19 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum narození bytem adresa zastoupen advokátkou jméno advokátky sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození bytem adresa zastoupena advokátkou Jméno advokátky B sídlem adresa o zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 130 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 130 000 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 49 005 Kč k rukám zástupkyně žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Zástupkyni žalobce, , jméno advokátky, , se přiznává na odměně a paušální náhradě výdajů celkem částka 30 375 Kč. A. Tvrzení účastníků1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 130 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 1. 6. 2021 prodal nemovitost ve svém výlučném vlastnictví, a to pozemek parcelní číslo stavební , číslo, , jehož součástí je budova , adresa, , stojící na pozemku parcelní číslo stavební , číslo, to vše v katastrálním území , obec, . Vzhledem k tomu, že v té době neměl zřízený bankovní účet, požádal žalovanou coby jeho družku o uložení části kupní ceny ve výši 200 000 Kč na její účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, . V období od 10. 12. 2022 do 22. 10. 2024 spolu žalobce a žalovaná žili v manželství. V dubnu 2024 žalobce žalovanou požádal o vydání složené částky, což žalovaná odmítla. Pod tíhou zoufalé životní situace byl žalobce nucen si zapůjčit částku 60 000 Kč od svého syna, aby mohl uhradit peníze za dřevo a vytápění vlastní nemovitosti. Následně žalovaná žalobci vydala částku 60 000 Kč s tím, že další peníze mu již nevydá. O vydání zbývající části peněz byla žalovaná opakovaně žádána. Žalobce celkovou dlužnou částku ponížil o již vrácenou částku ve výši 60 000 Kč a dále o částku 10 000 Kč, která představuje náhradu škody za notebook, který žalobce žalované zničil. Částku ve výši 130 000 Kč žalobce považuje za bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., které žádá uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení. Žalované byla dne 15. 5. 2025 doručena předžalobní výzva, na kterou reagovala tak, že veškeré požadované prostředky žalobci vrátila, a naopak je to on, kdo jí dluží částku 5 000 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobce odmítla, žalobu považuje za účelovou, podanou ze msty. Rozhodla se ukončit s žalobcem soužití a současně odmítla vrátit dar v podobě ½ nemovitosti (pozemku) žalobci, kdy je v souvislosti s tím vedeno řízení u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 152/2025 a dále odmítla vrátit dar v podobě ½ nemovitosti (domu) i synovi žalobce, kdy se o této otázce rovněž vede řízení u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 137/2025. Předžalobní výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení obdržela až poté, co odmítla dar vrátit, přitom od ukončení soužití (od dubna 2024) žalobce žalovanou nekontaktoval a nežádal ničeho vrátit. Žalovaná a žalobce spolu žili 19 let jako partneři, přičemž si vzájemně důvěřovali. Proto ani nepřemýšlela, že by měla žádat po žalobci doklady o převzetí částky vybrané z bankovního účtu žalované. Žalobkyně potvrdila, že si žalobce na její bankovní účet uložil částku 200 000 Kč, a to z důvodu, že byl několik let zatížený exekucemi. Proto žádný bankovní účet neměl. Finanční obnos, který si nárokuje, mu vrátila, přestože by mohla tvrdit, že to byl ze strany žalobce dar nebo, že jí žalobce tyto peníze dlužil za práci, když mu pomáhala se štípáním dřeva na otop a s jeho následným prodejem. Za odvedenou práci nikdy ničeho nedostala. Z vydělaných peněz investovali do společného bydlení a na běžné každodenní náklady s vedením společné domácnosti. Žalovaná předala žalobci částku 195 000 Kč postupně, dne 27. 10. 2022 vybrala z účtu 30 000 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 35 000 Kč, dne 1. 3. 2024 částku 70 000 Kč a dne 12. 7. 2024 částku 60 000 Kč. Činila tak vždy v návaznosti na žádost žalobce, který tyto finance požadoval za účelem nákupu dřeva na podnikání. Poslední zmíněný výběr žalovaná iniciovala sama od sebe, neboť již nechtěla mít na svém účtu uložené žádné finanční prostředky žalobce. Pokud by žalobce žalované nezpůsobil škodu na jejím notebooku v hodnotě 10 000 Kč, kterou uznal, dlužila by žalovanému ještě 5 000 Kč. S ohledem na provedený zápočet je to naopak žalobce, který žalované dluží ještě 5 000 Kč. Žalované je známo, že si žalobce v tu dobu kupoval rovněž automobil a část vybraných prostředků mohla být použita za tímto účelem.B. Skutkový závěr3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru, přičemž za skutková zjištění ve věci samé pokládá soud následující shodná skutková tvrzení účastníků:a) Mezi účastníky bylo nesporné, že po dobu 18 let žili jako partneři, v období od 10. 12. 2022 do 22. 10. 2024 byli manželé.b) Žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 1. 6. 2021 prodal nemovitost ve svém výlučném vlastnictví, konkrétně pozemek parcelní číslo stavební , číslo, jehož součástí je budova , adresa, , to vše zapsané v katastrálním území , obec, . V době uskutečněného prodeje neměl žalobce zřízen bankovní účet, proto si část kupní ceny ve výši 200 000 Kč uložil na bankovní účet žalované.c) Žalovaná z částky 200 000 Kč vydala žalobci částku 60 000 Kč.d) Žalobce způsobil žalované škodu na jejím notebooku ve výši 10 000 Kč.e) Předžalobní výzvou ze dne 19. 4. 2025 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 130 000 Kč, tj. částky ponížené o 10 000 Kč, která představuje náhradu škody za zničený notebook žalované, a o 60 000 Kč, kterou žalovaná žalobci již vydala.

4. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalovaná žalobci vydala dne 27. 10. 2022 částku 30 000 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 35 000 Kč a dne 1. 3. 2024 částku 70 000 Kč. Žalovanou nepochybně tíží důkazní břemeno ohledně vrácení finančních prostředků ve výši 130 000 Kč, přičemž s ohledem na dlouhodobé partnerské soužití účastníků a jejich společné hospodaření v domácnosti, bylo prokázání obrany žalované, že veškeré peněžní prostředky žalobci vrátila, o to složitější. Soud proto velmi pečlivě posuzoval výpovědi účastníků ve světle dalších důkazů – výslechů svědkyně , jméno FO, (matky žalované), , jméno FO, (dcery žalované) a , jméno FO, (syna žalobce). Dále v této souvislosti soud prováděl důkazy týkající se podnikání žalobce, a to daňovými přiznáními za rok 2022, 2023 a 2024, jakož i fakturami předloženými v řízení Ing. , jméno FO, a fakturami s dodacími listy, předloženými žalobcem.

5. Ze shodných výpovědí účastníků vyplynulo, že žalobce a žalovaná po dlouhé době, kdy spolu žili jako druh a družka, uzavřeli v roce 2022 manželství. Žili spolu v nemovitosti náležící nejprve žalobci a jeho synovi, nyní náležící do dosud nevypořádaného společného jmění (aktuálně je předmětem sporu v řízení o odvolání a vrácení daru, vedeného zdejším soudem). Jak tuto nemovitost, tak nemovitost ve vlastnictví žalované, která se nachází rovněž v obci , obec, , společným úsilím rekonstruovali. Po dobu jejich letitého soužití byli zvyklí společně hospodařit s penězi jako partneři, a to způsobem sobě vlastním. Jednak bylo zvykem, že se příjmy z žalobcova podnikání uchovávaly v hotovosti v domácnosti (tzv. se dávaly do „hrnečku“), a jednak byly příjmem domácnosti i příjmy z pracovního poměru žalované, tyto jí chodily na její bankovní účet. Bylo-li třeba uhradit běžné nákupy a platby za chod domácnosti, používaly se na tyto výdaje peněžní prostředky „z hrnečku“. Žalobce je podnikatelem, přičemž posledních 15 let se věnuje i zpracování dřeva na otop a jeho následnému prodeji zákazníkům. Dřevo na zpracování mu dodávají různí dodavatelé, mezi nimi Ing. , jméno FO, či , jméno FO, . Žalovaná měla nejprve dvě různá zaměstnání, později již jen jedno a k tomu pomáhala žalobci při jeho podnikání se zpracováním dřeva a prodejem. Shoda mezi účastníky panovala i v tom, že žalobce prodal dne 1. 6. 2021 nemovitost ve svém výlučném vlastnictví za kupní cenu 1 500 000 Kč k umoření svých tehdejších dluhů. Ve svých výpovědích se účastníci shodli rovněž na tom, že žalobce neměl bankovní účet zřízený na území České republiky, a proto se dohodli, že na bankovní účet žalované bude převedena částka 200 000 Kč. Dohodli se na vrácení peněžních prostředků tak, že je žalovaná vrátí až je žalobce bude potřebovat.

6. Výpisy z bankovního účtu má soud za prokázané dílčí skutkový závěr, f) že žalovaná vybrala ze svého bankovního účtu dne 27. 10. 2022 částku 30 000 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 35 000 Kč, dne 1. 3. 2024 částku 70 000 Kč a dne 12. 7. 2024 částku 60 000 Kč, samy o sobě neprokazují, že žalovaná žalobci vybrané prostředky vrátila.

7. Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022 žalobce podniká s druhem činnosti maloobchod s pevnými palivy, v uvedeném roce vykázal výsledek hospodaření ve výši 104 012 Kč. Jedná se přitom o rozdíl mezi příjmy ve výši 260 030 Kč a výdaji ve výši 156 018 Kč. Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 žalobce vykázal výsledek hospodaření ve výši 65 200 Kč. Jedná se přitom o rozdíl mezi příjmy ve výši 163 000 Kč a výdaji ve výši 97 800 Kč. Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2024 žalobce vykázal výsledek hospodaření ve výši 40 480 Kč. Jedná se o rozdíl mezi příjmy ve výši 101 200 Kč a výdaji ve výši 60 720 Kč (žalobce uplatňoval výdaje tzv. paušálem ve výši 60 % příjmů). Z faktur předložených soudu Ing. , jméno FO, bylo zjištěno, že Ing. , jméno FO, fakturou č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2022 účtoval žalobci za palivové dříví částku 32 680 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 20. 5. 2022 žalobci účtoval částku 25 392 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 3. 6. 2022 žalobci účtoval částku 25 392 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 22. 6. 2022 žalobci účtoval částku 29 455 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 27. 6. 2022 žalobci účtoval částku 29 455 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 13. 7. 2022 žalobci účtoval částku 29 455 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 20. 7. 2022 žalobci účtoval částku 29 455 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 10. 6. 2022 žalobci účtoval částku 27 423 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 7. 12. 2022 účtoval žalobci částku 42 659 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 2. 8. 2022 účtoval žalobci částku 23 012 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 25. 1. 2023 žalobci účtoval částku 40 627 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 27. 2. 2023 žalobci účtoval částku 50 784 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 10. 3. 2023 žalobci účtoval částku 50 784 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 24. 5. 2023 žalobci účtoval částku 30 947 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 27. 7. 2023 žalobci účtoval částku 30 470 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 27. 7. 2023 žalobci účtoval částku 55 215 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 5. 10. 2023 žalobci účtoval částku 30 470 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 29. 11. 2023 žalobci účtoval částku 35 548 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 14. 8. 2024 žalobci účtoval částku 29 388 Kč, fakturou č. , hodnota, , že dne 7. 6. 2024 žalobci účtoval částku 25 715 Kč a fakturou č. , hodnota, (předložil žalobce), že dne 26. 7. 2023 žalobci účtoval za palivové dříví částku 26 397 Kč. Podle předložených faktur žalobce uhradil Ing. , jméno FO, za rok 2024 za dřevo celkem 60 270 Kč, za rok 2023 celkem 324 485 Kč a za rok 2022 celkem 294 378 Kč.

8. Věrohodnost výpovědi žalobce byla snížena pravdivostí údajů uvedených v jednotlivých daňových přiznáních. Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2024 vykázal v rámci svého oboru podnikání výsledek hospodaření ve výši 40 480 Kč. V rámci své výpovědi však uvedl, že se jedná toliko o sezónní podnikání, když přes zimu dřevo nedělá. Z podnikání si bere příjem jen přes léto, resp. zhruba tak půl roku. Jedná se o 20 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně (120 000 Kč až 150 000 Kč za půl roku). Tato částka je po zohlednění výdajů, přitom žalobce v daňovém přiznání vykazoval příjem po zdanění 40 480 Kč. Žalobce byl ohledně těchto nesrovnalostí konfrontován soudem již na počátku řízení, ale nebyl schopen je vysvětlit. Další nesrovnalosti byly zjištěny z provedených listinných důkazů, a to jednotlivých faktur předložených Ing. , jméno FO, a žalobcem. K tomu je třeba dodat, že Ing. , jméno FO, soudu předložil více faktur než žalobce. Součet nákladů na nákup dřeva pro rok 2022 dle jednotlivých faktur činil částku ve výši 294 378 Kč. Žalobce přitom v roce 2022 vykázal v daňovém přiznání výdaje toliko ve výši 56 018 Kč (paušál ve výši 60 % příjmů). Součet nákladů na nákup dřeva pro rok 2023 představoval dle jednotlivých faktur v souhrnu částku 324 485 Kč. Náklady, které žalobce vykázal podle daňového přiznání činily toliko 97 800 Kč (opět výdajový paušál) a součet nákladů na nákup dřeva podle dle jednotlivých faktur činil pro rok 2024 částku 55 103 Kč, přičemž daňový výdajový paušál uvedený v rámci daňového přiznání byl vykázán jako částka 60 270 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalobce v roce 2022 a v roce 2023 vykazoval náklady okolo 300 000Kč na nákup dřeva od Ing. , jméno FO, , přičemž tyto náklady značně přesahovaly v daňových přiznáních uvedené výdaje, ale dokonce i příjmy, jinými slovy žalobce prokázal, že za rok 2022 a 2023 zaplatil za dřevo od jednoho z dodavatelů více, než kolik v daňových přiznáních uvedl příjmy ke zdanění. Otázka, kde vzal žalobce finanční prostředky na nákup dřeva od jednoho z dodavatelů, zůstala nevysvětlena? Z výpovědi žalobce, výpovědi žalované a rovněž svědkyň (, jméno FO, a , jméno FO, ) vyplývá, že žalobce nakupoval dřevo i od , jméno FO, a dalších neztotožněných dodavatelů. Nelze proto učinit jiný závěr než, že daňová přiznání předložená žalobcem neposkytují reálný obraz o jeho podnikání. Žalobce dále vypověděl, že veškeré příjmy z podnikání z prodeje dřeva dával „do hrníčku“, přičemž z těchto příjmů měl ještě vyplácet zaměstnance, aniž by tyto výdaje evidoval.

9. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce se nemůže dovolávat prokázání pro sebe v soudním řízení příznivých skutečností ze zkreslených daňových přiznání - že měl dostatek finančních prostředků na nákup dřeva. K tvrzením žalobce v podání ze dne 30. 9. 2025, že v roce 2024 od , jméno FO, převzal dvě fůry dřeva (jednu zpracoval pro , jméno FO, zdarma a druhou od něj žalobce dostal darem a ten ji následně použil na otop vlastní nemovitosti) soud nepřihlížel, neboť byla přednesena až poté, co účastníkům bylo při jednání dne 10. 9. 2025 poskytnuto poučení podle ustanovení § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. po skončení prvního jednání ve věci a nejedná se přitom o výjimku z koncentrace řízení.

10. Tvrzení žalobce a jeho výpověď, že měl sám dostatek peněz na nákup dřeva je rovněž v přímém rozporu s tím, že žalobce si musel půjčit peníze od svého syna. Přitom svědek , jméno FO, , syn žalobce potvrdil ve své výpovědi, že mu zapůjčil v dubnu 2024 peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Stejně tak se ukázala jako nepravdivá žalobcova tvrzení, že jeho podnikání je toliko sezónní záležitostí. Z faktur od Ing. , jméno FO, a žalobce vyplynulo, že od něj žalobce odebíral dřevo nikoli po dobu 6 měsíců, ale od března do prosince.

11. Veškeré zjištěné nesrovnalosti soud promítl do zhodnocení výpovědi žalobce jako nevěrohodné. Soud nemá důvod uvěřit žalobci ohledně skutečností jím uváděných v jeho vlastní prospěch, tj. popření toho, že mu žalovaná žalovanou částku ve výši 130 000 Kč vrátila. K tomu je nutno uvést, že žalobcovu nevěrohodnost nebylo sto zvrátit tvrzení, že uznal nárok žalované na náhradu škody ve výši 10 000 Kč a ani to, že nesporoval, že od žalované přijal částku 60 000 Kč.

12. Co se týče výpovědi žalované, ta zůstala ve svých tvrzeních konzistentní. Svá tvrzení podpořila svojí výpovědí, jakož i příslušnými potvrzeními týkajícími se jednotlivých výběrů (předložené výpisy z bankovního účtu). V tomto směru lze přisvědčit argumentaci žalobce, že tato potvrzení prokazují toliko výběry finanční hotovosti v uvedené dny. Soud žalované v její výpovědi, že vybrané peněžní prostředky žalobci zároveň předala, uvěřil. Výpověď žalované podporuje časová souvislost s tím, kdy k nákupu dřeva od dodavatele dřeva (Ing. , jméno FO, ) docházelo. Výše jednotlivých výběrů odpovídají výši částek, které byly žalobci za prodej dřeva ze strany dodavatele průměrně fakturovány. V neposlední řadě výpověď žalované potvrdila svědkyně , jméno FO, (matka žalované), která byla přítomna nejen dvěma výběrům peněžních prostředků v roce 2024, ale také jejich předání. Konkrétně se jednalo o výběr částek ve výši 60 000 Kč a 70 000 Kč. Svědkyně navíc potvrdila, že částkou 60 000 Kč měla žalovaná žalobci vyrovnat svůj dluh vůči němu – vrácení částky 200 000 Kč. Nelze přisvědčit námitce žalobce, že je výpověď svědkyně zdiskreditována faktem, že se zároveň jedná o matku žalované, tedy její blízkou osobu (stejná „diskvalifikace“ by platila také ohledně svědka , jméno FO, ). Svědkyně byla přímo v jednací síni konfrontována se žalobcem k její výpovědi, a vědoma si poučení o následcích křivého svědectví, na své výpovědi nadále setrvala; přitom se dívala na žalobce. Ve prospěch žalované dále vypověděla také svědkyně , jméno FO, (dcera žalované). V jejím případě se sice jednalo o zprostředkovanou výpověď, neboť informace měla od žalované, u soudu však potvrdila, že od žalované věděla, že ta žalobci dlužnou částku postupně zcela vrátila. Naproti tomu výpověď , jméno FO, , syna žalovaného, do sporu více světla nevnesla, neboť nebyl detailněji informován o hospodaření účastníků a ani o podnikání žalobce; naopak jeho výpověď o zápůjčce koliduje s tvrzením žalobce o dostatku prostředků z podnikání na chod domácnosti.

13. S ohledem na shora uvedené, proto soud dospěl k poslednímu dílčímu skutkovému závěru: g) že žalovaná předala žalobci dne 27. 10. 2022 částku 30 000 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 35 000 Kč, dne 1. 3. 2024 částku 70 000 Kč a dne 12. 7. 2024 částku 60 000 Kč14. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení dalších účastníky navržených důkazů. Výslechem dalšího dodavatele žalobce, tj. , jméno FO, a dalších důkazů vztahujících se k tvrzené skutečnosti ohledně koupě vozidla žalobcem v inkriminované době (malý technický průkaz, kupní smlouvu na automobil, výslech prodávajícího).C. Právní předpisy15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

17. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.D. Právní závěry18. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Občanský zákoník v § 2991 odst. 1 upravuje tzv. generální klauzuli bezdůvodného obohacení, v odstavci druhém potom nejtypičtější skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. Žalobce coby ochuzený se domáhá po žalované vrácení bezdůvodné obohacení, které získala plněním částky 200 000 Kč bez právního důvodu na svůj účet, a to ve zbývající výši 130 000 Kč (z původní částky ve výši 200 000 Kč po zohlednění dílčí úhrady ve výši 60 000 Kč a částky 10 000 Kč jako náhrady škody za notebook).

19. Vzhledem k dlouhodobému soužití účastníků jako druha a družky a následně jako manželů, kteří se podíleli na společné domácnosti svými příjmy a výdaji soud zvažoval výluku z povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení předpokládané § 2992 a § 2997 o. z. Žalovaná netvrdila a neprokazovala skutečnosti podřaditelné pod kautely uvedené v § 2997 o. z., proto se soud blíže tímto ustanovením nezabýval. Ze skutkových podstat uvedených v § 2992 přicházelo do úvahy zvážit, zda žalobce poukázáním částky 200 000 Kč na účet žalobkyně nejednal na vlastní nebezpečí. Z výpovědi účastníků a svědků, však takové okolnosti nevyplynuly. Sama žalovaná v řízení netvrdila, že by se jednalo o peněžní prostředky, které jí žalobce zaslal na společné hospodaření domácnosti, případně, že se jednalo o dar žalobce žalované. Naopak žalovaná si byla plně vědoma toho, že přijala na svůj účet prostředky žalobce a své povinnosti tyto peněžní prostředky žalobci vrátit, jakmile ji o to žalobce požádá. Podle této dohody také, jak bylo prokázáno, žalovaná jednala, prostředky postupně vybrala a předala žalobci, který je použil na nákup dřeva pro jeho podnikání.

20. Pokud na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, závazek žalované k vrácení bezdůvodného obohacení postupně zanikal, jak žalovaná vybrala peněžní prostředky dle žádosti žalobce, které mu předala, splněním v celkové výši 195 000 Kč, a proto soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve zbytku se jednalo o zápočet škody, kterou žalobce způsobil na notebooku žalované.E. Náklady řízení21. Výrok o nákladech řízení (výrok II rozsudku) je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož zcela úspěšné žalované náleží právo na náhradu nákladů řízení v částce 49 005 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, které sestávají z odměny advokáta za šest úkonů právní služby po 6 300 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, odpor a vyjádření, účast na jednání soudu dne 10. 9. 2025 trvající déle jak dvě hodiny a účast na jednání soudu dne 1. 10. 2025 trvající déle jak dvě hodiny. Náklady řízení jsou dále tvořeny paušální částkou náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu po 450 Kč za šest úkonů právní služby, tj. 2 700 Kč. Dále pak DPH z uvedených částek ve výši 8 505 Kč, neboť zástupkyně žalované je plátcem DPH.

22. Výrok o nákladech ustanovené zástupkyně žalovaného (III rozsudku) je odůvodněn § 140 odst. 2 o. s. ř., neboť usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 7. 2025, č. j. 19 C 4/2015-38 byla žalobci k ochraně jeho zájmů ustanovena zástupkyně. Soud přiznal ustanovené zástupkyni odměnu za pět úkonů právní služby, jež byla stanovena podle ustanovení § 7 bod. 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, kdy tato je při tarifní hodnotě 130 000 Kč tvořena odměnou ve výši 6 300 Kč. Jedná se přitom o úkony sepisu podání a repliky k odporu, účast na jednání soudu dne 10. 9. 2025 trvající déle jak dvě hodiny a účast na jednání soudu dne 1. 10. 2025 trvající déle jak dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. a) a g) advokátního tarifu). Náklady řízení jsou dále tvořeny paušální částkou náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu po 450 Kč za pět úkonů právní služby, tj. 2 250 Kč. Zástupkyně žalobce není plátcem DPH. S ohledem na skutečnost, že žalobci bylo současně usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 7. 2025, č. j. 19 C 4/2025-37, přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %, činí přiznaná odměna ustanovené zástupkyně částku ve výši 30 375 Kč, která jí bude po právní moci tohoto rozsudku vyplacena z účtu zdejšího soudu.