13 Co 230/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 61 087 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 2. 2025, č. j. 16 C 219/2023-68

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I, co do částky 46 990 Kč s příslušenstvím, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 8. 2. 2023 do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývajícím rozsahu výroku I, tj. pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 14 097 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 778 Kč za dobu od 8. 2. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 077 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 61 087 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 865 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Rozhodnutí o zamítnutí žaloby postavil soud prvního stupně na závěru, že uzavření kupní smlouvy s žalovanou ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. a ani uzavření pojistné smlouvy mezi žalobkyní, žalovanou a společností , právnická osoba, . ve smyslu ust. § 2758 odst. 1 o. z. nebylo prokázáno. Z žalobkyní předloženého důkazu – daňový doklad č. , hodnota, vystavený dne 7. 2. 2023 - vyplývá pouze to, že tohoto dne bylo na pobočce žalobkyně , právnická osoba, , , adresa, , se specifikovaným obchodním centrem a sídlem, uskutečněno zdanitelné plnění v celkové částce 61 865 Kč, a to prodej mobilního telefonu Apple Iphone 14 Pro Max 512 GB Silver za cenu 46 990 Kč včetně DPH a recyklačního poplatku, sjednání pojištění nahodilého poškození a odcizení mobilního telefonu v délce dvou let a pojištění prodloužené záruky pro zařízení Apple do 80 000 Kč (certifikát) v délce jednoho roku za cenu 14 097 Kč, dále prodej ochranné folie InvisibleSHIELD HD na telefon za cenu 599 Kč včetně DPH a prodej prodlužovacího kabelu EMOS 1x zásuvka, 3 m – bílý za cenu 179 Kč včetně DPH a že toho dne (7. 2. 2023) byla uhrazena částka 778 Kč a zbývající částka 61 087 Kč měla být uhrazena ve splátkách. Uvedený daňový doklad však uzavření kupní smlouvy a pojistné smlouvy neprokazuje, neboť z něho nevyplývá vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu na koupi citovaného zboží a ani vůle žalované uzavřít předmětnou pojistnou smlouvu na pojištění nahodilého poškození a odcizení mobilního telefonu v délce dvou let a pojištění prodloužené záruky (s odkazem na ust. § 2079 odst. 1 o. z. a § 2758 odst. 1 o. z.) a nevyplývá z něj ani konkrétní obsah těchto smluv (§ 1724 odst. 1 o. z. a § 1725 o. z.), neboť daňový doklad byl vystaven pouze žalobkyní a neobsahuje žádné osobní identifikační údaje žalované a není žalovanou podepsán. Za situace, kdy žalobkyně se k jednání soudu, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, nedostavila, zabránila tím možnosti, aby byla soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o chybějících důkazech ve vztahu k prokázání uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou a ve vztahu k prokázání uzavření pojistné smlouvy a z toho vyplývajících následků pro žalobkyni. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Jako odvolací důvody uplatnila důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e), f) a g) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytýkala, že pokud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby proto, že v řízení nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu ust. § 2079 odst. 1 o. z. a ani uzavření smlouvy pojistné mezi žalobcem, žalovanou a společností , právnická osoba, . ve smyslu ust. § 2758 odst. 1 o. z., pak žalobkyně s ohledem na žalobní podání, které neznělo na určení, zda tu právní poměr je či není, se nikdy nedomáhala určení, zda kupní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena nebo nebyla, když ohledně této skutečnosti nebylo mezi smluvními stranami sporu. Žalobkyně podala návrh na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky původně 61 865 Kč s příslušenstvím, její žalobní podání tedy znělo na plnění, nikoli na určení, zda tu právní poměr je či není. Dle odvolatelky se soud neřídil petitem obsaženým v žalobním podání. Podle žalobních podání měl soud rozhodnout o tom, zda je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit kupní částku za zboží, které od žalobkyně na základě uzavřené kupní smlouvy převzala. Za zásadní žalobkyně označila to, že sama žalovaná nikdy nenamítala neexistenci uzavření kupní smlouvy, na výzvy a přípisy žalobkyně nereagovala, ani se nezúčastnila soudních jednání, přičemž svou neúčast ani neodůvodnila, ani neomluvila. Naopak žalobkyně se z účasti na soudním jednání řádně a včas omluvila z důvodu hospodárnosti řízení a nenavyšování nákladů řízení pro velkou vzdálenost mezi sídlem žalobkyně a sídlem soudu. Podle žalobkyně je řízení stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kdy faktický stav je takový, že žalovaná disponuje se zbožím, aniž by za něj zaplatila kupní cenu, a je tedy legitimním a legálním očekáváním žalobkyně, aby se prostřednictvím civilního soudu domohla svého práva na úhradu částky představující kupní cenu za zboží a pojistné tak, jak je popsáno v žalobním návrhu. To, že žalobou byl uplatněn nárok na úhradu kupní částky z uzavřené kupní smlouvy, konstatoval i odvolací soud v předchozím kasačním rozhodnutí. Pokud mělo být projednávanou otázkou to, zda tu právní poměr je či není, měla tuto námitku vznášet žalovaná, kterou by bez jakýchkoli pochybností tížilo toto břemeno a logicky žalovaná by musela nést i břemeno důkazní k prokázání takového tvrzení. Žalovaná však nikdy nenamítala, že kupní smlouva uzavřena nebyla a že na ní nebylo převedeno vlastnické právo, respektive že nikdy zboží nepřevzala. Celou dobu řízení žalovaná nic netvrdila, nevznesla žádnou námitku, neužila žádnou argumentaci. Není jakýchkoli pochyb o tom, že žalovaná s žalobkyní kupní smlouvu uzavřela, žalobkyně disponuje jejími osobními údaji, které by jinak nezískala, včetně rodného čísla žalované, které by jinak neměla možnost znát, jak je uvedeno v úvěrové smlouvě, kterou měla žalovaná prostřednictvím žalobkyně uzavřít a prostřednictvím níž by byla kupní cena hrazena ve splátkách, ale která uzavřena nebyla. Žalobkyně tento důkaz dříve nepředložila, neboť nebyl relevantní pro předmět řízení a pro projednávanou věc. V úvěrové smlouvě jsou pak uvedeny veškeré osobní údaje žalované, je tam uvedena kupní částka i předmět kupní smlouvy, na úvěrové smlouvě je uvedeno datum 7. 2. 2023, které se shoduje s datem na dokladu č. , hodnota, . Na pokladním dokladu, který již byl soudu jako důkaz předložen, je odkaz na úvěrovou smlouvu, a tedy pokladní doklad je tak jednoznačně spojen s úvěrovou smlouvou, která obsahuje osobní údaje žalované, které žalovaná uvedla osobně na provozovně žalobkyně a jedině tak mohla žalobkyně osobní údaje znát a použít je pro přípravu žalobního podání. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

4. Žalovaná vyjádření k odvolání nepodala, k nařízenému odvolacímu jednání, stejně jako k žádnému z jednání v řízení před soudem prvního stupně, se bez omluvy nedostavila.

5. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně a po zopakování důkazu dokladem č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2023 a provedení důkazu listinou – smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v rozsahu nároku na úhradu kupní ceny ve výši 46 990 Kč důvodné, ve zbývajícím rozsahu nároku v částce 14 097 Kč s příslušenstvím odvolání žalobkyně důvodným neshledal.

6. Již v předchozím kasačním rozhodnutí (usnesení č. j. 13 Co 726/2024-50 ze dne 24. 9. 2024) odvolací soud konstatoval, že se žalobkyně podle žalobních tvrzení obsažených v žalobě domáhá po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 778 Kč, žalované částky ve výši 61 087 Kč z titulu nezaplacené kupní ceny žalovanou za zboží podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující dne 7. 2. 2023, jejíž předmětem bylo vyjmenované zboží (označený mobilní telefon za cenu 46 990 Kč, ochranná folie za 599 Kč, prodlužovací kabel za 179 Kč), a sjednání prodloužené záruky a pojištění nahodilého poškození či odcizení mobilního telefonu za částku 14 097 Kč, celkem za částku 61 865 Kč, která ze strany žalované, ač jí bylo zboží předáno, nebyla uhrazena, vyjma hotovosti ve výši 778 Kč, když zbývající částka 61 087 Kč měla být uhrazena formou splátek z žalovanou zvoleného způsobu úhrady prostřednictvím spotřebitelského úvěru, který měla žalovaná uzavřít se společností , právnická osoba, . jako poskytovatelem úvěru. Úvěr nebyl zrealizován pro absenci potřebných podpisů žalovanou na úvěrové smlouvě, a tudíž spotřebitelský úvěr uzavřen nebyl a kupní cena za zboží převzaté žalovanou tak, nad rámec částky zaplacené v hotovosti ve výši 778 Kč, uhrazena nebyla. Uvedeným kasačním rozhodnutím zrušil odvolací soud první rozsudek soudu prvního stupně č. j. 16 C 219/2023-28 ze dne 13. 2. 2024 založený na vadném závěru o nedůvodnosti žaloby pro neprokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, neboť žalobou žalobkyně neuplatnila nárok na úhradu dlužné částky jako nedoplatku ze spotřebitelského úvěru.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení jak před kasačním rozhodnutím odvolacího soudu, tak i poté, zcela nečinná. Na výzvy soudu, aby se vyjádřila k uplatněné žalobě, která jí spolu s usnesením soudu ukládající jí povinnost k vyjádření byla doručena, nereagovala, k nařízeným ústním jednáním se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce před jednáním nařízeným soudem prvního stupně po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu omluvila svoji neúčast u jednání z důvodu hospodárnosti řízení a nezvyšování nákladů řízení s ohledem na značnou vzdálenost žalobkyně i zástupce žalobkyně od sídla soudu, kdy s ohledem i na odůvodnění kasačního rozhodnutí a pasivitu žalované, která nikdy a nijak nereagovala jak na předžalobní upomínky, tak po zahájení řízení soudem, když se k žalobě nevyjádřila a na jednání soudu bez omluvy se nedostavila, měla žalobkyně za to, že v řízení prokázala, že žalovaná obdržela plnění, za které žalovanou částku neuhradila. Omluva žalobkyně z jednání byla soudu prvního stupně doručena dne 16. 1. 2025, tedy s dostatečným předstihem před nařízeným jednáním na den 11. 2. 2025. Z protokolu o jednání ze dne 11. 2. 2025 pak vyplývá, že soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně i její zástupce byli z jednání omluveni a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila (předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 28. 1. 2025), k důkazu provedl listiny, které byly obsahem spisu (doklad č. , hodnota, , předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2023 a 21. 8. 2023 a dodejky ze dne 17. 5. 2023 a 24. 8. 2023), a poté rozhodl napadeným rozsudkem tak, že žalobu žalobkyně opětovně zamítl se závěrem, že z jediného důkazu předloženého žalobkyní, dokladu č. , hodnota, , nelze dovodit uzavření předmětné kupní smlouvy na koupi vyjmenovaného žalobkyní specifikovaného zboží a uzavření pojistné smlouvy, když uvedený doklad uzavření kupní smlouvy ani pojistné smlouvy neprokazuje, když neobsahuje žádné identifikační údaje žalované, a byl vystaven pouze žalobkyní a žalovanou není podepsán. A vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, zabránila tím možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o chybějících důkazech ve vztahu k prokázání uzavření kupní smlouvy i pojistné smlouvy, a proto žalobu zamítl.

8. Takový procesní postup zvolený soudem prvního stupně nepovažuje odvolací soud za správný a odpovídající stavu věci. Se soudem prvního stupně lze sice souhlasit v tom, že obecně platí, že neúčast účastníka řízení u jednání, při němž vyvstane nutnost poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., a kdy se mu poučení v důsledku jeho neúčasti nedostane, může mít za následek neúspěch ve sporu. Jde zejména o situace, kdy účastník řízení se bez omluvy k jednání nedostaví, sám tedy zabrání možnosti být poučen. V daném případě však jde o situaci zcela odlišnou, kdy žalobkyně prostřednictvím svého zástupce se soudem komunikovala, k jednání nařízenému po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, v němž dal odvolací soud žalobkyni za pravdu v tom, že předmětem řízení učinila nárok na úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy uzavřené dle tvrzení žalobkyně dne 7. 2. 2023, a úhrady za sjednané pojištění a prodlouženou záruku z téhož dne, v celkové částce 61 087 Kč, se z nařízeného jednání z důvodu hospodárnosti a nenavyšování nákladů řízení řádně a s dostatečným předstihem omluvila, kdy vycházela z toho, že nárok je prokázán, navíc za situace, kdy žalovaná proti uplatněnému nároku nevznesla žádnou námitku. Podání žalobkyně soud prvního stupně obdržel 16. 1. 2025, tedy s více jak třítýdenním předstihem před datem konání ústního jednání 11. 2. 2025. Řádnému procesnímu postupu soudu, jehož výsledkem má být předvídatelnost rozhodnutí soudu, by tedy odpovídalo, kdyby soud prvního stupně žalobkyni, která na rozdíl od žalované v řízení nebyla nečinná, poučil, že tvrzení žalobkyně o uzavření kupní smlouvy a z toho vyplývající povinnosti žalované k úhradě žalované částky nemá s ohledem na doložené důkazy dosud za prokázaná. Takový postup soud prvního stupně však nezvolil. Za nezměněného procesního stavu, kdy žalovaná se opět k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, a tedy proti uplatněnému nároku vycházejícímu z toho, že převzala zboží bez následné úhrady kupní ceny za toto zboží, se nijak nevymezila, soud prvního stupně žalobu zamítl, když pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. Žalobkyně pak v rámci odvolacího řízení v reakci na zamítavý rozsudek soudu prvního stupně doložila úvěrovou smlouvu, která měla být s žalovanou uzavřena dne 7. 2. 2023 a která měla sloužit jako forma úhrady kupní ceny i pojistného plnění za zboží, které žalovaná převzala v provozně žalobkyně dne 7. 2. 2023. Z této listiny, kterou odvolací soud při odvolacím jednání provedl k důkazu, když důkaz shledal přípustným ve smyslu ust. § 205a písm. d) o. s. ř. s ohledem na výše popsaný nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, vyplývá, že jde o smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , typ úvěru UCDBR, od firmy , právnická osoba, , datovanou 7. 2. 2023, kde jako klient je označena žalovaná jménem a příjmením včetně uvedení rodného čísla, čísla telefonu, emailové adresy, označení rodinného stavu, čísla průkazu totožnosti, označení bydliště, jejího zaměstnání, s výší úvěrového rámce 62 000 Kč, s čerpáním úvěru na nákup zboží – černá technika Apple za prodejní cenu 61 087 Kč a jako prodejce/zprostředkovatel je uvedena žalobkyně. S uvedenou listinou pak koresponduje žalobkyní předložený doklad č. , hodnota, s datem uskutečněného plnění dne 7. 2. 2023 a s datem vystavení dne 7. 2. 2023, týkající se specifikovaného mobilního telefonu Apple Iphone 14 ProMax za částku včetně DPH 46 990 Kč a dalšího zboží – ochranné folie za 599 Kč, prodlužovacího kabelu za 179 Kč a za službu – 2 roky pojištění nahodilého poškození a odcizení a 1 rok pojištění prodloužené záruky pro zařízení Apple do 80 000 Kč za 14 097 Kč, celkem 61 865 Kč s tím, že podle tohoto dokladu byla z celkové částky 61 865 Kč zaplacena hotově částka 778 Kč a zbývající částka 61 087 Kč bude ve splátkách, kdy u tohoto údaje je jako variabilní symbol označeno číslo úvěrové smlouvy UCDBR 730204212880.

9. Uvedenými listinami žalobkyně prokázala uzavření kupní smlouvy dne 7. 2. 2023 na nákup zboží za částku 46 990 Kč za předmětný mobilní telefon, za 599 Kč za ochrannou folii a 179 Kč za prodlužovací kabel, za které podle uvedeného dokladu bylo uhrazeno žalobkyní pouze 778 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení částky ve zbývajícím rozsahu 46 990 Kč jako kupní ceny za zboží dodané žalované a převzaté žalovanou, je důvodný. Uvedené listiny prokazují tvrzení žalobkyně o uskutečnění nákupu uvedeného zboží v provozně žalobkyně dne 7. 2. 2023 právě žalovanou, když kupní cena, vyjma při nákupu složené hotovosti ve výši 778 Kč, měla být hrazena formou splátek v rámci spotřebitelského úvěru, který měl být uzavřen mezi společností , právnická osoba, a žalovanou a jehož zprostředkování zařizovala žalobkyně a jíž žalovaná poskytla za tím účelem své identifikační údaje, uhrazena nebyla, když k proplacení kupní ceny společností , právnická osoba, ve prospěch žalobkyně nedošlo z důvodu absence podpisu žalované na předložené úvěrové smlouvě. Tvrzení žalobkyně korespondující s uvedenými listinnými důkazy o tom, že žalovaná převzala zboží specifikované v uvedeném dokladu, a které mělo být uhrazeno formou splátek dle sjednaného spotřebitelského úvěru, k čemuž ale nedošlo, žalovaná nijak nezpochybnila. V řízení byla zcela nečinná, uplatněný nárok žalobkyně nikdy nezpochybnila, a to ani v době před zahájením řízení, když na prokazatelně jí doručené předžalobní upomínky a výzvy k úhradě žalované částky nijak nereagovala, stejně tak nijak nereagovala a zůstala zcela nečinná i v průběhu celého řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, ač vždy byla ke každému z nařízených jednání (v pořadí celkem tři jednání) řádně obeslána a předvolání k jednání jí byly také řádně doručeny. Jak již shora uvedeno, k žádnému z jednání se bez omluvy nedostavila, námitky proti uplatněnému nároku žádné nesdělila.

10. Odvolací soud tak po opakování důkazu a doplnění důkazního řízení postupem v odvolacím řízení přípustným, jak shora popsáno, dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu částky 46 990 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a představující nedoplatek kupní ceny za výše specifikované zboží je důvodný, a proto rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu, tedy ohledně částky 46 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 8. 2. 2023 až do zaplacení změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalované uložil povinnost tuto částku spolu s příslušenstvím zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

11. Jiná situace je v případě nároku žalobkyně na úhradu částky 14 097 Kč představující úhradu pojistného dle žalobkyní tvrzené pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a pojistitelem společností , právnická osoba, ., k níž měla žalovaná přistoupit. Podle ust. § 2758 odst. 2 o. z. totiž platí, že není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, pak vyžaduje pojistná smlouva písemnou formu. Žalovaná písemně pojistnou smlouvu neuzavřela, to žalobkyní prokázáno nebylo, a uzavření pojistné smlouvy v písemné formě žalovanou nebylo ostatně ani tvrzeno. Na rozdíl od kupní smlouvy, která ke své platnosti písemnou formu nevyžaduje a její uzavření žalobkyně prokázala výše citovanými důkazy, proto odvolací soud nárok žalobkyně na úhradu částky 14 097 Kč jako dohodnutou platbu pojištění neshledal důvodným a v tomto rozsahu, pokud soud prvního stupně žalobu pro neprokázání nároku zamítl, rozhodl správně a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 14 097 Kč s příslušenstvím a zamítnuta i žaloba co do zbývajícího úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 778 Kč za dobu od 8. 2. 2023 do zaplacení, jako rozhodnutí věcně správné a zákonu odpovídající podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů vychází z ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy poměrného úspěchu žalobkyně ve věci. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 61 865 Kč, úspěšná byla pouze co do částky 46 990 Kč, úspěch žalobkyně je tedy v rozsahu 76 %, její neúspěch v rozsahu 24 %, žalobkyni tak náleží vůči žalované právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v řízení v rozsahu 52 %. Náklady řízení žalobkyně sestávají z náhrady za soudní poplatek, a to 2x ve výši 3 094 Kč (soudní poplatek z žaloby a soudní poplatek za první odvolací řízení, přičemž za druhé odvolací řízení povinnost žalobkyně k úhradě soudního poplatku dána nebyla), tj. za soudní poplatky jde o částku ve výši 6 188 Kč. Dále náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem, a to za celkem 4 úkony právní služby vykonané v řízení před soudem prvního stupně i v obou odvolacích řízeních, kdy odměna za 1 úkon právní služby činí 3 580 Kč dle § 7 a. t., a dále 4 režijní paušály, z toho 3 po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1 ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy náklady právního zastoupení spolu s DPH ve výši 3 290 Kč představují částku 18 960,70 Kč. Z celkových účelně vynaložených nákladů žalobkyní v daném řízení ve výši 25 148,70 Kč jí tedy náleží 52 %, což představuje částku 13 077 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).