33 C 349/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radky Hruškové a přísedících Václava Ježka a Hany Novotné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro: žaloba o náhradu škody ve výši 156 493 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 348 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 156 493 Kč od 20. 9. 2020 do 20. 11. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 145 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 155 493 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 19. 10. 2020 domáhala proti žalované zaplacení částky 156 493 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobkyně od [datum] do 21. 4. 2020, kdy byl pracovní poměr ukončen dohodou. Při výkonu funkce člena přestavbového týmu bylo žalované dne 20. 5. 2017 svěřeno motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ služební vozidlo“) a tankovací karta [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ tankovací karta“). Ke dni 17. 12. 2019 došlo u žalované k ukončení ve funkci člena přestavbového týmu a žalovaná byla vyzvána k vrácení služebního vozidla nejpozději do 31. 12. 2019. Žalovaná na výzvu nereagovala, a pro jí žalobkyně zaslala dne 6. 3. 2020 další výzvu k vrácení služebního vozidla a tankovací karty dne 9. 3. 2020 v centrále žalobkyně nebo 10. 3. 2020 v místě bydliště žalované, avšak žalovaná služební vozidlo nevrátila v centrále žalobkyně a zmařila předání vozidla v místě jejího bydliště, a i nadále bez souhlasu žalobkyně služební vozidlo užívala. Žalobkyně opětovně vyzvala k vrácení služebního vozidla dne 17. 7. 2020 a informovala žalovanou o vzniklé škodě. Spolu s tím požádala žalovanou o nahlášení pojistných události u [anonymizováno] pojišťovny. Žalovaná vrátila služební vozidlo na pobočce v [obec] dne 30. 4. 2020 z důvodu ukončení pracovního poměru ke dni 30. 4. 2020. V předávacím protokolu je zachyceno, že vozidlo bylo předáno poškozené, poškrábané na pravé straně po nárazu do svodidel, se svítící kontrolkou brzdového obložení a protrženým čalouněním na zadním sedadle. Za žalobkyni převzal vozidlo dne 30. 4. 2020 pan [jméno] [příjmení] [jméno] poškození a jeho rozsahu pořídila žalobkyně fotodokumentaci. Žalobkyně na základě zjištěného poškození a na základě znaleckého posudku znalec Ing. Josefa Jílka, [číslo] 2020 ze dne 8. 6. 2020, nechala vozidlo opravit u autorizovaného servisu [právnická osoba] (dále jen„ autorizovaný servis“). Za opravu byly vydány následující doklady: -) Faktura [číslo] na částku 18 344 Kč -) Faktura [číslo] na částku 17 066 Kč -) Faktura [číslo] na částku 10 202 Kč -) Faktura [číslo] na částku 24 550 Kč -) Faktura [číslo] na částku 86 331 Kč Fakturované částky žalobkyně uhradila v plné výši. Žalovaná, ačkoliv měla povinnost uhradit jakékoliv poškození na vozidle, toto neučinila a poškozené vozidlo užívala, aniž by žalobkyni oznámila, že vozidlo se nachází ve velmi špatném stavu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala žalobu zamítnout. Popřela, že by porušila jakoukoliv právní povinnost, v důsledku které by došlo k žalobkyní tvrzené škodě. Namítala, že u zaměstnanců docházelo po roce a půl k výměně služebního vozidla, avšak z důvodu záměny se zaměstnankyní stejného jména v jejím případě k výměně nedošlo, a proto užívala vozidlo tři roky, čemuž odpovídalo i běžné opotřebení vozidla. Dále namítala, že byla od poloviny prosince 2019 do ukončení pracovního poměru v dubnu 2020 v pracovní neschopnosti, a proto bylo dohodnuto, že služební vozidlo vrátí po skončení pracovní neschopnosti, což také učinila. Upozornila na skutečnost, že případné škody se likvidují u [anonymizováno] pojišťovny, se kterou má žalobkyně uzavřenou smlouvu, ale ze žaloby není zřejmé, jakým způsobem byly u [anonymizováno] pojišťovny pojistné události likvidovány. Dále uvedla, že poškození služebního vozidla v důsledku střetu se svodidly řádně nahlásila své nadřízené. Prohlásila, že způsobila drobné poškození čalounění, avšak popřela, že by způsobila poškození služebního vozidla v žalobkyní tvrzeném rozsahu, tedy vyjma běžného opotřebení za dobu užívání tří let a při ujetí cca 88 000 km.

3. Podáním ze dne 29. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 66 509 Kč, neboť [anonymizováno] pojišťovna uhradila z havarijního pojištění částku 5 161 Kč bez DPH a dále částku 61 348 Kč bez DPH, tedy došlo k celkové úhradě ve výši 66 509 Kč.

4. Usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 33 C 349/2020-157, které nabylo právní moci dne 22. 4. 2021, soud řízení částečně zastavil do částky 66 509 Kč.

5. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 7. 10. 2021 doplnila žalobní tvrzení a učinila další částečné zpětvzetí co do částky 41 553 Kč, a to v návaznosti na dopočet úhrad [anonymizováno] pojišťovnou.

6. Žalobkyně doplnila, že žalobkyni není známo, kdy došlo k dopravní nehodě – střetu se svodidly a tedy, zda k tomuto poškození došlo při plnění pracovních povinností žalované či nikoliv. Dále doplnila, že žalovaná od [datum] užívala vozidlo pouze k soukromým účelům, když byla v pracovní neschopnosti, a proto žalobkyně dovozuje, že další poškození vozidla bylo způsobeno v tomto časovém období, když žalovaná na další škody způsobené na vozidle neupozornila, ani je nenahlásila, tedy je způsobila při svých soukromých jízdách, a proto je na vzniklou škodu nutno aplikovat ustanovení občanského zákoníku. Dle žalobkyně se tak jedná o obecnou odpovědnost dle občanského zákoníku a žalovaná má povinnost uhradit škodu, kterou na vozidle způsobila.

7. Usnesením ze dne 20. 1. 2022, č. j. 33 C 349/2020-179, které nabylo právní moci dne 9. 2. 2022, soud řízení částečně zastavil do částky 41 553 Kč.

8. Po dvojím částečném zpětvzetí tak bylo v řízení pokračováno o zaplacení částky 48 431 Kč. K Výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 4. 4. 2020 konkretizovala složení zbylé žalované částky a uvedla, že tato částka se skládá z: -) z částky uhrazené na fakturu [číslo] znějící na částku 8 431,16 Kč bez DPH, když tato částka nebyla pojišťovnou uhrazena, neboť nepřesáhla výši spoluúčasti 10 000 Kč -) z částky 10 000 Kč představující spoluúčast u faktury [číslo] ze dne 21. 8. 2020 znějící na částku 20 290 Kč -) z částky 10 000 Kč představující spoluúčast u faktury [číslo] ze dne 21. 8. 2020 znějící na částku 71 438 Kč -) z částky 10 000 Kč představující spoluúčast u faktury [číslo] ze dne 21. 8. 2020 znějící na částku 15 161 Kč -) z částky 10 000 Kč představující spoluúčast u faktury [číslo] ze dne 21. 8. 2020 znějící na částku 14 104 Kč 9. Účastníci prohlásila ze nesporné, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobkyně a pro plnění pracovních úkolů jí bylo svěřeno služební vozidla, a to jak pro služební, tak soukromé účely. Žalovaná užívala služební vozidlo tři roky, vrátila je dne 30. 4. 2020 v [obec]. V době vrácení vozidla byla strana u spolujezdce poškrábaná v důsledku střetu se svodidly, svítila kontrolka brzdového obložení a při brždění byl slyšet silný zvuk, na zadní sedačce bylo protrženo čalounění. Dále prohlásily strany za nesporné, že žalobkyně uhradila autorizovanému servisu na základě jednotlivých faktur částku 18 334 Kč, částku 17 066 Kč, částku 10 202 Kč, částku 24 550 Kč a částku 86 331 Kč, tedy celkem částku 156 483 Kč.

10. Jako sporné skutečnosti účastnící označili další poškození služebního vozidla, nárok žalobkyně na náhradu škody a její rozsah.

11. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedenými důkazy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalované byl ukončen dohodou ke dne 21. 4. 2020. Žalovaná vrátila služební vozidlo na pobočce v [obec] dne 30. 4. 2020. Z listiny sepsané žalovanou, kterou podepsal předjímající pracovník žalobkyně pna [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná uvedl, že v důsledku střetu se svodidly je poškrábaná strana u spolujezdce, svítí kontrolka brzdového obložení a při brždění je slyšet hlasitý zvuk a na zadní sedačce je protrženo čalounění o velikosti 1mm. Z protokolu o předání /převzetí služebního vozidla (dále jen„ Protokol“) ze dne 20. 5. 2017 vč. části B obsahující protokol o vrácení služebního vozidla ze dne 4. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná převzala služební vozidlo 19. 5. 2017 s tím, že služební vozidlo bude od 20. 5. 2017 užívat pro služební i soukromé účely. Podpisem žalovaná potvrdila, že byla řádně seznámena s pravidla pro užívání vozidle ve společnosti [právnická osoba] Vozidlo bylo žalované předáno se stavem najetých kilometrů na tachometru 44 a odevzdáno se stavem najetých kilometrů 92 520. Z Protokolu dále vyplývá, že vozidlo byla žalované poskytnuto na dobu neurčitou s tím, že zaměstnavatel může před skončením výše uvedené doby kdykoliv požadovat vrácení služebného vozidla a zaměstnanec je povinen je bezodkladně vrátit, a ro ve stavu, v jakém je převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Z části B Protokolu bylo zjištěno, že tato část byla vyplněna v [obec] dne 4. 5. 2020, je podepsána pouze osobou zastupující zaměstnavatele a je zde uvedeno, že kromě obvyklého opotřebení bylo vozidlo vráceno s odřeným levým bokem, odřeným předním nárazníkem, poškrábaným bokem, poškozeným brzdným obložením, odřeným zadním nárazníkem, odřenou střechou a bez heveru. Z pravidel užívání vozidel ve společnosti [právnická osoba] (dále jen„ Pravidla užívání vozidel“). Bylo zjištěno, že pro případ porušení některé povinnosti vyplývající z Pravidel užívání vozidel, ze smlouvy o užívání vozidla nebo ze smluvních podmínek užívání vozidla z půjčovny, odpovídá zaměstnanec za škodu, která tím společnosti vznikne. Odpovídá za škodu, která vznikla v důsledku jím zaviněné dopravní nehody, jím zaviněného poškození vozidla či snížení hodnoty vozidla, odcizení věcí z vozidla následkem porušení povinností zaměstnance. Dále je ve vztahu k odpovědnosti uvedeno, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody ze strany zaměstnavatele se bude vždy postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Dále bylo zjištěno, že oznámením ze dne 17. 12. 2019 bylo žalované sděleno, že ke dni 31. 12. 2019 ukončuje zaměstnavatel její zařazení do přestavbového týmu a této souvislosti byla žalovaná vyzvána k vrácení služebního vozidla do 31. 12. 2019 žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek [číslo] 2020 o výši majetkové újmy vzniklé poškozením [značka automobilu], [registrační značka], který vypracoval Ing. Josef Jílek a z jehož závěru se zjišťuje, že byl stanoven odhad ceny opravy poškození vozidla dle informací značkové opravy [anonymizováno], a to v částce 175 000 Kč vč. DPH. Dále bylo ze znaleckého posudku zjištěno, že znalec provedl výpočet základní amortizace vozidla, výpočet redukované technické hodnoty vozidla, stanovil výchozí cenu vozidla a provedl výpočet časové ceny vozidla. Provedl výpočet obvyklé ceny vozidla, která po zaokrouhlení činí 331 000 Kč vč. DPH a obvyklé ceny vozidla po opravě poškození, která činí po zaokrouhlení 314 000 Kč vč. DPH. Z těchto údajů dospěl k majetkové újmě v částce 192 000 Kč vč. DPH. V závěru pak dále vyslovil, že náklady na opravu vozidla nepřekročí obvyklou cenu vozidla po opravě a oprava je pro držitele ekonomická (součástí ZP je i fotodokumentace na dvou stranách). Výzvou ze dne 17. 7. 2020 byla žalovaná upozorněna na poškození vozidla a rentabilitu opravy dle zpracovaného znaleckého posudku a byla vyzvána k doložení podkladů a vyplnění údajů pro šetření pojistných událostí. Žalobkyně na základě faktur autorizovaného servisu zaplatila dne 24. 9. 2020 za opravu vozidla celkem částku 156 493 Kč. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že od žalované přebíral v roce 2020 služební vozidlo, které bylo v době předání pojízdné, škrábance většího rozsahu byly na předním blatníku u spolujezdce, interiér byl čistý a uklizený. Jiné poškození si svědek nevybavil. Dále potvrdil, že podepsal listinu, kterou při předání předložila žalovaná a dále, že obsah listiny odpovídá stavu vozidla. Druhý den po předání svědek předal klíče a dokumenty panu řediteli, který kontaktoval centrálu, a následně si z centrály pro vozidlo přijeli.

12. Námitku žalované, že obdržela pouze Protokol, ale pravidla užívání vozidel od žalobkyně neobdržela a nebyla s nimi seznámena, soud neshledal důvodnou, neboť žalovaná svým podpisem na Protokolu potvrdila, že s Pravidly užívání vozidle byla řádně seznámena, rozumí jim a zavazuje se je dodržovat.

13. Soud zamítl pro nadbytečnost žalobkyní navržený důkaz svědeckou výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], neboť okolnosti, které by měli dosvědčit svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nemají souvislost s projednávanou náhradou škody, když jejich výpovědi byly navrženy k prokázání způsobu předání vozidla. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byly navrženi jako svědci k prokázání stavu služebního vozidla při jeho předání, ale z provedených listinných důkazů, konktrétně protokolu o vrácení služebního vozidla, bylo zjištěno, že tento protokol podepsal pouze pan [jméno] [příjmení], který byl žalobkyní také již v žalobě označen za osobu, která dne 30. 4. 2020 v pobočce v [obec] služební vozidlo od žalované převzala.

14. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že je otázkou, zda na věc dopadá zákoník práce nebo občanský zákoník a zda tedy má věc rozhodovat pracovně právní senát. Shrnula, že žalovaná užívala vozidlo od 17. 5. 2017, kdy jí bylo předáno nepoškozené. Vrátit je měla 31. 12. 2019, což neučinila. I když je pravdou, že byla v pracovní neschopnosti od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020, používala v této době služební vozidlo k soukromým účelům a najela přes 1 300 km. Od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 užívala služební vozidlo neoprávněně. Vozidlo vrátila poškozené a jedná se tedy o absolutní odpovědnost žalované, neboť ona měla vozidlo u sebe, vozidlo odmítla vrátit a vrátila je poškozené, o čemž svědčí znalecký posudek Ing. Jílka. Protože vozidlo nebylo žalovanou přistavováno ke kontrole, neměla žalobkyně ani možnost zjistit rozsah poškození. Navrhla proto žalobě vyhovět a přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že na věc dopadá ust. § 250 zákoníku práce, a i když bylo provedeno rozsáhlé dokazování, má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala porušení pracovních povinností na straně žalované, vznik škody, příčinnou souvislost a zavinění. Zdůraznila, že od počátku uznává, že na služebním vozidle způsobila škodu v důsledku střetu se svodidly a z toho titulu uznává nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč jakožto spoluúčasti na faktuře [číslo] na základě které byla fakturována právě oprava poškození v důsledku střetu se svodidly. Navrhla proto žalobě vyhovět co do nároku na zaplacení částky 10 000 Kč, ve zbytku žalobu zamítnou a přiznat žalované právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nejprve žalobu uplatnila nárok na zaplacení částky 156 493 Kč, následně vzala žalobu zpět co do částky 66 509 Kč a následně ještě co do částky 41 553 Kč a učinila tak až poté, co žalovaná upozornila na uzavřenou pojistnou smlouvu s [anonymizováno] pojišťovnou, do té doby plnění poskytnutý z pojistné smlouvy žalobkyně nezohlednila.

16. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalované bylo pro výkon činnosti v přestavbovém týmu, která je nedílně spojena s častými pracovními cestami, jí bylo svěřeno služební vozidlo. Žalované bylo umožněno používat služební vozidlo i pro soukromé účely, měla je tedy k dispozici bezplatně i k soukromým účelům. Z vyjádření žalované k okolnostem dopravní nehody – střetu vozidla se svodidly vyplynulo, že k dopravní nehodě došlo blíže neurčeného času, asi v druhé polovině roku 2019, a to v pátek, v ranních hodinách, na sjezdu z dálnice [obec] – [obec] na [územní celek], když se vracela po noční směně domů. Mezi účastníky bylo nesporné, že v důsledku střetu se svodidly, došlo k poškození pravé strany služebního vozidla. Oprava poškození v důsledku střetu se svodidly byla provedena autorizovaným servisem a za opravu byla žalobkyni vystavena faktura [číslo] na částku 86 331 Kč včetně DPH (71 348 Kč bez DPH a 14 983 Kč DPH). Bylo prokázáno, že celkovou částku 86 331 Kč žalobkyně uhradila dne 24. 9. 2020. Z procesního úkonu žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 29. 3. 2021) vyplynulo, že žalobkyni dne 2. 3. 2021 uhradila [anonymizováno] pojišťovna plnění z havarijního pojištění č. 2020 ve výši 61 348 Kč bez DPH, když byla odečtena spoluúčast žalobkyně v částce 10 000 Kč. V případě nároku na uhrazení spoluúčasti v částce 10 000 Kč z pojistné události č. 2020, na základě které byla likvidována škoda z dopravní nehody – střet se svodidly, žalovaná uznala nárok žalobkyně, když pro obecnou povinnost nahradit škodu byly splněny všechny čtyři zákonné předpoklady, a to porušení povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění.

17. Žalobkyně proti žalované uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku dopravní nehody – střetu vozidla se svodidly a dále uplatňovala proti žalované další nároky na náhradu škody v důsledku jiného poškození služebního vozidla. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že se zejména jednalo o poškození laku, ke kterému došlo v průběhu užívání služebního vozidla žalovanou pro služební i soukromé účely.

18. V tomto konkrétním případě byla mezi účastníky dohodnuto používání služebního vozidla žalovanou pro služební i soukromé účely. Pokud je služební vozidlo používáno pro služební účely, řídí se pravidla náhrady způsobené škody zákoníkem práce. Pokud je vozidlo používáno též pro soukromé účely, neřídí se používání služebního vozidla pro soukromé účely zákoníkem práce, protože nejde o pracovněprávní vztah, ale zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), případně i dohodou o užívání automobilu a vnitřními předpisy zaměstnavatele.

19. Náhrada škody při používání služebního vozidla pro služební účely se řídí ust. § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoníku práce“), který upravuje obecnou odpovědnost za škodu, případně ust. § 251 zákoníku práce, který upravuje zvláštní povinnost v případech, kdy zaměstnanec škodu sám nevyvolal, ale neoznámil ji svému nadřízenému nebo hrozící škodě nezabránil. Povinnost zaměstnance nahradit škodu v případě použití služebního vozidla pro soukromé účely by se tak řídila § 2911 a § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).

20. Obecná povinnost nahradit škodu podle § 250 zákoníku práce je vázána na splnění čtyř předpokladů: 1) porušení povinnosti zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním 2) vnik škody na straně zaměstnavatele 3) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou 4) zavinění zaměstnance, a to ve formě úmyslu nebo nedbalosti Tyto předpoklady se zkoumají u všech škodních událostí na služebním vozidle, ať už škoda vznikla při dopravní nehodě, odcizením, vandalismem, opotřebením či jinak.

21. S ohledem na činnost v přestavbovém týmu soud dovodil, že jízda služebním vozidlem k místu výkonu pracovní činnosti a zpět, je výkonem práce. K dopravní nehodě – střetu se svodidly, tedy došlo při plnění pracovních povinností ve smyslu § 273 odst. 1 zákoníku práce, a proto je nutno na náhradu škody vzniklé při plnění pracovních povinností aplikovat zákoník práce.

22. Po právní stránce soud nárok na zaplacení částky 10 000 Kč z faktury [číslo] posuzoval podle § 250 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

23. Podle § 272 zákoníku práce při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

24. Žalovaná nárok na zaplacení částky 10 000 Kč z faktury [číslo] uznala, výše škody, kterou je žalovaná povinna nahradit odpovídá škodě na služebním vozidle způsobené v důsledku dopravní nehody – střetu se svodidly, a to v rozsahu, v jakém nebyla kryta havarijním pojištěním (tzv. spoluúčast), a proto soud v tomto rozsahu žalobě jako důvodné vyhověl.

25. Ohledně dalších nároků žalobkyně na náhradu škody dospěl soud k závěru, že poškození na vozidle vzniklo v průběhu jeho užívání, kdy žalovaná byla jedinou osobou, které vozidlo bylo svěřeno k užívání a také jedinou osobou, která je měla v držení. Jelikož k poškození došlo průběžně v průběhu času, nebylo možno zjistit, zda ke vzniku škody došlo při použití služebního vozidla pro služební nebo soukromé účely. Za tohoto stavu má soud za to, že je nutno při aplikaci právních předpisů vyjít z vnitřních předpisů žalobkyně, tedy konkrétně z Pravidel užívání vozidle,, kde pod kapitolou„ Odpovědnost“ bylo stanoveno, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody ze strany zaměstnavatele se bude postupovat vždy v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce.

26. Soud proto uzavřel, že na danou věc ohledně dalších nároků žalobkyně na náhradu škody nebude aplikován občanský zákoník, nýbrž zákoník práce.

27. V situaci, kdy škoda vznikne vandalismem nebo jiným poškozením, je zaměstnanec povinen takou škodu nahradit jen tehdy, pokud svým zaviněným porušením povinnosti vandalismus nebo poškození umožnil. Pokud škoda vznikne opotřebením nad přiměřenou míru, jde o porušení povinnosti řádně střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškození (ust. § 301 písm. d) zákoníku práce). V každém konkrétním případě je ale nutno zkoumat, jak škoda vznikla a zda ji lze přičítat zaviněnému porušení této povinnosti.

28. V řízení bylo zjištěno, že žalované odevzdala služební vozidlo se svítící kontrolkou brzdového obložení, kdy při brždění se ozýval silný zvuk svědčící o brždění„ kov na kov“ 29. Podle § 251 odst. 1 zákoníku práce může zaměstnavatel na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.

30. Podle Pravidel užívání vozidel byla žalovaná povinna užívat vozidlo se zásadou hospodárnosti a počínat si při tom tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku firmy.

31. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala výši škody na brdovém systému vzniklé v důsledku toho, že žalovaná neoznámila svítící kontrolku brzdového systému a umožnila tak poškození brzd. Provedenými důkazy z autorizovaného servisu (zakázkové listy a faktury) ani nebylo zjištěno, že by předmětem oprav byly brzdy nebo brzdový systém.

32. Pokud jde o škodu vzniklou na služebním vozidle žalobkyní tvrzeným opotřebením nad přiměřenou míru, žalobkyně v řízení netvrdila, k jaké konkrétní škodě opotřebením nad přiměřenou míru mělo dojít. Netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním porušením povinnosti měla žalovaná škodu opotřebením nad přiměřenou míru způsobit.

33. Z doložených zakázkových listů a faktur autorizovaného servisu bylo zjištěno, že kromě opravy v důsledku škody vzniklé při dopravní nehodě, se jednalo převážně o výměnu nárazníků a opravy laku, a to konkrétně o výměnu a lakování zadního nárazníku, opravu a lakování levých zadních dveří, opravu a lak přední kapoty, výměnu a lakování předního nárazníku.

34. Na základě výše uvedeného tak nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že se jedná o absolutní odpovědnost žalované, ani závěru, že v řízení bylo prokázáno, že k poškození vozidla došlo žalovanou. Žalobkyně argumentovala, že žalovaná nepřistavovala vozidlo ke kontrole, a proto nebylo v možnostech žalobkyně zjistit rozsah poškození služebního vozidla. V tomto směru byl v řízení zjištěn opak, když bylo zjištěno, že vnitřním předpisem, tedy Pravidly pro užívání vozidle, nebyla žádná povinnost přistavovat služební vozidlo ke kontrole stanovena. V průběhu řízení, a to ze samotných tvrzení žalobkyně, pak vyplynulo, že žalobkyně jakožto zaměstnavatel v průběhu užívání služebního vozidla žalovanou vozidlo neprohlížel a ani nekontroloval dodržování pravidel užívání vozidel.

35. V řízení přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo žalobkyní prokázáno kumulativní splnění předpokladů ke vzniku obecné odpovědnosti za škodu vzniklou opotřebením nad přiměřenou míru. V řízení nebyl ani prokázán vznik škody v důsledku opotřebení nad přiměřenou míru. Žalobkyně sice odkázala na znalecký posudek, nicméně v bodě 1.5 znaleckého posudku je popsán technický stav vozidla, kdy je zaznamenáno, že vozidlo je po nehodě a poškození následujících dílů: přední maska, přední kapota, levé zadní dveře, levý zadní blatní, z nárazník, přední nárazník, pravý přední blatník, pravé přední dveře, pravé zadní dveře a pravý zadní blatník, a to bez další bližší specifikace poškození. Rovněž pak fotodokumentace pořízená znalcem pak kromě viditelného poškození po střetu se svodidly nenasvědčuje na první pohled opotřebení vozidla nad přiměřenou míru. Na učiněný závěr pak lze usuzovat i ze svědecké výpovědi svědka [příjmení], která potvrdil, že v době předání bylo vozidlo pojízdné, škrábance většího rozsahu byly na předním blatníku u spolujezdce (tedy na pravé straně), interiér byl čistý a uklizený, jiné poškození vozidla svědek neuvedl. Naopak potvrdil, že obsah listiny, kterou žalovaná předložila při předání vozidla, a kterou podepsal, odpovídá stavu vozidla při předání.

36. Soud má za to, že je nutno zkoumat v každém konkrétním případě jak škoda vznikla a zda ji zle přičítat zaviněnému porušení této povinnosti ze strany zaměstnance. V daném případě je tedy nutno vzít i v potaz že vozidlo bylo žalovanou užíváno od 20. 5. 2017, vráceno bylo žalobkyni dne 30. 4. 2020 a bylo s ním najeto 92 479 m. V Evropské unii se průměrně najede 10 000 km/rok. Vezmeme-li v úvahu, že vozidlo bylo používáno pro služební i soukromé účely, pak průměrný roční nájezd by odpovídal 20 000 km ročně. V daném případě tedy odpovídá nájezd vozidla době přesahující čtyři a půl roku. Při běžném provozu tak evidentně dochází k běžnému opotřebení vozidla, a to včetně poškození laku (např. poškození od odlétajících kamínků, drobné oděrky a promáčkliny způsobené pakováním na veřejných parkovištích, apod.).

37. Vzhledem k výše uvedenému se soud nezabýval námitkou žalobkyně, že žalovaná v období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 užívala vozidlo neoprávněně, neboť má za to, že v otázce odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, která vznikla v průběhu užívání vozidla po tří let, nemůže mít skutečnost, zda vozidlo bylo užíváno oprávněně či neoprávněně, vliv na povinnost zaměstnance k náhradě škody, a to zvlášť za situace, kdy žalovaná byla se žalobkyní v pracovněprávním vztahu.

38. Protože žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně další škody vzniklé na služebním vozidla opotřebením nad přiměřenou míru, nezbylo soudu než ve zbytku, tedy v nároku na zaplacení spoluúčastni v částce 10 000 Kč z faktury [číslo] spoluúčasti v částce 10 000 Kč z faktury [číslo] spoluúčastni v částce 10 000 Kč z faktury [číslo] v nároku na zaplacení faktury [číslo] v částce 8 432 Kč bez DPH, zamítnout.

39. Soud dále přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,52% ročně z částky 71 348 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že před podáním žaloby žalovaná nebyla vyzvána k zaplacení peněžitého plnění a za výzvu k plnění je tedy nutno považovat doručení žaloby, ke kterému došlo dne 20. 11. 2020. Protože žalobkyni vzniklo proti žalované na náhradu škody způsobené na služebním vozidle v důsledku dopravní nehody, když na obnovení stavu před dopravní nehodou musela žalobkyně vynaložit částku 86 331 Kč, dospěl soud k závěru, že po žalobkyní učiněném zpětvzetí co do nároku na zaplacení DPH v částce 14 983 Kč, byla žaloba o zaplacení částky 71 348 Kč podána důvodně a žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 71 348 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021, když dne 2. 3. 2021 se žalobkyně domohla plnění prostřednictvím třetí strany ([anonymizováno] pojišťovna) a za dobu od 3. 3. 2021 do zaplacení pak vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodlo podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, že povine hradit náklady řízení žalovaný. V daném případě podala žalobkyně žalobu on zaplacení částky 156 493 Kč dne 19. 10. 2020. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, celkem co do částky 108 062 Kč a soud rozhodoval o zbývajícím nároku na zaplacení částky 48 431 Kč. Výrokem I. uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenství, ve zbytku, tedy v částce 38 423 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak soud musel vedle poměru úspěchu a neúspěchu posuzovat také, zda žaloba v části nároku, ohledně kterého vzala žalobkyně žalobu zpět, byla podána důvodně, a který z účastníků zavinil částečné zastavení řízení. Na základě provedených důkazů bylo zjištěno, že před podáním žaloby uhradila [anonymizováno] pojišťovna žalobkyni z faktury [číslo] znějící na částku 17 066 Kč dne 26. 8. 2020 částku 4 104 Kč a z faktury [číslo] znějící na částku 24 550 Kč dne 7. 5. 2020 částku 10 290 Kč. V nároku na zaplacení částky 14 394 Kč tedy žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně vzala zpět žalobu i co nároku na úhradu DPH z jednotlivých faktur, tedy celkem co do částky 27 159 Kč, z procesního hlediska tedy zavinila, že v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Dále vzala zpět žalobu co do částky 66 509 Kč bez DPH, když v průběhu se domohla částečného plnění z faktury [číslo] znějící na částku 18 344 Kč, neboť [anonymizováno] pojišťovna uhradila žalobkyni dne 3. 12. 2020 částku 5 161 Kč a z faktury [číslo] znějící na částku 86 331 Kč, neboť [anonymizováno] pojišťovna uhradila dne 2. 3. 2021 částku 61 348 Kč. Z výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do částky 71 348 Kč, která představuje přiznané plnění 10 000 Kč a nárok žalobkyně, kterého se domohla v průběhu řízení plnění od pojišťovny jako náhradu škody způsobené dopravní nehodou – střet se svodidly, a to v částce 61 348 Kč. Ve zbytku, tedy v částce 85 145 Kč byla žaloba nedůvodná (v částce 38 432 Kč soud žalobu výrokem II. zamítl a v částce 46 714 Kč žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo zastaveno). Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy představuje 46% úspěchu k 54% neúspěchu. Protože poměr úspěchu a neúspěchu je nepatrným, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.