13 CO 281/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: anonymizováno právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 12 748,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 8. 2022, č. j. 34 C 23/2022-81

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla žaloba zamítnuta v rozsahu částky 8 052,09 Kč, ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Dále se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 052,09 Kč od 16. 3. 2021 do 6. 9. 2021, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu, tj. pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 4 596,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 3. 2021 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 2 826 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 100 Kč s příslušenstvím (výrok I), v rozsahu částky 12 648,60 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla dne 16. 10. 2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa obec a číslo. Žalovaná při uzavření smlouvy uvedla po předchozí domluvě se svou kamarádkou jméno příjmení nepravdu o tom, že na adrese odběrného místa obec a číslo bydlí, ač tam ve skutečnosti bydlela jméno příjmení. Při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny předložila žalovaná žalobkyni padělek nájemní smlouvy s nepravým podpisem pronajímatele. Padělek nájemní smlouvy připravila jméno příjmení a žalobkyně se na něj podepsala jako nájemce. Žalovaná takto postupovala z důvodu, že chtěla pomoci jméno příjmení, která potřebovala zajistit dodávky elektrické energie do svého bydliště, ale žalobkyně by s ní smlouvu o dodávce elektřiny neuzavřela, neboť měla u žalobkyně nesplacený dluh. Mezi žalovanou a jméno příjmení bylo dohodnuto, že až dcera jméno příjmení jméno nabude zletilosti, smlouvu o dodávce elektřiny na ni převede. Žalovaná spolu s jméno příjmení byly za uvedené jednání společně odsouzeny komisí pro projednávání přestupků anonymizována dvě slova obec a číslo, územní celek ze dne 4. 4. 2022, č. j. spisová značka, za přestupek proti majetku. Po uzavření smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny bylo žalované doručeno oznámení o zahájení dodávky s rozpisem záloh. Tuto korespondenci však našel dříve než žalovaná její manžel, který inicioval komunikaci s žalobkyní, jejímž výsledkem byla dohoda mezi žalobkyní a žalovanou o zrušení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny k 29. 12. 2020 a o demontáži elektroměru v odběrném místě obec a číslo. Když se však od provozovatele distribuční soustavy dozvěděla jméno příjmení o tom, že má dojít k demontáži elektroměru a k odpojení elektřiny na adrese obec a číslo, sdělila žalobkyni, že si demontáž elektroměru nepřeje a dohodla se s ní na přepisu odběrného místa k datu 16. 2. 2021 na dceru jméno příjmení, která v mezidobí nabyla zletilosti. Demontáž elektroměru na adrese adresa. Podle tohoto stavu spotřeby pak byla žalované vystavena žalobkyní dne 11. 1. 2021 faktura na 8 052,09 Kč. jméno příjmení následně v souvislosti s přihlášením odběrného místa na svou osobu sdělila žalobkyni zhruba měsíc poté, kdy žalobkyně ukončila smlouvy se žalovanou, stav spotřeby elektrické energie v odběrném místě obec a číslo zjištěný samoodečtem ve výši 55 446 kWh, tzn. o 982 kWh vyšší, než kolik činil odhadovaný stav spotřeby k datu ukončení smlouvy s žalovanou. Jelikož stav ukončení a přihlášení odběrného místa musí podle pravidel žalobkyně korespondovat, vystavila žalobkyně žalované dne 22. 2. 2021 opravnou fakturu na částku o 4 596,51 Kč vyšší, než kolik činila první faktura z 11. 1. 2021, tj. na částku 12 848,60 Kč. Navýšení spotřeby o částku 4 596,51 Kč tak žalobkyně vyfakturovala žalované jako jí realizovanou spotřebu v odběrném místě obec a číslo v časovém období do 29. 12. 2020. Žalovaná nesouhlasila s tím, že má částku 4 596,51 Kč stanovenou v opravné faktuře zaplatit, neboť proud dodaný do odběrného místa poté, co s ní žalobkyně ukončila smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, nespotřebovala. Poukazovala na to, že žalobkyně po ukončení smlouvy s ní nepřestala do odběrného místa obec a číslo proud dodávat, nýbrž v dodávce pokračovala i v době, než bylo odběrné místo přehlášeno na jméno příjmení, a to ve prospěch jméno příjmení, která na adrese bydlela. Argumentaci žalované ve vztahu k doplatku vyčíslenému žalobkyní v opravné faktuře shledal soud prvního stupně oprávněnou. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že předmětných 982 kWh, za něž byl doplatek vyčíslen, spotřebovala žalovaná, a proto v rozsahu předmětného nedoplatku v částce 4 596,51 Kč vyčísleného opravnou fakturou žalobu zamítl.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně v zákonné lhůtě odvoláním. Předně uvedla, že činí částečné zpětvzetí žaloby co do částky 8 052,09 Kč na jistině, neboť žalovaná jí po zahájení řízení dne 29. 3. 2022 danou částku uhradila. Odvolání žalobkyně tak směřovalo pouze do části výroku II. v rozsahu, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 4 596,51 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 12 648,60 Kč od 16. 3. 2021 do 6. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 596,51 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, jakož i do výroku III. o náhradě nákladů řízení. Soudu prvního stupně vytýkala, že jí byla v důsledku jeho nesprávného procesního postupu odepřena možnost jednat před soudem. Připustila, že se z ústního jednání nařízeného na 11. 4. 2022 omluvila, namítala však, že se nevzdala práva účasti na projednání věci a že omluvu z jednání zaslala před doplněním skutkových tvrzení žalovanou. Podle webové aplikace infosoud bylo dle tvrzení žalobkyně jednání nařízené na 11. 4. 2022 zrušeno a odročeno, ona však žádné další předvolání k jednání neobdržela. Nesouhlasila s tím, že nebyla předvolána k vyhlášení rozsudku, souhlas podle ust. § 115a o. s. ř. s projednáním věci bez jednání nedala. Ve věci samá pak namítala, že soud prvního stupně pominul specifika elektřiny jako obchodovatelné komodity a nezohlednil, že s ohledem na její fyzikální podstatu nelze předpokládat, že by o objemu dodané elektřiny mohl existovat důkaz ve smyslu např. dodacího listu. Poukazovala na to, že vznik pohledávky stejně jako nutnost opravy vyúčtování dodávky zavinila svým nepoctivým jednáním sama žalovaná. Žalovaná mohla opravnou fakturu reklamovat, což neučinila. Dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně zamítl žalobu pro úrok z prodlení z částky 12 648,60 Kč od 16. 3. 2021 do 6. 9. 202, když opravná faktura byla splatná již 15. 3. 2021 a dne 6. 9. 2021 končila toliko dodatečná lhůta pro úhradu, kterou žalobkyně žalované stanovila v předžalobní výzvě. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 4 596,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 648,60 Kč od 16. 3. 2021 do 6. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 596,51 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, jakož i výrok III o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, in eventum, aby napadený rozsudek změnil, žalobě v rozsahu dotčeném odvoláním vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná nepodala k odvolání žalobkyně vyjádření, toliko sdělila, že již uhradila povinnost stanovenou jí pod bodem I výroku napadeného rozhodnutí, jež nebyl dotčen odvoláním, a že souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby žalobkyní pro částku 8 052,09 Kč.

5. Protože žalobkyně vzala dříve, než odvolací soud rozhodl o jejím odvolání, žalobu částečně zpět pro částku 8 052,09 Kč, kterou jí žalovaná po zahájení řízení uhradila, přičemž žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, postupoval odvolací soud podle ust. § 222a o. s. ř. a poté, co v rozsahu uvedené částky zrušil rozsudek soudu prvního stupně, řízení pro částku 8 052,09 Kč částečně zastavil.

6. Ve zbývajícím rozsahu dotčeném odvoláním žalobkyně odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně lze za částečně důvodné pokládat jen ve vztahu k úrokovému příslušenství a po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní také ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení.

7. K námitkám žalobkyně, týkajících se procesního průběhu řízení před soudem prvního stupně, lze konstatovat, že soud prvního stupně ve věci rozhodl po jediném jednání, které bylo odročeno jen za účelem veřejného vyhlášení rozsudku. Z tohoto jednání, které se konalo 11. 4. 2021, se žalobkyně omluvila, o odročení nežádala. Ještě před jednáním bylo právnímu zástupci žalobkyně zasláno soudem prvního stupně písemné vyjádření, v němž žalovaná argumentovala tím, že částku 8 052,09 Kč vyúčtovanou prvotní fakturou z 11. 1. 2021 zaplatila, přičemž současně zdůvodnila, proč pokládá nárok žalobkyně na doplatek vyúčtovaný opravnou fakturou za neoprávněný. K vyjádření žalované žalobkyně žádnou repliku nepodala a nereagovala ani na zjištění, že žalovaná uhradila částku 8 052,09 Kč. Ústní jednání nařízené na 11. 4. 2022, jehož konání žalobkyně v odvolání zpochybňuje, podle obsahu spisu proběhlo, je doloženo protokolem i zvukovým záznamem. Po provedeném dokazování bylo ústní jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na neurčito. Následně soud prvního stupně nařídil vyhlášení rozsudku na 8. 8. 2022 O tomto termínu vyhlášení rozsudku již soud prvního stupně žádnou z účastnic nevyrozumíval a účastnice ani jejich zástupce k vyhlášení rozsudku nepředvolal. Vyhlášení rozsudku nařízené na 8. 8. 2022 bylo soudem prvního stupně odročeno na 17. 8. 2022 Ani na nový termín vyhlášení rozsudku nebyli účastnice ani jejich zástupci soudem prvního stupně předvoláni. Námitka žalobkyně, vytýká-li soudu prvního stupně za dané procesní situace, že jí odepřel jednat před soudem, není oprávněná. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila a o jeho odročení nežádala. Soud prvního stupně proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i jejího právního zástupce, v potřebném rozsahu provedl dokazování a řízení koncentroval. Žalobkyni lze přisvědčit, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud ji (a stejně tak žalovanou) nepředvolal k vyhlášení rozsudku. I pokud by však soud prvního stupně žalovanou k vyhlášení rozsudku předvolal, nic by se tím na její procesní situaci nezměnilo. Při vyhlášení rozsudku již soud prvního stupně žádné důkazy neprováděl a ani žalovaná při něm nečinila další přednesy. Skutečnost, že soud prvního stupně nepředvolal účastnice k vyhlášení rozsudku, tak představuje vadu řízení, která sama o sobě neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a tudíž nemůže být důvodem pro kasaci napadeného rozhodnutí. Soudní praxe je ustálena na závěru, že účastník, který se nedostaví k jednání, zbavuje se tím fakticky výhody – práva na poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., neboť tato poučovací povinnost je úzce spjata s jednáním ve věci, a nemůže se po vydání pro něj nepříznivého rozsudku při prvním jednání odvolávat na další důkazy s výjimkou těch, které nemohl bez své viny uplatnit do konce prvního jednání ve věci. Pokud se tedy žalobkyně z vlastního rozhodnutí omluvila z nařízeného jednání, při němž bylo řízení koncentrováno, nemohl ji soud prvního stupně poučit o tom, že ve vztahu k uplatněnému nároku na doplatek za elektrickou energii dodanou do odběrného místa obec a číslo vyčíslenému opravnou fakturou neunesla v potřebném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní, což vyústilo ve vztahu k předmětné části uplatněného nároku v její procesní neúspěch.

8. Ve věci samé zjistil soud prvního stupně skutkový stav věci v potřebném rozsahu a věc také správně právně posoudil. Stav spotřeby elektrické energie v odběrném místě obec a číslo byl žalobkyní zjištěn odhadem k datu ukončení smlouvy o dodávkách elektrické energie s žalovanou, tj. k datu 29. 12. 2020, v rozsahu 54 464 kWh. Povinnost žalované platit za spotřebu elektřiny vzniklou po ukončení smlouvy o dodávce elektřiny nelze dovodit z této smlouvy ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná se v odběrném místě nezdržovala a v tom důsledku mohla elektřinu fakticky spotřebovat. Argumentace žalobkyně o specifickém charakteru elektřiny jako komodity nemůže na tomto závěru cokoliv změnit. Stejně tak je irelevantní, že žalovaná opravnou fakturu nereklamovala. Odvolací soud, pokládá rozsudek soudu prvního stupně, jímž nárok žalobkyně na doplatek za cenu elektrické energie vyčíslený opravnou fakturou z 22. 2. 2021 v rozsahu částky 4 596,51 Kč zamítl, za věcně správný a zákonný a v tomto rozsahu ho proto podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

9. Co se týče úroku z prodlení, soud prvního stupně ho přiznal žalobkyni z částky 8 052,09 Kč od 7. 9. 2021, nikoliv od data 16. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti opravné faktury stanovené na 15. 3. 2021, jak žalobkyně požadovala. Vyšel z data splatnosti uvedeného žalobkyní na poslední předžalobní výzvě, jež jí byla doručena na adresu jejího bydliště v anonymizována dvě slova v obec, a to se zdůvodněním, že až na základě této předžalobní výzvy se mohla žalovaná o povinnosti uhradit cenu odebrané elektřiny dozvědět, neboť předchozí korespondence jí byla žalobkyní doručována na adresu odběrného místa obec a číslo. Podle názoru odvolacího soudu však nelze pominout, že nesrovnalosti a problémy v doručování korespondence žalobkyně související se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny žalované měly základ v protiprávním jednání žalované a jméno příjmení, které žalobkyni nepravdivě informovali o tom, že žalovaná má na adrese odběrného místa obec a číslo bydliště. Právě proto, že byla žalovanou a následně jméno příjmení sdělena adresa odběrného místa jako adresa pro doručování korespondence žalované, postupovala žalobkyně tak, že žalované na tuto adresu doručovala. Odvolací soud pokládá s ohledem na uvedené za spravedlivé, aby žalovaná doplatila žalobkyni úrok z prodlení z částky 8 052,09 Kč také za období ode dne následujícího po splatnosti opravné faktury, tj. od 16. 3. 2021 až do data, od něhož byl úrok žalobkyni přiznán rozsudkem soudu prvního stupně, tj. do 7. 9. 2021. Vzhledem k uvedenému odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 052,09 Kč od 16. 3. 2021 do 6. 9. 2021.

10. Ve vztahu k částce 4 596,51 Kč pokládá odvolací soud za správné, zamítl-li soud prvního stupně nárok na její zaplacení žalovanou jako nedůvodný, že zamítl také nárok na úrok z prodlení z této částky od 16. 3. 2021 do zaplacení. V uvedeném rozsahu proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že zohlednil, že v rozsahu smluvní pokuty v částce 100 Kč přiznané žalobkyni pod bodem výroku I napadeného rozhodnutí, jež nebyl dotčen odvoláním, byla žalobkyně procesně úspěšná (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.), a v rozsahu částky 8 052,09 Kč, kterou žalovaná žalobkyni po zahájení řízení uhradila, byla důvodně podaná žaloba vzata zpět pro chování žalované (ust. § 146 odst. odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žalobkyně tak měla ve věci procesní úspěch v rozsahu částky 8 152,09Kč (8 052,09 Kč 100 Kč) představující 64% v poměru k předmětu řízení (12 748,60 Kč). Procesní úspěch žalované ve vztahu k částce 4 596,51 Kč pak odpovídá 36% v poměru k předmětu řízení. Po odečtení procesního úspěchu žalobkyně od jejího procesního neúspěchu (64% - 36%) má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 28%. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni účelně vynaložené náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby po 1 620 Kč dle ust. § 7 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, replika k odporu žalované proti elektronickému platebnímu rozkazu), to vše spolu s paušální náhradou po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a spolu s DPH 21% a dále za zaplacený soudní poplatek 800 Kč, tj. celkem 10 092,80 Kč, z čehož 28% činí 2 826 Kč. Tuto částku odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1) k rukám jejího právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla se svým odvoláním procesně úspěšná, a proto nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení svědčí žalované. Protože však žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, resp. je neuplatnila, bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřísluší. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.