13 Co 459/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 10. 2025, č. j. 19 C 4/2025-92

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 20 131,68 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem o zamítnutí žaloby, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 49 005 Kč (výrok II) a stanovil odměnu ustanovené právní zástupkyni žalobce v částce 30 375 Kč (výrok III).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce prodal dne 1. 6. 2021 nemovitost ve svém výlučném vlastnictví za kupní cenu 1 500 000 Kč k umoření svých tehdejších dluhů. Vzhledem k tomu, že neměl zřízený žádný bankovní účet, dohodli se účastníci, že na bankovní účet žalované bude převedena část kupní ceny, kterou žalobce prodejem nemovitosti utržil v částce 200 000 Kč. Na vrácení peněžních prostředků se žalobce s žalovanou dohodl tak, že mu je žalovaná vrátí, až je bude potřebovat. Žalobce tvrdil, že mu žalovaná z dotčených 200 000 Kč vrátila pouze 60 000 Kč. Částku 10 000 Kč z těchto peněz nepožadoval, neboť je započetl na nárok žalované na náhradu škody, kterou jí způsobil tím, že jí poškodil notebook. Vrácení zbylých 130 000 Kč se domáhal z titulu bezdůvodného obohacení po žalované žalobou v tomto řízení.

3. Žalovaná nárok žalobce uplatněný žalobou od počátku odmítala. Žalobu označila za účelovou, podanou ze msty za to, že žalobci a jeho synovi odmítla vrátit nemovitosti, které na ni převedli darem, o čemž mezi účastníky běží jiná dvě soudní řízení. Tvrdila, že peníze žalobci v mezidobí vrátila, ale protože spolu žili devatenáct let jako partneři, posléze jako manželé, a to do rozvodu v roce 2024, nenechala si od žalobce potvrdit, že od ní peníze převzal. Žalovaná prokázala výpisy z účtu, že dne 27. 10. 2022 vybrala ze svého účtu 30 000 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 35 000 Kč, dne 1. 3. 2024 částku 70 000 Kč a dne 12. 7. 2024 částku 60 000 Kč. Tvrdila, že tyto peníze žalobci předala, a to vždy, když ji požádal o peníze na nákup dřeva, neboť se živil tím, že dřevo štípal a pak naštípané prodával. V jednom případě připustila, že žalobce mohl peníze potřebovat na doplacení kupní ceny za automobil. Poslední výběr 60 0000 Kč v červenci 2024 žalovaná iniciovala sama od sebe, neboť již nechtěla mít na svém účtu uložené žádné finanční prostředky žalobce, neboť vztahy mezi účastníky se zhoršily a probíhaly hádky.

4. Soud prvního stupně poučil žalovanou, že ji tíží důkazní břemeno spočívající v povinnosti prokázat, že vybrané finanční prostředky, jejichž výběr z účtu doložila, žalobci také předala. K prokázání dané skutečnosti navrhovala žalovaná svůj účastnický výslech a dále svědeckou výpověď své matky a dcery. Žalobce na podporu své verze, že se tak nestalo, navrhoval výslech svého syna.

5. Tyto důkazy soud prvního stupně provedl a dále provedl důkaz daňovými přiznáními žalobce za roky 2022 až 2024 a fakturami za nákup dřeva na podnikání žalobce za roky 2022 až 2024 od jeho dodavatele , tituly před jménem, , jméno FO, .

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně konstatoval, že má za prokázané tvrzení žalované, že vybrané peněžní prostředky žalobci již předala. Dospěl k závěru, že danou skutečnost prokazuje časová souvislost mezi výběry z účtu, které žalovaná doložila, a tím, kdy došlo k nákupům dřeva od dodavatele , tituly před jménem, , jméno FO, . Podle soudu prvního stupně výše jednotlivých výběrů odpovídá výši částek, které byly žalobci za prodej dřeva ze strany dodavatele průměrně fakturovány. Dále soud prvního stupně zohlednil, že výpověď žalované potvrdila její matka, která byla přítomna nejen dvěma výběrům peněžních prostředků v roce 2024, ale také jejich předání žalovanou žalobci. Konkrétně se jednalo o výběr částek ve výši 60 000 Kč a 70 000 Kč.

7. Soud prvního stupně po zhodnocení rozhodných skutečností dospěl k závěru, že věrohodnost tvrzení žalobce je snížena tím, že byl zjištěn podstatný rozpor mezi tím, co uváděl v doložených daňových přiznáních za roky 2022 až 2024 a tím, co tvrdil o svých příjmech. Podle daňových přiznání měl žalobce podstatně nižší příjmy, než uváděl ve výpovědi jako účastník řízení a náklady na nákup dřeva, které byly doloženy fakturami od dodavatele , tituly před jménem, , jméno FO, , výrazně překračovaly náklady žalobce na podnikání dle daňových přiznání. Zůstalo tak neprokázané, kde vzal žalobce finanční prostředky na nákup dřeva, a to navíc s přihlédnutím ke zjištění, že žalobce neodebíral dřevo nejen od , tituly před jménem, , jméno FO, , ale také od dalších dodavatelů. Tvrzení žalobce o tom, že měl sám dostatek peněz na nákup dřeva a nepotřeboval prostředky od žalované, pak bylo v zřejmém rozporu s tím, že si žalobce musel půjčit peníze na dřevo od svého syna (60 000 Kč), což jeho syn slyšený jako svědek potvrdil. Veškeré zjištěné nesrovnalosti soud prvního stupně promítl do zhodnocení výpovědi žalobce jako nevěrohodné.

8. Se zřetelem k uvedenému soud prvního stupně uvěřil verzi žalované, že finanční prostředky, jež jsou předmětem sporu, již žalobci vrátila, a to v těsné časové souvislosti s jejich třemi prokázanými výběry z účtu. Proto soud prvního stupně žalobu zamítnul.

9. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Namítal, že nikoliv on, jak dovodil soud prvního stupně, nýbrž žalovaná není důvěryhodnou osobou a že účelově uvádí nepravdivé skutečnosti, a to nejenom v této věci, ale i dalších řízeních vedených mezi účastníky před soudem prvního stupně, v nichž žalovanou žalují žalobce a jeho syn o vrácení nemovitostí, které jí darovali. Nevěrohodnost žalované má podle žalobce spočívat v tom, že žalobkyně v těchto řízeních popírá, že darování nemovitostí od žalobce a jeho syna bylo podmíněno jejím slibem, že se o žalobce postará v jeho invaliditě až do smrti. Žalobce navrhoval k důkazu blíže označené protokoly a některá podání žalované z těchto paralelně vedených řízení. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že nikdy nesporoval, že mu žalovaná vrátila částku ve výši 60 000 Kč, ačkoliv žalované ani ve vztahu k této částce žádnou kvitanci nevystavil, a že sám od sebe na svou pohledávku započetl škodu za rozbitý notebook. Z toho dovozuje, že pokud by mu žalovaná částku ve výši 130 000 Kč vrátila, neobracel by se svou žalobou na soud. Dále měl žalobce výhrady k výpovědi dcery žalované, ta podle něho vypovídala jen to, co jí žalovaná sama nepravdivě sdělila. Co se týče matky žalované, ta podle žalobce lže, což navrhoval prokázat opět protokolem z řízení o vrácení nemovitého daru s tím, že v tomto řízením měla matka žalované uvést, že žalobce v dílně střílel z pistole, což nemohla být pravda, neboť žalobce, který je pravák, je po mrtvici ochrnut na pravou část těla, nedokáže pravou rukou psát, natož zvednout zbraň a vystřelit z ní. Matka žalované je dle názoru žalobce také osoba nedůvěryhodná. Dále měl žalobce výhrady k tomu, že žalovaná tvrdila, že finanční prostředky, které vybrala dne 1. 3. 2024 použil žalobce na koupi automobilu. Namítal, že automobil zakoupil až dne 15. 5. 2024, tj. po více než dvou měsících, a to za kupní cenu ve výši 27 000 Kč. Pokud vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná předala žalobci dne 27. 10. 2022 částku 30 000 Kč, tak žalobce namítal, že peníze na dřevo potřeboval až v roce 2024, kdy vztah účastníků již směřoval k rozvodu manželství, a namítal, že z faktur vystavených , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že žalobce v říjnu roku 2022 nenakupoval žádné dříví, dříví od , tituly před jménem, , jméno FO, koupil až v prosinci, a tudíž podle něho není dána v tomto případě žádná časová souvislost, jak ji dovodil soudu prvního stupně. Pokud pak vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná předala žalobci dne 9. 3. 2023 částku 35 000 Kč, poukazoval na to, že sice následující den 10. 3. 2023 mu byla vystavena , tituly před jménem, , jméno FO, faktura na nákup dřeva, ale na mnohem vyšší částku 50 784 Kč, a tedy není dána žádná souvislost mezi výběrem žalované a úhradou této faktury. Pokud pak soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná předala žalobci dne 1. 3. 2024 částku 70 000 Kč a dne 12. 7. 2024 částku 60 000 Kč, namítal, že si nepamatoval, kdy přesně mu žalovaná vrátila zmíněných 60 000 Kč, ale konzistentně tvrdil, což potvrdil i jeho syn, že žádal žalovanou o vydání finančních prostředků, ona mu je nevydala, a tak si půjčil 60 000 Kč v dubnu roku 2024 od syna. Žalobce pak zakoupil dřevo od , tituly před jménem, , jméno FO, v tomto kalendářním roce až v červnu, a tedy v tomto případě není rovněž dána blízká časová souvislost. Navrhoval změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce namítala, že , tituly před jménem, , jméno FO, doložil více faktur za nákup dřeva než žalobce, a že doložil fakturu, která odpovídala výběru z 9. 3. 2023 v částce 35 000 Kč a až následující den byla vystavena , tituly před jménem, , jméno FO, faktura na 50 784 Kč. Co se týče výběru ze dne 1. 3. 2024 v částce 70 000 Kč, poukazovala na to, že sám žalobce uváděl, že po ní chtěl v březnu 2024 částku 70 000 Kč, kterou mu nepředala, a proto mu ji půjčil syn. Tuto částku mu předala až později, neboť ji musela objednat na poště. Sám žalobce tvrdí, že mu později, kdy již měl peníze od syna, tuto částku předala. Výběr odpovídal danému časovému období, tedy březnu 2024. Žalovaná potvrzuje, že v roce 2024 nakupoval žalobce dřevo od , tituly před jménem, , jméno FO, až 7. 6. 2024, ale uvádí, že žalobce bral dřevo i od jiných dodavatelů. Poukazuje na to, že její matka byla na poště přítomna, když objednávala výběr částky 70 000 Kč, a byla přítomna i u následného předání této částky žalobci. Pokud pak žalobce snižoval její nevěrohodnost poukazem na její tvrzení, že nemovitý dar nebyl podmíněn tím, že se o něho postará až do smrti, poukazovala na to, že z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , který sepisoval darovací smlouvy o převodu nemovitostí na žalovanou, v již zmíněném paralelně vedeném řízení mezi účastníky o vrácení nemovitého daru, vyplývá toliko to, že se před ním měla vyjádřit tak, že uvedla: ,,Mám tě ráda, jsme manželé, starala jsem se o tebe a budu se starat i dál“. Podle názoru žalované uvedené její vyjádření neznamená, že se zavázala starat se o žalobce až do smrti. Navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), za podmínek ust. § 213 o. s. ř. doplnil dokazování protokolem o jednání z 23. 10. 2025 ze spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 C 152/2025 o vrácení nemovitého daru, neboť jiné protokoly a listiny z uvedených dvou paralelně vedených řízení navrhované žalobcem k důkazu o nevěrohodnosti žalované a její matky předcházely koncentraci, která v posuzovaném řízení nastala při jednání dne 10. 9. 2025, a tudíž je žalobce mohl a měl uplatnit v řízení před soudem prvního stupně, když v odvolacím řízení jsou tyto důkazy již nepřípustné podle ust. § 205a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a také jej správně právně posoudil. V posuzovaném případě stály proti sobě od počátku dvě verze skutkových tvrzení účastníků. Shoda mezi účastníky byla potud, že sporné finanční prostředky na účtu žalované patřily žalobci. Žalobce tvrdil, že mu je žalovaná nevrátila a její verzi, že tak již naopak učinila, a že mu peníze předala opakovaně na nákup dřeva, vyvracel argumentací o tom, že měl na nákup dřeva dostatek finančních prostředků a peníze z účtu žalované tedy na nákup dřeva nepotřeboval vyjma dubna 2024, kdy měl žalovanou dle svých tvrzení opakovaně žádat o vrácení peněz. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně o nevěrohodnosti tvrzení žalobce o jeho příjmech a výdajích a vůbec finanční situaci jako takové. Žalobce se skutečně nemůže dovolávat prokázání pro sebe v soudním řízení příznivých skutečností z evidentně zkreslených daňových přiznání. Z doložených faktur od , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že žalobce v letech 2022 až 2024 zaplatil za nákup dřeva podstatně více, než jaké měl příjmy podle daňových přiznání, přičemž měl i jiné dodavatele a jiná vydání. Uvedené zjištění nasvědčuje pro závěr, že naopak peníze, které složil na účet žalované, na nákup dřeva potřeboval. Soud prvního stupně správně poukázal na zjištění, že právě proto, že se žalobci nedostávalo na nákup dřeva finančních prostředků, půjčil si od syna v dubnu 2024 částku 60 000 Kč.

13. Odvolací soud ani poté, co doplnil dokazování o žalobcem navrhovaný protokol z 23. 10. 2025 z jednání vedeného mezi účastníky u soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 C 152/2025 o vrácení nemovitého daru, nepokládá hodnověrnost žalované za jakkoliv zpochybněnou. Vyplynulo-li z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , že před ním žalovaná uvedla před uzavřením darovací smlouvy, že se o žalobce starala a bude se o něho starat i dál, neznamená to bez dalšího, že tímto prohlášením bylo darování jakkoliv podmíněno, a zejména nelze z takového prohlášení žalované dovozovat, že by v tomto řízení nemluvila pravdu. Obdobné pak platí i o věrohodnosti svědecké výpovědi její matky. Pokud ta vypověděla v jiném řízení, že žalobce střílel v dílně z pistole, tak to neznamená, že v tomto řízení nevypovídá pravdu. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí přesvědčivě vyložil, z jakých konkrétních důvodů posoudil výpověď matky žalované jako věrohodnou.

14. Žalovaná byla v posuzované věci ve velmi obtížné důkazní situaci, neboť ze zcela pochopitelných důvodů neměla vzhledem k předchozímu dlouholetému partnerství a také manželství se žalobcem k dispozici žádné jeho potvrzení o tom, že mu již finanční prostředky ze svého účtu vrátila. Soud prvního stupně však dospěl k odpovídajícímu skutkovému závěru, že výše jednotlivých výběrů v průměru odpovídala výši částek, které byly žalobci za prodej dřeva ze strany dodavatele fakturovány. Také v dané souvislosti je pochopitelné, že částky vybrané žalovanou z účtu se exaktně nepřekrývaly s částkami fakturovanými dílčími fakturami dodavatelem , tituly před jménem, , jméno FO, , což je důsledkem toho, že za dřevo nebylo placeno bezhotovostně. Výpověď žalované podporuje časová souvislost dílčích výběrů z účtu, které doložila s tím, kdy k nákupu dřeva od dodavatele , tituly před jménem, , jméno FO, docházelo. Výběru z října 2022 v částce 30 000 Kč odpovídá úhrada faktury od , tituly před jménem, , jméno FO, z prosince 2022 v částce 42 659 Kč, výběru z března 2023 v částce 35 000 Kč odpovídá úhrada faktury od , tituly před jménem, , jméno FO, z března 2023 v částce 50 784 Kč a co se týče výběru z března 2024 v částce 70 000 Kč, ten potvrdila svědecká výpověď matky žalované, která byla přítomna nejen samotnému objednání výběru této částky žalovanou na poště, ale také jejímu vlastnímu výběru a předání žalobci. Popíral-li žalobce že mu žalovaná tuto částku předala, pak je namístě poukázat na rozpor jeho tvrzení spočívající v tom, že tvrdil, že si musel v dubnu 2024 půjčit 60 000 Kč na nákup dřeva od syna, neboť , tituly před jménem, , jméno FO, od něho požadoval zaplatit do tří dnů, se zjištěním, že v roce 2024 kupoval žalobce dřevo od , tituly před jménem, , jméno FO, dle doložených faktur poprvé až 7. 6. 2024, a tedy zjevně za dřevo neplatil do tří dnů od doby, kdy si peníze od syna půjčil. Daný rozpor svědčí opět o nevěrohodnosti tvrzení žalobce.

15. Po zhodnocení skutkového stavu věci, který vyplynul z obsáhlého dokazování, souhlasí odvolací soud však se závěry soudu prvního stupně potud, že z provedených důkazů v celém jejich uceleném řetězci lze dovodit, že žalovaná prokázala, že sporné finanční prostředky žalobci v období předcházejícím zahájení tohoto řízení vrátila. Také odvolací soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Z vyložených důvodů pokládá odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a zákonný, a proto ho včetně odpovídajících závislých výroků o nákladech řízení, proti nimž žalobce v odvolání žádné konkrétní námitky neuvedl, podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení procesně úspěšný, a proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přísluší žalované. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, účast právní zástupkyně na jednání před odvolacím soudem) v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 7 a. t. v částce 6 300 Kč. Ke každému úkonu právní služby pak přísluší režijní paušál 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. Dále vznikly žalované náklady cestovného její právní zástupkyně na cestě z , adresa, do Plzně a zpět (162 km) automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, s průměrnou spotřebou dle doloženého technického průkazu 4,2 l/100 km paliva benzín v ceně 34,70 Kč dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč dle téhož předpisu, celkem v částce 1 237,68 Kč. Dále přiznal odvolací soud žalované náhradu za ztrátu času její právní zástupkyně na trase , adresa, – Plzeň a zpět za 6 půlhodin po 150 Kč dle ust. § 14 odst. 3 a. t., tj. celkem, včetně DPH 21 %, v částce 20 131,68 Kč. Náhradu těchto nákladů uložil odvolací soud žalobci k rukám právní zástupkyně žalované (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.).