13 Co 374/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Martinem Tocikem sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Sergeym Zaripovem, LL.M. sídlem Václavské náměstí 775/8, 110 00 Praha 1 o zaplacení 3 310 612 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 6. 2023, č. j. 15 C 257/2018-534 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 55 106,64 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 310 612 Kč s příslušenstvím (výrok I), na náhradě nákladů řízení částku 784 683,80 Kč (výrok II) a dále jí uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech státem zálohované náklady řízení v částce 36 136,51 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastnila pozemky parc. č. 594/7 a parc. č. 549/9 zapsané na LV č. hodnota pro obec jméno FO, k. ú. adresa, dále pozemek parc. č. 165/476 zapsaný na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa a bytovou jednotku č. 127/1, umístěnou v budově č. p. 127, která je součástí pozemku p. č. 140/1, zapsanou na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa. Tyto nemovitosti zakoupila žalobkyně za celkovou kupní cenu 5 928 500 Kč. V roce 2012 se rozhodla předmětné nemovitosti prodat. Za tím účelem oslovil jednatel žalobkyně více realitních kanceláří a mimo jiné také žalovanou, která podnikala v oboru obchodu s realitami a jednatel žalobkyně (svědek Razumov) se s ní znal, neboť mu v minulosti pomáhala shora specifikované nemovitosti koupit. Mezi stranami bylo nesporné, že jednatel žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 24. 9. 2012 zprostředkovatelskou smlouvu v ústní formě a žalované udělil za žalobkyni plnou moc, na základě, níž byla žalovaná oprávněna za provizi nemovitosti nejen nabízet k prodeji, ale i zvolit kupce, sjednat výši kupní ceny a uzavřít kupní smlouvu. Soud prvního stupně smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil podle jejího obsahu jako smíšenou smlouvu zprostředkovatelskou a příkazní dle zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), neboť mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaná žalobkyni nejen zprostředkuje kupce, ale také za ni případnou kupní smlouvu uzavře. Příkazní smlouva vyžadovala od zájemce vystavení plné moci v písemné formě. Takovou plnou moc jednatel žalobkyně žalované vystavil, což sám potvrdil, byť se bránil tvrzením, že se s ohledem na jazykovou bariéru neseznámil s jejím obsahem. Soud prvního stupně však uzavřel, že tato skutečnost nemůže jít k tíži žalované a vyšel ze skutkového závěru, že žalovaná byla podle plné moci oprávněna nemovitosti nejen nabízet k prodeji, ale za žalobkyni rozhodnout také o výši kupní ceny a kupní smlouvu rovněž podepsat, což učinila. V souvislosti s předmětnou smlouvou soud prvního stupně poukázal na ust. § 777 obč. zák. týkající se zprostředkovatelské smlouvy, podle něhož byla žalovaná povinna žalobkyni oznamovat všechny důležité okolnosti související se zprostředkováním a bezpochyby tedy i výši kupní ceny, kterou případný kupující nabízel. Z výpovědi jednatele žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně tuto svoji povinnost zpočátku plnila, následně však ustala, aniž by bylo prokázáno její tvrzení o tom, že s ní žalobkyně přestala komunikovat. Začátkem roku 2017 jedna z dalších realitních kanceláří, kterým vedle žalované zadal jednatel žalobkyně rovněž prodej dotčených nemovitostí, sehnala vhodného kupce, který byl ochoten za nemovitosti uhradit odpovídající cenu. Když však chtěla kancelář přistoupit k realizaci prodeje nemovitostí tomuto kupci, zjistila z katastru nemovitostí, že dotčené nemovitosti již nejsou ve vlastnictví žalobkyně. Obratem se dotazovala žalobkyně, proč o tom nebyla informována. Žalobkyně však o tom, že byly její nemovitosti žalovanou prodány, nevěděla. Následně vyšlo najevo, že žalovaná nemovitosti pod cenou prodala jméno FO, osobě, s níž se znala a byla s ní ekonomicky provázána, a to pozemky kupní smlouvou ze dne 17. 10. 2016 za kupní cenu 1 000 000 Kč a bytovou jednotku jméno FO kupní smlouvou ze dne 28. 09. 2016 za 650 000 Kč. Žalovaná žalobkyni o prodeji dotčených nemovitostí žádným způsobem neinformovala. Na pozadí uvedených skutkových okolností pak mezi účastnicemi vznikl spor, kdy žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 4 382 350 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí vznikla v důsledku jednání žalované, kdy nemovitosti prodala pod cenou. Obrana žalované proti žalobě spočívala v tvrzení, že nemovitosti se prodávaly od roku 2012, což vypovídá o jejich kvalitě i ceně. Namítala, že žalobkyně byla zcela nekontaktní a k prodeji nemovitostí pod cenou musela přistoupit z důvodu, že žalobkyni hrozilo soudní řízení a exekuce pro nedoplatky na dani z nemovitostí u finančního úřadu a dále pro dluh vůči společenství vlastníků bytových jednotek v bytovém domě, v němž se nacházela bytová jednotka, kterou žalovaná prodala jméno FO. Argumentovala tím, že z peněz za prodej nemovitostí uhradila dluhy žalobkyně, které byly zjištěny v celkové výši 351 226 Kč a zbytek kupní ceny ve výši 1 116 570 Kč je připravena žalobkyni vyplatit. V průběhu řízení žalovaná žalobu co do částky 1 071738 Kč částečně uznala a v tomto rozsahu soud prvního stupně žalobě zčásti pravomocně vyhověl částečným rozsudkem pro uznání ze dne 20. 6. 2019, č. j. 15 C 257/2018-113. Úrok z této částky vzala žalobkyně zpět. Soud prvního stupně obranu žalované, že jednala v zájmu žalobkyně a prodejem nemovitostí se snažila toliko zabránit soudnímu či exekučnímu vymáhání pohledávek žalobkyně označil za účelovou, když dluhy žalobkyně, na jejichž krytí se žalovaná snažila dle svých tvrzení získat prostředky prodejem nemovitostí, dosahovaly v souhrnu toliko 351 226 Kč, a proto by na jejich krytí postačily prostředky z prodeje bytové jednotky jméno FO a nebyl důvod, aby žalovaná následně po prodeji bytu uzavírala ještě další smlouvu o prodeji pozemků za 1 000 000 Kč, a to právě s jméno FO, tedy s osobou jí známou a podnikatelsky s ní provázanou. V průběhu řízení žalovaná k ospravedlnění prodeje pozemků jméno FO uvedla, že žalobkyni plynula povinnost uzavřít kupní smlouvu na pozemky za 1000 000 Kč s jméno FO ze smlouvy o smlouvě budoucí, která měla být mezi žalobkyní a jméno FO uzavřena dne 16. 9. 2016, a to pod sankcí smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč. Tomu, že by takováto smlouva o smlouvě budoucí byla reálně uzavřena, však soud prvního stupně neuvěřil. Přihlédl ke zjištění, že žalovaná tvrzení o smlouvě budoucí uvedla až v průběhu řízení před soudem, před policií se takto nikdy nehájila. Dále pak soud prvního stupně v závěru o neexistenci předmětné smlouvy o smlouvě budoucí utvrdilo zjištění, že žalovaná upustila od svého důkazního návrhu na výslech jméno FO, která měla pravost smlouvy budoucí potvrdit. Soud prvního stupně na podkladě takto shrnutých skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalovaná porušila zákonem stanovenou povinnost hájit zájmy žalobkyně s náležitou péčí a jednat v její prospěch, čímž žalobkyni způsobila škodu, kterou je povinna nahradit. Co do základu tak soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou. Vlastní výši náhrady škody zjišťoval soud prvního stupně porovnáním obvyklé ceny nemovitostí s cenou, za kterou žalovaná nemovitosti prodala. Obvyklou cenu nemovitostí dokládali účastnice celou řadu znaleckých posudků. Soud prvního stupně však pro jejich rozporuplnost a další výhrady k jejich obsahu přibral do řízení znalce tituly před jménem Machovce a zadal mu zjistit obvyklou cenu nemovitostí k okamžiku uskutečnění jejich prodeje žalovanou. (Nejednalo se o revizní posudek). Ze závěrů tohoto posudku pak soud prvního stupně při stanovení výše škody vycházel, neboť dospěl k závěru, že tituly před jménem Machovec závěry svého posudku náležitě obhájil a podrobně rozvedl. Jmenovaný znalec stanovil obvyklou cenu nemovitostí porovnávací metodou, a to podle podkladů získaných z katastru nemovitostí ohledně reálně uskutečněných obchodů v rozhodném období. Znalec také zohlednil, že některé z pozemků nebyly napojeny na veřejnou komunikaci a u bytové jednotky zohlednil její technický stav ke dni ocenění, a to na základě informací majitele bytu a na základě prohlídky bytu. Znalec tituly před jménem Machovec stanovil obvyklou cenu pozemků v k. ú. adresa k měsíci září 2016 v částce 4 040 000 Kč, pozemku v k. ú. adresa v částce 1 160 000 Kč a cenu bytové jednotky v částce 720 000 Kč. Co se týče dalších posudků předložených účastníky, lze shrnout, že žalobkyně v žalobě vycházela ze znaleckého posudku tituly před jménem Moravce a žalovaná nejprve dokládala posudek znalce tituly před jménem Hracha. Z těchto dvou posudků soud prvního stupně nevycházel proto, že tituly před jménem Hrach postupoval pouze podle vyhlášky a tituly před jménem Moravec s ohledem na ukončení své znalecké činnosti a špatný zdravotní stav nemohl závěry svého posudku stvrdit před soudem. V mezidobí žalovaná předložila dále znalecký posudek znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals. Z tohoto posudku soud prvního stupně nevycházel, neboť znalecký ústav neprovedl analýzu skutečně provedených obchodů uskutečněných v jméno FO v rozhodném období a zpracovatelé posudku ani neprovedli místní šetření. Žalovaná dále soudu předložila znalecký posudek Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Z tohoto posudku soud prvního stupně nevycházel, neboť ústav neprovedl místní šetření a v posudku nebyly zohledněny prodeje v rozhodném období, ale v období předcházejícím prodeji nemovitostí žalovanou (rok 2014-2015) a pak po jejich prodeji (rok 2017 až 2021). Dále žalovaná předložila znalecký posudek Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, který však dospěl k téměř shodným závěrům jako tituly před jménem Machovec ustanovený soudem, z jehož závěrů soud prvního stupně vycházel. Protože pak podle posudku tituly před jménem Machovce byla obvyklá cena pozemků v souhrnné výši stanovena v částce 5 920 000 Kč, z níž již žalovaná uznala částku 1 071 738 Kč, která byla žalobkyni přiznána již pravomocným částečným rozsudkem pro uznání, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně má právo požadovat doplatek v částce o více, než 1500 000 Kč vyšší, než žalobou požaduje, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, aniž se dále zabýval žalovanou tvrzenými nároky na započtení jednak již zmíněných částek, které za žalobkyni uhradila společenství vlastníků jednotek a finančnímu úřadu, jakož i dalších nákladů souvisejících s prodejem nemovitostí v souhrnné výši 533 430 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná v zákonné lhůtě odvoláním. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení smluvního vztahu vzniklého mezi účastníky. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně akcentoval především zprostředkovatelský charakter smlouvy. Podle žalované lze ze zákonných ustanovení o zprostředkovatelské smlouvě je na daný smíšený právní vztah aplikovat pouze ustanovení o provizi, ve zbytku se jedná o smlouvu příkazní s ohledem na udělenou plnou moc. Zprostředkovatelská smlouva byla splněna vyhledáním kupců (jméno FO a jméno FO). Ani ust. § 777 obč. zák. týkající se informační povinnosti nelze podle žalované na řešený případ aplikovat, neboť ta byla nahrazena písemnou plnou mocí opravňující žalovanou jednat jménem žalobkyně. K otázce ceny, za niž žalovaná nemovitosti prodala, žalovaná namítala, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil, že žalobkyně měla dlouhodobé finanční problémy, a to nejen v České republice, ale také v Ruské federaci a jednatel žalobkyně odjel na delší období do Ruska. Dále vytýkala, že soud prvního stupně nevzal v potaz, že se žalobkyně předmětné nemovitosti pokoušela prodat již od roku 2012 a po dobu čtyř let se pro ně žádný zájemce nenašel, ačkoliv byly nabízeny celkem šesti realitními kancelářemi. V případě, kdy po dobu čtyř let nelze nemovitosti prodat, je podle žalované i laikovi zcela zřejmé, že takové komodity se jen stěží prodají za cenu obvyklou - tržní a prodávající musí ze svých požadavků slevit. Žalovaná namítala, že z těchto důvodů a rovněž s ohledem na velmi špatný stav bytové jednotky a absentujícího spojení pozemků některých pozemků s veřejnou komunikací, musely být nemovitosti prodány pod cenou. Dále nesouhlasila žalobkyně s aplikací nového občanského zákoníku (dále o. z.) na řešený případ. Odkazovala na ust. § 3028 odst. 3 o. z., podle něhož práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti o. z., se řídí dosavadními právními předpisy, tedy obč. zák. s tím, že právní vztah v podobě smíšené smlouvy zprostředkovatelské a příkazní mezi žalovanou a žalobkyní vznikl v roce 2012, tedy před účinností o. z. Dále vytýkala soudu prvního stupně, že nedostatečně zohlednil, že po celou dobu řízení před soudem prvního stupně namítala započtení již zmíněných nároků, jak o nich bylo hovořeno s tím, že se soud prvního stupně námitkou započtení těchto dluhů žalobkyně vůči žalované, které za ni uhradila v roce 2014, nezabýval. Ve vztahu k závěru soudu prvního stupně, že se žalované nepodařilo prokázat, že s ní žalobkyně přestala komunikovat, namítala, že nebyla soudem prvního stupně ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve vztahu k této skutečnosti. Dále se žalovaná vymezovala ve vztahu ke znaleckému posudku znalce tituly před jménem Machovce, z jehož závěrů soud prvního stupně vycházel. Podle ní se znalec dostatečně nevypořádal s absentujícím přístupem k pozemkům z veřejné komunikace, resp. se s danou problematikou vypořádal během svého výslechu pouze tak, že přilehlé pozemky vlastní fyzická osoba, která je ochotna umožnit zřízení přístupové cesty. Podle žalované je třeba vzít v potaz, že v době prodeje nemovitostí v roce 2016 žádná přístupová cesta zřízena nebyla, přičemž absence přístupové cesty výrazně snižuje hodnotu pozemků. Dále znalci tituly před jménem Machovcovi vytýkala, že vycházel při ocenění nemovitostí z obchodů realizovaných v průběhu roku 2017, tj. vycházel z cen budoucích, nikoliv z cen v době realizace sporných kupních smluv (2016), což v důsledku zvyšujících se cen vedlo k nadhodnocení referenční hodnoty nemovitostí. Podle žalované měl být zadán revizní znalecký posudek. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemný závěrečný návrh, ačkoliv dle jejího názoru z ustálené judikatury plyne, že za závěrečné návrhy přiznání náhrady nákladů řízení nepřísluší. Stejně tak nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni za některá písemná vyjádření, ve kterých dle jejího názoru žalobkyně pouze sdělovala své důkazní návrhy a stanoviska korespondující s těmi, které již předtím uvedla. Navrhovala zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení, in eventum jeho změnu tak, aby byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zopakovala své již presentované stanovisko ve věci, ve vztahu k odvolací argumentaci žalované uvedla, že i pokud by odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahovalo navíc odkaz na příslušná ustanovení týkající příkazní smlouvy, nikterak by to výsledek sporu neovlivnilo, neboť i příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí a od pokynů příkazcových se může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce; jinak odpovídá za škodu. Aplikace ustanovení o příkazní smlouvě na daný případ by tak nemohla vést k jinému závěru, než ke kterému dospěl soud prvního stupně. Tedy k závěru, že došlo ke vzniku škody a že za tuto škodu je odpovědná žalovaná. Odpovědnost žalované za škodu by byla dána, i pokud by soud prvního stupně vyšel z právní úpravy původního občanského zákona. Ve vztahu k žalovanou namítanému započtení žalobkyně uvedla, že o žádném započtení nic neví, podle ní k žádnému započtení jakýchkoliv vzájemných pohledávek mezi ní a žalovanou nikdy nedošlo, a i pokud by žalovaná dluh ve výši 352 226 Kč za žalobkyni v roce 2014 uhradila, namítala žalobkyně proti pohledávce žalované na jeho jakoukoliv náhradu promlčení. Navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Škoda je obecně judikaturou vykládána jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a která je objektivně vyjádřena všeobecným ekvivalentem (penězi), s tím, že vznik škody a její rozsah musí být prokázán poškozeným (zde žalobkyní). V poměrech řešeného případu dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že újma v majetkové sféře žalobkyně nastala v roce 2016 uzavřením kupních smluv, na jejichž základě žalovaná prodala bez vědomí žalobkyně za nižší, než obvyklou cenu nemovitosti v jejím vlastnictví jméno FO a jméno FO. Odvolací soud je toho názoru, že v posuzovaném případě bylo nadbytečné exaktně se zabývat výkladem smlouvy, na jejímž základě žalovaná nemovitosti prodala z toho pohledu, zda se jednalo o smlouvu zprostředkovatelskou anebo příkazní. Soud prvního stupně přiléhavě vyložil, že v daném případě odpovídá žalovaná žalobkyni nikoliv za škodu vzniklou porušením konkrétního smluvního ujednání, nýbrž odpovídá za porušení obecné právní povinnosti počínat si tak, aby nenastala škoda (ust. § 2900 o. z.), a to za situace, kdy se porušení takové povinnosti prodejem nemovitostí pod cenou dopustila jak profesionál, tj. jako realitní makléřka, kdy zákon spojuje s profesionalitou vyšší míru odpovědnosti (ust. § 5 o. z.), neboť taková osoba má obecnou povinnost odborné péče. Protože se žalovaná porušení právní povinnosti předcházet škodám dopustila zcizením nemovitostí na základě kupních smluv uzavřených v roce 2016, postupoval soud prvního stupně správně, aplikoval-li na daný případ náhrady škody právní úpravu o. z., a to podle ust. § 3079 odst. 1 o. z. Sama žalovaná, při podání vysvětlení před orgány činnými v trestním řízení uvedla, že si je vědoma, že nemovitosti prodala pod cenou. Soud prvního stupně se přesvědčivě vypořádal s obranou žalované, že jednala v zájmu žalobkyně a prodejem nemovitostí se snažila zabránit soudnímu či exekučnímu vymáhání pohledávek žalobkyně, když konstatoval, že se jedná o účelová tvrzení, neboť dosahovaly-li dluhy žalobkyně v souhrnu částky 351 226 Kč, mohl postačit k jejich úhradě prodej bytové jednotky jméno FO za cenu 650 000 Kč a žalovaná nemusela prodávat následně ještě pozemky. Stejně tak hodnotí odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně jako účelové tvrzení žalované o závazcích žalobkyně z titulu smlouvy o budoucím prodeji pozemků za 1000 000 Kč, která měla být uzavřena s jméno FO. Pokud jde o námitky žalované týkající se výše škody, ani ty neshledal odvolací soud opodstatněnými. Soud prvního stupně přesvědčivě zdůvodnil, proč nevycházel z posudků předložených účastníky, jakož i v čem spočívaly důvody, pro které zvolil za podklad pro své rozhodnutí znalecký posudek tituly před jménem Machovce. Potud odvolací soud pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o žalovanou namítané započtení, žalovaná při jednání před odvolacím soudem upřesnila, že jedinou listinou coby hmotněprávním úkonem, jímž došlo k uplatnění námitky započtení pohledávek žalované za žalobkyní, je listina předložená soudu prvního stupně a ve spise založená na č. l. 69 ze dne 2. 3. 2019. Odvolací soud posoudil obsah listiny a dospěl k závěru, že nelze ani výkladem projevu vůle ve smyslu st. § 556 o. z. dospět k závěru, že se jedná o úkon jednostranného započtení pohledávek žalované proti pohledávkám žalobkyně, když není vyjádřeno, jaká pohledávka, proti jaké pohledávce se započítává. I pokud by však bylo možno předmětnou listinu formálně považovat za platný úkon započtení, pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně k položkám, o nichž žalovaná v předmětné listině uvádí, že je za žalobkyni uhradila, vznášela řadu argumentů a především namítala, že nikdy nesouhlasila s tím, aby za ni žalovaná cokoliv hradila, žádná dohoda o tom, že tak žalovaná bude činit, nebyla mezi účastnicemi sjednána. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že i pokud by bylo možno považovat dotčenou listinu za uplatnění námitky započtení, bylo by třeba vést obsáhlé důkazní řízení k prokázání existence a opodstatněnosti tvrzených pohledávek namítaných žalovanou k započtení. V takovém případě se uplatní ust. § 1987 o.z., podle něhož nejisté a neurčité pohledávky nejsou k započtení způsobilé. Procesnímu postupu soudu prvního stupně, pokud oproti žalobnímu nároku žalovanou namítané započtení nezohlednil, nelze z vyložených důvodů cokoliv vytknout. Odvolací soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně lze pokládat za věcně správný a zákonný, a proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně plně odpovídajícího výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby po 21 580 Kč (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání) spolu s dvěma režijními paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 o. s. ř. a náhradou cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně za cestu ze sídla jeho kanceláře v jméno FO varech do Plzně a zpět (2 x 84 km) automobilem s průměrnou spotřebou paliva 6,8 l/100 km, při ceně paliva benzin Natural 95 dle vyhl. č. 398/2023 Sb. 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb. za 1 km 5,60 Kč, celkem v částce 1 382,64 Kč, dále náhrada za ztrátu času právního zástupce na cestě dle ust. § 14 odst. 3 a. t. 400 Kč, to vše s DPH 21 %, celkem v částce 55 106,64 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud žalované uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je za podmínek ust. § 237 o. s. ř. přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, a to do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím soudu prvního stupně.