel o to, že v předávacím protokolu sepsaném žalovanou dne 30. 4. 2020 byl jiný rozsah poškození, než jaký označila žalobkyně, a který vyplýval z Protokolu o předání a převzetí služebního vozidla, části B, vyplněného a podepsaného příslušným zaměstnancem žalobkyně dne 4. 5. 2020, kde byl zachycen plný rozsah poškození předmětného vozidla. Dle žalobkyně není možné přisvědčit názoru soudu prvního stupně, že by se jednalo o obvyklé opotřebení způsobené provozem vozidla, neboť kromě škody, která vznikla nárazem do svodidel, kterou navíc žalovaná v rozporu se svými povinnostmi žalobkyni ani řádně nenahlásila, vykazovalo vozidlo další poškození – rýhy, promáčkliny a poškození laku, jak je to zachyceno na fotografiích ve znaleckém posudku. Dle žalobkyně je pak i rozpor v konstatování soudu prvního stupně oproti znaleckému posudku, kde znalec v bodě 1.5 konstatoval„ vozidlo je po nehodě a po poškození následujících dílů karosérie“, a tedy dle žalobkyně nejen znalec konstatoval, že došlo ke škodě na vozidle po dopravní nehodě způsobené žalovanou, ale že také zjistil poškození následujících dílů karosérie, kdy znalec ve finále vyčíslil náklad na opravu na částku 192 000 Kč včetně DPH. Žalobkyně tak má jednoznačně za prokázané, v jakém stavu bylo vozidlo vráceno žalovanou žalobkyni, a tedy má za prokázané, že vozidlo vykazovalo značné známky poškození. Nesouhlasí proto ani s postupem soudu prvního stupně, pokud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří mohli potvrdit, v jakém stavu bylo služební vozidlo při jeho předání. Soud dle žalobkyně nesprávně dovodil, že dostačujícím je pouze výslech [jméno] [příjmení] a protokol jím podepsaný. Dále žalobkyně namítala, že pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že náhrada škody se řídí ust. § 250 zákoníku práce, a to s odkazem na interní předpis žalobkyně, pak, i když s tímto závěrem není žalobkyně zcela konformní, je pravdou, že ustanovení interního předpisu je takto formulováno, nicméně podle žalobkyně to neznamená, že by došlo k exkulpaci odpovědnosti žalované za vzniklou škodu. Nesouhlasí se soudem prvního stupně, že by v případě poškození vozidla se jednalo o běžné opotřebení v důsledku jeho užívání, protože vozidlo vykazovalo poškození značného rozsahu, které není možné charakterizovat jako běžné opotřebení. Nesouhlasí proto se závěrem soudu, že by žalovaná neměla povinnost nahradit žalobkyni vzniklou škodu, když tato škoda vznikla jiným poškozením, které žalovaná jednoznačně umožnila, tj. že zcela zjevně užívala vozidlo ne zcela obvyklým způsobem a porušila tak svoji povinnost užívat vozidlo s péčí řádného hospodáře. Nesouhlasila proto, že by nebyla dána absolutní odpovědnost žalované, když žalovaná měla vozidlo částečně užívat i bez právního důvodu, tedy poté, kdy byla vyzvána s ohledem na změnu výkonu její pracovní funkce k jeho vrácení v prosinci 2019. Dle žalobkyně je proto dána jednoznačně objektivní odpovědnost žalované, a to jako odpovědnost absolutní, bez možnosti liberace, neboť žalovaná vozidlo měla zcela ve sféře svého vlivu a užívání a nebylo absolutně možné ze strany žalobkyně, aby poškození vozidla žalobkyně zabránila. Navíc dle žalobkyně je dána i odpovědnost subjektivní, neboť žalovaná porušila právní povinnost danou jí interními předpisy žalobkyně o vozidlo řádně pečovat a v důsledku toho, kdy vozidlo měla ve sféře svého vlivu, došlo k jeho poškození v rozsahu uvedeném znalcem ve znaleckém posudku. Dle žalobkyně se žalovaná nevyvinila z této odpovědnosti, neboť neprokázala, že nešlo o jednání jí zaviněné. Navrhla změnu napadeného výroku II tak, že žalobě bude vyhověno i co do částky 38 431 Kč s příslušenstvím a přiznány žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadený výrok II spolu s výrokem o nákladech řízení byl zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná v odvolání směřujícím do výroku III o nákladech řízení namítala nesprávný postup soudu prvního stupně při určení poměru úspěchu a neúspěchu, když soud vycházel z celkové hodnoty pojišťovnou uhrazených částek a nikoli ze sjednané výše spoluúčasti, která u každé faktury činila částku 10 000 Kč. Dle žalované mohla žalobkyně po žalované nárokovat pouze výši sjednané spoluúčasti, a proto také výše spoluúčasti měla být rozhodující hodnotou pro určení poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Žalobkyně žalobou ze dne 19. 10. 2020 se domáhala po žalované částky 156 493 Kč, podáním z března 2021 poté, kdy žalovaná ve vyjádření k žalobě datovaném 2. 2. 2021 namítla, že žalobkyně dosud v řízení nedoložila, jakým způsobem byly likvidovány tvrzené pojistné události pojišťovnou, vzala žalobu co do částky 66 509 Kč zpět s ohledem na úhradu havarijního pojištění ze strany pojišťovny a následně pak ještě vzala zpět žalobu dne 6. 10. 2021 co do částky 41 553 Kč dle tvrzení žalobkyně v návaznosti na dopočet úhrad pojišťovnou. Předmětem řízení zůstala částka 48 432 Kč, z níž byla žalobkyně úspěšná pouze co do částky 10 000 Kč spolu s přiznaným příslušenstvím. Dle názoru žalované, kdy pouze výše sjednané spoluúčasti mohla být žalobkyní nárokována, je úspěch žalobkyně pouze co do částky 10 000 Kč a neúspěch co do částky 146 493 Kč. Soud dle žalované měl postupovat podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalované přiznat právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná tak měla neúspěch pouze v nepatrné části. Navrhla změnu výroku III tak, že žalované bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, jak byly specifikovány v řízení před soudem prvního stupně a vyčísleny na částku 32 414,69 Kč.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně odmítla argumentaci zpochybňující závěr soudu prvního stupně o stavu vozidla vycházející z listiny sepsané žalovanou a podepsanou pracovníkem žalobkyně [jméno] [příjmení] dne 30. 4. 2020, jakož i ze svědecké výpovědi tohoto pracovníka žalobkyně. Pokud žalobkyně namítala, že soud nepřihlédl k Protokolu o předání a převzetí služebního vozidla sepsaného dne 4. 5. 2020, který byl v části B podepsán příslušným zaměstnancem žalobkyně a kde dle názoru žalobkyně tam měl být zachycen plný rozsah poškození motorového vozidla, pak žalovaná uvedené námitky má za nedůvodné, neboť správně soud prvního stupně hodnotil, to, že předmětný protokol byl vyplněn a podepsán pouze zaměstnancem žalobkyně v [obec], bez účasti žalované, a navíc také několik dnů poté, co vozidlo bylo v [obec] žalovanou předáno zaměstnanci žalobkyně [jméno] [příjmení], který rozsah žalovanou tvrzeného poškození vozidla také potvrdil. Nedůvodnou je proto i námitka žalobkyně, že soud neprovedl žalobkyní navrhované důkazy svědeckou výpovědí pánů [anonymizováno] a [příjmení], a to proto, že oba navržení svědci nebyli přítomni předání vozidla žalovanou žalobkyni, na rozdíl od svědka [příjmení]. Dále žalovaná zopakovala tvrzení uplatňované v řízení před soudem prvního stupně, kdy souhlasila a byla připravena k úhradě škody za opravu pravé strany vozidla nekryté z havarijního pojištění a vzniklé v důsledku střetu auta se svodidly. Správně dle žalované soud prvního stupně věc také právně posoudil, pokud na nárok žalobkyně na náhradu škody aplikoval ustanovení zákoníku práce. Námitka žalobkyně, že v daném případě se mělo na straně žalované jednat o odpovědnost absolutní, neobstojí, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná neměla stanovenou žádnou povinnost přistavovat služební vozidlo ke kontrole a naopak z důkazního řízení vyplynulo, že to byla žalobkyně, která v průběhu užívání vozidla žalovanou vozidlo pravidelně nijak neprohlížela a nekontrolovala ani dodržování pravidel užívání vozidla. Navrhla proto potvrzení výroku II o zamítnutí části žaloby a změnu výroku III a přiznání jí nákladů řízení před soudem prvního stupně v souladu s jí uplatněným odvoláním.

9. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, tj. ve výroku II o zamítnutí žaloby co do částky 38 432 Kč s příslušenstvím a ve výroku III o nákladech řízení, přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, důvodným shledal pouze odvolání žalované do výroku o nákladech řízení.

10. Soud prvního stupně zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav věci, správně jej také právně posoudil a odvolací soud se s jeho právním posouzením plně ztotožňuje a pro stručnost na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje.

11. Správně soud prvního stupně s ohledem na učiněná skutková zjištění posuzoval věc podle ust. § 250 a násl. zákoníku práce, když ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč z faktury č. 1322000433, kterou žalovaná uznávala, šlo o škodu způsobenou na vozidle v důsledku dopravní nehody – střetu se svodidly při jízdě k místu výkonu pracovní činnosti a zpět, tedy při plnění pracovních povinností ve smyslu § 273 odst. 1 zákoníku práce, a v případě dalších nároků (z faktury č. 1322000436 – částka 8 431,16 Kč, z faktury č. 1322000432 – částka 10 000 Kč, z faktury č. 1322000434 – částka 10 000 Kč, z faktury č. 1322000435 – částka 10 000 Kč), kdy nebylo možno zjistit, zda ke vzniku škody došlo při užití vozidla pro služební nebo soukromé účely, přičemž k poškození na vozidle tvrzeného žalobkyní mělo dojít v průběhu jeho užívání žalovanou coby zaměstnancem žalobkyně, tudíž za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil - a to na základě znění vnitřních předpisů žalobkyně, konkrétně Pravidel užívání vozidla, kapitola Odpovědnost, z níž vyplývá, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody ze strany zaměstnavatele se postupuje v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce - že případnou odpovědnost žalované za škodu na vozidle je nutno posuzovat dle ustanovení zákoníku práce.

12. Zcela správně pak také soud prvního stupně ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu škody v částce 38 342 Kč, představující úhradu žalobkyně autorizovanému servisu (a neproplacenou pojišťovnou) za opravu zadního nárazníku (jeho výměna a lakování), levých zadních dveří (jejich oprava a lakování), přední kapoty (její oprava a lakování), předního nárazníku (jeho výměna a lakování) na základě čtyř faktur s koncovým trojčíslím –432, -434, -435 a -436, vycházel z toho, že s odkazem na ust. § 251 odst. 1 a § 301 písm. d) zákoníku práce, aby žalovaná za škodu odpovídala, muselo by se jednat o poškození přesahující míru obvyklého opotřebení. Odvolací soud pak souhlasí se soudem prvého stupně, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedené neprokázala. Jednak žalobkyně neprokázala, a ani netvrdila, jakým konkrétním porušením povinnosti měla žalovaná škodu nad rámec běžného opotřebení způsobit, a jednak neprokázala ani, že by tvrzená škoda v rozsahu částky 38 432 Kč byla škodou vzniklou opotřebením nad přiměřenou míru, když správně soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že předmětné vozidlo bylo žalované předáno do užívání dne 20. 5. 2017 a do doby jeho vrácení dne 30. 4. 2020 s ním žalovaná najela 92 479 km, což při obvykle dovozovaném průměrném nájezdu 20 000 km za rok odpovídá provozování vozidla po dobu delší 4,5 roku v běžném provozu a nepochybně při běžném provozu dochází také k běžnému opotřebení vozidla, včetně poškození laku, vzniku promáčklin způsobených parkováním na veřejných parkovištích, apod. Ve shodě se soudem prvního stupně považuje odvolací soud za zcela zásadní pro posouzení stavu vozidla v době jeho odevzdání žalovanou dne 30.4. 2020 žalobkyni (tedy zda a jaké vykazovalo známky poškození nad rámec běžného opotřebení odpovídajícího množství najetých kilometrů) svědeckou výpověď pracovníka žalobkyně [jméno] [příjmení], který dne 30. 4. 2020 v pobočce žalobkyně v [obec] vozidlo od žalované převzal a v rámci svědeckého výslechu potvrdil stav vozidla popsaný v listině ze dne 30. 4. 2020, sepsané žalovanou a podepsané svědkem [jméno] [příjmení] při převzetí vozidla toho dne od žalované. Tento svědek zcela jednoznačně potvrdil, že stav vozidla při převzetí odpovídal stavu popsanému v této listině, tedy že interiér i exteriér vozu byl čistý a co se týče laku a karosérie, byly viditelné pouze škrábance většího rozsahu na pravé straně vozidla (strana u spolujezdce a škoda uznaná žalovanou) a že jiné poškození svědek, který, jak uvedl, auto obešel, nezaznamenal. Odvolací soud se pak rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně i potud, že poškození předmětného vozidla nad rámec obvyklého opotřebení nelze tak mít za prokázané z Protokolu o vrácení služebního vozidla, část B, ze dne 4.5. 2020, v němž je sice uvedeno, že kromě obvyklého opotřebení bylo vozidlo vráceno s odřeným levým bokem, odřeným předním nárazníkem, poškrábaným bokem, poškozeným brzdným obložením (nebylo předmětem odškodnění), odřeným zadním nárazníkem, odřenou střechou a bez heveru. Je to proto, že uvedená listina byla vyplněna a podepsána osobou zastupující žalobkyni v tomto případě již bez účasti žalované, obsah listiny nemohla tedy žalovaná jakkoli ovlivnit, navíc listina je datována 4.5. 2020, k jejímu sepisu o stavu vozidla tak došlo s čtyřdenním odstupem od odevzdání auta žalovanou svědku [příjmení], a navíc i po přemístění auta do [obec], kam bylo dopravováno po vlastní ose z [obec]. Rovněž pak pokud dle žalobkyně stav vozidla a jeho poškození v době odevzdání auta žalovanou dne 30. 4. 2020 měl být patrný ze znaleckého posudku, který zadala žalobkyně znalci [příjmení] [příjmení] a který konstatoval poškození laku a poškození specifikovaných dílů vozidla, pak ani z uvedeného znaleckého posudku nelze s ohledem na to, že znalec stav vozu popisoval až více jak s měsíčním časovým odstupem od jeho předání žalovanou žalobkyni (prohlídka vozu znalcem dne 5.6. 2020) a kdy s vozidlem, které od 30.4. 2020 bylo v dispozici žalobkyně, bylo najeto 207 km, pak nelze dovodit, že v době odevzdání auta žalovanou mělo toto vozidlo vykazovat poškození karosérie jiné než popsané v listině ze dne 30.4. 2020 a potvrzené svědkem [příjmení], tj. zřetelně viditelné pouze škrábance a poškození pravé strany vozu (strana spolujezdce) z důvodu střetu se svodidly, což žalovaná v řízení připouštěla a za opravu tohoto poškození po odpočtu částky proplacené pojišťovnou byla žaloba žalobkyně také shledána důvodnou.

13. Odvolací soud tedy zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který je podložen dostatečným skutkovým zjištěním, že v řízení žalobkyně, ač poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neprokázala s ohledem na stav vozu potvrzovaného při jeho převzetí svědkem [jméno] [příjmení], že by vyjma nároku na náhradu škody ve vztahu k opravě provedené autorizovaným servisem v důsledku střetu auta se svodidly (přiznaný nárok na zaplacení částky 10 000 Kč), šlo ve vztahu k dalším nárokům ve zbývající částce 38 432 Kč o škodu jednak způsobenou žalovanou, a jednak vzniklou opotřebením nad přiměřenou míru. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu co do částky 38 432 Kč včetně specifikovaného příslušenství, jako nedůvodnou zamítl, odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a zákonu odpovídající, a proto napadený výrok II podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

14. Pokud jde o výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, soud prvního stupně sice správně aplikoval ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy pravidlo poměrného úspěchu účastníka ve věci a v daném případě ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k částečnému zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby, avšak pokud dospěl k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje 46 % úspěchu k 54 % neúspěchu, a tudíž s ohledem na nepatrný rozdíl úspěchu a neúspěchu žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, pak s tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí. Ve shodě s žalovanou má odvolací soud za to, že žalobkyni lze přičítat úspěch v řízení pouze v rozsahu přisouzené částky 10 000 Kč (výrok I rozsudku soudu prvního stupně) představující pojišťovnou neproplacenou spoluúčast za plnění na základě citované faktury dle existující platné pojistné smlouvy ve vztahu k předmětnému služebnímu vozidlu, kdy zaměstnavatel se po svém zaměstnanci může domáhat náhrady škody na věci, ohledně níž má sjednáno pojištění, pouze v rozsahu pojišťovnou neproplacené spoluúčasti na základě uzavřené smlouvy. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 156 493 Kč, tj. v rozsahu, v jakém zaplatila faktury autorizovanému servisu, ačkoli škoda byla nahlášena pojišťovně a uplatněna jako pojistná událost a také pojišťovnou, jak již shora podrobně popsáno, byla po odpočtu spoluúčasti na základě pojistné smlouvy likvidována. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že, pokud za dané situace mohla být po žalované požadována náhrada škody pouze v podobě pojišťovnou neproplacených spoluúčastí, pak je úspěch žalobkyně dán pouze co do částky 10 000 Kč a neúspěch co do částky 146 493 Kč, tedy neúspěch v rozsahu 93,6 %, a úspěch pouze v rozsahu 6,4 %. Při porovnání úspěchu a neúspěchu tak nejde o nepatrný rozdíl, ale rozdíl ve výši 87,2 %, v neprospěch žalobkyně, a tedy v tomto rozsahu je dána povinnost žalobkyně k úhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalované.

15. Náklady řízení vynaložené žalovanou před soudem prvního stupně představují celkem částku 32 414,69 Kč a sestávají z odměny za úkony právní služby učiněné zástupkyní žalované v průběhu řízení a odstupňované podle výše tarifní hodnoty v době učinění toho kterého úkonu. Jde tak o 2 úkony právní služby po 7 380 Kč z tarifní hodnoty 156 493 Kč, a to za převzetí právního zastoupení a sepis vyjádření k žalobě ze dne 2. 2. 2021, dále o 1 úkon právní služby ve výši 4 700 Kč z tarifní hodnoty 89 984 Kč za účast při jednání před soudem prvního stupně dne 8. 9. 2021, dále 2 úkony právní služby po 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 431 Kč za účast zástupkyně žalované při ústních jednáních před soudem prvního stupně dne 30. 8. 2022 a 8. 11. 2022, dále jde o náhradu jízdného za 3 cesty [obec] – [obec] a zpět, při ujetí 32 km za jednu cestu vozidlem se spotřebou podle technického průkazu 5,3 l nafty /100 km a ceně pohonných hmot 27,20 Kč a koeficientu za opotřebení vozidla 4,40 Kč/km (jízda uskutečněná 8. 9. 2021), tj. cestovné ve výši 187 Kč, za další jízdy ve dnech 30. 8. 2022 a 8. 11. 2022 při ceně pohonných hmot 36,10 Kč a paušální náhradě za opotřebení vozidla 4,70 Kč/km jde o částku 211 Kč za každou z těchto dvou jízd, celkem cestovné ve výši 609 Kč. Dále žalované náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestách, za celkem 3 hodiny, tj. 600 Kč. S připočtením 21 % DPH jde o částku 32 414,69 Kč, z níž 87,2% představuje částku 28 201 Kč, kterou je žalobkyně povinna žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zaplatit.

16. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované tyto náklady v částce 28 201 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná v odvolacím řízení měla úspěch v plném rozsahu, náleží jí proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla částka 38 432 Kč, proto za sepis vyjádření k odvolání a za účast při jednání odvolacího soudu činí odměna částku 2 660 Kč za každý z těchto úkonů. Dále žalované náleží za sepis odvolání do výroku o nákladech řízení podle § 11 odst. 2 písm. c) AT odměna v rozsahu 1/2, tj. 1 330 Kč, k uvedeným 3 úkonům právní služby náleží 3 režijní paušály po 300 Kč, dále účelně vynaložené náklady odvolacího řízení představuje jízdné za dopravu automobilem k odvolacímu jednání automobilem dle doloženého technického průkazu s průměrnou spotřebou nafty 5,3 l /100 km na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. 169 km, při ceně pohonných hmot 47,10 Kč za litr nafty a koeficientu za opotřebení vozidla 5,20 Kč/km, tj. cestovné 1 301 Kč, ztráta času za 2,5 hodiny stráveného na cestě, tj. 500 Kč, celkem 9 351 Kč. Spolu s 21 % DPH ve výši 1 963,71 Kč jde o částku 11 314,71 Kč, kterou je žalobkyně povinna žalované na nákladech odvolacího řízení uhradit, a to v téže lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).