13 CO 278/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích z 15. 9. 2021, č. j. 9 C 206/2018-263 Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. vyjma výroku III, mění takto:

I. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje: -) pozemek č. stavební [anonymizováno] o výměře 276 m2 - zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa] v [obec] na stavební parcele [číslo] -) parcela [číslo] o výměře 1243 m2 – zahrada, když tyto nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví], pro k. ú. a [územní celek], tj. nemovitosti v hodnotě 2 005 000 Kč, -) satelit v hodnotě 3 000 Kč, -) filtr na vodu značky Zepter v hodnotě 7 000 Kč, -) kombinovaný sporák MORA v hodnotě 500 Kč, -) finanční prostředky na účtu žalobce vedeném u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků ve výši 4 158,56 Kč, -) finanční prostředky naspořené na důchodovém spoření žalobce u společnosti [právnická osoba], č. spoření [číslo], ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků ve výši 49 871,54 Kč, -) finanční prostředky naspořené na investičním životním pojištění žalobce u společnosti [právnická osoba], [číslo] ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků ve výši 50 203,18 Kč

II. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje: -) osobní automobil Kia Cee Wagon v hodnotě 120 000 Kč, -) přívěsný vozík značka Agados v hodnotě 5 000 Kč, -) automatická pračka Beco v hodnotě 2 000 Kč, -) myčka Siemens v hodnotě 1 500 Kč, -) mikrovlnná trouba Whirlpool v hodnotě 350 Kč, -) finanční prostředky na účtu žalované vedeném u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] zjištěné ke dni [datum] ve výši 16 416,39 Kč, -) finanční prostředky naspořené na důchodovém spoření žalované u společnosti [právnická osoba], č. spoření [číslo] ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků ve výši 40 914,28 Kč

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání podílů částku 383 616 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě státem zálohovaných nákladů řízení částku 5 605,76 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet soudu prvního stupně, č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol].

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal nemovitosti v k. ú. [obec], a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a dále pozemek parc. [číslo] – zahrada. Hodnota předmětných nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem a byla mezi stranami nesporná v částce 2 005 000 Kč. Dále do výlučného vlastnictví žalobce přikázal movité věci, a to satelit v hodnotě 3 000 Kč, filtr na vodu značky Zepter v hodnotě 7 000 Kč a kombinovaný sporák MORA v hodnotě 500 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal osobní automobil Kia Cee Wagon v hodnotě 120 000 Kč, přívěsný vozík značka Agados v hodnotě 5 000 Kč, automatickou pračku Beco v hodnotě 2 000 Kč, myčku Siemens v hodnotě 1 500 Kč a mikrovlnnou troubu Whirlpool v hodnotě 350 Kč (výrok II). Ohledně nosiče kol a střešního boxu, motocyklu Honda XR 600, RZ [číslo pasu], lednice Whirlpool, televizního přístroje Samsung a motocyklu Suzuki řízení zastavil (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl v částce 301 116 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV). Dále rozhodl o povinnosti žalované uhradit státem zálohované náklady řízení (výrok V). Právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok VI).

2. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Její odvolání směřovalo proti výroku IV rozsudku soudu prvního stupně. Nesouhlasila s výší vypořádacího podílu, namítala, že se nemůže dopočítat způsobu, jak ho soud prvního stupně stanovil, způsob výpočtu vypořádacího podílu je podle žalované nepřezkoumatelný. Požadovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby jí byl stanoven vyšší vypořádací podíl. Dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně zohlednil jako vnos žalobce do společného jmění manželů kupní cenu, kterou žalobce utržil za prodej nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví v k. ú. [obec]. Namítala, že tyto finanční prostředky se smísily s prostředky náležejícími do společného jmění manželů. Soudu prvního stupně vytýkala, že se danou skutečností nezabýval a neposuzoval, zda tyto prostředky byly odděleny či alespoň odlišně identifikovány od prostředků společného jmění manželů. Podle žalované neměla být žalobci započtena jako vnos do společného jmění úhrada nedoplatku společného úvěru účastníků u [právnická osoba], v částce 700 000 Kč, neboť tento závazek ke dni zániku manželství účastníků neexistoval, a neměl tudíž být předmětem vypořádání, resp. nebyl důvod zohledňovat ho při stanovení vypořádacího podílu. Konečně pak nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně poskytl žalobci k úhradě vypořádacího podílu prodlouženou pariční lhůtu v délce tří měsíců, když mezi účastníky byla od počátku shoda v tom, že ona o získání nemovitostí do svého vlastnictví neusiluje a tudíž žalobce věděl po dobu několika let trvajícího řízení, že jí bude muset vypořádací podíl uhradit.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že pokládá rozsudek soudu prvního stupně za přezkoumatelný. S námitkou, že se výlučné finanční prostředky žalobce smísily s prostředky patřícími do společného jmění manželů, nesouhlasil. Má za to, že z doložených listinných důkazů je jednoznačně zřejmé, z jakých zdrojů které částky pocházejí a o jaké finanční prostředky se jedná. Dále nesouhlasil ani s námitkou, že by neměl být zohledněn jeho vnos spočívající v doplacení společného úvěru účastníků u [právnická osoba] Namítal, že bez použití jeho výlučných finančních prostředků by účastníci dotčený závazek dosud spláceli. Má za to, že prodloužená pariční lhůta je soudy v obdobných řízeních pro zajištění financování vypořádacího podílu prostřednictvím bankovní instituce stanovována běžně. Délka řízení není zapříčiněna jeho zaviněním, a proto nevidí důvod, pro který by měla být soudem prvního stupně stanovená pariční lhůta zkracována v jeho neprospěch. Přestože ani podle žalobce soudem stanovený vypořádací podíl neodpovídá provedenému dokazování, navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalované i k vyjádření žalobce a poté, co za podmínek ust. § 213 o. s. ř. zopakoval a doplnil v níže uvedeném rozsahu dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

5. Mezi stranami bylo nesporné, jaké movité a nemovité věci jsou předmětem vypořádání a ve vztahu k těmto hodnotám nebyl mezi účastníky spor ani o jejich ceně. Soud prvního stupně dospěl k odpovídajícímu závěru, že na základě vypořádání zaniklého společného jmění účastníků způsobem uvedeným ve výroku napadeného rozhodnutí se žalobci dostane majetkových hodnot v souhrnné částce 2 119 733 Kč (tj. nemovitost 2 005 000 Kč, movité věci 10 500 Kč a finanční prostředky ve výši 104 233 Kč) a žalované v hodnotě 186 181 Kč (tj. movité věci v hodnotě 128 850 Kč a finanční prostředky ve výši 57 331 Kč), tudíž celková hodnota vypořádávaného majetku činí 2 305 914 Kč.

6. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že od takto zjištěné hodnoty vypořádávaného majetku je třeba odečíst vnosy účastníků z jejich výlučného majetku do společného jmění, odpovídá ust. § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně potud, že žalovaná vnosy ze svého výlučného majetku do společného jmění manželů neprokázala. Tvrdila, že jejím vnosem byly finanční prostředky v částce 100 000 Kč, které jí daroval otec, a byly vloženy do rekonstrukce nemovitosti účastníků v [obec]. Otec žalované slyšený jako svědek před soudem prvního stupně však tvrzení žalované o tom, že jí měl uvedenou částku darovat, nepotvrdil. Dále žalovaná tvrdila, že jejím vnosem do společného jmění manželů byly finanční prostředky z jejího stavebního spoření u [právnická osoba], kdy jí mělo být při ukončení spoření vyplaceno 45 000 Kč a ona z této částky měla uhradit 20 000 Kč za reservační poplatek na koupi rodinného domu účastníků v [obec]. Odvolací soud za podmínek ust. § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z účtu stavebního spoření žalované u [právnická osoba] a dospěl ke zjištění, že tento účet byl ukončen výplatou cílového vkladu v částce 50 591 Kč k datu 24. 10. 2007, avšak reservační poplatek v částce 20 000 Kč na účet příjemce [právnická osoba] byl podle pokladního dokladu předloženého žalovanou, uhrazen již 17. 10. 2007. Byly-li žalované tudíž úspory ze stavební spoření vyplaceny až poté, co byl reservační poplatek uhrazen, pak žalovaná tvrzený vnos neprokázala. Konfrontována s provedenými důkazy žalovaná před odvolacím soudem prohlásila, že dále na uplatnění předmětného vnosu netrvá.

7. Co se týče vnosů žalobce z jeho výlučného majetku do společného jmění manželů, bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce vynaložil na pořízení společných nemovitostí v k. ú. [obec] částku 51 830 Kč ze svých výlučných prostředků naspořených před manželstvím na stavebním spoření u [právnická osoba] Odvolací soud se dále ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně potud, že je namístě jako vnos žalobce zohlednit také úhradu zůstatku společného dluhu účastníků u [právnická osoba] v částce 700 000 Kč. Skutečnost, že byl žalobcem úvěr doplacen před zánikem manželství a dluh v tom důsledku ke dni zániku společného jmění manželů již neexistoval, není významná. Jednalo-li se o společný dluh účastníků, který byl součástí jejich společného jmění, o čemž nebylo mezi stranami sporu, pak uhradil-li žalobce tento dluh ze svých výlučných prostředků, má právo se vypořádání uvedené investice domáhat jako tzv. vnosu v režimu ust. § 742 odst. 2 o. z.

8. Odvolací soud poté, co zopakoval důkaz výpisem z účtu žalobce č. [bankovní účet] u [právnická osoba], dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že tvrzení žalobce o tom, že společný úvěr doplatil ze svých výlučných prostředků získaných prodejem nemovitostí v k. ú. [obec], jež mu daroval otec, tento výpis z účtu přesvědčivě prokazuje a současně vyvrací argumentaci žalované, že se prostředky, které žalobce získal prodejem nemovitostí v k. ú. [obec] smísily s prostředky náležejícími do společného jmění manželů tak, že je již nelze od sebe odlišit. Výpis z účtu žalobce dokládá, že finanční prostředky za prodej nemovitostí v k. ú. [obec] v částce 1 652 000 Kč byly žalobci na jeho účet připsány dne 20. 12. 2012. Před touto finanční transakcí bylo z jiných zdrojů na účtu žalobce toliko 12 568,74 Kč. Po připsání dané částky 1 652 000 Kč na účet žalobce byla na tento účet až do 29. 1. 2013, kdy měl žalobce uhradit zůstatek dluhu obou účastníků u [právnická osoba], poukázána jen jediná částka ve výši 15 511 Kč dne 23. 1. 2013. Žádná další platba, která by mohla být jako prostředek náležející do společného jmění manželů smísena s výlučnými prostředky na účtu žalobce získanými prodejem nemovitostí v k. ú. [obec] na účet připsána nebyla. Naopak z účtu bylo za období od 20. 12. 2012 do 29. 1. 2013 na různé platby vybráno 167 263,27 Kč. Z uvedeného vyplývá, že bez finančních prostředků náležejících do výlučného vlastnictví žalobce, které získal prodejem nemovitostí v k. ú. [obec], by společný dluh účastníků z titulu smlouvy o úvěru u [právnická osoba], uhrazen nebyl. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně předmětný vnos žalobci uznal a při stanovení vypořádacího podílu ze společného jmění manželů ho zohlednil.

9. Dále žalobce tvrdil, že z prostředků získaných prodejem nemovitostí v k. ú. [obec] zaplatil vstupní část kupní ceny v částce 20 000 Kč a 159 490 Kč hrazené za nákup vozidla tov. zn. Kia Cee, které bylo přikázáno žalované. Odvolací soud na základě výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] u [právnická osoba], zjistil, že od data 20. 12. 2012, kdy byly na jeho účet poukázány finanční prostředky za prodej nemovitostí v k. ú. [obec], do doby, kdy byly žalobcem zálohy na nákup vozidla v uvedené výši dne 14. 5. 2013 a 18. 5. 2013 uhrazeny, byly z účtu žalobce finanční prostředky převážně jen vybírány. Pokud pak v několika případech byl na účet poukázán menší obnos finančních prostředků (v několik případech částka okolo 15 000 Kč), následovaly výběry, jimiž byly dané nižší obnosy obratem spotřebovány. Pochybnost o tom, zda byly vstupní zálohy za automobil uhrazeny z výlučných finančních prostředků žalobce získaných prodejem nemovitostí v k. ú. [obec], proto není namístě. Žalobce dne 13. 5. 2013 ze svého účtu vybral částku 150 000 Kč a dne 18. 5. 2013 částku 30 000 Kč. Z těchto prostředků pak v hotovosti složil vstupní platbu na pořízení automobilu Kia Cee, a to dne 14. 5. 2013 v částce 20 000 Kč a dne 18. 5. 2013 v částce 159 490 Kč, což doložil pokladními doklady a fakturami [právnická osoba], s.r.o. Na podkladě uvedených zjištění sama žalovaná před odvolacím soudem prohlásila, že uplatněný vnos žalobce v podobě úhrady vstupní platby za automobil Kia Cee uznává.

10. Dále žalobce uplatnil nárok na zápočet vnosu finančních prostředků, které mu darovala matka v částce 400 000 Kč. Skutečnost, že matka žalobce mu finanční prostředky v uvedené částce dne 17. 10. 2007 poukázala, byla prokázána výpisem z jeho účtu. Žalobce před soudem prvního stupně tvrdil, že z těchto finančních prostředků získaných darem od matky, převedl částku 235 000 Kč na úhradu společného úvěru účastníků u [právnická osoba], a dále uhradil 465 000 Kč a 5 000 Kč příjemci [právnická osoba] na jeho účet. Vnos částce 465 000 Kč a 5 000 Kč doložil žalobce zprávou [právnická osoba], z 18. 12. 2007 označenou,,oznámení o čerpání meziúvěru“. Odvolací soud si s ohledem na sporný obsah této zprávy vyžádal u [právnická osoba], vysvětlení, co dokládá. Ze sdělení [právnická osoba] pak vyplynulo, že částky 465 000 Kč a 5 000 Kč byly příjemci [právnická osoba] na jeho účet uhrazeny z meziúvěru, který účastníci u [právnická osoba] čerpali, tzn. dané,,oznámení o čerpání meziúvěru“, vyvrací tvrzení žalobce, že tyto částky uhradil z výlučných prostředků. Po uvedeném zjištění již žalobce na započtení předmětného vnosu v částce 465 000 Kč a 5 000 Kč netrval. Co se týče částky 235 000 Kč, bylo výpisem účtu žalobce u [právnická osoba] prokázáno, že tato částka byla žalobcem poukázána příjemci [právnická osoba] na jeho účet č. [bankovní účet], tj. nikoliv na úhradu společného úvěru účastníků u [právnická osoba] Také v případě tohoto vnosu se odvolací soud zabýval otázkou, zda se finanční prostředky, které žalobce získal darem od matky v mezidobí, než vnos realizoval, nesmísily na jeho účtu se společnými prostředky účastníků náležejícími do společného jmění manželů. Z výpisu z účtu žalobce vyplynulo, že před tím, než mu matka finanční částku ve výši 400 000 Kč darovala, měl na účtu 1 624,31 Kč. V období od okamžiku, kdy mu byl dar od matky poukázán na účet do doby, než přeposlal částku 235 000 Kč příjemci [právnická osoba], nepřibyla na účtu žalobce žádná další částka. Finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalobce se tudíž ani v tomto případě nemohly s prostředky náležejícími do společného jmění manželů smísit. Vnos v uvedené výši 235 000 Kč proto odvolací soud žalobci uznal a při stanovení vypořádacího podílu ho zohlednil.

11. Odvolací soud proto při stanovení vypořádacího podílu, který uložil žalobci uhradit žalované na vyrovnání, započetl v jeho prospěch vnosy výlučných finančních prostředků do společného jmění v částkách 51 830 Kč, 700 000 Kč, 179 490 Kč a 235 000 Kč, tj. celkem v částce 1 166 320 Kč. Žalobce uplatnil předmětné vnosy, aniž požadoval jejich valorizaci ve smyslu ust. § 742 odst. 2 o. z., a proto odvolací soud nešel nad rámec jeho návrhu a z moci úřední prokázané vnosy nevalorizoval.

12. Nad rámec výše specifikovaných vnosů požadoval žalobce zohlednit dále jeho investice v částce 230 992 Kč do rekonstrukce společného rodinného domu v [obec], o nichž tvrdil, že je rovněž financoval z výlučných prostředků. Ve vztahu k těmto investicím však dává odvolací soud za pravdu soudu prvního stupně, že nepřehledné množství dílčích faktur o pořízení různých stavebních materiálů, které žalobce předložil, jeho tvrzení o tom, že položky uhradil výlučně ze svých prostředků, neprokazuje. Ve vztahu k uvedeným žalobcem tvrzeným vnosům je proto třeba soudu prvního stupně přisvědčit, že žalobcem prokázány nebyly. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně také potud, že ani tvrzení žalobce o tom, že uhradil ze svých výlučných prostředků veškeré další dílčí splátky v částce 5 676 Kč měsíčně, které následovaly po úhradě vstupní platby ve výši 179 490 Kč na pořízení osobního automobilu KIA Cee´d Wagon, nelze mít prokázané. Ve vztahu k těmto dílčím splátkám nelze podle výpisu z účtu žalobce jednoznačně určit, zda byly uhrazeny z výlučných prostředků žalobce, anebo z prostředků na jeho účtu náležejících do společného jmění manželů.

13. Soud prvního stupně vyšel správně ze zjištění, že žalobci se na základě vypořádání zaniklého společného jmění manželů způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku dostane majetku v celkové hodnotě 2 119 733 Kč (tj. nemovitost 2 005 000 Kč, movité věci 10 500 Kč, finanční prostředky ve výši 104 233 Kč) a žalované v hodnotě 186 181 Kč (movité věci 128 850 Kč a finanční prostředky ve výši 57 331 Kč). Celková hodnota majetku tvořícího masu společného jmění stanovenou k vypořádání činí 2 305 914 Kč, po odečtení prokázaných vnosů žalobce v částce 1 166 320 Kč činí hodnota majetku 1 139 594 Kč. Každý z účastníků by tedy měl obdržet majetek v hodnotě jedné poloviny uvedené částky, tj. 569 797 Kč. Žalované byly přikázány hodnoty v ceně 186 181 Kč, žalobce by jí proto měl zaplatit na vyrovnání jejího podílu 383 616 Kč. Tuto částku soud uložil žalobci k úhradě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalobce uvedl, že bude vypořádací podíl hradit žalované prostřednictvím úvěru, a tudíž je namístě poskytnout mu lhůtu k administraci všech potřebných kroků, které bude nucen při sjednání úvěru absolvovat, aby mohl své povinnosti zaplatit žalované vypořádací podíl dostát. Proti pariční lhůtě v uvedené délce již ani žalovaná ničeho nenamítala.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně za podmínek ust. § 220 o. s. ř. změnil a rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu těchto nákladů žádnému z účastníků nepřiznal. Každému z účastníků se dostalo poloviny společného majetku, nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich. Co se týče výroku o povinnosti žalované uhradit státem zálohované náklady znalečného, odkazuje se na odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně.